Israha komentáře u knih

Knaak zde konečně v rámci Dragonrealmu vypráví soustředěnější, méně rozsáhlý příběh o nižším počtu souběžných dějových linek, a na čtivosti to je poznat. Gryf jako postava si stále ponechává tajemnost, ale zároveň se nám profiluje, a jeho přátelská chemie s drakem Morgisem funguje na jedničku. Bohužel, tam, kde Gryfův příběh nepostrádá přitažlivost a dobrou dávku prostoru pro vlastní imaginaci (Knaak chytře poodkrývá zákonitosti Dragonrealmu tak, aby některé věci začaly dávat smysl, ale zároveň pořád funguje aura divnosti a neuchopitelnosti tohoto světa), tam na druhou stranu sítí do extrému vyhnaných, překombinovaných intrik plná společnost Vlčích nájezdníků postupem času čím dál více nudí.

30.09.2020

Oproti rozháranému Ohnivému drakovi je jeho pokračování atmosféričtější, dějové sevřenější a snáze se v něm orientuje, stále však trpí na uspěchanost vyprávění a nedostatek prostoru pro ústřední dějovou linii (jmenuje se to Ledový drak, ale z půlku to je vlastně prequel pro následující svazek, Vlčí přilba...a proto je tam toho ledového draka a jeho kejklí po hříchu málo). Svět Dračích říší svou lehkou bizarností a neortodoxností, naroubovanou na klasickou "magic and dragons" šablonu láká, ale spíš tak k procházce, než nadšenému sledování, co se v něm děje. A to vidím jako hlavní problém začátků této knižní ságy - svět přináší relativně atraktivní, příběhy v něm se odehrávající už ne tak docela.

23.06.2020

Nejsem militarista, vlastenec ani milovník tradičních hodnot (a hlavně nejsem Američan), takže mi valná část knihy, která od postapo stylu uhnula směrem k politicko-vojenskému románu, i přes slušnou čtivost nic moc neříkala. Zručně popsané akční pasáže, autorovo pečlivé shromažďování informací a chvílemi velmi umně zahuštěnou atmosféru krutosti a smrti však musím pochválit. Není to lepší, než Vteřinu poté, ale literární kvalita zde pořád je, jen škoda, že je někdy upozaděna Forstchenovým stavěním na odiv vlastních zájmů a přesvědčení.

23.06.2020

Knihu jsem si pořídil coby skalní fanoušek a sběratel všeho, co souvisí s "kaiju eiga", a nutno říct, že jinou než sběratelskou hodnotu bohužel nemá. Obsahuje novelizaci Emmerichova filmu z roku 98, která je v podstatě doslovným přepisem filmového scénáře, a jediné, co nabízí navíc, je lepší profilace hlavní lidské postavy. Druhou částí je pavědecká úvaha nad tím, jestli by obří plazi v mořských hlubinách mohli skutečně existovat. Tato pasáž se citacemi odborných poznatků snaží tvářit jako něco smysluplného, ale ve skutečnosti jde jen o záhadologickou honbu za seznací, jak to bylo v devadesátkách moderní. Třetí a poslední část obsahuje faktografické ohlédnutí za původními japonskými filmy s Godzillou a nějaké zákulisní detaily a názory na samotný Emmerichův film, přičemž hlavně ta historická část obsahuje řadu nepřesností a zmatečných informací. Celkový čtenářský zážitek pak ještě více devalvuje absence zásahu korektora, takže chybami, překlepy a těžkopádným překladem se text jen hemží, a korunu tomu nasazuje zcela chybějící část děje v rámci novelizace, tam prostě pár kapitol prostě a jednoduše zmizelo. Velmi špatná publikace, skalním nabízí jen zmíněnou sběratelskou hodnotu, a náhodný čtenář udělá lépe, když se podívá na film a faktografické věci si v ucelenější podobě najde na fanouškovských webech.

03.03.2020

V popisech akce a fungování světa Diabla v celé své temnotě a drsnosti výborné, ale snaha o epický dějový oblouk tomu ve své nedotaženosti a zkratkovitosti podráží nohy. Darrick Lang coby hlavní postava není tak vrstevnatý a propracovaný, jak se ho autor pokouší ztvárnit; lidský záporák je nevýrazná figurka a démon v pozadí je spíš anonymním hybatelem dění, než zajímavým charakterem. Snaha o přesah za hranice "obyčejné" sword and sorcery fantasy se zde Melu Odomovi spíše vymstila. Ve výsledku spíš průměrné čtení, které zaujme zdařile napsanými souboji a atraktivním herním světem, ale už méně zápletkou a nosnými motivy příběhu.

10.12.2018

Nejlepší knižní Diablo. Krystalicky čistá fantasy z kategorie "meč a magie", okořeněná kapkou tajemna a mystiky, a psaná opět tím typickým akčním a dynamickým stylem, díky kterému mě Knaak bavil a pořád ještě dost baví. Znalci herní předlohy budou nadšeni dvojnásob, opět si totiž užijí tuny referencí v podobě monster, lokací, kouzel a rozvíjení mytologie. Svěžím elementem je pak přítomnost odlehčujících prvků, kterým vévodí oživená lebka žoldáka Humbarta; herní série vždy byla striktně vážná a osudová, zde však občasný nadhled vůbec nepřekáží a naopak si myslím, že ještě posiluje čtivost knihy. Kdo má rád brakovou, přímočarou fantasy z atraktivního prostředí, a užije si barvité popisy soubojů více, než komplikované vztahy mezi postavami, s Královstvím stínu se trefí do černého.

24.10.2018

Solidní horrorová antologie, která mapuje počátky a raný vývoj strašidelné literatury. Líbí se mi encyklopedičnost sbírky, jsou zařazeny tematicky různorodé povídky od různých autorů, navíc s krátkým komentářem, podávajícím info jak o autorech, tak i o povídkách podobného typu z per jiných spisovatelů. Soubor je pak řazen chronologicky, a toto, byť logické, řešení, je nakonec největším handicapem celé knihy. Prokousat se totiž těmi úplně nejstaršími kousky není úplně snadné, přeci jen už hodně zastaraly a dnešnímu čtenáři příliš nabídnout nemohou (dokonce i Poe zde trochu zklame, na vině ale je spíše výběr slabšího textu od něj). Od Lyttonova "Strašidelného domu" se však úroveň začne zvedat, a zbylé povídky (s výjimkou komplikovaně psané "Smrti Halpina Fraysera" a hůře uchopitelných "Přátel přátel") jsou velmi reprezentativní a atraktivní výkladní skříní klasického literárního strašení. Za nejlepší kusy antologie považuji geniálně zneklidňujícího "Horlu" od Maupassanta, atmosférickou "Vřeštící lebku", mrazivý "Hlas z temnot" a nepříjemně tísnivě vypointovanou "Poslední vůli pana Tobyho".

18.08.2018

Nechápu sice, proč vydání této knihy z roku 2018 od Argo nemá nějak v názvu zakomponováno, že se jedná o povídkovou sbírku, a ne o samostatný román, ale budiž. Daleko více totiž nechápu, že Matheson coby autor nemá mezi horrorovými spisovateli mnohem větší věhlas, protože literární strašení mu jde ale zatraceně dobře. Jeho styl je poměrně jednoduchý a přímočarý, nezdržuje se obsáhlou popisností, ani nikterak pečlivě nebuduje charaktery, proto mají jeho texty spád a i díky jednoduchému jazyku se snadno čtou. Používá standardní horrorová témata a rekvizity, a nezachází do žádných extrémních bizarností a hnusů; jeho hlavní silou jsou totiž úderné pointy a zneklidňující až skličující atmosféra. Titulní novela "Já, legenda" sbírce vévodí a právě tou skličující atmosférou dokáže doslovně ubíjet. Spíš než o horror jde o depresivní, smutný příběh člověka se srdcem bojovníka, který se neumí vzdávat a pokračuje dál, i když zůstal na vše sám ve světě, který ho chce zničit. Kromě ní bych vypíchl ještě neurotický a intenzivně nepříjemný "Nepříčetný dům", ve kterém sledujeme precizně vystavený psychický rozklad jednoho průměrného muže; zlověstnou "Oběť", excentricky pojaté, divné "Tanec mrtvých" a "Válku čarodějek", nebo klidně i "Za pět minut dvanáct", která se stává mrazivou sice až svou úplně poslední větou, ale to tak, že zatraceně.

Jo, a pokud máte rádi horrory, ve kterých se protagonisté postaví zlu a hrdinně jej zapudí s vyústěním do spokojeného happyendu, tahle kniha se vám líbit nebude...

27.07.2018

Ve čtvrtém Vetřelčím omnibusu je unifikujícím prvkem tentokrát "vliv korporací", což je v daném univerzu rekurentní a nebál bych se říci i trochu ohrané téma. Novela "Sebevražedná mise" ho pak zpracovává v ničím nezajímavém duchu, zkrátka jen další variace na souboj postradatelného lidského komanda s Vetřelci v uzavřených prostorách. Sympaticky akční čtení, které na svém kratším rozsahu docela slušně rozvíjí charaktery, ale až na pár drobností nepřinese nic, co by už fanoušek Alien světa neznal. Druhá novela, "Koncert zla", je ovšem vynikající, s naprosto originálním námětem, postupnou gradací a nečekaně promakanou strukturou, kdy jsou Vetřelci posazeni do úplně jiných rolí, než jsme zvyklí, ale pořád z nich jde hrůza, a kde obří korporace manipulují světem a osudy obyčejných lidí do takové míry, až je z toho úzko. Jeden z nejlepších příběhu, který dosud v rámci Vetřelčích kompletů vyšel.

Sebevražedná mise - 2,5/5, Koncert zla - 5/5; celkově tedy 3,75/5 a proto čtyři hvězdičky. Jsem zvědav na pátý omnibus, ve kterém poprvé nebudou přítomny komiksové novelizace, ale originální příběhy.

23.07.2018

Coby dinosaury milující dítko jsem tuhle knihu miloval...nyní, po dlouhých letech, už musím být kritičtější, ale to kouzlo tam je. Mareš má cit pro popisy pravěké krajiny a jejích obyvatel, dokáže i obyčejným událostem ze života vyhynulých zvířat vtisknout punc osudovosti, a celkem dost mě bavily i (místy hodně odvážné) fabulace, do kterých se na základě fosilních podkladů pouštěl. Tohle nadšení z pohledu do dávno ztracených světů kniha vyvolat dokáže. Odbornou stránku ovšem nutno brát s rezervou (tím spíš v kontextu toho, jak se poznání za těch 17 let posunulo), repetitivnost popisů, slovních obratů a stvárňovaných situací je značná, a některé "povídky" jsou dějově opravdu hodně strohé a nezajímavé (ve srovnání s např. takovým Josefem Augustou, který se tvorbou podobného stylu také zabýval). Zaujme třeba kreativně pojatý "Rváč" o nasraném ceratosaurovi, tajemné a místy až trochu horrorové "Pronásledování" se sci-fi elementem, dojemný "Matčin vynález" nebo i "Tichá smrt" s originální pointou. Ale častěji jde jen o takové "ty obyčejné dinosauří šarvátky" bez čehokoliv hlubšího. Spíš jednohubkové čtení, které výrazně nepotěší kohokoliv, kdo si v podobné fikci na pravdivém základě potrpí na striktní vědeckou správnost.

29.05.2018

Je hodně znát, že se jedná o novelizaci komiksových příběhů. Komiksovost z tohoto sborníku doslova srší, a to v mnoha ohledech. Vyprávění má zběsilé tempo, lokace se střídají obrovskou rychlostí, zvraty přicházejí z ničeho nic, postavy se objevují a umírají často bez nějakého výraznějšího dopadu na děj, násilí a nechutnosti jsou popisovány explicitně a "dekorativně", vše je popisováno velmi doslovně. Mrazivá horrorová atmosféra prvních vetřelčích filmů je zde zkrátka nahrazena nekončící a pořádně drsnou sci-fi akcí, takže kniha zaujme spíš fanoušky Alien univerza obecně, než jen fanoušky filmů. Hloubkou a propracovaností tyto příběhy holt nepřekvapí...ale čtou se zatraceně dobře :). Jen škoda místy trochu lajdáckého překladu.

26.10.2017

O něco lepší, než "dvojka". Vyřadit Hotel Del Lago (krátká a bezobsažná zbytečnost) a Čínskou dovolenou (brak na úrovni začátečnické fanfikce) a zbude velmi silná povídková sbírka, která ne vždy spolehlivě vyděsí, ale v mnoha momentech dokáže napnout, znechutit, zaujmout a strhnout. Někoho možná ne úplně potěší fakt, že některé povídky (Zdivnor, Kopec Jeden strom, Pavučiny ve tmě) jsou spíš než lovecraftovský horror horrorem barkerovským, ale osobně nevidím důvod přehnaně hnidopišit - rozhodujícím kritériem je jejich kvalita a čtivost, ne subžánrové zařazení. Highlighty? Černými schodišti pod zem (!!!, jeden z nejlepších kusů napříč všemi třemi díly antologie), Weltschmerz, Muž s rohem, Houdinky, Děravý kámen. A také Pod arkhamským měsícem, díky své neodolatelné bizarnosti.

24.09.2017

Přesně to, čím měl být film. Takhle nějak si představuju drsný příběh o bandě magorů, úchylů a bezpáteřních hajzlů, kteří jsou vládou nuceni "za trest" páchat dobré skutky. Dějově sice nic extra epického, ale o tom to ani v prvé řadě být nemělo, tady jde o brutalitu, syrovost, bezskrupulóznost a jasné zobrazení toho, že záporák nepřestane ze dne na den být záporákem jenom proto, že ho donutí udělat pár správňáckých džobů. Vlastně jediné, co mi na tomhle komiksu úplně nesedlo do noty, je kresba, za tu hvězdičku dolů.

06.07.2017

Stejně jako první dva díly je i tento závěr trilogie žánrová lahůdka. Akce nikdy nekončí, děj se posouvá kupředu rychlostí warpového pohonu, a má přesně tu vhodnou dávku "gigerovské" divnosti a znepokojivosti. NICMÉNĚ - těch dějových linií a postav je tolik, že je všechny Lebbon ve snaze to celé ukočírovat nedokázal plnohodnotně rozvinout. Chtěl bych si přečíst víc o bojích na Weaverii, o jednáních Třináctky, o Zázrakovi, o společnosti rasy Yautja, atd. Trilogie tak končí sice velmi přehledně a budí dojem ucelenosti, ovšem ten prostor na ještě větší rozmáchlost a velkolepost tam byl. Proto dávám jen 4 z 5, i když prvním dvěma dílům jsem dal plný počet.

29.06.2017

Mírně slabší než první díl. Hned první povídka, Strach, je sice vynikající (a ukazuje mimo jiné, že explorace odvrácených zákoutí lidské povahy je leckdy daleko větší horror než kdejaké nadpřirozené kejkle), ale zbytek už je slabší. No, možná ještě Poslední vůle J. Essové, kde se Clive věnuje svému oblíbenému tématu erotického horroru, dokáže svou nekompromisní explicitností pořádně zamrazit (ostatně jako vždycky, když dojde na kombinaci Barker/horror/sex). Volné pokračování Poeovy Rue Morgue však zavání kalkulem, a zbylé dvě povídky jsou takové ujeté ptákoviny na jedno přečtení, které zvráceně pobaví, ale nenadchnou. Tak 3,5 hvězdiček, ale jakožto barkerofil zaokrouhlím nahoru.

04.02.2017

Barker mi mnohem více sedí na kratším povídkovém rozsahu, než v podobě dlouhých, rozmáchlých románů. Jeho Knihy krve jsou vynikajícím počtením pro milovníky strachu, hnusu a fantasmagorie, ale v podstatě všech šest dílů trpí jistou nevyvážeností.

Z tohoto prvního svazku jsou hodné vyzdvižení dvě povídky. Jednak dokonale temný a děsivě vypointovaný Půlnoční vlak smrti, a pak Města v horách, ve kterých Barker přišel dost možná s nejšílenějším a nejvíce mind-blowing námětem, který je v Knihách krve k nalezení. Naopak Azrael a Jack mi zde svým černohumorným stylem tak nějak nezapadá. Zbylé tři povídky jsou v pohodě, přinášejí autorův typický koktejl podivnosti a úchylnosti, situovaný kdesi do okrajových mikrosvětů, které jakoby existovaly někde v jiné dimenzi, než svět skutečný...ale svým námětem a pojetím nijak zvlášť nevyčnívají.

Celkově je ovšem První kniha krve v rámci celé hexalogie jeden z těch vydařenějších svazků.

28.01.2017

Troufám si říct, že nejlepší kniha od doby, co knižní univerzum Warcraftu vychází pod hlavičkou WoW. Je to sice opět jen vyprávění o boji dobra proti zlu, ale má velmi netradiční, pochmurný až horrorový nádech, a tím z řady ostatních Warcraft knih výrazně vybočuje. Knaakův klasický styl psaní, založený na rychlém spádu a velké akčnosti, opět nechybí, a díky němu je kniha hodně čtivá. Fanoušky warcraftovského světa (ať už pouze knižního, mezi něž se řadím; nebo i herního), potěší velké množství známých charakterů a odkazů. Snad jen bez obligátní megalomanské závěrečné bitvy by se příběh obešel, rozmach a osudovost by tím nikterak neztratil.

26.12.2016

Přímé pokračování Dne draka, ktere trpí podobnými neduhy jako většina soudobých filmových druhých dílů. Všechno je větší, rozmáchlejší, propletenější, přecpanější vedlejšími postavami...a ve finále daleko povrchnější, kniha se s blížícím koncem stále a více zvrhává jen do jednoduše propojeného slepence bojových scén. Zábava to pořád je, a velmi slušná (základní znalosti warcraftovského lore nutné!), protože Knaakův strhující styl pořád funguje; ale nějaká ta "re-read value" je minimální. Prostě akční jednohubka z oblíbeného univerza, která neurazí, ale kdyby nevznikla, nikdo by nebyl o nic převratného ochuzen.

31.10.2016

O něco méně vyvážený svazek než předchozí Měsíční močál. Obsahuje na jednu stranu několik naprostých klasik, špiček Lovecraftovy bibliografie; na stranu druhou i pár slabších kousků. Je to nicméně pořád Lovecraft se vším, co k jeho tvorbě patří. Fanoušky žánru opět nadchne, náhodné čtenáře může při delším souvislém čtení i částečně odradit (hlavně tři po sobě jdoucí povídky ze "Snového cyklu", kdy především ta poslední - Snové putování k neznámému Kadathu-, byť nabitá obrazotvorností a nápaditostí, může svým pomalým rozjezdem snadno začít nudit).

Top 3 povídky: Případ Charlese Dextera Warda, Volání Cthulhu, Chladný vzduch

Další povídky, stojící za zmínku: Pickmanův model, Kadath (druhá půlka)

17.09.2016

Je znát, že Rosenberg knihu (na rozdíl od předchozího dílu Příliv temnoty) nepsal sám, a změna je to rozhodně k lepšímu. Tempo vyprávění je sice opět (někdy až moc) rychlé a dynamické, ale charaktery postav a vztahy mezi nimi jsou (zjevně díky spoluautorství Christie Golden) načrtnuty výrazně podrobněji, popisy bitev jsou barvitější a celé to má větší emoční vyznění, čtenář příběh více prožívá.

Stále ale musím konstatovat, že komorněji pojaté warcraftovské knihy jako Den draka nebo Vládce klanů jsem si vychutnal a prožil více; co do epičnosti a velkoleposti zase vítězí trilogie Válka prastarých.

17.09.2016