Inozuka komentáře u knih

Jiřího Padevěta jsem začal vnímat díky jeho historickým bedekrům, na než skvěle navázal seriálem Krvavá léta na Streamu. A protože mi byl jeho přístup k historii sympatický, rozhodl jsem se pořídit si i knihu jeho rozhovorů s redaktorem Luďkem Staňkem (jehož práci mám rovněž vcelku rád). A nelituji, protože jsem se utvrdil v tom, že mé názory se s těmi Padevětovými dost shodují, že máme společného možná víc, než bych čekal (punk, modelaření, vztah ke knihám ...) a že je to velice inspirativní člověk, kterému držím palce v jeho dalších aktivitách.

1 31.01.2019

Špeky bych jako humorný román přímo nenazýval. Nejenže je tam toho humoru pomálu (ale když už se objeví, je fakt dobrý), ale bere si na paškál současný kult těla, což není zrovna téma k nějakému velikému veselí. To autor demonstruje na příkladu kuchaře, který má díky své tloušťce problémy s kariérou a anorektičky, která se pod vlivem časopisů pro teenagery pohybuje na hraně mezi životem a smrtí. Vše pak umocňuje rovinou vládních snah o jakousi regulaci epidemie obezity, protože kdo jiný by měl nejlépe vědět, kde leží "blahu lidu" než politici, že? U všech zmíněných skupin pak čtenáři poskytuje poměrně trefné postřehy. V první polovině mě Špeky nějak zvlášť nebraly, aby v té druhé dostal román grády a já se nemohl odtrhnout. Nakonec tedy celkem dobré se spoustou impulzů k zamyšlení ...

1 19.01.2019

Když už tedy letos bylo to výročí ruské okupace, rozhodl jsem se splatit dluh a přečíst si knihu, která svého času způsobila značný rozruch na tuzemském literárním poli. A jsem mírně zklamaný, protože podle anotací jsem čekal něco trochu jiného. Téma fiktivního odporu Čechů proti vojskům Varšavské smlouvy zde je pouze okrajové a nosné vyprávění je naroubováno na postavu Ilji, který má být archetypální postavou českého národa, v níž se prolíná mystika východní říše s pragmatičností té západní. Já nemám dětské hrdiny moc rád a rovněž nemám rád přílišnou snovou mytologii, které je bohužel Topolův styl vyprávění plný. Rovněž mi moc nesedí časová osa, protože soudě podle popisovaných událostí a rozpětí let 1948 - 68, by v době invaze musel být hlavní hrdina zhruba dvacetiletý - minimálně však patnáctiletý - což tak úplně neodpovídá stylu vyprávění ani uvažování. Dá se to sice pochopit autorskou licencí, či argumentací, že část dětského vidění světa v nás zůstává i v dospělosti, ale mě to i přesto iritovalo. Na druhou stranu kniha nezklamala originálním a drsným dějem podpořeným úchvatným a neotřelým jazykem i klasickou Topolovskou poetikou, kde nic není na první pohled jasné a nikdo není černobílý. Nakonec tedy i přes zmíněné výhrady pod 4 hvězdičky jít nemůžu.

1 02.12.2018

První část knihy zabývající se topografií a rekognoskací terénu německou brannou mocí není moc čtivá. Ne že by byla od věci, ale krapet nudí. Zbývající část je poutavější, ať již se týká výpovědí německých dezertérů z čs. armády nebo vzpomínek vojáků Wehrmachtu na obsazování Sudet. Vše samozřejmě doprovázeno bohatou fotodokumentací. Kniha nastoluje i pár ne zcela běžných a provokativních otázek:
- jak by skutečně vypadala obrana Šumavy, když v řadách čs. armády sloužil nemalý počet Němců
- jak to ve skutečnosti bylo s vysokou organizovaností, když se zde hovoří o rabujících hladových čs. vojácích (může být samozřejmě propaganda, ale také nemusí)
- co asi čekalo německé antifašisty, kteří byli českou stranou vráceni na německé území

1 18.11.2018

Sice to není nijaká kdovíjaká pecka, pořád dokola se v ní opakuje v různých variacích asi pět základních tvrzení, ale přesto by měla tato kniha patřit k povinné literatuře jak na školách, tak i pro všechny lidi s volebním právem. Autorům palec nahoru za jejich tažení za kritické myšlení a snahu o informační gramotnost.

1 06.05.2018

Není to tak hrozné, jak by se mohlo zdát podle zdejšího hodnocení. Autor sice občas sklouzává k mylnému dojmu, že vkládat příběh do příběhu, je znakem uměleckého stylu a literatuře faktu dodá punc výjimečnosti, v čemž se hluboce plete, ale jinak se jedná o jednoduchý souhrn základních historických záznamů o dobývání obou pólů. Nic extra závratného, ale člověka to dokáže pořádně nažhavit, aby si přečetl o polárních expedicích nějakou pořádnou knihu. Jdu se po něčem porozhlédnout ...

1 04.04.2018

Roztodivný vír fantazie v němž staví Vian do protikladu nihilistickou nevázanost mládežnických večírků a starosvětský pomýlený svět byrokracie. Do obou se pak snaží propašovat něco z toho světa druhého - ať již jím je Normice pro party nebo mírně potrhlý zásnubní večírek Majora a Koukolky za účasti pánů z úřadu. Když čtenář přistoupí na Vianovu hru, bude se náramně bavit. V opačném případě mrskne knihou vzteky do kouta. Já, stejně jako mnohokrát předtím, zobu Vianovi z ruky ...

1 30.03.2018

Skvělé ... bavil jsem se výborně, vyprávět zrod Temného rytíře společně s nástupem poručíka Gordona je geniální. Moc se mi líbilo, že se Miller nesoustředil na minulost - vraždu Waynových rodičů, ale věnoval se spíš Batmanově genezi přesvědčení bojovat se zlem. Na druhou stranu mi hodně chyběla přestavba jeskyně na základnu a tuning bat-features. Tady to Miller trochu odflákl, zřejmě si myslíc, že to už tu bylo mnohokrát. Ale nemůžu si pomoct, chybí to tam ...

1 25.02.2018

Po dlouhé době jsem viděl film, takže hned po jeho skončení jsem vytáhl z knihovny stejnojmenný komiks a v rychlosti jej přelouskal. Musím ocenit, že se dost věrně drží filmu, ovšem celý příběh pojímá z pohledu vraha. Docela se mi líbilo prolínání stylů - tedy, že každý hřích byl zpracován jinými autory. Někdy zdárněji a někdy méně, ale vždy s nápadem a jakousi depresivní lehkostí. Dobré jsou rovněž úryvky deníků, které jsem ale - přiznávám - četl pro jejich nesrozumitelnost jen na jedno oko. Nicméně jako obraz vrahovy mysli dobrý nápad. Takže jo, Sedm možná není kdovíjaká pecka, ale v kombinaci s filmem funguje nadmíru dobře.

1 29.10.2017

Katalog k výstavě plakátů z období 1. světové války na Hluboké. Velkoryse pojatá kniha s krátkou předmluvou a úchvatnými reprodukcemi plakátů ze sbírek pražského Vojenského historického ústavu. Překvapivě převažují americké a britské plakáty, těch německých a rakousko-uherských je jen pár. Povětšinou líbivá grafická práce a malba podložená manipulativními vlasteneckými hesly. Bylo by zajímavé doplnit tuto kolekci i nějakými protiválečnými plakáty, protože z toho nadšení pro armádu a válčení mi během prohlídky začala v uších znít One od Metallicy a vzpomněl jsem si na knihu Johny si vzal pušku... Úplně vidím nějakého mariňáka majícího v kapse plakát s Christy Girl a hláškou "Chci tě... do námořnictva" jak leží rozsekaný někde v polní nemocnici případně loká studenou vodu Atlantiku po té, co jeho loď šla ke dnu po zásahu torpéda z U Bootu.

1 05.09.2017

No sláva, konečně někoho napadlo vydat knižně fotky punkového dokumentátora Štěpána Stejskala. Již dříve se řada jeho snímků objevila v jiných publikacích a výstavách, ale na nějakou ucelenou kolekci si musely počkat pár desítek let. Kniha je udělaná skvěle a kompiluje výbor Štěpánových snímků od začátku osmdesátých let až do současnosti. Řada z novějších fotek je pak barevná. Vše je orámováno vzpomínkami několika punkových hudebníků na setkání a zážitky se Štěpánem a letitým, i když hodně podrobným a dobrým rozhovorem ze zinu Komunikace, který si dokonce pamatuji a někde ho mám v originále. Tahle kniha je zkrátka bomba, takže velká pochvala editorce i vydavateli.

1 17.08.2017

Spíš než nějakou faktografickou hodnotu přináší kniha Punk Not Dead svědectví o těsně porevoluční době. Je napsaná zvláštním rozkolísaným způsobem a některé části mě dokonce dost iritovaly. O nějaké přehlednosti nebo systematickém mapování československého punku před rokem '89 se nedá až na pár vyjímek mluvit. Jedná se spíš o útržky vzpomínek a rozhovorů. Jako svědek rozervané a naivně přitroublé doby začátku devadesátých let ale cené - včetně očividného latentního rasismu několika zúčastněných, který vedle přiznávaných odkazů na Dead Kennedys (mimo jiné zpívajících hit Nazi Punks Fuck Off) působí opravdu tragikomicky. Zájemcům o historii tuzemského punku doporučuji raději Kytary a řev od Filipa Fuchse.

1 05.07.2017

William Ury provede čtenáře na pohled složitým systémem vyjednávání, jehož shrnutí zní: "Místo soupeřů partnery." Myslím, že celá tahle metoda opravdu funguje, ale chce to veliký trénink, aby ji člověk dokázal využívat v praxi. Plné osvojení je pak asi otázkou několika let. To ale nic neubírá řadě trefných postřehů, které můžete zakomponovat do svého života okamžitě a začít je "zkoušet" na svém okolí. Tak hurá do toho...

1 26.05.2017

Revoltikon je v našich podmínkách vcelku ojedinělý projekt. Alespoň mě nenapadá žádná jiná autobiografická kniha tuzemského metalisty, notabene vyznavače death metalu nebo grindu. Navíc kapela Krabathor svého času byla na české metalové scéně něčím speciálním díky částečnému proniknutí do mainstreamu i do zahraničních subkulturních kruhů. To všechno pak činí knihu velice lákavou. Tím spíš pro někoho, kdo časy slávy Krabathoru, případně jeho vystoupení z hlubokého undergroundu pamatuje. A Bruno nezklame, ba právě naopak příjemně překvapí. Kniha je napsaná vtipně a svižně a fanoušek se u ní musí tetelit blahem. Já se tedy při četbě doprovázené poslechem inkriminovaných alb tetelil. Hodně lidská je existenciální a depresivní pasáž tápání mezi Krabathorem a Hypnosem i prolog popisující Brunovo dětství a cestu k metalu. Druhá část knihy týkající se Hypnos mě pravda už tolik nebrala, hlavně díky tomu, že tahle kapela jde trochu mimo mě, ale i tak se četla dobře a byla napsaná s lehkostí a vtipem. Sympatické mi je Brunovo zapálení pro věc a nadšení, s kterým se vrhal a vrhá do hudebních dobrodružství. Něco vidím jinak, sám spoustu věcí jinak i dělám, ale to nic nemění na tom, že nerespektuji odlišný přístup. Ostatně sám Bruno to hezky vyjádřil v doslovu: "Nikdo nejsme ničí otrok, každý jsme individualita a to nelze mít nikomu za zlé. Každý totiž hledá vlastní cestu ke štěstí a spokojenosti, což je to, oč tu běží, a čím méně nežádoucích aspektů nás na této cestě bude provázet, tím příjemnější procházka to bude. "

1 22.04.2017

Musím se přiznat, že Pan Mercedes byl můj první King vůbec. Čtení hororů mě nikdy moc nelákalo, ale na druhou stranu kvalita filmů podle Kingových předloh mě přesvědčila, že ani původní knihy nebudou asi špatné. Pan Mercedes mě utáhl na detektivní žánr, který mám rád a tak mi umožnil vstoupit do světa jednoho z nejvýraznějších spisovatelů dneška. A musím říct, že legendy nelhaly. Pan Mercedes se četl sám, děj udržoval čtenáře v napětí a přesto, že občas byly v textu až příliš okaté klasické postupy (někdy mi to přišlo, že knihu psal absolvent korespondenčních kurzu tvůrčího psaní), jedná se o poctivý detektivní thriller, se vším, co k němu patří. Takže King u mě obstál a určitě půjdu do dalších dílů téhle trilogie a možná, že prubnu i nějaký ten horror.
Jinak se připojuji k Fizovu komentáři ... překládat názvy počítačových her nebo používat jiné názvy filmů, než pod kterými běželo v české distribuci, mi přijde jako dost praštěné.

1 31.03.2017

Bezkonkurenčně nejlepší kniha o smoothies na českém trhu. "Kuchařka" je rozdělena na několik částí podle toho, co strávník od smoothie čeká: na snídani, na hubnutí, pro sportovce, čistící, povzbuzující, dezerty, polévky, zmrzliny ... Ke každé klíčové ingredienci jsou popsány její přednosti a účinky na organismus. Každý recept obsahuje fotku hotového smoothie, seznam surovin a postup přípravy. Ač jsem po nějaké době zjistil, že nejlepší je smoothie připravovat podle momentální nálady, tato skvělá kniha je zdrojem mnohé inspirace a pokud máte o tento druh stravy zájem, dokáže vám ukázat nové směry přípravy zdravých vitamínových "koktejlů".

1 12.03.2017

Hodně rozkolísaná kvalita jednotlivých příběhů. Super byly osudy slavných odstřelovačů Zajceva, Häyhä, Pavličenkové a Allerbergera. Svou obyčejností a vhledem do rutinní práce běžného snipera byl vyjímečný a skvělý příběh Harryho Furnesse. Zbytek je spíš podprůměrný a moc mě nebavil. Jako úvod do problematiky dobré, ale žádný zázrak ...

1 11.03.2017

Překombinované a upachtěně chtěné... Na Klub rváčů 2 jsem se docela těšil, nalákalo mě, že autor naváže na původní knihu a ukáže, jak to je s jejími hrdiny po deseti letech, což také částečně plní. To, co neklape, je očividná snaha být co možná nejšílenější, využít co nejvíc nápadů z prvního dílu a povýšit celou schizofrenii na druhou zakomponováním vlastní osoby do děje. To by mi, ani tak nevadilo, kdyby to bylo učiněno smysluplně a chytře. Což bohužel není. A nejhorší je, že se nejedná o adaptaci již napsaného románu, ale od začátku bylo zamýšleno jako scénář pro komiks ... pak je to až trestuhodně nevyužitý potenciál.

1 31.01.2017

Absolutní zklamání! Napsané naprosto odpudivým stylem se slovníkem p-r akcí Horsta Fuchse. Kdybych nebyl přesvědčen z jiných knih (např. Vegan v kondici) o prospěšnosti tohoto stylu stravování, po přečtení díla Viktorie Boutenko bych se spíš zatvrdil v názoru, že je to totální nesmysl. Jediné, co stojí z knihy za pozornost jsou inspirativní recepty, ale i zde zcela chybí nutriční hodnoty a přesné dávkování ingrediencí. Jdu se poohlédnout ještě po nějaké jiné knize s tímto tématem, tady cesta nevede ...

1 17.12.2016

Asi nejucelenější dílo věnující se nejradikálnějšímu křídlu husitské revoluce. Autor téměř detektivním způsobem sestavuje na základě záznamů z dávných letopisů příběh sekty, která by byla i na současné poměry značně šílená, ale zároveň je její důraz na individuální svobodu ve své době fascinující. Jukl se zabývá otázkou, zda vůbec nějací adamité existovali, jaký byl jejich vývoj a konec. Snaží se rozlišit, co ze zachovaných zpráv může být pravda a co je jen ideologickým nánosem majícím zdiskreditovat husitské hnutí ze strany katolíků nebo naopak obhájit Žižkův radikální postoj proti opozici. Přínosné na Juklově knize je, že na rozdíl od předchůdců zachovává objektivní odstup a nesnaží se adamitské učení nijak interpretovat v zájmu nějaké doktríny. Na druhou stranu se v knize neustále opakuje a někdy mám pocit, že knihu až uměle natahuje.

1 06.11.2016