ijcro
komentáře u knih

Přihlédnu-li k době vzniku díla, je to možná trošku nezvyklý milostný příběh, zasazený do dobových reáliích starého Řecka v době Peloponéských válek. Reálie jsou jak vystřižené z učebnice dějepravy a trochu příběh shazují, jelikož jsou až příliš popisné a rozvláčné, ale je to prostě takový originální rukopis autorky. Náhled do myslí a na činy aktérů je skvěle podaný.
Není to asi čtení pro každého, mně osobně se to lehce nečetlo.


Přihlédnu-li k době vzniku, musím konstatovat, že se jedná o špičkové dílko, které se tehdy objevilo jako zjevení. Mám je na předním místě v knihovně.
Je to komplexní příběh umístěný v té době do velmi atraktivního prostředí tam, kdesi daleko, někde v poušti, v Americe, kde je v podstatě možné vše, co bylo v tehdejším provinčním Československu naprosto nemyslitelné. A v podstatě to není storka ani o ideologii, ale o uvědomění stroje sebe sama v kontrastu se zprostředkovaným šetřením personálu firmy. Příběh postupně graduje a krok za krokem poodhaluje jednotlivé etapy blížící se katastrofy přepínáním dějových rovin jednotlivých aktérů. Zvláštní jsou vsuvky z hlediska samozdokonalujícího se stroje.
Rozhodně doporučuji, ale určitě to není čtení pro každého, nejen kvůli stylu, ale třeba i pro pojetí dějové linky, která se, z dnešního hlediska otřesných sci-fi hororů, plných krve a cynismu, může zdát až příliš krotká a málo naturalistická.


Na rozdíl od jedničky se mi v tomto díle zdálo, že je jazyk položený do jiné roviny než v díle prvním, není tak propracovaný ale o dějové zvraty není nouze. Opět říkám, není to lehké čtení


Je to spíš oddechovka, která se ne úplně snadno čte, protože se některé postavy pletou a v dialozích jsem se ztrácel. Zneužití atomu pro politický nátlak, do toho teroristé a lobbisté, takový lehký popík v politickém guláši. No, nic moc.


V dokumentárním stylu jsou poněkud tendenčně (nechci říct - třídně) vykládány dějiny Amerik a dobývání nových území Evropany.


Kniha se svezla na zájmu o Maye kolem hypotetického roku konce jejich kalendáře. Ale je to zajímavé čtení, i když místy rozvleklé.


Kniha je modernější, pohled je víc americký a barevnější než předchozí díly o Oceánii. Není to už žádné černobílé retro jako původní verze z osmdesátých let.


Výborná kniha pro mládež, která popisuje rakety, satelity a technické prostředky, které umožnily lidem cestu ke hvězdám a to pěkně na jednom místě. Mám původní verzi i verzi s CD. Bohužel, reálně - historie v knize končí rokem 1975 a v nové edici je doplněna jen zmínka o modernějších prostředcích, smáčknutých do jedné kapitolky. Škoda. Stálo by to za rozšíření, ale to by měla dvojnásobný rozsah. Pořád to ještě má co říct.


(SPOILER) Musím tedy konstatovat, že Crane jako hlavní hrdina je pěknej amorální parchant s poněkud vylízaným mozkem a zploštělým pohledem na svět, který by pro své sexuální povyražení honil jen vyvinuté larvičky a má nekonečnou potřebu peněz, kvůli níž v minulosti i vraždil. Když mu jeho kámoš Byrne, pilot letadla, nabídne kšeft v podobě únosu letadla a jeho prodeje povstalcům do Mexika, chytne se toho a plán za tři miliony dolarů dopiluje do nejmenších podrobností. Nebýt dvou nepříjemných okolností, tak by mu možná všechno i vyšlo. Jednou z nich je Byrneho infarkt, bohužel zrovna v nevhodném okamžiku, když pilotuje to unášené letadlo. A druhou okolností je sexuální vztah s vyprahlou manželkou majitele letadla, která jako blbka, toužící nejen po sexuálním vzrušení, do toho letadla před odletem vlezla. No, a to je rámec příběhu. Ale dobrý!


Tarzanovo ztracené dobrodružství je prostě dobrodružstvím posledním, nedokončením, nedomrlým, na který pouze padá prach zapomnění. Cesta do Pellucidaru je jednoduše jen únikem odevzdaného hrdiny v příslibu, že příběhy budou možná pokračovat asi tam, kdesi, daleko… prostě někde jinde a jinak.
Přečetl jsem to z nostalgie, ale chybí mi tam ten Tarzan. Zamáčknu tedy slzu, a sám aspoň hvězdu.


Peníze mají nejen v Americe rádi všichni. A tady o ně jde především! Všichni je chtějí, ale shrábnout je chce jenon jeden člověk, a Steve Harmas, jako vyšetřovatel pojišťovny, na něj nakonec kápne! Supr! Řekl bych, že jedna z nejlepších autorových prací. A taky sonda do amerického způsobu života, kde chlast, cigára a sex byly jedním z jeho atributů. Dávám plus.


Příběh je vyprávěn z větší části z pohledu zločince s abnormální spotřebou alkoholických drinků a cigaret. V podstatě chlastají a kouří všichni. Každopádně, hra s náhodou se nevyplácí. Dobrý čtení, doporučuji.


Povedená knížka, která bez obalu nazývá věci kapku jinak než je v učebnicích psáno. Malou vadou na kráse je použití slov, která nejsou běžně užívaná (ale nejsou zrovna odborně specifická) anebo nejsou dostatečně vysvětlená.

Hrdina je tak trochu prototypem v některých osobnostních rysech třeba pro Steve Jobse nebo i pro Elona Muska. Ale je fakt, že ty nekladné postavy byly vykresleny opravdu dobře!


Příběh o Llaně, vnučce Johna Cartera je tak trochu červená knihovna. Příběhy jsou už psány trošku jiným jazykem, neboť vznikl desítky let po Princezně z Marsu a zdají se mi i nedopracované až nedokončené - byly vydané nedlouho před autorovou smrtí a v podstatě už odrážejí jeho válečné vidění světa.


Myslím si, že Thuvia je o fous lepší než Llana z Gatholu, díky příběhu. Přesmyknutí hlavního hrdiny z otce na syna je spíš přínosem a vnáší i trochu jiný pohled, byť postavy jsou stále stejně schematické.
Četl jsem to v původním překladu od Jirky Macáka a s odstupem doby musím říct, že některé jazykové obraty vyznívají přinejmenším zvláštně. :) :)
Dávám plus


Příběh je silný (nejen z hlediska alternativní historie a jejího prolínání, a popisem života obyčejných hrdinů, kličkujících životem pod vládou totalitních mocností... ehm... okupantů... a jejich přisluhovačů), ve své době asi i revoluční, ale není to žádný trhač emocí. Příběh je psaný rozházeně z hlediska více postav, takže přepíná jak v povídkovém filmu, ale...! Působí jako příliš velká cibule, která má mnoho tenkých slupek, které se nestejnoměrně navrstvily, některé pohnutky nejsou jasně naznačené nebo jejich smysl mi uniknul. Chybí mi v závěru aspoň nějaké americky optimistické poselství, když už to nemá tu správnou pointu, stačilo nějak jinak naznačit, třeba...
Doplněk: Příběh nelze srovnávat se stejnojmenným seriálem, je to jiný příběh cesty zla a dobra, z knihy si seriál vzal jen některé postavy a kousky dějových linek. A poslední série je úplně o něčem jiném, je to spíš takové korektně nekorektní multi kulti v kulisách první série.
Ovšem nejsympatičtější je Tagawa a jeho asistent Kotomiči :)


V podstatě se děj odvíjí takovým směrem, jako by si Osud tu a tam hodil korunou a čekal, že někdy padne hrana. Je to nesložitý příběh, který poměrně rychle spěje ke svému tragickému konci. Ale! V podstatě je to varování, že není radno podceňovat tu smějící se mrchu Náhodu a (třeba) nenechávat jen tak otevřené auto po odskočení si do výtahu. Za dočtení to stojí :) Dávám plus.


Poprvé jsem knížku četl jako školák, potají, pod lavicí a než jako detektivku jsem to spíš vnímal jako strašidelný horor. Nu, byl jsem odhalen, knížka mi byla zabavena a musel jsem na dočtení počkat několik týdnů, než si ji paní učitelka sama přečetla.


Tuhle knížku jsem četl snad už ve druhé třídě a přišla mi nesmírně těžká zvlášť, když jsem z ní měl číst nahlas. Pronásledovala mě ještě několik let, protože za celou tu dobu jsem ji nedokázal dočíst. Teprve jako starší jsem se k ní vrátil a přečetl ji celou. Ale výhrady k textu mám dodnes, je to možná ve slovosledu, možná i ve způsobu čtení - na pokračování...
Obsahově, po příběhu, to špatné není, jen ta forma mi nesedla.
