Isew komentáře u knih
Kdysi jsem se s úryvky této knihy setkala v přednesu Josefa Vinkláře. Hovořil tam i sám autor a součástí bylo i pár autentických úryvků z divadla. Bylo to syrové a originální. Proto, když jsem se teď dostala k celé knize, tak jsem čekala, že zážitek bude velmi podobný. Nebyl. Rozhodně kniha byla ucelenější, chvílemi však velmi zkratkovitá. Oceňuji vykreslení neveselé doby veselým způsobem. Někdy mi zůstával rozum stát nad absurdními příhodami, které se mohly stát jen v socialismu. Ten, kdo tu dobu nezažil asi nepochopí, že něco takového bývalo běžné.
Na jedné straně rudolfínská Praha, Rabi Löw, Golem, Rudolf II. a Edward Kelly. Na straně druhé 21. století, telefony, letadla. Opravdu velmi hezky bylo vymyšlené cestování mezi časovými obdobími. Příběh krásně plynul a nikde nedrhnul. Příběh však hrozně srážela současná mluva, která se do 16. století vůbec nehodila. Nedocházelo vůbec k nedorozuměním plynoucím z velmi odlišné češtiny a o němčině nepadla ani zmínka. Jak krásně to uměl třeba Svatopluk Čech. Charakter Edwarda Kellyho byl naprosto odlišný od toho, co je o něm známo. Škoda, že autorka volila tak známé osobnosti. Kdyby místo Kellyho zvolila nějakého méně známého dvořana, nebylo by to tak do očí bijící a neskutečně iritující. Kdo se trochu vyzná v židovských pověstech, tak úlohu Josefa odhalil téměř okamžitě, takže jestli mělo dojít v závěru k překvapení, tak hlásím, že nedošlo. Moc se mi líbil lékárník Šofr. Jen je trošku škoda, že nebyl z Podolí, ale z Pohořelce. Ale stejně má Cimrmanovská dušička zaplesala. Ve výsledku velmi milá knížka, která má své chyby, ale také hezké nápady.
S každou další kapitolou jsem si říkala, že se to snad zlepší. Podle komentářů zde se to mělo zlepšit v druhé polovině. Tak jsem čekala a čekala. Poslední kapitoly byly trochu zajímavé, ale ten čas, který jsem ztratila nad touto knihou, mi už nikdo nevrátí. Upovídané a nudné.
(SPOILER) Je pro mě těžké napsat něco k této knize. Milé, dojemné? Ne, zkrátka je pro mě nepochopitelné, že matka opustí dítě, nechá ho své stárnoucí matce, odjede do Paříže a za pět let pošle dvě neosobní pohlednice. A širší rodina s tím vůbec nic nedělá. Vůbec se nedivím Jeanovi, že si k matce už nenašel vztah. Kdo chce, hledá cesty. Kdo nechce, hledá výmluvy. A tady se to výmluvami jen hemžilo. I když autorka v knize chtěla ukázat, že nic není takové, jak se zdá a matka byla jen hračkou v mužském světě. Je to pouhé hledání ospravedlnění, které autorce nevěřím. Kdyby matka chtěla, mohla zůstat v Normandii a být se svým synem.
Důchodkyně, které objevily kouzlo mailové korespondence a píší si o svých radostech, ale hlavně o starostech o své matky. To by byl ideální svět, kdyby se po emailu vedly takové intelektuální hovory, jako v této knize a neexistovaly by hoaxové hromadné maily cílené na důchodce. Souhlasím s tím, že téma smrti je v naší společnosti zbytečně tabuizováno. Já to tak nevnímám. Mí blízcí ví přesně, kde chci být až zemřu. Téma stárnutí podané intelektuální formou. Zajímavé a k zamyšlení.
Jsem za půlkou a každý den se nutím, abych se trochu posunula. Ztrácím se v postavách a je mi úplně jedno, co se stalo a kdo to udělal. Možná, kdybych se trochu snažila, tak bych se v těch postavách zorientovala, ale nechce mi. Nebaví mě to. Postavy jsou mi úplně volné. A když jsem za půlkou, tak už by mě to asi bavit mělo. Knihu jsem si vybrala v rámci čtenářské výzvy a i když jsem se snažila, tak ji zkrátka nedám. Je to můj čtvrtý Exner a zatím bezkonkurenčně nejslabší.
Talentovaný hudební skladatel, který má o sobě velké mínění, ale okolí ho nedokáže ocenit. Proto žije se svou rodinou v bídě. Na turné pozná mladou, naivní a bohatou dívku, která ho obdivuje... Propadne hlavní hrdina osudové vášni? Dá přednost mladé dívce, nebo rodině, se kterou žije v bídě? ...
Četla jsem, že před vydáním byla z knihy vyházena zbytečná "vata". Nevím, jak by kniha vypadala s "vatou", ale takto to byl sled jednotlivých příhod. Kniha byla roztříštěná a jednotlivé úseky knihy nebyly konzistentní. Za pár týdnů na knihu úspěšně zapomenu.
Přemýšlím, co o této knize napsat. Velmi jednoduchý příběh o první platonické lásce a povinnosti k rodině. Popis krajiny, života na severu Kanady. Na to, že se tam vlastně nic pořádného neudálo, tak to bylo milé.
SPOILER
olga8832-smrt matky bych tipla buď na vyhřezlou kílu (zvedala něco těžkého), ale to by přežila déle nebo na zánět slepého střeva (tomu by odpovídaly symptomy). Tyfus je nakažlivý a to nebyl tento případ.
Uther Pendragon, král Artuš a rytíři kulatého stolu, královna Ginevra, Lancelot, Tristan a Izolda, svatý Gál a samozřejmě Merlin ... Stejně jako Staré řecké báje, tak i Artušovské legendy jsou mé oblíbené příběhy. Ale tady jsme se s autorem moc nepotkali. Bylo to takové, no ... nebavilo mě to. Příběhy šly po povrchu. Duch kulatého stolu jako by se vytratil. Pro prvotní seznámení s legendami Anglie, proč ne, ale pokud už o nich něco víte, téměř nic nového se v této knize nedozvíte. Hvězdičku ubírám za to, že některé legendy jsou oproti kánonu dost jiné.
Jdu proti proudu nadšených komentářů, ale tohle nebylo dobré. Neuvěřitelně povrchní zpracování. Kdybych si přečetla článek na wikipedii, tak by to mělo stejnou informační hodnotu, jako tato životopisná kniha. Opravdu zajímavých informací bylo málo. Naprosto nevyužitý potenciál zasadit život Coco Chanel do doby, ve které tvořila. Pár letmých zmínek a to bylo všechno. Vlastně mám pocit po doposlouchání této knihy, že její život byl neuvěřitelně nudný a plytký, scuknutý na plejádu milenců. Ale on nebyl. Tohle se opravdu nepovedlo. A ještě mě úplně tahá za uši přechýlení na Coco Chanelová. Nemám nic proti přechylování u slovanských příjmení, ale tohle ne. Nepovedený životopis a překladatel tomu dal pověstnou poslední kapku.
Tohle mi vůbec nesedlo. Nebavilo mě číst o ženě, která měla relativně všechno, ale byla nespokojená a své manželství i rodinu obětovala své sexuální neukojenosti. Přečetla jsem polovinu, a protože se stále vše točilo v kruhu, tak jsem usoudila, že když si přečtu až poslední kapitolu, tak o nic nepřijdu. Přečetla jsem si poslední kapitolu, skončilo to očekávaně a já si ušetřila hodně hodin nezáživné četby. Další knihy od autorky vyhledávat nebudu.
Pokud byste někdy chtěli někomu vysvětlit pojem altruista a nesobeckost, vezměte si za příklad pana generála, manžela paní Marlen. Román o tom, jak sirotek soužený svou babičkou ke štěstí i neštěstí přišel. Klasický román pro ženy, které jsou romantické duše.
Manuál zralé ženy mi přišel vhod po náročnější četbě. Chtěla jsem to vyvážit a dokonale se to povedlo. Halina píše pořád stejně, což není výtka. Chci tím říct, že pokud po ní sáhnu vím, že se zasměji či minimálně pousměji. Kniha dokonale splnila, co jsem od ní očekávala.
Komu tato knížka vlastně byla určena? Vlkodlaci, nelidské stvůry - asi pro mládež. Příliš mnoho krve - pro dospělé? Tahle neukotvenost přesně vystihuje knihu. Vůbec to spolu nedrží ani neladí. Je to slepenec různě posbíraných motivů, které jsou vetkané do těžkopádného detektivního případu. Pár nápadů dobrých (bánší), ale jako celek nic moc.
Po dlouhé době jsem sáhala po westernu. Jako dítě jsem ležela v Rodokapsech dlouhé hodiny a nesmírně si to užívala. V rámci žánru Whisky Jones nevybočuje. Je to oddychová kniha a tak ji i beru. Asi se nezařadí mezi knihy, na které budu po letech vzpomínat, ale pár hezkých hodin jsem s ní strávila a to mi úplně stačí. Připomenout si drsné, ale spravedlivé hochy divokého západu bylo velmi milé.
Poslouchala jsem audio verzi. Když se zaposlouchaly dcery, tak jejich první otázka zněla - To je Koralina? Autorka se pravděpodobně nechala inspirovat od Neila Gailmana. Porovnám-li obě verze, tak Škvíry z tohoto srovnání nevyjdou příliš dobře. Je to kniha pro děti, tak to také tak budu hodnotit, ale z pohledu dospělého tomu něco chybí. To něco, co by mě nutilo se k tomuto dílu vrátit.
Přečteno v rámci čtenářské výzvy. Bylo to slabé, jak čaj z třikrát použitého čajového sáčku. Je znát, že se asi počítá s pokračováním. Samo o sobě tato kniha neobstojí. S dětmi čtu mnoho literatury pro jejich věk a často je to skvělé čtení. Tohle do této kategorie nespadá. Jako klad mohu vypíchnout návody, jak stopovat, jak se dorozumívat beze slov. Ale to je k výčtu pozitiv asi tak všechno. Po dalších dílech určitě nesáhnu.
Ani se moc nedivím, že inspektor Hasengap tak bryskně vyřešil své případy. Ono úplně stačí číst detektivky slavných autorů - Doyle, Christie ... a podívat se, jak případ řešili oni. A kdyby četl zmíněné detektivky i pan Dolnopolský, tak by se všemu nemusel tolik divit. Ano, je to jak přes kopírák. Žádná objevná myšlenka. Raději si přečtu originál.
Další díl ze série Klubu stopařů. Díly jsou schématické a předvídatelné, ale to nevadí. Dobrodružství, které vzdělává, vždy budu oceňovat.