Isew komentáře u knih
Perlorodky je kniha pro mládež. Přesto bych očekávala asi trochu víc reality. SPOILER Socialistické zřízení a jeho pařáty jsou v knize vykresleny poměrně věrně, ale přesto si myslím, že přes všechny kamarády, které Vojta měl, by adopce nemohla proběhnout takto a vůbec ne tak rychle. Nemám s adopcí sice osobní zkušenosti, ale alespoň z knih vím, že je to velmi zdlouhavý a hlavně papírově náročný proces. Ivan by asi také nemohl jen tak na prázdniny (i když s vědomím ředitele i policie) být u Vojty. Jak by chybějící dítě vysvětlil případné kontrole? Trochu to vidím jako matení dětí. Vždyť stačí jen utéct z dětského domova, stopnout správného týpka, který je sice v nemilosti režimu, ale má hodně kamarádů a všechno je v pohodě. Bylo by fajn, kdyby to takhle i ve skutečnosti mohlo být (zvlášť pro mnoho dětí v dětských domovech), ale realita je poměrně jiná. Indiáni z Větrova mi přijdou věrnějším otiskem doby.
Slova, slova, slova. Upovídané, nudné. Tři dny přemýšlím, jestli to dám dál. Nedám. Jsou zajímavější knížky, které na mě ještě čekají.
Koukám, že půjdu proti proudu, ale mě se ta knížka nelíbila. Byla psaná prvoplánově. Nebyl v ní život. Příběhy na efekt. Krásně ze života starších lidí umí psát David Walliams. Tam mu to věřím. Tady ne. Je možné, že existují starší lidé, kteří si plní své sny, to je skvělý námět, ale zpracování mě vážně nenadchlo.
Na tuhle knížku jen tak snadno nezapomenu. Zajímavý příběh, který je neotřelý. Já vím, že takoví lidé mezi námi žijí. Vím, že mají volební právo. Vím to, ale těžko se mi s tím smiřuje. Ubližovat malé holce takovýmto způsobem je nad mé chápání. Zůstává ve mně pachuť, které se budu špatně zbavovat.
Četla jsem od Formánka Prsatý muž a zloděj příběhů. Vůbec mě to neoslovilo. Přesto jsem sáhla po této knize. A nelituji. Stejně jako autor si také myslím, že jsme vůči alkoholu hodně tolerantní národ. Ten, co odmítá pít, protože mu to třeba jednoduše nechutná, je divný a ve společnosti se na něj dívají skrz prsty. Mám pocit, že slovo abstinent má v naší společnosti negativnější konotaci než slovo alkoholik. A opravdu má každá rodina svého kvartálního alkoholika? Možná by to stálo na nějakou studii.
Po prvním díle jsem si říkala, že druhý díl už nedám. Dala. Byl ještě horší než ten první. Překombinovaný, příliš jmen a vůbec mě nebavil. A díl třetí? To bylo překvápko. Bavilo mě to od začátku do konce. Sice už v první pětině se dalo odhalit, kdo je vrah. Byli jen tři podezřelí, tak to nebylo tak těžké. Zvláštní je, že indicie, podle kterých se mi to povedlo (a nejsem žádný Clifton, jen to bilo do očí), autorka v závěru nezmínila. Celý příběh odsýpal. Při popisování zvěrstev, kterých se podezřelí v minulosti dopoušteli, jsem se přistihla, že držím sevřenou pěst. Ještě, že nejsem detektiv, protože tyhle hnusy bych asi dlouhodobě nedala.
Velmi zajímavá sonda do fenoménu vystěhovalectví do Ameriky. Syrové, bez příkras a drsné. V osobách jsem se velmi rychle ztratila, ale vůbec to nevadilo. Nebyly podstatné, spíš šlo o atomosféru té doby.
Tohle nedávám. Tolik zbytečných slov, tolik balastu okolo. Ne, vážně ne. Pokud tohle dostalo Pulitzerovu cenu, tak tahle cena pro mě ztratila jakoukoli vypovídací hodnotu.
Film byla nuda. Ale kniha se mi líbila. I když to strašlivé tajemství .... Dostalo se druhé straně, a co by se dělo dál? Myslím, že by to diplomacie více méně přešla. Tak o co vlastně šlo?
Odpočinková knížka. Krátké kapitoly a svižně plynoucí děj. Táta, máma, brácha a hlavní hrdinka. Jejich život od dětství až po ranou dospělost hrdinky. Aspoň mi to znovu připomnělo, jak moc ovlivňuje pohoda v rodině život dětí. Pak už je škoda litovat toho, že většina hádek byla úplně zbytečných. Děti si to v sobě nesou.
Arto Paasilinna je můj oblíbený autor, ale tahle knížka mě zklamala. Začátek byl nápaditý, tak jak je u něj zvykem, ale později to ztratilo dech. Nápad na modlitební mlýnek, do kterého kdokoli může nahrát modlitby a pak si je kdykoliv pustit? Nějak mi ten úžasný nápad nepřišel tak úžasný. Možná mi něco uteklo, ale nefunguje takto diktafon? Pokud by ta kniha byla napsaná v roce 1850, tak by to možná byl skvělý patent, ale v roce 2007, kdy byla knížka vydaná?
Kniha se dobře četla. Měla spád. Byla zábavná. Další z knih, které jsem četla o Oldřichovi z Chlumu. Přemýšlela jsem o tom, kolik jsem jich vlastně přečetla. Dost. Ale u většiny bych nedokázala říci, o čem zhruba byly. Splývají mi dokonale. Takový Zločin na Zlenicích hradě LP 1318 si vybavuji do překvapujících podrobností, ale Vondruškovy knihy ne. Jsou pořád stejné, psané podle stejného mustru. Ale zábavného. A až se mi do ruky dostane další Vondruška, ráda si ho přečtu znovu. Protože, i když je schématický, tak mě zkrátka baví.
První díl mě nenadchl. Přesto jsem si Hedvábníka nahrála do iPodu jako audioknihu s tím, že mě zajímá, jak se bude vyvíjet vztah Cormorana a Robin. Po čtyřech měsících (tak nudné to bylo) jsem konečně na konci. A jediné, co na knize bylo zajímavé, byl vývoj vztahu Cormorana a Robin. Zbytek byl upovídaný, nepřehledný a nudný. Stále mi uniká smysl úvodních úryvků u každé kapitoly. A tady vidím jednu z nevýhod audioknihy. Nemůžete to přeskočit, tak jak bych to jisto jistě udělala v knize. Stále nechápu, jak tak skvělá spisovatelka, která v Harrym Potterovi čtenáře udržovala v napětí, nabízela falešné stopy a vodila si čtenáře tak, jak potřebovala, napíše dvě tak nudné detektivky. Vždyť už první díl Harryho byla skvělá detektivka. Takže to umí. Tak kde je chyba?
Myslíte si, že Hastings je natvrdlý? Myslíte si, že to, jak Columbo přestírá hloupost a naivitu, je otravné? Tak si přečtěte tuto knihu. Maurin je mnohem natvrdlejší než kdy byl Hastings a Klubíčko je ještě mnohem otravnější než Columbo. Nechápu zdejší vysoké hodnocení. Námět není nejhorší, ale ty metody... SPOILER Ač Klubíčko ví, jaký hňup je Maurin, přesto mu sděluje závažné informace k případu, které pak za tepla Maurin, ve své hlouposti, vyklopí hlavnímu podezřelému. A to Klubíčko udělá opakovaně! Pak Maurina označí za osla. No, trochu osla je i v Klubíčkovi. KONEC SPOILERU. Chování Klubíčka mi nesedělo. Poměrně brzy bylo zřejmé, kdo je pachatel a kde jsou obrazy. Tato detektivka mě moc nebavila.
Nečekala jsem to, ale opravdu se mi tento rychlý expres dějinami líbil. Žádné zbytečné zdržování, šup a už jdeme na další epochu. Je jasné, že na sto stránkách komiksu nenajdete podrobnosti, ale jen to nejnezbytnější. Ale kde jinde naše dějiny projdete za hodinu? Škoda jen toho neveselého konce, který je ale glosovaný opravdu trefně a zábavně. Pamatuji si ten naivní optimismus po roce 1989, že bude lépe. Jenže to by po pádu komunismu muselo přijít něco jiného než: (citace z knihy)
Havel: "Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí tak, že lháře a zločince necháme v klidu dožít v ústraní."
Klaus: "Zahajuji velkou bojovou hru pod názvem Privatizace národního majetku: Až řeknu, závodníci vyrazí, a co si kdo urve, to bude mít. Připravit, pozoooor, teď!"
Klaus: "Že jsou tu špinavé peníze? Ale ty já nepoznám. "
"Roku 2013 se stal prezidentem Miloš Zeman, svými voliči pokládaný za zachránce, odpůrci za samolibého alkoholika. Uvidíme ..."
Přeji naší krásné zemi jen to nejlepší. A budu doufat v to, že snad jednou na pomyslném českém trůnu usedne znovu osvícený panovník, který bude dbát na blaho země víc, než jen na svůj vlastní prospěch. A že se jich pár našimi dějinami mihlo. Čest jejich památce.
Edit 2024 ... k citované poslední větě knihy ... potvrdilo se, že Zeman byl opravdu jen samolibý alkoholik a lhář.
V dětství jsem se ke knize nedostala. Ani nevím proč, protože jsem četla všechno, co se mi dostalo pod ruku. Takže opožděná premiéra a velké nadšení. Dcera se do knihy zamilovala a já taky. Chtěla bych zkusit žít skromně na horách, ujasnit si priority a vnímat přírodu. Nevím, jak bychom to zvládli, ale představa, že by člověk vypadl z tohoto stresového života, je lákavá. No, třeba někdy. Snad ještě dnes existují na horách taková osamělá místa.
Knížek, které jsou milé moc neni. A o to víc si takových knih vážím. Po přečtení ve mně zůstává velmi příjemný pocit naděje. Podobný jako u Muže, který sázel stromy. Kniha má poměrně málo textu. Některé věty jsou docela rozvité, zvlášť malý čtenář s tím může mít trochu problém. Ale to neubírá nic na síle příběhu, který nádherně dokreslují ilustrace. Čteme již čtvrtý den stále dokola. Zařazuji mezi knihy, ke kterým se budeme pravidelně vracet.
Vondruška je můj oblíbený autor. Jeho detektivky vážně můžu. Píše poutavě a čtivě. Tuto recenzi píši s odstupem půl roku od přečtení knihy. A musím dát jen tři hvězdičky. Velmi zajímavý pohled na dobu, osobnosti a pravidla tehdejšího křesťanského světa (toto sousloví se v knize až neuvěřitelně často opakuje). Události jsou líčeny velmi podrobně, což na jednu stranu je klad, na druhou stranu zápor. Chvílemi to bylo zdlouhavé a někdy nudné, Často jsem se musela přinutit, abych pokračovala dál. Teď čtu druhý díl. A zjišťuji, že z prvního si toho až tolik nepamatuji. Musela jsem hledat souvislosti a postavy, a to je asi špatně, když jsem přečetla přece díl první. Možná méně by bylo více, ale to je otázka. Třeba mi chybělo častější časové určení. Ono je hezké říci, který se píše rok, ale kolik bylo v tu dobu hlavním postavám? Ale abych jen nekritizovala. Jsem za tuto knihu moc ráda, protože i když už mám zmatek ve jménech, zůstala ve mně nálada dé doby, co bylo tenkrát běžné a jak svět fungoval.
Napínavá detektivka pro malé děti. Tatínek ztratil nůž. Pod dubem. Jenže jaký strom je dub? Než se Martínkovi podaří nůž najít, poznáme mnoho různých stromů. Mladší dcera chtěla tuto knihu číst každý večer po hodně dlouhou dobu. A teď už ví, jak vypadá topol, bříza a další stromy. Je to hezký nápad a krásně ilustrovaný mou oblíbenou Helenou Zmatlíkovou.
Detektivka, kde se na vyšetřování podílí robot, který je na první pohled (možná i na druhý) od nerozeznání od lidí. Je obdařen inteligencí, ale chybí mu lidské pocity. Těch má naopak lidský detektiv víc než dost. Nesourodá dvojice, která se musí naučit spolu vycházet a spolupracovat. Zajímavý námět. I zápletka je docela obstojná. Jen mám dojem, že těch zapeklitých detektivek, kdy je vrah odhalen na posledních stránkách, bylo v mé četbě v poslední době už nějak moc. Asi sáhnu po nějakém Colombovi, kde vím, kdo je vrah od počátku do konce. Jen tak pro změnu.