immortal-party komentáře u knih

poutavé čtení.
kolik žen již snilo a sní o tom býti mužem (a na to žádné statistiky nejsou)? rozhodnu se pro Daveyho nebo Jema?

2 01.03.2012

tohle trefulkovské dílo jsem nevnímala tak intenzívně, ale to bylo pravděpodobně mým osobním rozpoložením. poslední dny jsem měla lynchovské a eroticko-deviantní sny, takže mě dvořákovská povaha tak neoslovila jako třeba ta dušovská v knize O bláznech jen dobré.
další knihy od Trefulky proto na jistou dobu zůstanou nedotčeny.

20.02.2012

příliš nechápu podstatu sdělení uživatelky locika. kniha je jakýmsi análem erotického komiksu, takže se dá předpokládat téma erotiky v komiksu a její historie. [pravděpodobně chtivost bodů za první komentář]

v knize mi chybělo jméno Dolcett, v jehož kresbách je zachycena gynofagie a ne tak úplná vorarefilie. než však začnete hledat jeho tvorbu, upozorňuji, že komiksy jsou jen pro otrlé konzumenty pornografického materiálu. rozhodně nedoporučuji romantickým osůbkám.
jinak se domnívám, že tato práce nemá prozatím konkurenci.

2 08.01.2012

publikace obsahuje sedm povídek, z nichž se mi nejvíce líbila ta poslední - "Kolo, kolo mlýnské..." od Dragiše Vasiće. bezprostředně poté jsem poprvé slyšela kolaboraci mezi Massive Attack vs Burial a jejich poetické Four Walls a Paradise circus. právě v tento den jsem si nadobro uvědomila, že hudba má duši.

jsem moc ráda, že jsem v antikvariátu narazila na tuhle útlou knížku. velmi dobrý počin od pana Jurkoviče nastínit čtenářům alespoň část (navíc zakázaných) literátů z balkánské literatury. už delší dobu si říkám, že by pro mě bylo příznačné si něco z "balkánu" přečíst, protože jsem se chvíli zajímala o balkánskou hudbu.

*na konci každé povídky je krátká anotace k autorovi.

25.12.2011

mdlé.
postava Malhkeho byla velmi příjemná, a to byl taky jediný důvod, proč jsem vydržela do doslovu.

20.12.2011

prosté a moudré. inspirativní člověk. doslov: ženy ho milovaly, ale nechápaly.

škoda, že neznám žádného muže, který by bral s nadsázkou autorčino flusání na mužské pokolení. teď mě však napadá, jak bych asi reagovala na nějaké čistě misogynní dílo já sama.
jelikož se ale domnívám, že v takovém případě by byly ženy spíše pasovány do rolí submisivních čubek namísto lidského odpadu, tak by mě to nejspíš zajímalo víc než Solanas.

manifest jsem četla s nijak zvláštním nadšením a zvědavostí, většinou po cestě na Hlavní nádraží. moje kritika k doslovu, jak ho tu zmiňovala i uživatelka herdekfilek, není kladná. čekala jsem radikálnější přístup. buď oslavu nad samotnou Solanas či přímo SCUMem, anebo obranu těch pyjovitých individuí brázdících ulicemi i našimi vagínami.

1 27.11.2011

pravděpodobně budu značně neobjektivní, protože Norské dřevo je má první Murakamiho kniha. Kafka a Hard-boiled Wonderland jsou údajně lepší. hm, taky jak jinak, když jsou to jedny z prvních vydání. s tímto zarytým nepsaným pravidlem se ztotožňuje mnoho lidí. uvidím po přečtení těch dvou již zmiňovaných titulů.

nicméně tři stěžejní postavy (Tóru, Naoko, Hacumi) mi přišly docela zajímavé. jsem kombinací Naoko a Hacumi. chce mě někdo poznat?

(dovolím si doporučit skladbu od mého oblíbeného interpreta, jež je inspirovaná právě Murakamiho dílem: http://www.youtube.com/watch?v=h03D2lpRet0)

4 10.11.2011

ze všech těch "na jedno brdo" příběhů mi utkvěl v paměti tento. Alan byl pán.

komerce & dekadence z dětství.

ale jo, docela mě to bavilo. doslov překladatele mě i přesto nechal v iluzi, že bylo všechno pravdivé.
autor v místní hospodě sloupal pipeňo, musím vyzkoušet.

a hláška pilota Palaciose, která se mi moc líbila a dovolím si ji občas použít:
"Nebe je nahoře a zem zase dole. Všechno ostatní jsou voloviny."

2 15.10.2011

nejvíc se mi asi z komiksového triptychu líbila Magda. Lelu mám moc ráda jako kreslířku, ale je to i mimo jiné zajímavá žena. výrazná, hlavně je to rusovláska a pro ty mám slabost.
Magda mi visí na stěně společně s Františkem Muzikou a Jeffem Jordanem.

14.10.2011

jde o autentický příběh samotného autora píšícího pravděpodobně v rámci odvykací kůry. ve skrze klasický příběh. drogový kolotoč se rozpumprlíkuje sebevraždou Petrova staršího bratra, jeho vzoru.
knížku jsem četla před pár lety v době nadcházejících Vánoc a lehce ve mne přituhlo, když si Petr celý prosinec proháněl žílu pervitinem a ani nezaregistroval přestupný rok.
ani nevím, jestli to byla dvakrát velká výhra jet na výlet s věřícími. jak příznačné pro náboženské skupiny či komunity, zajímat se o vyléčené či polovyléčené persony ze závislosti na drogách, alkoholu a vůbec čemkoli.

moje první přečtená kniha od Fulghuma a rozhodně si přečtu další. divím se, že jsem k jeho jménu v knihovnickém regále nezavítala dřív. musím si vzpomenout, tak něco kolem té čtyřicítky, že si budu chtít přečíst tento titul znovu a vyhodnotit své dojmy ze znovupřečtení. protože mám pocit, že právě můj věk je ten optimální pro toto dílo. dlouho se mi nestalo, že bych se víc jak dvakrát při čtení zasmála či potutelně uculila. to čtení mě fakt bavilo. bylo to jako, když jíte zatraceně dobrej kořeněnej steak. cítíte, jak je maso šťavnaté a vaše chuťové pohárky zažívají předfázi orgasmu. ta konzumace vás baví.

mělo to jednu nevýhodu z níž jsem byla zklamaná. upřímně, nechtěla jsem přijít k takovému zjištění. zjevně totiž pár lidí kolem mne z téhle knížky čerpalo fráze a některé nápady.
1) myslela jsem si, že termín "dělat lásku" je výhradně nápad mého kamaráda Evžena
2) to doporučení Albinoniho skladby Adagio in G minor na vlastní pohřeb jsem si taky myslela, že je "objev" Remeše
3) vybídnutí k průzkumu vlastní peněženky mi přišel jako originální nápad při tehdejším alkoholovém dýchánku v lepší čtverce
4) intervence do zaběhnuté hry se židlemi mi smrděl intelektuálstvím, když "ten onen" přesvědčoval aktivně zúčastněné této hry o možnosti tzv. udržet ve hře každého

kritika zdravého hnidopicha: nesouhlasím s názorem překladatele v doslovu, že Fulghum bývá mírně "americky" hysterický a naopak v tom, že je až příliš osobní shledávám plus. mohl by být i víc. stejně už dlouhou dobu hledám knihu, životopis nebo román, o ženě a jejích nejrealističtěji a nejotrleji vykleslených erotických tužbách a zkušenostech. až něco takového objevím, budu jásat.

styl Fulghumova psaní se mi líbí. přesně takhle bych psala/píšu já.

5 04.10.2011

Tennessee je mistr ve vykreslování neurotických a psychicky labilních žen. bravurně vystihne od ženské psychiky a mnohdy jednotvárného chování pomalu odplouvající krásy po neodplavitelné záchvěvy perinea. kde k takovým zkušenostem přišel?

5 29.09.2011

pěkný román. dávám čtyři hvězdy, protože jsem chvíli předtím dočetla jiný čínský román, a už to bylo přespříliš. i když samozřejmě čínská/japonská kultura a mentalita je bezedná studna objevování.

konečně se mi ale objasnila menší záhada, a sice proč jsem u některých vietnamských mužů viděla dlouhý nehet na malíčku. jednou mi bylo řečeno, že je to kvůli drogám, že takto zkouší jejich kvalitu. v Číně si muži pěstili dlouhé nehty, když pocházeli ze šlechtického rodu. společenské vrstvy se zde rozdělovali do tzv. korouhví. v knize se mluví o čistě žluté barvě, což bylo znakem, že dotyčný pochází z císařské větve.

monolog jedné z hlavních postav, který mi připomněl stejné rozpoložení Pavla Bäumera z knihy Na západní frontě klid:
"Patříme ke generaci bez osobních zájmů, která se snaží dosáhnout čehosi mimořádného."

x

Pavel Bäumer: "Nejsme dobří k ničemu. Válka nás pro všechno dobré zkazila. Bylo nám 18 let, začali jsme milovat svět a život, a museli jsme na něj střílet."

2 12.09.2011

špína a hnus z toho přímo čpěl. věřím, že v určitých částech Ukrajiny ty špitály vypadají stejně dodnes. (a nejen tam)

06.09.2011

pamatuji se, že se mi to kdysi velmi líbilo, ale nehodlám to číst znovu. nikdy to nedělám.

05.09.2011

ta naštvanost na svoji vlastní dušovskou povahu byla tak silná, tohle Trefulka umí.

05.09.2011

bravurní práce. skutečně! velmi si cením této knihy. obohatila mě o spoustu nových poznatků. není to výlučně jen o droze samotné, ale i o všem okolo spojené s kokainem.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Peter Swales, asistent Rolling Stones a legenda co se týče Sigmunda Freuda, tvrdí, že Výklad snů psal Freud právě, když byl závislý na nazálním užívání kokainu. Freud užíval kokain zejména, když byl zván na společenské akce vyšších vrstev a umělců. tvrdil, že má o mnoho lepší náladu než když by drogu předtím neužil. tyto akce ho iritovaly, špatně snášel tyto bodré lidi.
Freudův přítel Wilhelm Fliess, otorinolaryngolog ("ušní, nosní, krční"), léčil pacienty malými dávkami kokainu podobně jako francouzský neurolog Jean-Martin Charcot. neboť nazálním užitím kokainu se povrchové cévy smrští a uvolní se průduškové svalstvo. Freud měl tedy dobrý přístup i přísun drogy. díky jednomu ze symptomů po užití kokainu tzv. mydriáze (rozšíření zornic) se stalo pro ženy velmi populární kapání si roztoku s výtažkem z rulíku zlomocného do očí. taková žena byla svůdná a sexy, říkalo se jim beladonny.

zajímavé zjištění, kterému jsem se upřímně už smála, bylo, že Pablo Escobar (známý kolumbijský překupník s kokainem) napsal vlastnoruční dopis Ronaldu Reaganovi, kde nabízel splacení státního dluhu, který měla tehdy Bolívie vůči USA (cca 4 mld. $) za propuštění jeho syna z vězení kvůli podezření z překupnictví drog. mimo jiné za zhlédnutní stojí dokument http://www.csfd.cz/film/237635-pablo-escobar-kokainovy-kral/. mimo jiné anotace z wikipedie o Escobarovi, že byl jeden z nejbrutálnějších a nejbezohlednějších překupníků drog v historii mi přijde příliš ostrá. protože pohnutky, které Escobar dělal prostřednictvím Los Novios de la Muerte (= Snoubenci smrti) jsou nezbytné pro takovýto typ obchodování. Escobar vymyslel systém apundata, ručitelský systém s překupnuctvím balíčků s kokainem. tato doba bývá označována v Kolumbii jako "Plata o Plomo", což znamená že dotyčný si má vybrat mezi stříbrem a olovem, přesněji mezi penězi nebo kulkou. Escobar byl mezi lidmi označován jako Robin Hood. nechal vybudovat celé nové město, Santa Ana de Yaruma, kde založil školy, nemocnici, kostely, telefonní síť a komunikace.

za zmínku stojí i Ricky Ross aka Freeway, o kterého jsem se začla potom docela zajímat. velmi chytrý člověk. v LA měl na předměstí dům rozdělený na parto A a B, kde vyráběl ve velkém kokain a crack. denně jeho pracovníci vyrobili 40 - 50 kg. vydělával tak 100 - 200 tis. $ denně. http://www.youtube.com/watch?v=lyLJtkxPC6I&feature=related
v téhle chvíli začal crack nabývat na oblíbenosti. ve městech bylo několik tzv. crackhousů, které navštěvovali většinou černoši. zákazník zazvonil na dům, z okna byl na provázku poslán košíček do něhož se vložily peníze a v závislosti na částce potom posláno množství drogy. dům směli navštěvovat jen věrní zákazníci, zůstavat zde mohly především bílé ženy závislé na cracku, neboť ty dostávaly crack zadarmo za gangbang. byl to doslova crack boom. na konto toho byl natočen dokument 48 hodin v ulicích cracku, který se stal nejsledovanějším dokumentem v dějinách USA, měl 15 milionů diváků. spekulovalo se o legalizaci cracku. téměř bestsellerem se stala malá brožura Attention Coke Lovers! - Freebase = the best thing since sex! freebase je volná báze kokainu určená ke kouření. tato forma je návykovější, je po ní silnější opojení, ale krátké. nikdo nemluvil o ničem jiném, média byla zahlcena tématy o problémech spojených s crackem a narkomany. kdo crack neprodával nebo nevyráběl, zakládal protidrogové léčebny, protože závislých na kokainu bylo nespočet.

ještě bych doporučila film http://www.csfd.cz/film/8569-traffic-nadvlada-gangu/ nebo dokument http://www.csfd.cz/film/288082-vor-v-zakone-vladce-podsveti/

2 04.09.2011