intueri komentáře u knih

Hutné a smutné... Jsem paní Tučkové velmi vděčná za beletrizaci tohoto kontroverzního tématu našich dějin, kde nejsou vítězové ani poražení jen ublížení a poranění. Neméně naléhavé jsou i proměny této látky v čase a v životech dalších generací...
"To víš, že vím, že nám to všem podělali. Ale na druhou stranu, nejen nám.(...) A víš, co proti tomu můžeš udělat? Suma sumárum nic moc. Zespoda s tím hýbnout nedokážeš. Ale něco přece. Nenechat se rozšlápnout a těšit se sama ze svého. Ze svého prostého, krásného života, který bude tak malý, že už jim nebude stát za to ho znova lámat. Víš. To můžeš udělat."

28 03.06.2021

Za mě krásně propojená symbolika lesního a duševního podhoubí... Denně si takhle vyrážíme po svých (zajetých) trasách do lesíka pro "výpěstky" a denně jsme (ne)překvapování... Někdy v dešti události, jindy v parnu všedních dnů... Někdy na nás vykoukne samá jedovatá minulost a jindy příslib voňavé budoucnosti.. A někdy naším blízkým dovolíme sdílet s námi "naše místa", jindy se jimi plížíme sami...
Paní Hanišová hezky zachytila základní "houbová vlákna" obtíží Sáry, proměnlivou dynamiku jejich růstu i jejich výsledné plody... Nejsou předvidatelné, ani logické - ale takové už houby i duševní onemocnění ve své podstatě jsou...

26 27.06.2021

V komentářích už bylo řečeno asi vše, co bych sama chtěla dodat.. Proto "jen" gesto - klobouk dolů před touto ženou všedního dne.. Zároveň s láskou a obdivem vzpomínám na své babičky, které měly podobné "zážitky"..
"Život je prostě takový. Některé sny jsou nesplnitelné. Nemá cenu se užírat marnými nadějemi. Musíme žít tak, jak to jde."

"Mnohohlásci nedělají nic, než že nám zpívají pro potěšení. Neozobávaji lidem zahrádky, nehnízdí na sýpkách, ničím nám neškodí, jen zpívají z plna srdce. Proto je hřích zabít mnohohláska."
Jedním slovem: krásné... "Dětským" jazykem podané a "otcovsky" vysvěstlené pravdy i kontroverze lidství, které jdou až na dřeň našeho morálního člověčenství..

24 05.11.2022

Perfektně zpracované historické údaje, výborně uspořádaný děj, jedno z nejsilnějších témat našich dějin, které jsem si mohla přečíst...
Asi vše už bylo níže v komentářích řečeno, proto "jen" velmi děkuji autorovi, že svými písmeny vystavěl čtivý"pomník" jak účastníkům operace Anthropoid a výsadkářům, tak i jejich blízkým, pomáhajícím a obviněným včetně Lidic a Ležáků, kteří zaplatili životem... Bohužel až po tomhle aktu Velká Británie a Francie přestaly akceptovat mnichovské podpisy a my jsme mohli po válce obnovit naší zemi...

24 30.01.2021

Sklenice se zavařeninou na obálce knihy je více než výstižná - takhle přesně jsem se poměla - vzala si knihu do křesla a vybírala si z ní jednu bizarnost za druhou...Parádně jsem si chroupala a pochutnávala na krásných slovních spojeních, symbolech, myšlenkách, nečekaných prostředích, postavách, dějinných vyústěních, utopických a fantazijních vizích, připomínkách a varováních jednotlivcům i lidstvu... Doporučuji k ochutnání :)

21 05.12.2021

Při výletění po jesenicku jsem si knihu sbalila s sebou k "dokreslení" atmosféry navštívených historických míst. Souhlasím s Krbi, že jde o román, ne o faktografii a tak je nutno i celé dílo chápat.. Kaplický velmi čtivě zachytil úděsnou část dějin inkvizice u nás a jako opar nad knihou nechal viset nevyslovené otázky - Jak snadné je zneužití moci a finančních prospěchů v každé době ? Jak důležité je vzdělání a poznání? Jak potřebná je záruka osobních svobod a práv? Jak strašlivá je degradace víry v Boha na náboženské nesmysly vedoucí až k týrání, mučení a zabíjení?
Určitě doporučuji k přečtení!

21 27.08.2021

Znamenitá originalita! Z nadhledu astrologa jsem se proletěla planetárním prostorem, z pohledu biologa se radovala z nádherné Kladské samoty, z podhledu psychologa se seznámila s velmi osobitými postavami a z průhledu eticko-filozofického se potěšila spoustou krásných myšlenek... Tenhle ´monolog jinakosti´vřele doporučuji, aby se mohl jednou proměnit v ´dialog rovnosti´!

19 07.09.2021

Jsem nadšená! Konečně někdo sesbíral střepiny dějin z obou stran hranic a slepil mi z nich čtivý a smysluplný obraz nedávné (i osobní) minulosti.. Přestože se v tomto kraji pohybuji od dětství - rodiče i prarodiče pochází z Karvinsko-Těšínska, polovina mé rodiny i přátel se stále hlásí k polsky mluvící menšině a druhá polovina si přesně prošla řetězcem česká-polská-německá škola včetně válečných strastí - detailnější přehled místní historie se nějak "nevešel" ani do školních osnov a ani do vyprávění (mého pochopení) prarodičů..
Druhý díl se mi taky zdá svižnější a barvitější, těší mě mnohá "po našemu" v textu i nové/jiné náhledy na osudy odsunutých rodin (obousměrně), odboje, Životické tragédie, osvobozování či samotných osobností rodu Larischů (spíše vždy stylizovaných do rolí vykořisťovatelů). Děkuji autorce a už nyní nedočkavě vyhlížím třetí díl :)

19 20.04.2021

Výborně vypracovaný příběh, ve kterém Zweig mistrně zachytil marginální rozměry soucitu a milosrdných lží, patologii vyrovnávání se se svým fyzickým handicapem i ubližující zoufalství rodinných příslušníků.
Postavy ani jejich chování mi nemusí být sympatické, důležité je, jaké poselství mi do života přinesly - proto knihu určitě doporučuji k přečtení :)

18 22.01.2022

Po ne plně hvězdných recenzích jsem od této knihy své oblíbené autorky moc nečekala...O to příjemněji překvapená jsem - žádná vykombinovaná fikce se nekonala, spíše zajímavé memento, jak se historie stále opakuje a jak jsme se málem z toho bludného kruhu nevymotali..
Hlavním lepidlem historie i možného budoucna je přetrvávající vláda komunismu s tehdy běžnými ´příběhy´ perzekuce občanů, politického věznění, zastrašování rodinných příslušníků, odjímání dětí s výchovou v dětských domovech a omezování základních práv i svobod... Kdo zažil, tak si nad knihou zavzpomene - kdo naštěstí už nezažil, tak snad nikdy nezapomene..

18 01.12.2021

Silný příběh silné ženy z malé jihočeské vesnice, která opravdu předběhla svou dobu.. Se znalostí několika jazyků (v průběhu života asi čtrnácti), s aprobací z chirurgie, s finančním přispěním T.G.Masaryka a touhou zřídit v domovině institut výzkumu tropických nemocí, odcestuje do Bagdádu, kde založí nemocnici. Proslaví jméno naší země v orientu a obohatí národní muzeum o mnoho exemplářů exotického hmyzu. Přestože sama příliš životních radostí nezakusí, nikdy se nevzdá a pokračuje v šíření vzdělání i zastání se potřebných..

Zinkoví chlapci se mi hluboko vryli do mozkových závitů..To odhalení pravdy o nesmyslném pozadí k a ž d é války, pravdy o z b y t e č n ě zmařených lidských osudech, pravdy o t í ž i v é syrovosti jejího odhalení.

I když nemám ráda v knihách stále se opakující fakta, tady je to jiné..četla jsem opakující se zpovědi vojenských veteránů a matek padlých s vědomím, že za každým z nich je člověk (ne množina armády), kterému bylo dáno vystoupit z anonymního ´davu´ozbrojených sil a podělit se se svým životním příběhem..
Závěrečná část ze soudní síně jen podtrhla trvající pošetilost ideologického zákulisí režimu, napospas zanechanou posttraumatickou hořkost veteránů i matek a fakt o tom, jak nezkrášlená realita bolí..

"Režiséři a dirigenti, tedy politici a maršálové, kteří tuto válku zorganizovali a spustili, v soudní síni chybí. Jsou tu jen samí poškození: láska (matky padlých vojáků), která není s to smířit se s trpkou pravdou o válce; pravda (napsaná dokumentární kniha), která musí být bez ohledu na jakoukoli lásku vyřčena; a konečně čest (váleční veteráni), která se nepotkává ani s láskou, ani s pravdou, protože jak praví kodex ruského důstojníka ´Život mohu obětovat své vlasti, ale čest neobětuji ničemu!´"

13 29.01.2022

Číst tuto knihu bylo pro mě jako být rybou v mangrovovém lese - ve svém živlu ze skvěle vystavěných vět, slovních spojení i symbolů a zároveň v "lese" z těch střídajících se obrazů, které nutí přemýšlet.. Nad hladinou krásné, svérázné a introvertně přístupné vědomí X pod hladinou ponuré, archetypálními kořeny prorostlé a sny probublávající bažinaté dno duší..
Prostě opět moc hezký "Tokarczukovský počin", za který by určitě i sám Jung vysekl potlesk!

13 04.01.2022

Poutům vztahů nikdo neunikne, protože jsou základem lidství - rodina, přátelé, spolužáci, spolupracovníci... Někdy se však pouta stávají příliš těsnými, omezujícími, nezdravými a pro život deformujícími... Co nám"daruje"naše rodina do vínku? Jak hluboce nás ovlivňují přátelé? Nakolik dobře známe svého životního partnera?
Tato"úsporná", ale náměty"bohatá" novela spíše nechává čtenáře nahlédnout z více úhlů a zapřemýšlet, než aby dávala přímé odkazy. Přesto rozhodně stojí za přečtení.

12 01.07.2021

Nezapomenutelně silný hlas...díky formě ´komolení´ jazyka se čtenáři příběh Adunni ještě více zarývá pod kůži, ocitá se v novodobé Nigérii a je konfrontován nejen s jinou kulturou, ale i smutnou realitou - vysoká negramotnost, dětské nevěsty, otroctví, minimální práva a zastání žen, korupce.. Přesto všechno je příběh plný naděje i optimismu - doporučuji k přečtení!
"Tady v tý vesnici, když chodíš do školy, nikdo tě nebude nutit, ať bereš nějakýho pána. Ale když nechodíš do školy, dají tě nějakýmu mužovi hned, jak máš patnáct roky. Tvoje vzdělání je tvůj hlas, dcero. Bude mluvit pro tebe, i když neotevřeš k mluvení pusu. Bude mluvit až do dne, ve kterým tě zavolá Bůh, ať jdeš pryč."
"Ten den sobě řekla, že i když v životu nic nedostanu, budu chodit do školy. Zakončím základní školu a pak střední a pak chodím na univerzitu a stanu učitelka, protože nechci mít jen jakejkoli hlas... Chci mít sílící hlas."

11 13.03.2022

Mám ráda tenhle ´úsporný´, ale ve výsledku ´bohatý´ styl psaní paní Adichieové.. Krásně vystavěná románová mozaika historických, politických, etnologických, sociálních a partnerských gradientů mi představila jednu z dalších polozapomenutých událostí 60. let - genocidu nigerijských Igbů, existenci separatistické republiky Biafry a bolestný humanitární i osobní rozměr celé scény.. Rozhodně doporučuji k přečtení..

11 29.01.2022

Dva životy, jako dvě kolejnice - na dohled a zároveň si vzdálené, spojené společným městským prostředím a zároveň rozdělené svou nelehkou realitou... Jen rychlík dalšího všedního dne po nich opět supí a táhne za sebou zase o něco těžší náklad obtíží - emoční vyprahlost, osamělost, pracovní šikana, vyloučení z kolektivu... Zastaví to konečně dnes..? Zbaví se té řady vagónů, které je tlačí až pod terén..? A překříží konečně své paralelní existence..?

11 08.06.2021

Až ´investigativní´čtení nabité silnými příběhy lidí, obrazů válečných zkáz, politických i vojenských her a celým spektrem emocí... Smekám před autorem za jeho odvahu a za ´pravdu´, která rozšířila i můj pohled na´pravdu´!
"První rok jsem na Donbas přijížděl jako všichni - věděl jsem dopředu, na čí straně je pravda, kdo je v tomto konfliktu obětí a kdo predátorem, a materiál, který jsem měl získat, měl být jen ilustrační pomůckou, jak to ukázat ostatním. Potom jsem tuto jistotu úplně ztratil. Způsobilo to utrpení, s nímž jsem se setkával na obou stranách - bylo ho příliš a bylo příliš nesmyslné. Jak odsuzovat zvěrstva vojáků zmanipulovaných propagandou, když podobné věci páchá armáda, která je spojencem Západu?"
"Ukrajinu od Užhorodu až po Krym a Savur Mohylu pod kontrolou proruských sil není možné posuzovat podle standardů západní polokoule. My jsme nikdy nebyli opravdovou součástí ruského světa, nanejvýš jeho osobitou periferií. Ukrajina leží příliš blízko Moskvě, než aby v ní mohlo docházet k pražským jarům a něžným revolucím."

10 29.08.2021

Další přečtená kniha Lisy See a další nádherný příběh z netradičního prostředí, za kterým stojí nemalé úsilí autorky sesbírat informace, navštívit později vylíčená místa a hlavně poznat tamější obyvatelé... Děkuji za tuto snahu! Velmi ráda jsem se dozvěděla zase něco nového z dějin - tentokrát Korejských - něco fascinujícího ze života nezdolných žen moře - henjo - a něco krásného o ženském společenství - komunitě potápěček.

10 16.08.2021