Ikkju komentáře u knih
Zvláštní scifi povídky, ale hrdinky s igelitkou s nákupem v ruce se mi nakonec líbily hodně...
Tak takhle kniha nejde jenom tak skonzumovat... Čtu, a když jsem kousek za půlkou, najednou konec a vysvětlivky... prolezl jsem schémátka přesunů v čase, ale nestačí.. tohle budu muset přečíst minimálně ještě jednou, trestuhodně mi unikla zápletka...
Přečetl jsem nonstop u kamen v chatě sám uprostřed lesa... občas jsem zapomínal přikládat...
3, 4: Dokonalé! Kdy to konečně sfilmují? Nebo ne, bude lepší když si to znovu přečtu...
Nikdykde mě dostala. Jedna z mála knih které jsem četl v anglině, a zvládl nasát i její atmosféru... a to že hutnou... tuhle jízdu Londýnským podsvětím určitě někdy zopakuji..
Moje první Vonnegutovka, navíc koupená zcela omylem, sháněl jsem Mechanický pomeranč :o
Přiznám se že mě až zas tak nechytla, ale námět je zajímavý. Ale Vonegutovi jsem dal ještě druhou šanci se Sirénami z Titanu, a už jsem byl lapen..
Vyprávění příbuzných ze severních čech, kteří si pamatují obří noční záři hořících Drážďan ve mě vždy vyvolají vzpomínku na tuhle knihu...
Dobré čtení to bylo, ale přiznám se že mě motiv strašidelných oblud ke konci trochu nudil... a chybělo mi aby ty potvůrky hrdinům udělaly něco opravdu ošklivého (ano, lézt do cizí hlavy se nemá), aby se ukázalo, že jsou zlí nejenom proto, že je tak autor popisuje...
Koukám že jsem se do série začetl od konce x). Každopádně atmosféra velmi zvláštní, třeba mi to jednou nedá a zkusím to od prvního dílu...
Čtu kamarádce začátek: "fuj, to je hnus", tak přestanu, a za chvíli "dělej, čti dál!" x). Stejnými pocity jsem oběma knihami proplaval i já...
Vtipná pohádka o Trojce, vážná novela o proměně člověka... Oba póly Strugackých můžu...
Ou jé, tahle kniha málem stála lidský život: z fascinace nitroglycerýnem jsme tenkrát babičce sebrali a jali se kamenem roztloukat drobné prášky na srdce na chodníku :/ Naštěstí to její srdce vydrželo...
Zpětně mi kniha přijde hodně utopická, z pár kusů nářadí vybudovat vyspělou technickou "civilizaci". Ale tak jde to brát spíš jako autorův filosofický názor...
Nad hlavolamy typu "podle stínu tyču urči zeměpisnou polohu" si občas pro zábavu lámu hlavu dodnes...
Při četbě Ílion mě napadalo, že přesně "tohle" mohli být skuteční olympští bohové... Další bichle u které jsem se nedral ke konci, ale jen v klidu proplouval stránkami...
Terror jsem četl v zimě zabalený do deky na balkóně s fajfkou v puse. Lezavá zima pronikající až na kůži když jsem se nemohl odrhnout od čtení a zápach z vyhaslé dýmky mi dělaly společníky už v takhle mrazivém románu ;) Btw konec mi velmi sedl. A navíc jsem objevil dalšího parádního autora...
Bradburyho povídky jsou křehké, s kouzelnou atmosférou.
Selanka u blikajících obrazovek televizí a za okny krutý hon na nepohodlné. Asi bych byl paranoidní kdybych si myslel že to tak je, ale závan reality tohohle románu občas cítívám...
Výborná atmosféra, výborný popis hlavní postavy - člověka který dokáže tak vést (a trochu i manipulovat s lidmi), že se skoro nepozastaví nad tím v jaké šlamastice jsou...
Tak možná že jsem při prvním pokusu o přečtení přestřelil a knihu odložil. Po takovém hodnocení to určitě to zkusím ještě jednou, dík. Hodnocení až pak...
Nevidím tu "slepice která snášela zlatá vejce" x). Výborná sbírka, jedna z mála kterou si nepamatuju jako jednotlivé povídky ale jako celek...