iceVS
komentáře u knih
Hacker
James Swallow
Nemůžu jinak než plný počet.
Dost často jdu proti proudu a tady se to potvrzuje. Mě osobně tenhle díl zatím bavil nejvíc z celé série. Jednoznačně proto, že tam není neustále řešen problém jiných náboženství, jiných pohledů na svět, nenávist z víry. Tady je to čirý zločin a mamon.
A kupodivu ano, potkala jsem se asi s šesti gramatickými prohřešky, což mě překvapilo, v předchozích dílech jsem si ničeho podobného nevšimla.
Jediný, co mě dost rozčiluje - napříč celou sérií - je fráze, že poté, co byl dotyčný zasažen kulkou, tak na jeho hrudi rozkvetl rudý květ. Tahle poetika tedy vážně ne.
Těším se na další díl.
Fakt že jo :-)
Grace a půvab lásky
Sophie Benedict
Tak trochu biografie a tak trochu nenáročný společenský románek. Ale vlastně to bylo moc příjemné čtení, bez dramat, bez zvratů, jen si to tak plynulo...
Grace byla krásná a dokonalá.
Muž, který spadl na Zemi
Walter Tevis
To bylo tak smutný. Tak osamělý. Tak srdcervoucí...
Walter Tevis byl genius.
Nepotřebuju říkat víc.
Svolení
Vanessa Springora
Poměrně strhující a zneklidňující čtení. Přesto nijak zvlášť necítím pohoršení.
Ve čtrnácti jsem se cítila dospělá, a i v téhle knize lze vycítit, že i autorka to měla podobně.
Že se setkala s manipulátorem je nezpochybnitelné. Že na tom vztahu měla i svůj podíl zpochybnit také nejde. A neodpustím si poznámku, která v knize také několikrát zazněla - měla to něžně a hezky. Jsem cynik, ale jak by se asi vyrovnávala s něčím horším?
Zaujal mě styl, autorka klidně předkládá argumenty, velmi často i sama proti sobě. A pak mi zas chvílemi připadá, že se utápí v sebelítosti. Neumím si k ní najít cestu, sympatie, pochopení.
Ale knihu hodnotím plnými.
Exil
James Swallow
Začátek knihy mi opět dal zabrat. Ale spíš to bylo těmi předvánočními povinnostmi. Pak jsem hodila rohlíčky za hlavu a začetla se a super.
Opět musím konstatovat, že děj a postavy mimo evropskou civilizaci (dobrá, tak i Ameriku ještě beru) jsou zcela můj čtenářský komfort. Čím to, že ve zbytku světa mají lidé potřebu se tak mastit ve jménu Alláha?
Kniha mě velmi bavila ve fázi, kdy se setkali lidé z Rubiconu s lidmi z Combine, to byla náramná zápletka. Nebo to zničené Bugatti Veyron...
Takže jdu i do dalšího dílu :-)
Za 15 minut psychologem
Anne Rooney
Už dlouho jsem měla podezření, že je se mnou něco jinak... A hele - já jsem vlastně seberealizovaná... :-) dobrý vědět :-)
A protože jsem tedy seberealizovaná (a tudíž je mi šumák, co si o mně kdo myslí), klidně můžu říct, že se mi knížka líbila a bavila mě. Je to čtení pro laiky i pro ty, co mají o psychologii nějaké povědomí.
Členění do kraťoučkých kapitolek je super, vložené infoboxy čtení zpestří. Mrzí mě jen to, že jsem po knize nesáhla už dřív.
Pomalá voda
Jiří Raichl
Absolutně skvělé. Moc mě bavilo spojení doby před sto lety a dnešní hovorový jazyk, včetně dnešního myšlení. Chvílemi jsem se smála nahlas, třeba situace při zpovědi byla fakt náramně vydařená. U téhle knihy člověk lituje, že je to taková jednohubka, kterou navíc musí zhltnout na posezení.
Musím říct, že Jiří Raichl mě fakt baví.
Než stromům dojde dech
Peter Wohlleben
Každá kniha Petera Wohllebena mě baví a chytne za srdce a taky trochu dojímá. Se pak vždycky přistihnu, že se mi chce objímat každou soušku :-)
Rozhodni se být zdráv
Jan Vojáček
Ezo je to poslední, co bych byla. I tak nejmíň se 3/4 knihy musím souhlasit. Chápu, že pokud někdo čeká univerzální návod na zdraví ve smyslu "spolkněte tuhle pilulku a nic jiného už nic nemusíte dělat", tak ten bude zklamán.
Člověk si asi skutečně musí něčím projít, aby si mohl uvědomit, jak málo věcí a lidí k životu potřebuje. A že zdraví je hlavně ve vlastních rukách. A že mysl je základní kámen našeho zdraví.
Ale gauč a pytlík chipsů je pro většinu lidí prostě pohodlnější :-D
Italské trojhubky
Marta Kučíková
Jednohubky byly fantastické, Dvojhubky byly dvojka...
Trojhubky jsou sice celkem vtipné, ale tak nějak zdlouhavé... Každá větička je dvakrát zopakována, každá pointa je vyždímaná do mrti.
Neurazí, nenadchne.
Do hrobu si to nevemu
Karel Šíp
Chvílemi jsem se bavila, chvílemi nudila. V televizi je to nějak víc vtipnější :-)
Asi nejvíc mě pobavila poznámka o řeznickém nebi, ale to už je jiná... :-D
Lenka
Anna Fodorova
Obdivovat paní Lenku Reinerovou je snadné, její život nebyla procházka růžovou zahradou a ona ho zřejmě zvládla s grácií. Její fyzická krása byla patrná i v pokročilém věku.
I přesto všechno mě mnohem víc zaujala její dcera. Protože matce se děly věci, které prostě zvládnout musela, ale týkaly se jí osobně. Jak si má dítě vysvětlit, že je milovaná maminka jiná, než by si dítě přálo? Za všechno jediná věta z knihy: "A ona, k mému absolutnímu údivu, mě tehdy upozornila, že v životě už ztratila hodně, a jestli ztratí dceru, přežije to." A stejně člověk z knihy cítí lásku dcery k matce.
Absolutně úchvatný byl styl, kterým je kniha napsána. Čistota a svěžest jazyka, opravdu blaho číst takový text. Byť i dlouho po přečtení cítím smutek, dojetí, tíseň.
Můj rodný blázinec
Radkin Honzák
Poměrně útlá knížka nabitá neuvěřitelnou pohodou, humorem, životním nadhledem.
Budu se opakovat - toho pána prostě miluju :-)
Stará, tlustá, blbá aneb STB zasahuje
Linda Finková
Já vůbec nepochybuju o tom, že když tyhle tři dámy posloucháte v rádiu, je to neuvěřitelně vtipný pořad.
Jen kniha sama o sobě mi přijde jako můj holčičí deníček z období, když mi bylo tak dvanáct.
A v porovnání s jinými knihami jsou tři hvězdičky velmi nadnesené hodnocení :-)
Prázdniny v Česku
Ladislav Zibura
Tenhle kluk prostě umí a s každou knihou je lepší a lepší...
Kdysi jsem se pokusila udělit Ládíkovi těch hvězdiček víc než je možný příděl a tohle cukání mám i dnes. Spojení s Tomski&Polanski byl geniální tah, ty ilustrace jsou fantastické. A v knize samotné je spoustu zajímavostí, ať už geografických, tak i historických, nemluvě o těch vtipných věcech, fakt by mě třeba nenapadlo tak skvělé zdůvodnění, proč se říká "být na šrot". Ať už je to pravda či nikoliv.
Tenhle pročtený víkend rozhodně za ztracený nepovažuju. Naopak, z knihy jsem absolutně nadšená.
Noir: Detektivky v komiksu
* antologie
Nadprůměr, ale těsně...
Dvě povídky mě příliš nezaujaly, ba co víc, zrovna u nich se mi chtělo vzít pastelky a vymalovat si je - ani graficky mě zjevně nezaujaly. Zbytek byl hodně dobrý. Vlastně mě celá kniha bavila víc než bych čekala.
Nepohodlný agent
Jaroslav Spurný
Že jsem se nedozvěděla nic nového o Burešovi mě ani tak nebolí...
Ovšem panu Randákovi nelze upřít jistou jasnozřivost ohledně vrbětické kauzy, o Mynářovi, Nejedlém, o diplomatickém pasu, o neschopnosti prezidenta vládnout...
Kniha vyšla v roce 2018 a o 3 roky později člověk jen zírá.
A já konečně vím, jaký rozdíl je mezi rozvědkou a kontrarozvědkou :-)
A dokonce to už dokážu i vysvětlit :-)
Míla Fürstová: Všechny mé řeky
Petr Štěpán
Jsem jen tupý realista a jakákoli abstrakce mi dává zabrat. Asi o to víc mě baví. Dílo Míly Fürstové je slovy nepopsatelné, jde spíš o pocity, které v nás vyvolává. Je to snové, magické, ezoterické, jsou tam bláznivá spojení nespojitelného, křehkost i důraznost... Trochu mě mrzí, že vnímám stěží tak desetinu toho, co mi chtěla umělkyně sdělit. Zřejmě i proto mě nejvíc oslovují reálnější díla jako je Star river, Forrest nebo díla se ženským námětem. Ta propracovanost je dokonalá.
Prokletý kraj
Michaela Klevisová
Zřejmě jsem jediná, koho každou chvíli nezamrazilo. Ať už hlavní či vedlejší hrdinky, tak zjevně i čtenářky.
Mně už tam chyběl jen hejkal...
Ta křečovitá snaha o hororovou atmosféru mě velmi odradila, třetí pokus už nebude.
