Isew komentáře u knih

Poslední díl. Konec. Už teď je mi smutno, že to nepokračuje. Ale nemělo by jak. Příběh se uzavřel. Pokud někdo tento díl považuje za slabší, tak já ne. Je jiný. Už v něm nejsou Hladové hry, ale hry o budoucnost. Autorka nám Katniss vykreslila do té míry, že se její rozhodování dalo předpokládat, přesto když u popravy vyletěl šíp a trefil tu správnou osobu, vykřikla jsem JO! Celý třetí díl jsem si říkala, že i kdyby povstalci vyhráli, bude to cesta k lepšímu? Nepřichází po jednom tyranovi náhodou tyran další? V minulosti to tak mnohokrát bylo. Někdo může tento díl považovat za příliš upovídaný. Já jsem ráda, že se ozřejmila minulost a pohnutky mnoha zúčastněných. Pak vše dávalo smysl. Skvělá série.

10 19.08.2017

Druhý díl byl stejně strhující jako první. Vůbec mi nevadily myšlenkové pochody Katniss. Naopak. Krásně si o ní lze udělat plastičtější obraz. Oceňuji to, že to není prvoplánová hrdinka, která všechno zvládne a ještě je okouzlující a všichni ji milují. Katniss je upřímná, náladová, umíněná, nerozhodná, otravná. A jaká jiná by měla být? Vždyť je jí 17 let. Styl psaní mi vyhovuje. Nenašla jsem hluchá místa a pořád jsem byla v napětí.

6 19.08.2017

Film jsem neviděla a ani nechci. Nemám ráda, když mi někdo jiný vytváří svět, který mám už vytvořený ve svých představách. Kniha byla strhující. Poslouchala jsem ji jako audioknihu. Nevěděla jsem, co od ní čekat, ale takovou nálož jsem vážně nečekala. Od první kapitoly mě chytla a nemohla jsem se odpoutat. Skvělé.

7 16.08.2017

Gustaf Grüdgens se zasazoval o to, aby kniha nevyšla. Bez této knihy bych o něm nikdy neslyšela. Přečetla jsem si jeho životopis, viděla jsem s ním pár videí na YouTube a musím konstatovat, že jeho herecký projev byl strhující. A to neumím německy. Obávala jsem se, zda Mefisto bude čtivá kniha. Byla. Mann skvěle popsal atmosféru doby před válkou. Jako byste tam byli.

3 13.08.2017

Hodně mě zaujala obálka. Proto jsem se do knihy pustila. Je neobvyklá a spojení Tajný deník ... 1/4 mi silně evokovalo mého oblíbeného Adriana Molea. Jenže ne každý, kdo píše deník, je Sue Townsend. A Hendrik Groen ji nesahá ani po kotníky. Myslím, že z tohoto prostředí šlo vytěžit mnohem víc - pokud je to fiktivní deník. Pokud je to reálný deník, tak je to smutné. Zajímavé by bylo srovnání s nějakým domovem důchodců v Čechách. Asi by to bylo ještě smutnější čtení. Rok v tomto deníku se tak neuvěřitelně táhl, že jsem si v květnu přála, aby už byl prosinec.

1 07.08.2017

Snažila jsem se nebrečet. Říkala jsem si, že to zvládnu, vždyť celou dobu vím, jak to dopadne. Nezvládla jsem to. Slzy jako hrachy se mi koulely po tváři, bylo mi smutno, ale také jsem byla ráda za to, že se Conor mohl s maminkou rozloučit a v posledních chvílích byl s ní. Ne každému je to dopřáno. Silná kniha.

8 19.07.2017

Syrová kniha. Nevyhýbá se žádnému tématu. Selhání dětí, rodičů ... Po mnoha knihách, které jsem o koncentračních táborech přečetla, po mnoha dokumentárních filmech, po návštěvě Osvětimi - Birkenau, si pořád kladu otázku, jak bych se zachovala já. Lpěla bych na životě? Až do té míry, že bych popřela pro trochu chleba vše ve mně?
Průvodkyně v Osvětimi nám řekla, abychom se rozhlédli. "Vidíte to?", zeptala se. Rozhlížíme se, je nám smutno a ona dodává: "A přesto se najdou lidé, kteří tvrdí, že tohle nikdy neexistovalo."
Při návratu domů jsme v autě s manželem mlčeli tři hodiny. Ani rádio nehrálo. Bylo to naprosté a úplné tíživé ticho, takové jsem od té doby nezažila. Být tam bylo strašné. A to se psal rok 2003 a ne rok 1944.

8 18.07.2017

Rozhodně akčnější než první díl. Road trip šmrncnutý Řadou nešťastných příhod. Závěrečný cliffhanger mě navnadil na přečtení dalšího dílu.

1 24.06.2017

Talentovaný pan Ripley - viděla jsem film a ani ten mě nějak nezaujal **
Ripley pod zemí - mnohem zajímavější. Mrtvý malíř, živý malíř a jak ven z toho, když to někdo odhalí. Bavilo mě to ****
Ripleyova hra - hodně slabé. Nějak jsem nepobrala motivace hlavních osob. *
Ripley pod vodou - minulost vás stejně dožene. ***
Tom Ripley měl tolik štěstí a natrefil vždy na tak tupou policii a v to několika státech. To se jen tak nevidí. Myslím, že by to tak ve skutečnosti asi nebylo, ale proč ne. Autorka může alespoň Ripleyho vytěžovat víc a víc.

2 24.06.2017

Od začátku až do konce strhující čtení. Ke knize jsem se dostala náhodou a vůbec nelituji. Bylo to velmi příjemné překvapení. Další kniha, kterou doporučím v budoucnu k přečtení svým dcerám.

5 21.06.2017

Dlouho jsem kolem knihy chodila, podle názvu jsem čekala nějakou psychologickou drasťárnu. A ty moc nemusím. Naštěstí to je fantasy, tak sláva.. Nebudu mít noční můry. Když už jsem se začetla, tak byl najednou konec. Zkusím druhý díl a uvidíme.

2 14.06.2017

O tom, jak dětská hloupost spustila lavinu tragických osudů nevinných osob. V době strachu, nesvobody, vlády zlodějů, vrahů a pochybných osobností. Kdy stranická legitimace byla víc než slušnost a pravda. Nejedná se o detektivku. Čin, oběť i vraha známe hned. Nosný je následek a komunisty vítaná záminka, která spustila honbu na představitele církve. Padesátá léta - ostudné dějiny naší země.

1 10.06.2017

Tato kniha byla upovídaná a dlouhá. Příběh nijaký. Zajímavá v tom, že se člověk dozví, jak fungovalo divadlo ve 4. stol. př. n. l. Herci, masky, večírky ... V porovnání s výtečnou knihou Pod maskou smích od Jarmily Loukotkové, tato pro mně neobstála.

1 10.06.2017

Syrová a nehostinná krajina Hlučínska dvacátých let minulého století. Každodennost rodiny, která to nemá vůbec lehké. Napsáno tak, že cítíte, jako byste tam byli.

1 09.06.2017

Na tuhle knížku jen tak snadno nezapomenu. Zajímavý příběh, který je neotřelý. Já vím, že takoví lidé mezi námi žijí. Vím, že mají volební právo. Vím to, ale těžko se mi s tím smiřuje. Ubližovat malé holce takovýmto způsobem je nad mé chápání. Zůstává ve mně pachuť, které se budu špatně zbavovat.

4 09.06.2017

Jiřího Adama z Dobronína mám raději než Oldřicha z Chlumu. Přijde mi reálnější než superman Oldřich. Protože jsem poměrně brzy tušila, kdo za vším stojí, došlo mi, že jsem knihu už asi četla. Možná. V tom vidím problém autora. Seká knihy jako Baťa cvičky a příběhy jsou zaměnitelné. Ale zábavné a čtivé, to musím uznat.

3 05.06.2017

Nezvěstný ... pocit zmaru, deziluze. Bála jsem se otočit na další stránku, co Karla zase čeká, kdo ho využije a odkopne. Oproti Zámku a Procesu, kde se bezmoc a zmar projevil naprosto krystalicky, tak u Nezvěstného byl naznačen poměrně pozitivní vývoj ... možná, je to nedokončené. Z jelimana patnáctiletého Karla, který se plavil na lodi do Ameriky, se postupně stával o trochu menší jeliman. Kdo ví, co by se z něj stalo na konci, pokud by to Kafka dopsal, ale pozitivní vývoj trochu vidět byl. Což u Kafky není moc obvyklé.

Zajímavá knížka. Někdy se v diskusích pod novinovými články nestačím divit. A hle, oni jsou to trollové řízení ruskou propagandou. Organizovanou a sofistikovanou. Škoda, že určitá část populace nečte a nezajímá se o věci v souvislostech. Možná bychom se pak po volbách nemuseli bát o další směřování naší země.

5 05.06.2017

Kdybych četla knihu v šestnácti, byla bych nadšená - stejně jako z Quo Vadis. Na prahu čtyřicítky už tak nadšená nejsem. Velmi příjemnou a čtivou formou podaná evangelia.

3 01.06.2017

Četla jsem od Formánka Prsatý muž a zloděj příběhů. Vůbec mě to neoslovilo. Přesto jsem sáhla po této knize. A nelituji. Stejně jako autor si také myslím, že jsme vůči alkoholu hodně tolerantní národ. Ten, co odmítá pít, protože mu to třeba jednoduše nechutná, je divný a ve společnosti se na něj dívají skrz prsty. Mám pocit, že slovo abstinent má v naší společnosti negativnější konotaci než slovo alkoholik. A opravdu má každá rodina svého kvartálního alkoholika? Možná by to stálo na nějakou studii.

4 24.05.2017