IsobelleFarbs komentáře u knih
Tohle je naprosto úžasná kniha, kterou rozhodně doporučuji k přečtení.
Ze začátku jsem si musela chvíli zvykat na to, že je příběh vyprávěn z pohledu Smrti. Ale když jsem si zvykla, tak jsem si Smrt opravdu oblíbila, smála a soucítila jsem s ní.
Soucítila jsem i se skoro všema ostatníma postavama. Byly tak krásně a uvěřitelně napsány, že jsem si v každém našla něco a byla jsem ráda, že s ním mohu prožívat jeho příběh.
Celý příběh byl ještě krásně doplněn skličující atmosférou probíhající války, která byla krásně vykreslena za pomoci excelentního stylu psaní Markuse Zusaka. Chvílemi byl text těžký, přesto byl doplněn nádhernými slovními obraty.
Myslím, že tohle všechno dělá knihu právě tak výjimečnou...
Tuhle knihu jsme společně četli na základce ve třídě a tenkrát jsem ji opravdu nesnášela, vlastně už nevím proč, možná proto, že jsme ji jednou četli venku a mě u toho píchla včela..., nevím, ale tenkrát se mi opravdu nelíbila.
Poté jsem se k této knížce vrátila o pár let později a to čistě ze zvědavosti, proč ji má tolik lidí rádo. A tehdy už jsem to pochopila. Malý princ toho skrývá mnoho. Má celou řadu hlubokých myšlenek, které člověk, když čte s otevřenýma očima a srdcem může odhalit. Láska, přátelství, život... člověk toho může najít spoustu. Ne vždy vše najde na poprvé... ale něco si snad najde každý.
Povedený příklad toho, že i krátké knihy, mohou mít své kouzlo, které se mnohdy nenajde ani v knize třikrát tak tlusté.
Nádherná nadčasová klasika, miluji styl psaní Jane Austenové, miluji ty postavy, Jane a Bingleyho - i když byli chvílemi až moc milostiví, Elizabeth a v neposlední řadě Darcyho, do kterého jsem se jako mnoho ostatních dívek a žen zamilovala. Ostatní postavy mi tak sympatické nebyly, ale ony takové mají být a to se mi líbilo. Líbilo se mi, že Austenová umí vystihnout všechny bez rozdílu. Popravdě nevím, co bych knize měla vytknout. Zapůsobila na mě tak silně, že hned jak jsem ji dočetla, měla jsem chuť knížku otočit a začíst se do ní znova. Nebo přečíst si minimálně pár posledních kapitol (což jsem v té době také udělala). Poté jsem si také musela dát chvíli pauzu od ostatních knížek, jak silně a krásně na mě Pýcha a předsudek zapůsobila... Prostě je to úžasná kniha.
Krásná sbírka básní. Havrana jsem si moc oblíbila, Poe umí krásně vykreslit všechny pocity a temnou atmosféru.
Rozhodně můžu doporučit do povinné četby, Havran je kraťoučký a přesto se dá o něm dobře mluvit.
Líbily se mi i ostatní básně v knize, z nichž jsem si ze všeho nejvíce oblíbila Annabel-Lee, která se mi snad líbila i o něco víc než samotný Havran.
Rozhodně doporučuji.
Za mě 3,5 *
Začátek (asi jedna třetina knihy) byla hodně zdlouhavá a pro mne nudná. Myslím si, že tam bylo mnoho zbytečných faktů, které by se mohly vynechat. Nebo by se nemusely rozebírat tak dlouho.
Ale pak už to bylo fajn, děj se rozjel a v knize se začaly objevovat nové zvraty a podrobnosti o vyšetřování Amyina zmizení. A já jsi konečně udělala rozhodný obrázek o tom, koho preferuji, jestli Amy nebo Nicka.
Rozhodně musím uznat, že psychologie postav v této knize byla opravdu úžasná. Za to dávám tu půlhvězdičku navíc.
Na druhou stranu, ani jednu z postav jsem si neoblíbila natolik, abych řekla, že jo tenhle je fakt super. A kdyby jste se mě zeptali koho jsem měla nejradši, tak řeknu Go.
K Nickovi a Amy se tu moc vyjadřovat nebudu, ať nevyspoileruju něco z příběhu... ale musím uznat, že mám radši Nicka i se všemi jeho chybami. Navíc musím říct, že Nickovi kapitoly se mi minimálně v prvních dvou třetinách knihy zdály o dost zajímavější, jak ty Amyiny. Ale to je možná jen otázka vkusu a sympatií...
A k samotnému ději... v první třetině se více méně vyprávělo pouze o vztahu a minulosti Amy a Nicka, i když kniha začala Amyiným zmizením. Pak už jsme se dostali k vyšetřování a novým zjištěním, která byla opravdu zábavná. A pak nastal konec, kde už prakticky víme všechno a jen čekáme, jak se to vyvrbí.
Takže abych to shrnula, kniha má své plusy i mínusy.
+ psychologie postav
+ zajímavé vyšetřování
+ vlastně celá ta zápletka okolo zmizení Amy je skvěle vymyšlená
- zdlouhavost
- příliš mnoho nezajímavých podrobností
- ne příliš sympatické postavy
Velice krásná kniha, která vám ukáže jaký je svět autistů, ale ne zprostředkovaně, ale přímo z rukou a pohledu třináctiletého autistického chlapce... Knihu bych doporučila všem, nejenom těm, kdo se o autismus zajímají, protože skrývá mnohá životní poučení (něco jako Malý princ) a člověk si při čtení uvědomí, že některé věci nejsou vůbec důležité.
Moc krásná knížka. Líbilo se mi, že hlavní postavy mají svou originální rasu a nejsou to žádní upíři, vlkodlaci atd. Ne že bych je neměla ráda, ale přece jen si přečtu raději o něčem mystičtějším... jako jsou chiméry.
Hlavní postavy byly velmi sympatické, a především Karou a Zuzku jsem si hned oblíbila.
Také se mi líbilo, že se knížka částečně odehrává v Praze. A ty její popisy byly naprosto top.
Přestože v knize je spousta věcí, co se mi líbila, četla jsem i lepší... a musím uznat, že první půlka mě zaujala o něco více, než ta druhá, ve které se popisovala nesmrtelná láska.
Ale i tak rozhodně doporučuji a těším se na další díl, bohužel jsem slyšela, že knihy se postupně zhoršují, tak jsem zvědavá...
Za mně super počteníčko, ale na začátek bych měla říct, že pokud vám vadí klišé, předvídatelnost nebo filmy, knihy typu Modrá laguna, tak tahle kniha opravdu není pro vás.
Ale já mám Modrou lagunu celkem ráda.
Toto je rozhodně odpočinková četba, takže od ní nečekejte žádné zvraty a překvapení. Musím uznat, že postavy byly velmi sympatické, jak Anna, tak Týdžej (i když psaní toho jména takhle mi opravdu trhá oči, ale ono je to tam fakt tajhle napsáno). Líbilo se mi jejich myšlení, trable a starosti. Víc k nim a celé knize asi nemám co dalšího dodat. Ale rozhodně tuto knihu mohu doporučit.
Za mě opravdu povedená klasika. Já ji sice v poviné četbě nemám, ale bavili jsme se o ní ve škole a tak jsem se rozhodla, že si příběh o krysařovi taky přečtu...
A jsem za to ráda, mě Krysař opravdu bavil, sice mě úplně nenadchnul, ale jeho četbu jsem si užívala. Rozhodně ji doporučuji!
Nádherná knížka! Hned na začátek bych chtěla pochválit obálku knihy, jak přední tak zadní stranu. Je to opravdu povedená grafická práce.
A teď k příběhu. Byl povedený, přesto bych ocenila trochu více rozvedené informace o schizofrenii. Ta se příběhem nesla jen tak lehce vzduchem a opravdu se projevila až na konci knihy. Ale trochu jiným způsobem než se dalo předpokládat. Alespoň mě to v průběhu čtení ani nenapadlo...
Byla to pěkná knížka, ale možná mohla být trochu více akčnější a drsnější ohledně té schizofrenie... Takhle to byla hlavně romantika, ale nestěžuji si, i tak se mi kniha moc líbila. A rozhodně ji doporučuji. Bylo to příjemné počteníčko.
Pěkný průvodce. Přináší mnoho zajímavých informací a tím myslím, že opravdu všechny byly zajímavé. I ta část o autech, kterou zde mnozí kritizují. Ale musím podotknou, že mnohé informace o postavách už jsem znala, přesto považuji tento průvodce za příjemné shrnutí.
Do téhle knihy jsem se nedokázala začíst. Zkoušela jsem to s ní dvakrát, poprvé jsem se dostala asi někam ke sté straně po druhé ani tam. Věřím, že to může být dobrá kniha, ale asi ne pro mě.
Jelikož jsem se tyto Vánoce konečně dostala k vlastnímu vydání, tak jsem se rovnou vrhla na znovu přečtení. A ta knížka je prostě skvělá! Milovala jsem ji jako mladší a i teď ji mám moc ráda a jsem nadšená.
Marinu si prostě nejde nezamilovat. A to nemluvím o ostatních postavách, každá z nich má skvěle vykreslený charakter a je v něčem výjimečná. Já si třeba naprosto zamilovala také Puka a Arthose.
Ale v čem je tahle kniha, tak úžasná kromě postav? Moc se mi líbí, že pojednává o trochu méně používaných fantastických tvorech, jako jsou třeba fauni, dryády, namfy atd.
Líbí se mi celý koncept Rafaelovy školy, kdy se studenti každý rok promění v jednoho z elementárních tvorů. Rafaelka je plná magie a kouzel, takové Bradavice bez čarodějů.
Navíc se v ní skrývají nápadnější i méně nápadnější informace a rady ohledně ekologie, esoteriky, léčitelství a okolo přírody vůbec.
Rozhodně doporučuji a to nejen dětským čtenářům.
A ještě musím pochválit obálku a grafiku druhého vydání knihy, je prostě kouzelné.
Toto byla úžasná trilogie! Mechanická princezna se mi líbila o trochu míň, jak Mechanický princ, ale přesto byla úžasná. Finální bitva mohla být trochu více propracovaná, ale zbytek byl naprosto úžasný. Strašně se mi líbil konec knihy a to, jak Cassandra vyřešila náš milostný trojúhelník, stále jsem se nemohla rozhodnout zda mám radši Jema nebo Willa a tak jsem za tenhle konec opravdu ráda. ♡
Popravdě to bylo slovo od slova stejné jako popupravené vydaní Stmívání, takže jsem to po chvíli vzdala a přečetla jsem si pouze čast Život a smrt. Bavilo mě přemýšlet nad tím, jak se asi bude jmenovat ten nebo ten. Musím říct, že jména mi ale připadala hodně zvláštní a myslím si, že by se dala vymyslet přirozenější a hezčí jména... Bylo to hodně zvláštní, když byly všechny postavy takhle přehozené, zvláště mi přišlo opravdu zvláštní, jak se všechny dívky lepily na Bea. Bylo to opravdu hodně tvláštní a popravdě se mi to ani nijak zvlášť nelíbilo. Dám přednost klasickému Stmívání. Neříkám, že se mi to nelíbilo, ale bylo to zvláštní.Lehce se to četlo, bavila jsem se, ale klasickému Stmívání s Bellou a Edwardem dám vždycky přednost před Beufordem a Edythe...
Přesto kniha zaujala alespoň koncem, který byl oproti Stmívání jiný, i když mě popravdě nijak nezaujal a jsem ráda, že takhle nekončil původní kniha.
Mám z knihy rozporuplné pocity. Příběh se mi celkem líbil, ale... Nějak jsem si vůbec nedokázala oblíbit Albuse, Scorpius mi nijak nevadil, ale ani mě nenadchnul, sympatický mi byl jen díky tomu, že se mu líbí Rose. :D
Delphini byla zvláštní, taky mi nijak nepřirostla k srdci. A to ani nemluvím o nelogičnosti věci ohledně jejího početí.
Zato postavy z kánonu byly super, i když v některých částech cestování do minulosti mi přišlo, že se jedná o nějakou reklamu na shipy. Třeba mi vážně přišlo, že se Snape nějak hodně zajímá o Hermionu... Ale v jiných chvílích byli opravdu super a proto celá kniha působila hodně nostalgicky.
Ale v jiných věcech se mi to cestování v čase moc líbilo. Byla to ta nejzajímavější věc na celé knize.
Konec knihy mohl být taky víc propracovaný, trochu víc epický. Takhle mi ani nepřišlo, že se tam nějaké zlo vůbec odehrálo.
Hodnotila bych tři a půl, velké plusové body má celkové pojetí cestování v čase, jinak je to spíše takový průměr.
Toto je opravdu zvláštní knížečka, která není pro každého...
Text je strohý, ale je doplněn krásnými ilustracemi. Mnoho detailů si čtenář musí domyslet, prostě musí hodně zapojit svou fantazii a kvůli tomu knížka nemusí sednout každému. Ale mě se celkem líbila...
Mě se tahle knížečka líbila moc. Bylo to příjemné doplnění celé ságy. Bree i všechny ostatní jsem si moc oblíbila a tak jsem byla ráda, že jsem s nima mohla tento příběh mohla prožít.
Se stylem psaní Johna Greena se nějak nedokážu ztotožnit. Ale tato knížka se mi oproti Hvězdám a Hledání Aljašky doopravdy líbila. Neříkám, že je nějak dokonalá, ale postavy mi byly celkem sympatické a i děj mi celkem ubíhal. Nejobtížnější bylo prokousat se prostřední částí, ale i to jsem zvládla, takže knížku hodnotím oproti jiným greenovkám celkem kladně. Pro mě rozhodně nejlepší jeho kniha.
Ze začátku mě od čtení odradily všechny ty pozitivní ohlasy, které se nám už na začátku snaží vnutit to, že je tohle naprosto jedinečná kniha. Já v ní tu výjimečnost nevidím, ano četla se krásně a lehce, měla pěknou myšlenku, ale to je všechno. Prostě pro mě to nebylo nic výjimečného, nepředalo mi to nějaké poselství, které bych si nedovedla představit sama od sebe, takže za mě takový průměr, který se však krásně četl.