Isew komentáře u knih
Tento ročník je vážně velmi dobrý. Není zde ani jeden špatný příběh, což se ne vždy povedlo.
Oblíbené příběhy: tady je těžké vybrat, klidně bych mohla napsat všechny, ale nejpovedenější asi Orlí pera, Klášterní tajemství, Starý mlýn
Ibsen patří k mým oblíbeným dramatikům. Jeho díla jsou tíživá, ale mají přesah. Z paměti se vám nevytratí a často se přistihnu, že se k některým jeho hrám v myšlenkách stále vracím. Rosmersholm ale taková hra není. Téma mi nesedlo. Celá emancipace a osvobození se od rodinných tradic hlavního hrdiny, změna celoživotního postoje a odhalení motivace manželčiny sebevraždy ... A konečné vyústění ... No, k této hře se vracet nebudu.
Po naprosto skvělém prvním dílu přišlo pokračování. A je znovu výborné. Tleskám a doufám, že se někdy dočkáme pokračování. Dovolím si zde přepsat vzkaz po splněné zkoušce zodpovědnosti. Zdá se mi, že je zejména pro dnešní dobu velmi přínosný.
"Vždycky se kolem Tebe budou nacházet lidé, kteří budou toužit po moci. Nejsnazší způsob, jak ovládat druhé, je totiž strach. Člověk, jenž touží po tom, aby řídil Tvůj život, pak určí vnějšího nepřítele. Není důležité, jestli tento nepřítel je skutečnou hrozbou či nikoli. Mocichtivec Ti vstoupí do života a přesvědčí Tě, že před touto hrozbou se nedokážeš ochránit sám. Pak už je jen krůček k tomu, aby Ti v okamžiku vystupňovaného strachu nabídl, že Tě před nebezpečím ochrání. Stane se prostředníkem mezi Tebou a Tvým životem. Namluví Ti, že bez jeho pomoci bys to nezvládl. Přinutí Tě vyměnit svobodu za bezpečí. Přiživuje Tvůj strach všemožnými způsoby a činí Tě tak slabým. Snaží se Ti namluvit, že vše dělá jen a jen pro Tvé dobro. Buď bdělý a nauč se tento vzorec rozpoznávat. Číhá na Tebe skrytý všude kolem a má mnoho podob. Pamatuj, že jsi to Ty a jen Ty, kdo má vládu nad svým životem. Jsi zodpovědný sám za sebe. Nepotřebuješ žádného samozvaného prostředníka mezi sebou a světem kolem. A už vůbec nepotřebuješ prostředníka, který by Tě dovedl k sobě samému. Tahle cesta je Ti otevřená po celý život."
Jednotlivé příběhy z této knížky mám téměř všechny doma. V tu dobu jsem byla cílovka. Proto není mé hodnocení úplně objektivní. Dětství je zkrátka dětství a já ho mám spojené se Čtyřlístkem. Tím, že pročítám Čtyřlístky v rychlém sledu za sebou, všímám si věcí, kterých jsem si jako dítě v jednotlivých příbězích nepovšimla. Je tam poměrně dost agrese. V příběhu Záhadný bolid se Bobík pere s Piňďou, protože šlápl na neuklizené hrábě. V příběhu Regata na Blaťáku Bobík zuří, bouchá do pultu a křičí na prodavače, protože vyprodali balónky. V příběhu Bezpečná cesta Fifinka křičí na Myšpulína, aby v závodě přidal. Ve stejném příběhu Čtyřlístek vítězí v terénních závodech podvodem, protože využívá nefér Myšpulínových vynálezů. V příběhu O zlatou harpunu se pod vodou perou dva potápěči vůli rybě. Vůbec tento příběh je divný. Všichni mají harpuny a střílí jimi po rybách v místech, kde se pohybují ostatní závodníci. V příběhu Antianopheles se po požití tablet proti komárům s vedlejšími účinky vrhá Bobík a Piňďa na Myšpulína s napřaženou pěstí.
Také klasické rozdělení rolí. Myšpulín bádá, Piňďa čte, Bobík jí a Fifinka vaří a uklízí. Když se do úklidu pustí sami bez Fifinky, končí to vždy pohromou.
Oceňuji použití prvního robotického vysavače v příběhu MIŠ.
Oblíbené příběhy: Aranžéři, Ostrov delfínů, V zajetí obrazovky
Nejsem zrovna milovník komiksů. Je to tím, že málokterá kresba se mi líbí. To ale není případ této knihy. Krásné obrázky a strhující příběh. Ačkoli Macbetha znám z knihy, divadelního představení i audio dramatického zpracování, přesto jsem znovu objevovala zákoutí, která pro mě zatím zůstávala skrytá. Oceňuji i to, že se čas od času vynořil skutečný Shakespearův text a vhodně dokreslil situaci. Macbeth je výjimečné dílo a tento komiks mu ostudu určitě neudělal.
Opera pro mě vždy byla na okraji zájmu. Nejsem fanda příliš vysokých tónů, které někdy nejsou příjemné. Ale nejvíc mě na opeře odradilo to, že jsem absolutně nerozuměla, o čem se zpívá. Pak jsem někde náhodně zaslechla Adama Plachetku... Konečně jsem rozuměla každému slovu. Např. Opera Dalibor od Bedřicha Smetany v Národním divadle. Scéna je statická, střídají se postavy. A teprve, když přijde na scénu král Vladislav (Adam Plachetka) vím, co se vlastně na scéně děje. A i srozumitelnost textu se řešila v rozhovoru, který byl velmi zajímavý. I když chvílemi velmi odborný. Třeba pasáž o rossiniovské a bachově koloratuře, triolách, které se zpívají snadněji než šestnáctinové noty. To jsem byla zmatená, jak lesní včela. Ale musím konstatovat, že se mi, díky této knize, rozšířily obzory.
Viděno jako skvělé představení Činoherního klubu v režii Ladislava Smočka z roku 1983. Kdysi se mi velmi líbil anglický seriál Podfukáři. Líbil se mi koncept, kdy podvodníci podvádí podvodníky. A on ten koncept už popsal Gogol. Skvěle připravený podvod na jiného podvodníka, který si myslí, že je ten nejlepší z nejlepších. Pýcha předchází pád a chamtivost je cesta do pekel. Skvělá hra, skvělé provedení. Zkrátka nádhera.
Ono šlo opravdu o jeho banán. Začátek byl vcelku zajímavý. Průběh stokrát opakovaný. Konec očekávaný. A to je asi tak vše, co lze k této knize říct.
(SPOILER) Hezká knížka k zamyšlení. Opravdu stojí za to promarnit nejkrásnější věk svých dětí v práci ať už cíl může být jakýkoli? Trochu mě zarazila rada paní na Lince důvěry, aby si holčina, která nerozvážně poslala někomu cizímu své fotky, zablokovala profil na FB. Jde to proti všem poučkám. Profil zachovat, nejlépe zálohovat a nahlásit na policii, aby bylo možné dohledat vyděrače. Jinak velmi příjemná knížka. Opravdu jsem věřila, že slečně je 13 let. I když její dotaz na stejně starou spolužačku - ty jsi s ním spala? Ty jsi v tom? a odpověď - to by nebylo tak hrozné - mě tedy dost šokovala.
Poměrně velké překvapení na konci. Čekala jsem standardní řešení problému - vojáci - mladé dívky - rodiče. Závěr opravdu mile překvapil.
O Zdeňku Nejedlém jsem nevěděla nic víc, než že byl zanícený komunista a ve stáří upovídaný muž, který nedokázal myšlenku udržet ani myšlenku opustit. (U Cimrmanů jsem o něm slyšela poprvé). Že byl neúnavný, ale ostatní unavující řečník. Byla jsem proto překvapená, že právě on stál za socialistickou adorací Jiráska a právě on udělal z husitů komunisty středověku. Intelektuál, který obdivoval Masaryka, aby pak následně adoroval Stalina. A to i přesto, že strávil několik let v Rusku v době stalinských čistek. Musel tedy vědět o všech hrůzách, které se tam tenkrát děly. Muž plný rozporů, který nepoznal, že už nemá co říct a kdy je čas odejít.
Kniha přesně odráží dobu svého vzniku a nástrahy raného kapitalismu. Je to klasický dívčí román. Problémy v rodině, první zamilování, nebezpečí z naivity ... Kniha ze záplavy jiných dívčích románů vyniká jen v tom, že tam téměř žádná postava nemluví normálně. Všichni hláškují, jak kdyby na tom závisel jejich život. U puberťačky bych to možná brala, ale u dospělých to znělo opravdu zvláštně. Devadesátá léta si pamatuji a opravdu si nevzpomínám, že by takhle někdo mluvil. Kdyby s tím autorka šetřila, bylo by to jako koření, které by knihu obzvláštnilo. Pokud to však sype kulometnou palbou, brzy to začne unavovat. Kdyby mi bylo patnáct, asi bych hodnotila lépe.
Druhý díl mi přišel trochu víc roztahaný a malinko nudnější než první, ale přesto se mi moc líbil. Už mi není dvanáct, a přesto si knížku užívám. Možná právě proto a vůbec se mi nechce být kritická. Záměrně nehledám nelogičnosti. Nechávám se unášet dějem a těším se na poslední díl.
Pokud někdo neví, nebo tápe, co je to vlastně LARP, tak jako představení hraní si v rolích, je to docela zajímavé uvedení do problematiky. Téma příběhu mě ale moc nezaujalo. Napětí, které jsem měla cítit, se nedostavilo. Já bych se zrovna tohoto LARPu účastnit nechtěla.
Prázdninové dobrodružství dvou kluků. Atmosférou to připomíná film Pod trnkovým keřem. Příroda, kamarádství, pytláci, tajemný muž, dobrodružství. Nemyslím, že je to spíš pro kluky. Já si to užila, stejně tak i moje dcera.
Pokračování příběhu rodiny Trnhoffů si v ničem nezadalo s prvním dílem. Neustálé pokusy o vraždu, kdy není jasné, kdo a proč za nimi stojí. Vichr z hor dosáhl dokonalosti objevením se dalšího příbuzenstva a mé srdéčko zaplesalo. I na propletené příbuzenské vztahy z minulosti došlo. Přesto, nebylo těch zamotaných příbuzenských vztahů přece jen málo Antone Pavloviči?
Shodou okolností jsem teď přečetla několik knížek o cestování v čase. A tato mi přijde nejslabší. Příběh je takový nijaký, nikam nesměřuje a vlastně zvláštně skončí. Hlavní hrdinové vlastně převážně hledají na internetu, zda jim Václav říká pravdu. Čtenáři se tak nenásilně dozví pár informací z Karlova života. Ale ten průvodní příběh je hodně slaboučký. Jednu hvězdičku přidávám za pracovní sešit, který se mimořádně povedl.
Zatím jsem nedočetla, ale po velmi povedeném prvním díle je to sešup ve velkém. Fiorella, ačkoli je jí čtrnáct let, je žárlivá jak Othello, přechytralá jak Oldřich z Chlumu a všichni dospělí jsou pitomci, kteří si nevědí rady a šetřením zločinu pověří děti. Vážně nevím, jestli to dokončím. Zkouším to pomalými krůčky. Uvidím, jestli iritace z této knížky překročí mou stanovenou mez. (Edit: překročila, nedočetla jsem)
Moc mi nepřidala ani její přednáška Martinově mámě (prosté to ženě) o tom, proč nevěří v ďábla. Argumentovala tím, jak přečetla celou Bibli - Starý a Nový zákon a nikde o ďáblovi ani slova. Tak nevím, kdo vlastně Ježíše na poušti pokoušel, ale když to říká tak přesvědčivě Fiorella, tak to asi bude pravda. Nevím, jestli to Vondruška vážně neví, nebo proč to tam vlastně je.
Není příliš obvyklé, že je každý díl lepší a lepší. První díl byl dle mého nejslabší. Protože jsem podle této série dělala etapovou hru na tábor, tak jsem si musela přečíst i druhý, ale moc se mi po tom prvním nechtělo. Jenže druhý byl mnohem lepší a tak i všechny následující. Užívala jsem si to jak malá holka a moc se mi to líbilo. Jasně, že bylo velmi brzy jasné, kdo bude tím katem, ale já nejsem cílová skupina, takže počítám, že děti mohly být překvapené. Poslední díl krásně ukončil fantasy jízdu a jako ve správné knížce pro děti, všechno dobře dopadlo. Skvělá série.
Noční výprava skončí neslavně. A kde je semínko? Zase komplikace, ale brzy se vše vyřeší. Nebo ne? Ty jo, vypadá to, že to nedají. Jsem napnutá jak struna a beru do rukou poslední díl.