Inutihar komentáře u knih
Postapokalyptické sci-fi s mírně katolickou příchutí, kterou můžete, ale nemusíte vnímat. Jedno z klíčových děl žánru.
První dvě třetiny výborné, ale ke konci to ztrácelo dech.
Jedna z mých nejoblíbenějších pohádkových knih. Jako dítě jsem jí četl pořád dokola a bavil se vtipnými příběhy a plakal u těch smutných a přemýšlel, jak se dostat k broskvi, která by mě učinila nesmrtelným. Bylo to naprosto jiné, než evropské pohádky. A jako starší jsem docenil, jak kvalitní vhled do čínské kultury a mytologie kniha nabízí. Určitě doporučuji.
Vtipné i hořké, hororové a fantaskní, ale i realistické příběhy ze života navazující na to nejlepší z povídkové tradice ruského a ukrajinského písemnictví. Byť se kniha jmenuje Povídky, jsou ve výboru zahrnuty i dvě rozsáhlejší novely a to Stíny zapomenutých předků ze života zakarpatských Huculů, literární předloha slavného filmu Sergeje Paradžanova, a Fata Morgana o reakci na revoluční rok 1905 na ukrajinské vesnici.
Asi bych to nevolil jaké první knihu od Conrada, ale je výborná. Doporučuji číst nejlépe za horkého letního dne.
Začátek mě nadchl, ale závěr mi přišel vysloveně odfláknutý.
Nevím, jestli bych to nazval zrovna pohádky, protože některé příběhy jsou docela drsné. Ale děti to nejspíš budou vnímat úplně jinak než dospělý.
Nečekal jsem, že mě to až tak vezme. Jedna z nejlepších českých knih, co jsem kdy četl.
Ale doporučuji před tím přečíst minimálně Prima sezonu anebo Zbabělce, jinak se v těch jménech ztratíte.
Docela příjemné literární překvapení. Povídky ve sbírce jsou z velké části čtenářsky vděčné, vtipné, mnohdy s nečekanými pointami, některé absurdní v kafkovském stylu, jiné snové či magicky realistické, některé hrající si se specifiky malého pobaltského národa, jiné naopak naprosto univerzální. Určitě bych si od některých autorů rád přečetl více knih.
Jako dobré, ale to, že kniha takového tématického rozsahu nemá jmenný a místní rejstřík, je dost problém. Cokoliv v ní hledat je peklo. I její uspořádání je poněkud divoké a zejména v ukrajinských kapitolách se skáče mezi různými místy a časy a u některých pasáží je vazba na téma knihy více než volná. Obsahově jsem narazil na několik sporných míst, ale pokud nejste experty na téma a nemáte k dispozici knihy z bibliografie či kamarády v Pobaltí a na Ukrajině, tak na to asi nepřijdete. Oceňuji obrázky, mnohé jsou docela raritní a určitě se budou hodit modelářům, kteří se na tato menší letectva zaměřují. Jen ten Fokker D VII z Vinnycje, jehož fotku hledám už několik let, tam taky není.
Ruku na srdce, od sovětské knihy o válce pro mládež, vydané poprvé v roce 1944, lze jen těžko očekávat něco jiného než epické hrdinství a patriotickou propagandu. Jako "husákovo dítě" jsem také kult rudoarmějců a oslav sovětského vítězství nad fašismem zažil, takže si dovedu představit, že kdybych to četl tehdy, tak bych ten válečný patos vnímal jinak než nyní.
Jako dospělý čtenář si spíše užiju fakt, že jsem četl vydání z roku 1959, které bylo zřejmě to poslední české, kde se ještě naplno vychvaloval Stalin, protože nahlédnutí do digitální knihovny mi potvrdilo, že v pozdějších vydáních už byly všechny (v některých místech až mystické) zmínky o Stalinovi z textu odstraněny. I to staví knihu do trochu jiného světla, jako dokumentu doby, ideologie i toho, že ani sovětská kniha neuteče cenzuře.
Některé povídky jsou tak strašlivě utahané, že jsem měl problém je dočíst. Což je asi škoda, protože jinak je to hraní si se žánrovými očekáváními mnohdy docela vtipné.
Další kniha, podle které jsem se někdy na počátku 90. let zkoušel domluvit se svým počítačem.
Podle tohoto jsem se někdy kolem roku 1991 učil programovat. Jen ty optimalizace ukázkových programů a rutinek z basicu IQ151, který byl pro tuto knihu zvolen, do basicu ZX Spectra, které jsem měl, mi jaké dítěti moc nešly.
Velmi vtipně psaná historie ponorek, hloubkových rekordů a podmořského výzkumu s úžasnými ilustracemi Kamila Lhotáka.
Na začátku autoři odsoudí americké knihy jako neobjektivní a nezdrojované a následně sami neuvedou jediný zdroj, odkud jsou přebrány rozsáhlé citace, vzpomínky či postřehy, kterých je kniha plná. Různé zajímavé informace jsou pak prolévány omáčkou ruské propagandy, takže některá tvrzení (zejména vyracení "mýtů" na konci), je třeba číst poněkud kritičteji.
Oceňuji fotografie a ilustrace, tam jsou i věci, které jsem doposud neznal.