Ita komentáře u knih
Dokonalé!
Právě jsem dočetla a chci vědět, jak to bylo dál!
Myslím, že Tajemství může pochopit jen ten, kdo zjistí, že už nemá co ztratit. Není to vůbec o tom, jak získat peníze. To je jen povrchní pocit pro ty, kteří se dostanou do první třetiny knihy. To nejlepší přichází totiž až na konec.
Umět říci "díky" za to, co mám. Radovat se z obyčejných věcí. Nedat šanci depresi a špatné náladě. Uvědomit si, že záleží jen a jen na mně, jaký povedu život. - To je, oč tu běží.
Uznávám, že forma podání je opravdu pro otrlé. Ale kdo vydrží a knihu přečte od začátku až do po poslední list, případně shlédne i film, připomene si pravdy, které jsou každému z nás dané, ale kterým je ne každý otevřen.
Bible pro věřící i ateisty.
Krásná kniha. Trochu snová, ale přesto krásná.
Ač jsem i já ztratila otce a mnoho stránek bylo neskutečně těžkých, nemohla jsem nečíst dál. Nina je mistriní obrazů.
Možná si ji koupím do vlastní knihovny. Možná...
"Myslím na svého otce a jen pro jistotu vyslovím nahlas jeho plné jméno. Říká se, že vyslovíme-li jméno mrtvých, dotknou se nás."
"Jakmile spatřím svého otce, je mi okamžitě jasné, že sním. Stává se to, když ztratíme někoho, kdo nám byl celým světem. Naším životem se táhne puklina, ve které mizí smích a bezstarostnost. Jejich nepřítomnost nás ničí. Najednou vidíme zcela jasně rozdíly mezi pravdou a snem. Jako by až smrt umožnila vstoupit do světa mezi světy."
Tato kniha stojí rozhodně za přečtení. Na les se teď budu dívat novýma očima...
Nádhera! Jsem moc ráda, že jsem nedokázala počkat, až se tato kniha uvolní k vypůjčení v knihovně, a koupila jsem si ji. Určitě se k ní vrátím.
Škoda jen, že druhé vydání nemá tak půvabnou obálku jako vydání první...
Byla jsem rozhodnutá, že si Nastereu nepřečtu, ač tento příběh miluju. Zkrátka a dobře se mi nezamlouvá, když mi někdo slíbí, že to bude trilogie, a pak to natahuje do pentalogie...
... ale vykoukla na mě v knihovně...
Děj mě chytl hned od začátku a příběh mě velice bavil. Sice netuším, jestli knížka prošla korekturou, protože některé výrazy opravdu bijí do očí a jsou ke konci už jsou dost otravné. Ale celkový dojem mi to naštěstí nepokazilo.
Ve jménech vedlejších postav se ale začínám ztrácet a ve významu vymyšlených slov také. Jsem toho názoru, že by méně dílů v tomto případě bylo spíše plusem, než zbytečné natahování děje.
Dočteno! Nádherné kouzlo se mi usadilo na rtech roztáhlých do širokého úsměvu. Tuhle knihu prostě musím mít ve své knihovně a už se těším, až si ji přečtu znovu. Třeba na konci zimy, až z hlíny polezou hlavičky prvních krokusů a sněženek.
Spíš bych dala jen 4,5 hvězdičky. Je to trošičku slabší než Osm hor, ale i tak se mi to líbilo natolik, že jsem si knihu pořídila do vlastní knihovny. Doslov D. J. Žáka je jako třešnička na dortu.
Hezká knížka. Chytla mě hned od začátku a čtení si moc užívala.
Tahle knížka je o cestě k sama sobě a k objevování svého ženství. Ze své vlastní zkušenosti vím, jak obtížné to někdy může být a zároveň - jaké dobrodružství se z toho často stává...
Držela jsem Marianne pěsti od začátku až do konce a její příběh a její proměnu jsem si moc užívala.
Rozhodně si tuhle knihu pořídím.
Krásná kniha.
Smutná, ale i velice poutavá.
Nedokázala jsem se od ní odtrhnout a přečetla ji během jednoho dne.
Bravurně napsané. Velice silný zážitek.
Tato kniha by se dala používat jako zaháněč depresivních stavů. Když si uvědomíme, co se dělo za druhé světové války... Dnešní život je zahalen do růžového závoje.
Zajímavá kniha.
Ze začátku jsem ji brala jako odpočinkovou. Ne že by mě přímo nudila, jen jsem jaksi "nepřítomně" četla zdlouhavé pasáže o koupi domu, o právnicích a stavění kamenné zdi. Jenže pak jsme se i my pustili do přestavby v domě a najednou mě kniha začala zajímat víc. Asi proto, že jsem v podobné situaci také žila.
Líbilo se mi, jak autorka dokázala nádherně popsat své pocity, jak se s domem a okolím sžívá, jak si uvědomuje, že právě tohle je její domov, ač většinu roku žije v jiné zemi.
Dokonce i popisy z jejích italských cest jsem nepřeskakovala, ač mi místa vůbec nic neříkala. Frances mne prostě zaujala nějakou příhodou nebo zajímavou událostí.
Jediné negativum: podporovala jsem svůj zlozvyk jíst u čtení. Bodejť taky ne, téměř neustále se píše o nějakém dobrém jídle. Stejně tak káva. Pokud jsem četla, musela jsem si uvařit alespoň jeden šálek kávy. Na rozdíl od Eda jsem si ho však užívala déle (i s mlékem).
Díky této knize se i já začínám dívat na svůj domov novýma očima.
Ukázka:
Po několika dnech se můj život ustálí v pravidelném rytmu. Ve tři ráno se probudím a asi hodinu si čtu; místo oběda v poledne si dávám malé svačiny - zralé rajče, které ukusuji jako jablko - v jedenáct a ve tři. Vstvávám asi v šest a uprostřed dne, kdy je největší žár a čas na siestu, jsem zralá zalézt si na dvě hodiny do postele. Do dřímoty se upadá snadněji než do spánku, a tak za doprovodu šumění malého ventilátoru slastně dřímám. Konečně mám čas prostřít si venku deku a lehnout si s baterkou a hvězdnou mapou v ruce pod noční oblohu. Velký vůz je příhodně zaparkován přímo nad domem a s jeho pomocí se mi podaří vypátrat Polluxe v Blížencích a Procyona v Malém psu. Zapomínám na hvězdy a ony jsou tady, tak živé a stálé, rozechvěle pulzující, padající.
Po této knížce sáhnu vždy, když je mi smutno. Anna má pozoruhodný dar vidět v okolním světě krásno a radovat se z těch nejobyčejnějších věcí. Naštěstí je to docela nakažlivé, když se ponoříte do četby. Milý příběh, nádherné popisy přírody a chuť k fantazírování, to je to, co se mi vybaví, když se řekne Anna ze Zeleného domu.
Mám i další pokračování, jednu knihu v češtině a tři knihy ve slovenštině. Číst tuto knihu ve slovenštině, to je nádherný zážitek. Slovenština je malebný jazyk. Ráda bych si ji přečetla i v mateřštině, snad se v některém nakladatelství pokračování Anny z Avonlea brzy objeví. Vřele doporučuji.
Mě tento příběh nadchl. Několik posledních dní jsem se od něj nemohla odtrhnout. Napínavé je to jak "malý gatě". ;)
Příběh je zajímavý, skákání z přítomnosti do minulosti mě tentokrát docela rušilo, přesto se četlo docela dobře.
Poslední stránky uz jsem přeskakovala - jednak to bylo zdlouhavé a taky jsem byla nedočkavá, jak to dopadne.
Co si autorka mohla odpustit je sexuální orientace hlavních i vedlejších postav, kdo s kým a kdy.
Nuda...
Kdybych si to nevybrala do čtenářské výzvy, byla by tato kniha pro mě ztrátou času.
Jedna hvězdička za začátek - několikrát jsem si říkala, že takovou nudu fakt číst nebudu.
Druhá hvězdička za Johna - "vědmu" si představuju jinak než patnáctiletého kluka.
Kéž by byla více rozpracovaná část po Vánocích...
Ze začátku jsem byla nadšená, že jsem v knihovně objevila bezvadnou knížku. Po pár kapitolách mě však nadšení přešlo. Doufala jsem v nějakou hlubší myšlenku, ale je to jen o tom, kdo se s kým vyspí...