Ivaksa
komentáře u knih
Jak přelstít ďábla - Tajemství svobody a úspěchu
Napoleon Hill
Nejdebilnější "motivačka" kterou jsem kdy četla. Rozhovor s d'áblem, který autor vede v duchu: "Vaše veličenstvo, prosím, koukejte mi všechno vysvětlit. Ne, to by byl můj konec, prosím nechtějte to po mě. Ano dělejte! Dobře ,všechno vám to trpělivě vysvětlím.." :-) Koncepce knihy je neskutečně trapná. Plácání prázdné slámy, typické žvásty, které známe ze všech podobných knih. Na konci se autor dojemně diví, že jeho analýza neúspěšných lidí se s tou d'áblovou shoduje.. A lidé jsou knihou unešeni.. :-)) uf!
Život je tanec
Miloš Ouhrabka
Pro mě zklamání ze dvou důvodů. Jednak je opravdu napsaná příšerným způsobem. Byt' i dyslektik může napsat knihu, pokud má co říci, protože dneska může kdokoliv cokoliv.. Jenže tady se mi nechce věřit, že se nenašel jediný kamarád korektor, který by trochu pomohl. A za druhé, není v knize nic, co by už Miloš neřekl ve svých videích, ačkoli slibuje opak.
Cosi divného v mé hlavě
Orhan Pamuk
Prostě geniální Pamuk. Baví mě jeho styl vypravování, prokládaný všemi ostatními postavami ,až na jednu. Hlavní hrdina zůstává plně v rukou autora, nedostane jedinkrát slovo na vlastní obhajobu a vysvětlení toho ,co je v jeho hlavě vlastně divného. Přesto o to čtenář nezůstane ošizen.
Na řadě je Max
Leena Parkkinen
Vyprávění jednoho ze siamských dvojčat je opravdu originální nápad. Jen kdyby tam tak velmi nebylo poznat, že autorkou je žena. Akcentace veškerého popisu věcí, pocitů i propriet bylo ryze ženské a nebylo lze uvěřit, že takovýto smysl pro detaily je v zájmu mužského pohlaví. Přeskakování v čase co kapitola mi nevadilo. Příběh se tak rozkrýval pozvolna a přidalo mu to na zajímavosti více, než kdyby děj ubíhal chronologicky. Co mi však vyloženě vadilo bylo minimální, nebo vůbec žádné vyprávěcí rozlišení u jednotlivých postav. V delších monolozích se jevili všichni jako jedna a ta samá. Styl vyprávění kohokoliv v příběhu byl totožný. Včetně nepřirozené popisnosti. ( např. Sklonila jsem hlavu a do očí mi spadl pramínek vlasů). Na knize je poznat na první dobrou, že je teprve začátkem spisovatelské kariéry mladé autorky. Jsem zvědavá na další díla..
Zmrzlinový císař
Brian Moore
Moc mě to bavilo. Nejen Remarque umí psát čtivě o válce. Tohle má zase jinou svěžest a lehký humor, za mě lepší. Typický pubertální mladík, který se vzepře tradičnímu očekávání svých nejbližších a jde si nejistým krokem vyrebelovat dospělost. Zpočátku poklidný děj se nečekaně rozjede a závěr je opravdovou satisfakcí.
Mejdan: Známé osobnosti vyprávějí
Arnošt Tabášek
Velice slabé. Třeba to ale zabíralo před třiceti lety, kdy machrováním se zahraničníma dovolenýma ještě naše hvězdy někoho posadily na zadek. Samotné historky z natáčení nejsou vůbec vtipné. A trapná je také koncepce knihy. Každá celebrita vypráví nejprve v jednotném čísle, vedle ve sloupku se ale 'nenápadně' popisuje v osobě třetí. A vůbec to není poznat, že si to napsala sama! :)))) Když dočtete na dovče hlavní knihu a pak sáhnete z nouze po tomhle zbytku....
Pan Kaplan má stále třídu rád
Leo Rosten
To mě mrzí. Taková věhlasná kniha a já jí nedočtu. No také smekám před překladatelem, je to úžasná hra jazyka. Ale číst se to nedá...80 stran pro ukázku...
Mozek: zázrak na pět
Milan Bauman
Koncepce knihy je celkově velmi amatérská. Autor splácal dohromady všechny možné odkazy, je to takový recyklát populární vědy. Vybrakoval cizí poznatky, citace i úryvky z dokumentů. Nesmyslná grafika. Sem tam vyskočí nějaká věta velkým písmem, někdy dokonce nedokončená a mnohdy ani nedůležitá...Proč? Docela zoufalství...
Vy jste placebo
Joe Dispenza
Po 90 stranách odkládám. Protože dosud to je pořád jedna a ta samá myšlenka dokola. A dál kamkoliv 'zabodnu', stále to stejné. Zvlášt' když jsem předtím četla opravdu nadupanou kvalitní psychiatrickou knihu od skutečného vědce. (Tělo sčítá rány)
Tělo sčítá rány
Bessel van der Kolk
Nejlepší kniha na dané téma, kterou si čtenář může představit. Popis zásadních traumat a jejich způsoby léčby je naprosto vyčerpávající. Je napsaná srozumitelným, velmi laskavým stylem, pro profesionály i laiky. Je smutnou skutečností, že mnohdy i ta nejtěžší traumata jsou léčitelná nechemickými cestami, navzdory tomu však většina psychiatrů nemá čas ani finanční zájem se snažit 'práškům na hlavu' vyhnout. V knize nic nechybí ani nepřebývá, vzhledem k její tloušt'ce by se člověk mohl obávat tolik běžného natahování a opakování, jak mají ve zvyku američtí autoři. Zde tento nešvar není. Vřele doporučuji!
Kouzlo
Rhonda Byrne
Já myslím, že jsou si knihy této autorky tak trochu všechny podobné. Základem je vždy naše vnitřní nastavení, které potom tvoří náš život. Osobně jsem už roky 'poznamenaná Tajemstvím', takže pro mě tohle už bylo jen dříví do lesa. Autorka určitě povzbudila obrovské množství lidí k tomu, aby vzali život do svých rukou. Na druhou stranu "vesmírný šek" nejspíš vyplňují jen těžcí fanatici, ale budiž jim přáno.. :-)
Každý něco tají
Andrea Sedláčková
To je pro čtrnáctileté holky? Vůbec se to nedá číst. Miluju filmy od této dámy, ale psát neumí..Věnováno Tatianě Vilhelmové.. No ani nijak nezávidim.. :-))
Moc přítomného okamžiku - Kniha o duchovním osvícení
Eckhart Tolle
Když bylo Eckhartovi 29 let, jeho život byl tak nesnesitelně depresivní, že se stal jednoho dne zázrak osvícení..:-) A nebo si koupil knihu Osho a pak další a ještě pár a napadlo ho se vymanit ze svého života o ničem, psaním knih a s pocitem velikého guru. Autor zneužil čas a ego k tomu, aby napsal knihu (a další knihy) ,ve které nám vysvětluje že čas neexistuje. Tak máme usilovat o osvícení protože čas ubíhá ,nebo si nás osvícení najde v nějakém dalším životě, protože duše nemá ohraničení..? Má člověk plánovat v čase? Někdo musí zasít a někdo musí sklidit. Aby ten, co sedí na lavičce oproštěn ode všeho mohl jíst. Tolle se inspiroval Oshou ale nepochopil všechno. Zato okopíroval styl, formu otázek a odpovědí, některé metafory, příměry ,slovní spojení i celé věty. Jen neumí být vtipný, to se okopírovat nedá. Vážně si tak málo lidí všimlo, že kniha je fake?
Rusovláska
Orhan Pamuk
Tenhle příběh plný paralel a náhod jež vytvořily nakonec dokonale uzavřený osudový kruh, byl na mě až moc 'vyrobený' a přes počáteční autentičnost, nakonec jí tímto ztratil. Úplně rušivě na mě zapůsobila poslední kapitola vyprávění rusovlásky, ta to doslova potopila svojí polopatickou výpovědí a ubrala na kouzlu. Příběh by lépe fascinoval nedokončený. Trochu skomíral i způsob vyprávění, tam se Pamuk hodně odklonil od toho brilantního stylu, za který jsem ho milovala. Předpokládám, že jak jde čas, je nějak tlačený k oslovení většího publika a to je škoda. Jeho talent v prvních románech mi učaroval a katapultoval v mém žebříčku na nejvyšší příčku. Z úcty k nadání a nápadu srážím jen jednu hvězdu, ale tohle už není pan Božský spisovatel..
Společenství
Ann Patchett
Je potřeba být pozorní, aby jsme se vůbec vyznali v rodinných vazbách. Budeme to později potřebovat, takže není jedno koho je čí dítě. Kniha je napsaná neskutečně svěžím, nápaditým stylem. Doslova plasticky cítíme každou popisovanou situaci, pocity i jevy. Trošičku výrazněji bych brala oddělování jednotlivých míst a časů, tam to skáče někdy z věty na větu a člověk se hned neorientuje. Jako celek je kniha opravdu jiná a originální.. Ta autorka mě začíná po čertech zajímat! :-)
Anna Kareninová
Lev Nikolajevič Tolstoj
(SPOILER) Postava Anny je velice tragická. Poté co se jí podaří uchlácholit podváděnou švagrovou, upadá sama do prudké vášně. Přestože její manžel je více než shovívavý a vychází jí maximálně vstříc, Anně to nestačí. Rodinný krb opouští včetně syna a utíká za vytouženým milencem. Stesk po synovi však neutuchá a lásku k dalšímu dítěti žena již příliš nepocit'uje. Postupně u ní však propuká závažná duševní choroba histrionského typu. Anna je nespokojená, podezřívavá, žárlivá a pomstychtivá. Svůj život zakončuje nejen v zoufalství, ale i se zlobou a radostí ublížit svým blízkým.
Druhým nosným příběhem je postava statkáře Levina, který se zamýšlí nad smyslem svého života. Materiálně touží po konkrétní ženě, jež je pro něj dlouho nedostupná. Tuto nedostupnost si však způsobuje sám, nedostatkem sebevědomí. Nakonec se odhodlá a je vyslyšen. To mu ale okamžité životní štěstí nepřináší, je před ním duchovní hledání končící u Boha.
Oba tyto osudy se střetnou jen jednou, jejich setkání nemá žádný důvod ani důsledek, autor tak patrně plánoval na počátku, ale moc se to nepodařilo. V knize je mnoho dalších postav a dějů, které by se daly ku prospěchu díla hodně zredukovat ,ale k tomu se Tolstoj neodhodlal. Musíme se tak prokousat zdlouhavými pasážemi na lovu, zavařováním marmelád, volbami i obdobím kosení luk... Seznámíme se s postavami které jednorázově zaujmou, pak je opustíme a už se k nim nikdy nevrátíme.
Dílo se rozrůzňuje i stylem, zpočátku je pečlivější, časem se trochu unaví. Čtyři roky psaní jedné knihy jsou znát.
Útěk do divočiny
Jon Krakauer
Skvělá dobrodružná kniha která pátrá, spekuluje, přemýšlí.. a čtenář s ní. Líbí se mi i film a myslím, že se skvěle doplňuje s knihou. Ve filmu je úžasné hudební podkreslení které knize nutně chybí, ale zase v něm nejsou některé nevyřčené úvahy, jak už to bývá. Uvítala bych barevné fotografie a vůbec nerozumím tomu, proč v knize nejsou žádné skutečné Chrisovo (pardon Alexovo :-) ) fotografie. Zvlášt', když se o nich tolik píše. A ještě jedna věc mě trápí. Kdo proboha zdemoloval ty sruby!?
Frišta
Petra Procházková
Kniha se čte celkem rychle, protože je psána dost jednoduchým stylem. Příběh přivdané ženy z Ruska do Afgánistánu má šokovat jiným myšlením a zároveň pobavit nadhledem a humorem. U mě se to nepodařilo. Celá ta 'legrace' kolem ponižování žen podávaná až dětinsky chabým humorem, mě poměrně nudila. Nekonečná kapitola o králících uspávala. Absurdní popis absurdního maskota s nadprůměrnou inteligencí byl otravný. Autorka několikrát připravuje čtenáře na nějaký zlatý hřeb příběhu, ale ten ve stínu celkového dění vyšumí do prázdna. Děj je neustále prošpikován 'vratkama do minulosti'.. Napadlo mě že snad jako námět na film? A ejhle on existuje. tak to se ráda podívám...
Slzy mé duše
Kim Hjon-Hi
Nevím do jaké míry je příběh v knize úplně pravdivý a nakolik byl vypointován úmyslně. Těžko uvěřit, že by se slečně rozsvítilo až tak na poslední chvíli. Západní způsob života, uvolněnost a svobodu poznala daleko dříve, než na samém konci, v Soulu. Nejspíš by dřívější pochybnosti vůči KLDR nevypadaly tak efektně a 'hepáč' s Bohem na konci rovněž. Přesto, nebo právě proto, je kniha neskutečně čtivá, napínavá a fascinující jako všechny ty, které se zabývají tématem totalitní tyranie.
