iceVS komentáře u knih
Naprosto skvělý čtení, který vždy s klidným srdcem svým čtenářům doporučím. I když ti mí oblíbení už vědí a znají :-)
To je naprosto neuvěřitelný text... Maximálně mě to pohltilo a bavilo.
Kazatel... :-D
Kniha je bezva. Milé povídání o čemkoli, co pánům zrovna proběhlo hlavou. Naprosto mi k Petru Bruknerovi sedí. Taková pohodička.
No a pokud bych pro změnu chtěla strukturovaný životopis, bezpochyby lze také někde dohledat :-) a že je kniha na křídovém papíře a s barevnými fotografiemi, jupí, občas už mi ta setrvalá recyklace trochu vadí. Holt, co člověk, to názor.
Tady jsem při hodnocení trošku rozpolcená...
Knihu jsem málem odložila už při první kapitole, když vypravěčku hned dvakrát zamrazilo, tak to zamrazilo i mě; to bývá většinou signálem pro děsivý blábol.
A celkově to bylo takové růžovoučké čtení pro princezničky, okořeněné slavnými mafiánskými jmény. Holky spolu držely a zvládly ukočírovat všechny ty mafioso :-)
Ale nelze upřít, že autorka umí psát velmi poutavě a čtivě, takže ač je to červená knihovna, tak čtyři hvězdičky.
Deset hvězdiček, to je taková prča...
Páně Dvořákův smysl pro krvelačno dokonale doladil už tak dramatické dějiny.
A ilustrace Mr. Krisse celou knihu posunuly ještě o level vejš. Přiznávám, že při každém otočení stránky jsem svoji pozornost věnovala nejdříve jim. A moc mě bavily, jsou chytré a vtipné. U některých jsem se musela smát nahlas, například takový Kub - Laj mě fakt dostal.
Skvělá práce, pánové, knížku jsem přečetla na jeden zátah.
(SPOILER) Křečovitý sentiment, ve kterém se autorka sama poněkud utopila.
Dejte dohromady osamělé stáří, nepochopené mládí, miminko narozené na Štědrý den, vzápětí úmrtí, aby se kruh uzavřel...
A citlivé dušičky dojatě vzdychají.
Jedna kočka vede jen k další...
(To ne já, to Ernest Hemingway)
A každý, komu kočky učarovaly, ví svý...
Knížka je nádherná.
I když tam chybí ta Steinlenova nejznámější.
Stejná obálka, ale zjevně jsem v rukou měla úplně jinou knihu než ostatní.
A ač jsem z toho mírně v šoku, kniha se mi prostě nelíbila. Celou dobu jsem se brutálně nudila a nemohla se dočkat konce, dál jsem četla jen proto, abych náhodou o něco nepřišla - a fakt nepřišla.
Nejsem fanynkou šachu, tudíž rozpis a průběh partií mě prostě nudí. A zbytek děje, tzn. děvčátko úplně všechno zázračně vyhraje anebo pro změnu jen chlastá a polyká prášky. A happy end - porazí největšího hráče.
No, i když si pořád myslím, že Tevis byl génius, tohle mě nezaujalo.
Ale hodně mě fascinuje motiv ZOO, v každé jeho knize hraje zoologická docela zvláštní roli.
Lze "přečíst" knihu, kde není jediné písmenko? :-D
Simonův kocour je můj oblíbenec a kupodivu ani knižní vydání mu neubralo jeho charisma :-)
Úžasný.
Sice jsem se tedy musela poněkud sžít s pojmem vizuál, ale jinak je to zážitek.
I když jsem v knize nenašla plakáty (pardon - vizuály) právě těch svých top filmů, tak i přesto byla záplava nových vjemů a informací bohatá a potěšující oko i mozek.
A to ani nejsem filmový fanda.
Smuten je sázka na jistotu.
Jen doporučuju číst o samotě. Protože když vyprsknete každou půlminutu, fakt to nevypadá dobře... :-D
Knihu jsem docela vyhlížela, první díl se mi moc líbil. A ani druhý mě nezklamal.
Autorka je vtipná a její sebeironie mě moc baví.
A naštěstí i toho lockdownu v knize bylo na snesitelné úrovni :-)
Eva Turnová mě prostě baví. I když jsme zjevně každá jiná, líbí se mi její pohled na svět.
Tentokrát mě hodně pobavily její hrátky s češtinou.
Nové slovo připoslanost nebo věta "Velká matka se vyžvejkne pozdějš" mě dost rozsekaly.
Jenže to se nedá reprodukovat, to se musí přečíst :-D
Přiznám se, trošku zklamání.
Chtěla jsem číst o Leni Riefenstahlové, ale přišlo mi, že tahle kniha o ní není. Že je použité jen její jméno, aby kniha zaujala a prorazila, ale Leni samotná je tam jen jako jakási stafáž. Celkově to není špatný román o období těsně před druhou válkou, o probíhajících olympijských hrách, o politické situaci. Ale Leni tam bylo skutečně minimum, jen tolik, aby se dala propašovat do názvu. Je to asi první kniha z Metafory, která je pro mě zklamáním.
Moc příjemný společenský román.
Jen si asi příště nejdřív přečtu doslov, celou dobu jsem přemýšlela, nakolik je to fikce a nakolik realita, přitom jsem si to dumání mohla při troše pozornosti odpustit.
Vzhledem k tomu, že jsem si zase rozšířila obzory, hodnotím plnými.
Jinak o životě královny si můžu přečíst cokoli a kdykoli, o životě a práci obyčejné vyšívačky toho běžně moc není :-)
Asi bych měla začít tím, že všechny Sovákovy knihy znám takřka nazpaměť...
Což je zřejmě objasnění toho, že z téhle knihy nejsem tak nadšená jako předešlí čtenáři.
Vlastně nemám pocit, že bych se dozvěděla něco nového, nebo že by kniha byla napsána nějakým neotřelým způsobem. Takové běžné shrnutí. Bohužel bez té jiskry, která k Sovákovi patřila.
Čekala jsem trochu něco jiného, to se přiznávám. Přesto mě román naprosto pohltil. Takhle nějak si představuju očistec...
Je to úžasný, strhující, fascinující, nulový děj, pocity, snovost, lidská bída, válka, špína, nejnižší pudy.
Trošku mám pocit, jako kdybych z té knihy měla mozek v mixéru.
Nehezkou vizitkou bylo několik překlepů. A bohužel i věta: "Na věšáku měl viset kabát."
Já jsem prostě sáhla vedle, moc se mi líbil název knihy...
Nejsem cílovka a bylo to znát. Hrdinka mi byla enormně nesympatická, taková afektovaná husička, takže jsem od první stránky věděla, že jsme se nesešly.
Ani s knihou, ani s hrdinkou, ani s autorkou.
No...
Tak já mám tedy pocit, že jsem právě pro sebe objevila nejlepší knihu pro rok 2022. Na to, že je to letos moje první dočtená kniha...
Tedy lepší jsou jen Čípoknížky (promiň, já si to nedokázala odpustit :-D).
Tohle bylo báječný čtení, svěží a barvitá čeština, nespočítám, kolikrát jsem se musela smát nahlas, víceméně furt.
Výhradu mám jedinou, str. 171 - zelenec neboli voděnka...
Jmenuje se Dane. Marc Dane.
A je lepší než 007
:-D
Pro ty, co chtějí vědět, zda s Lucy ano či ne...
No málem...