iceVS komentáře u knih
Ufff... Tak to by kurva stačilo... (To ne já, to je, alespoň z mého pohledu, ústřední věta knihy). No já nevím, no... Jeden z mála případů, kdy se mi seriál zdá stravitelnější. Takeshi byl zpočátku sympaťák, po půlce se kouzlo nějak vytratilo. Všeho bylo moc. Identit, pouzder, zbraní, násilí, sexu, myšlenek i slov, bohužel. Ubrat třetinu písmenek a asi by mě to bavilo víc. Asi jsem čekala nějaké vznešenější rozuzlení, zápletku... V Morganově hlavě bych tedy být nechtěla :-). Ale celkově, klobouk dolů, já bych to nevymyslela.
Skvělá kniha. Je patrné, že autor nechodí po světě se zavřenýma očima a ještě k tomu má dar vdechnout svým myšlenkám - i postavám - život na papíře. Prostě Mark Haddon není pro čtenářky, které jsou zvyklé si na poslední stránce přečíst větu: "...a vzali se a žili spolu šťastně až do smrti..." :-) Tohle je holt trošku vyšší level, no...
Zajímavá kniha. Ač autora moc nemusím, nelze zpochybnit, že tato kniha je příjemný protipól běžné beletrie. Každé osobnosti je vyhrazeno pár stránek a nejsou to memoáry, jen pár vět o tom, co si dotyční myslí o stáří, nesmrtelnosti; o tom, co právě dělají. Přišlo mi trochu k zamyšlení, že žen je tam zastoupeno málo - přitom věk dožití žen je vyšší než u mužů. Jsme skromnější nebo pořád platí, že kariéru - a tudíž zajištění vlastní nesmrtelnosti - dělají hlavně muži...? :-)
Myslím, že tuto knihu ocení hlavně starší - anebo náročnější - čtenáři. A abych to trochu odlehčila - celých čtyřiačtyřicet let žiju v bludu. Věřila jsem, že maxipes Fík je bernardýn. A až v této knize jsem se dočetla, že je to jinak. Prostě - každý den se dozvíme něco nového, byť je to třeba naprosto životu nepotřebný detail.
Nemá smysl kupovat akcie Apple či ČEZu, stačí koupit nějaké od výrobců octa, či jedlé sody a nutně musíte být - aspoň podle této knihy - v balíku :-))
Četla jsem na doporučení... Je sice nastíněna fajn zápletka, ale je vidět, že je autorka ještě nezkušená, děj nemá spád, je to nuda na moc stránek. Navíc - při počtu postav bylo poměrně brzy patrné, odkud pochází zločin. Prostě mě to ukrutně nebavilo.
Tak tohle je absolutně skvělá kniha. Pomalu mě mrzí, že jsem autora objevila až letos. Nemusím dojáky o lásce, ani detektivky s potoky krve, mám ráda příběhy. A nejlíp obyčejné příběhy. A i když - jak jsem si tu přečetla - se leckdo nudí, já vychutnávám.
Úžasný příběh, který jsem objevila jen díky příspěvkům zdejších čtenářů. Tohle je kniha, ke které se jistě ještě vrátím a kterou bych si přála mít ve své knihovničce.
Znásilněné ženy, znásilněné dívky, znásilněné děti, znásilněné krávy, znásilněné ovce, znásilněná kuřata s - cituji mockrát použitý výraz - "střevy visícími z řitního otvoru"... Přesně takto si představuji Indonésii a přilehlé okolí. Co na tom, že to je fascinující příběh, co na tom, že obdivuji, jak autor dokázal udržet dějovou linku i přes množství vedlejších příběhů, když se mi celou dobu chtělo znechucením zvracet. Mimochodem, domnívám se, že autor určitě nebyl jen jeden. Jednotlivé kapitoly si občas protiřečí a vysvětlují to, co v předchozí bylo popsáno zcela jinak. Resumé - po dvou pokusech nikdy víc knihy z tohoto prostředí.
Ta kniha celá na mě působí dojmem jako Bohnice v džungli. Všechny postavy mají IQ maximálně 75, všechny zajímá jen násilí, zabíjení, sex a znásilňování. Všichni se všemi, včetně rodinných příslušníků. A všichni věří na nenávist, přízraky, pohádky a komunismus. Jediné s čím má autor problém (nebo je to pro něj posvátné :-)) je homosexualita - nikde ani náznak toho, že by spolu souložili muži. To celé je završeno spoustou logických chyb a bohužel i se vyskytují i hrubé pravopisné chyby, takže Odeon se fakt moc nevytáhl. Líbit se to může leda tak příznivcům fantasy, pro mě je to blábol.
Radkina Honzáka miluju. Ale on by mi sdělil, jaká přesně je to diagnóza :-)
Zajímavé shrnutí, můžu doporučit.
Ferrante musí člověk buď milovat nebo nenávidět. Zaplať bůh, že její knihy vycházejí s dostatečným odstupem, přečíst je krátce po sobě, končím u psychiatra. Fascinuje mě styl jejího psaní - a bytostně nesnáším její hrdinky :-)
U prvního dílu jsem se smála nahlas... a to bylo v této sérii naposledy. Předpokládám, že autor má v plánu ještě tak nejmíň dvacet dílů, ale měl skončit u prvního.
Jsem geneticky naprogramovaná být v lese šťastná... Jsem ráda, že existují tací jako Peter Wohlleben. Naučil mě definovat to, co jen cítím. Ale jedno říct umím - berte stromy jako živé bytosti :-)
Fascinující vyprávění o tom, co je nám povětšinou skryto. Vřele doporučuji.
Skvělé. Sice bych měla pár výhrad ke gramatickým chybkám a v jednom případě ujela i logika, ale propracovanost jednotlivých osob a jejich životů tyto nepatrné omyly s přehledem přebíjí. Asi moc záleží na tom, co od toho kdo čeká :-). A věta: "...Život je běh mezi padajícími hovny..." ta je dokonalá :-) Prostě - neberte se lidi tak vážně...
Mně se kniha líbí bez výhrad. Autorka je mi sympatická, tak jako i většina její komunity. Navíc má vazby k Českému ráji. Jedinou připomínku bych měla ke slovíčku tchýně - správně je to bez čárky, jenže to ví i málo našinců :-) čímž jsem si nejspíš odpověděla na to, zda její tchyně je má bývalá úžasná profesorka češtiny :-)