immortal-party komentáře u knih
velmi zajímavý životopis, který vyvrací, že by Mata Hari dělala špionku z vlastní iniciativy.
"Bůh, mocný a slavný, řekl: Vyhlaš mezi lidem, aby se vydal na pouť, a on k tobě přijde pěšky na tom nejhubenějším velbloudu, z té nejhlubší rokle." Al Hadždž, 22, 27
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
hadždž - obřadné putování, začíná v měsíci zol-hadžda (listopad) a končí během měsíce zol-ga'da (prosinec), z kalendáře hidžra
mně to přišlo skvělé i v češtině. Beigbeder je můj oblíbený autor.
"Nikdo nechce samotu, protože ta nechává příliš mnoho času na přemýšlení. Neboť čím víc člověk myslí, tím je inteligentnější, a tedy smutnější."
"Můj život mi ve skutečnosti připadal jako černobílý film se špatným scénářem, zatímco všichni ostatní prožívali všecko v barvě."
tady jsem začala pochybovat o tvrzení mé babičky, že stáří stojí za hovno, holčičko. při čtení se mi vybavoval Saudkův hlas. při čtení jsem měla parfém DSQUARED2 She Wood a představovala jsem si, že jím voní právě on. nepokrytě přiznávám, že by mě velmi lákalo se s Janem seznámit. jakkoli.
"Velká je moc literatury pravé!"
doslov byl nejpoutavější. nakoplo mě to v tom, že bych si KONEČNĚ měla přečíst literaturu faktu - o svatém grálu, vznik svaté knihy, turínském plátně...
doba na přečtení cca 15-20 min.
vcelku nezajímavé čtení ty první čtyři povídky. od Zvláštního Kašlálka se začíná rozjíždět zábava, avšak ne závratná. určitě je lepší se aktivně účastnit házení ohryzků od jablek po ženách z jedoucího auta než o tom jen číst. autor vzpomíná na dětství, a to mě nikdy příliš nebavilo, přitom bych se ráda dozvěděla něco o chlapecké duši, hrách s ostatními kumpány a o prolízání skládek s pneumatikami.
dobré byly vysvětlivky pod čarou. inspirovaly mě ke zhlédnutí nějakých filmů. (autor v knize připodobňuje postavy k hercům - Rudolph Valentino a Ramon Novarro)
nejvíc mě asi pobavila hláška paní Emeraldy Franklinové: "Pod kůží jsme všichni bratry, ale v mé rodině není ani kapka černé krve!"
nepochopila jsem proč se některá příjmení postav překládala do češtiny a některá ne. ku příkladu Dan Krejčí, Morgan Truhlář, ale pan Prince.
to mě zatraceně nebavilo. možná jsem měla vydržet něco přes půlku knihy, ale na ten růžový sliz jsem neměla náladu. kdyby zde místo toho figuroval olgoj chorchoj, tak bych možná vytrvala.
četla jsem reprint z roku 1928, což se mi zamlouvalo. poslední dobou jsem začla být lehce skeptická vůči novějším vydáním. mám pocit jako bych se nechtěně ochuzovala o napínavější a zajímavější naraci. faktem je, že v rámci zachování tištěné četby se složitost a délka textu okrajuje.
Helga byla ďáblice. chtěla bych takovou ženu potkat osobně a následně ji pak oslovovat Helgo. abych se přiznala v určitých úsecích jsem pociťovala teplo na duši, když Sternenhoch začal Helgu zbožňovat. ukájelo mě, když Helga měla všechny ty pitvorné sadistické potřeby degradovat "jeho" osobu, když byl v její přítomnosti. jenže v některých chvílích jsem ho naopak litovala, přála mu ty nejluxusnější kurtizány a chlast jen, aby zapomněl, vypl. pragmatická jsem byla až u situace, kdy vyřvával "Helgo, doprdele mě vskoč". to byla panečku legrace.
á propos Helga mě inspirovala ke kouření viržinek.
po přečtení faktu, že tato kniha právě vychází jsem si ji okamžitě půjčila jak jen to bylo možné. nadchla jsem se už jen pro ten nápad něco takového napsat. de facto i zakusit (rozhovory face to face s vrahy anebo podle výpovědí s nevinnými vězni).
všechny rozhovory byly něčím zajímavé/specifické, ale i tak jsem nemohla přehlédnout společný rys u každého z věznů (snad kromě Kajínka), a sice, že se každý cítí ublížený, nesmířený se svým trestem, někdy i právě nevinný.
paradoxně jsem nebyla ani tak zaujatá sexuálními devianty, ač tohle je "my cup of tea", ale odosuzeným Stodolou, jehož manželku po pár letech propustili.
a Oto Biederman (Kolínský gang) byl dobrej gauner tyjo.
vřele doporučuji. čtivé!
Coco na Mariotripu :D, ale kniha obsahuje víc povídek než film. Proto doporučuji.
Walter Roland a Irena Indigová = Romeo a Julie bez přítomnosti rodičů. SKVĚLÉ.
velmi působivá je ta schizofrenní žena. tyto části mě bavily nejvíc.
to musel být nátřesk lehnout si s najíždějícím stavem do horké vany!
váhala jsem, jestli to má smysl nějak okometovat.
asi má.
nevím o knize, kterou by moji přátelé dokázali přečíst opakovaně s takovým nadšením.
film je taky výborný. při Christianině dojezdu jsem se klepala s ní a dokázala si živě představit ten feťácký puch.