IVANA0123 komentáře u knih

Knihu jsem málem nedočetla. Ne, že by se mi nelíbila, naopak,....tak strašně jsem nechtěla vědět, jak příběh skončí, protože dokud není dočteno, může být konec jakýkoli...Mám ráda knihy, které jsou tak trochu jiné. Netuctová vyprávění a nevadí, že se nejedná o žádný závratný příběh. Zvláštní vypravěčka tohoto příběhu mě dojímala. Dokázala vystihnout atmosféru jen popisem oblohy a často až věcným a přesto soucitným komentářem toho co viděla. Toto nahlížení na osudy obyvatel Molchingu jakoby z jiné perspektivy má své velké kouzlo. Kniha, i když je o smutné době, vyvolává klid a smíření. Za mě je kniha krásná a kouzelná. Určitě jsem ji našla v tu pravou dobu a podle mě je její styl jedinečný. 5*

(12/20)

73 31.12.2020

Neuvěřitelně silná kniha. Jedno chybné rozhodnutí, které osudově zasáhne celou rodinu a hrdinka, která nechtěně způsobí tolik neštěstí musí snést spolu s hroznými útrapami i obrovské břímě viny. Od této knihy jsem čekala hodně, ale že mě zasáhne tolik, jsem nečekala. Jak směšné a malicherné se pak zdají naše všední starosti...
(3/18)

72 24.03.2018

Krásná knížka už podle obálky. Moc jsem se na ni těšila a četla se mi pěkně. Jediné, co mi u této "kroniky rodiny Mánesů" trošku vadilo, že jsem si i přes velké množství postav nenašla nějakou svoji oblíbenou. Hlavní hrdina Václav byl spíše unášen událostmi, než že by se nějak na svém životě aktivněji podílel, a tak se pro mě nakonec nejvýraznější osobou stal trochu svérazný, ale vždy cílevědomý děda Leopold. Na knížce se mi líbilo hodně, jak na pozadí rodinných událostí dokázala autorka nenápadně včlenit sled událostí historických, které - přestože byly zmiňované jakoby bokem - celý příběh vlastně řídily a ovlivňovaly. Knihu jsem si užila. 4,5*
(1/21)

71 29.01.2021

Smutek, sevřené rty a ztuhlá záda, tak nějak jsem dočítala tuto knihu. Kniha Listopád je fikcí, ale hrůznou a mrazivou. Taková budoucnost po listopadu 89 naštěstí nenastala, ale kdo ví, jak málo třeba stačilo, aby vše skončilo jinak.... Je dobře, že tato kniha byla napsaná, protože si často neuvědomujeme, jakou vzácností svoboda a demokracie jsou. Paní spisovatelka má opět můj velký obdiv a 5*.
(10/21)

69 16.10.2021

Jestli mě nějaký spisovatel dokáže totálně připoutat ke čtení, pak je to Michaela Klevisová. Její styl psaní je neuvěřitelně napínavý a hlavně sugestivní. Její vypravěčské schopností vám dokáží před očima dokonale vykreslit nejen postavy, ale hlavně prostředí, ve kterém se její příběh odehrává. Malinká vesnička Hůrka a její okolí s blaty a zaniklými vesničkami vyvolávají při čtení tajemnou atmosféru. I tentokrát bylo vyšetřování napínavé a nepředvídatelné s množstvím podezřelých. A vždy po dočtení je to stejné, nemůžu se zase dočkat dalšího dílu. Její styl miluju. 5*
(4/21)

68 23.04.2021

Naprosto skvělé. Přečteno jedním dechem, pokud jsem tedy pri čtení o osudu Merete Lynggaardové vůbec dýchala. Neotřelý motiv, kombinace sympaticky nesympatického komisaře Carla Morcka a jeho neméně zajímavého pomocníka Asada a napětí, které se dalo krájet, dělají z knížky skvělý čtenářský zážitek. Jak děsivé a kruté myšlenky můžou vzniknout v hlavě psychicky narušeného člověka. Na tohoto autora jsem se dlouho chystala a jsem ráda, že jsem se k jeho knihám konečně dostala, protože mě jeho styl opravdu baví. 4,5*
(9/20)

67 03.09.2020

Kniha pro mě byla překvapením a byla vlastně úplně jiná, než jsem podle anotace čekala. (možný SPOILER) Příběh se odehrává v minulém století v jižní Americe a má dvě časové linie. V té první, pro mě poutavější a zajímavější, nás autorka zcela vtáhne do malebného prostředí bažiny pulzující životem a řídící se zákony přírody. Ta druhá, ve které se objeví vlastní zápletka příběhu, by pro mě v knize ani nemusela být. Plně bych si vystačila s Kyiným příběhem a životem. Její boj s osamělostí a přežíváním a zároveň pouto k místu, kde žila, je fascinující. Ale chápu, že by tato kniha byla nejspíše pro řadu čtenářů moc popisným a málo akčním dílem.
Vlastní podstatu příběhu, ale vidím v hranicím, které si mi lidé tak často a úspěšně mezi sebe stavíme. Vždy mě překvapí, jak dlouhou dobu v této zemi přetrvávala segregace černošského obyvatelstva. Ale člověk nemusí mít nutně jinou barvu pleti, aby ho ostatní od sebe separovali. Stačí být v něčem odlišný, nějak poznamenaný a rázem se z něj stává osamělý vyděděnec. O to nepochopitelnější to je, když se jedná o dítě. Lidé jsou často ve svém chování mnohem krutější než zvířata, což je o to horší, že své chování chápou a měli by být vývojově na "vyšší" úrovni.
Úžasné mi připadaly ty části, kdy se Kya zamýšlí a srovnává vzorce chování lidí a zvířat. Je zajímavé, že občas se až tak nelišíme.
A v závěru knížky jsem se zamýšlela já nad tím, které zákony jsou ty spravedlivější, jestli ty lidské nebo přírodní.
Za mě 4,5*
(10/22)

65 11.10.2022

Hodně drsný a temný příběh, který k tomu aby zaujal nepotřebuje hromady rozřezaných mrtvol. Stačí jedna, a když se přidá dostatečně ponuré prostředí ostrova bičovaného větrem a deštěm a snad ještě temnější minulost hlavního vyšetřovatele, může vzniknout takto skvělý příběh, který nemůžete a ani nechcete odložit. Měla jsem teď trochu čtecí krizi, ale díky této knize, je stoprocentně pryč a já už začínám shánět další díl. Rozhodně 5*.
(4/20)

65 26.04.2020

Pro mě milé ohlédnutí v čase. Ani se nedivím, že jsme knihy tohoto autora přímo hltaly. Hrdinky rozhodně nejsou dokonalé, spíš trochu praštěné, občas bezradné a trapasy se to v jejich životech jen hemží. A Kateřina je přímo ukázkový případ. Ta těch kopanců zvládá udělat hromadu. A proto byly tyhle knihy tak oblíbené. Každá z nás se v někom našla a hlavně si nepřišla tak marná. Jestli mají co říct i tem našim "drobečkům" si jistá nejsem, ale myslím, že i dnešní mládež se v těch vztazích občas plácá... Ale asi budou hledat ponaučení jinde. Já jsem se ale opět dobře bavila, a i když je Kateřina občas na pořádnou ránu, dávám jí 5*
(3/22)

63 17.03.2022

Bavila jsem se, moc. Do psaní Frederika Backmana jsem se zamilovala od první přečtené knížky. Lidskost jeho knížek a jeho schopnost rozesmát a často i rozesmutnit mě vždy chytne od prvních stránek a nikdy nepřestane bavit. Vztahy, které popisuje nejsou jednoduché, ale vždy z nich dýchá naděje, že bude líp. A tato kniha není jiná, možná jen trochu bláznivější. Přesto jak člověk čte dál a poznává jednotlivé postavy hezky "kousek po kousku", začne je mít rád nebo už mu tak moc bláznivé nepřijdou. A každá, i na první pohled ta nejhorší postava, dostane vždy šanci ukázat, že i ona má srdce a je v ní i něco krásného a dobrého, třebaže hluboko schované. Protože nikdo není jenom černý nebo bílý, stejně jako každý z nás. A tak se budu trochu opakovat, je mi líto, že jsem na konci. Ale jedním jsem si jistá, ke knížce se časem vrátím.

A neodpustím si ještě trochu jednodušší zhodnocení inspirované knihou:
Je ta kniha dobrá? "To je hloupá otázka! Kadí medvěd v lese?"

(1/21)

62 07.01.2021

Musím říct, že i přes rozsáhlost knihy - celých 970stran - jsem se nenudila. Naopak bych klidně vydržela i déle. Nemůžu knize vytknout takřka nic. Zajímavý případ s velkým množstvím postav i nezbytných odboček a slepých uliček, podrobné vyšetřování, které do sebe na konci pěkně zapadá a oblíbení vyšetřovatelé, kteří na pozadí příběhu prožívají své osobní strasti. Za mě byla detektivní i osobní rovina příběhu dobře vyvážená. Závěr mě překvapil, pachatele jsem opravdu neodhadla. Opět tedy velká spokojenost a 5*.
(8/22)

61 28.08.2022

Knížky Michaely Klevisové jsou pro mě vždy něčím speciálním. Na každou novou se moc těším a i tentokrát jsem byla nadšená. Miluju způsob jak píše. Její postavy, prostředí i atmosféra mi připadají skutečné a dokonale trojrozměrné. A platí to i tentokrát. Podzimní šumavská vesnička Jelení Hůrka zasazená uprostřed lesů se ze stránek knížky vynořuje v ranním oparu i na pozadí nebe plného hvězd. Místní vesničané jsou sví a každý svým způsobem zvláštní. Jejich životy i životy jejich rodin jsou opředeny mnoha tajemstvími. A celé to má neuvěřitelné kouzlo. A když se na konci vše začne rozplétat, vůbec nevadí, že některé věci se dali uhádnout. Knížka byla příjemně napínavá a jediné, co mi bylo líto, že samotný závěr byl zbytečně rychlý, až jakoby useknutý. Klidně a ráda bych četla dál. I tak je podle mě knížka skvělá. 5*
(9/21)

61 21.09.2021

Za mě opět super. Skála pro mě byla zjevení a Muž z ostrova Lewis se jí plně vyrovnal. Vlastně nedokážu říct, který z dílů se mi líbil víc.
Kniha se skvěle četla a vůbec nevadilo, že příběh hlavních postav ustoupil do pozadí a hlavní dějovou linií se stal životní příběh starce, jehož mysl se postupně zamlžovala a teprve jednotlivé vzpomínky vytvořily fascinující celek jeho života. Když člověk čte o historii ostrova a jak těžký byl život obyvatel v těchto místech, je těžké uvěřit. Kniha je skvělá a já se k ní určitě jednou vrátím.
(6/20)

61 11.06.2020

Tato klasika se nikdy neomrzí. Letos jsem si ji dala napřed v divadelní verzi v ND a bylo to úžasné. A teď i knižní podobě. Obě skvělé. Poučné, temné a napínavé. Ke knize jsem se určitě nevrátila naposled. A ilustrace Jana Zrzavého jsou nádherné.
(12/22)

Za mě lepší než první díl, i když i ten se mi líbil. Hodně těžké téma, bezútěšné vyšetřování se závěrem, který jsem nečekala... Tedy vůbec jsem nechtěla, aby takto příběh skončil, ale skončil... Dvojice vyšetřovatelů v tomto díle už působila důvěryhodněji než v díle prvním a tentokrát mi seděli oba. Možná byla první půlka trochu pomalejší, ale závěr a vyřešení případu byli natolik strhující, že i když jsem viníka odhadla, stejně mě kniha dostala. Povedená kniha. 5*
(7/23)

59 14.07.2023

Ve filmové verzi jsem tuto klasickou detektivku viděla nesčetněkrát, ale četla jsem ji teď poprvé a mohla si v klidu projít všechny výpovědi a dedukce geniálního Poirota i několikrát po sobě.. a přijde mi neuvěřitelné, jak je vše perfektně propojeno, sama bych na všechny možnosti nikdy nepřišla. Hercule Poirot byl geniální, protože Agatha Christie byla geniální. A pravdou je, že Vražda v Orient-Expresu patří k jejím nejlepším. 5*
(3/23)

59 04.03.2023

Žídkovské bohyně se vám dostanou pod kůži. Na příbězích těchto žen je něco fascinujícího a tajemného. Knížku jsem četla se zatajeným dechem a doufala, že se karta osudu obrátí. Ale životy těch, kteří vědí příliš, nejsou nikdy lehké. Nevědomost, strach a nenávist jsou příliš silné. A některé věci se neodpouští. V žádné době.
Jedna z nejlepších knih, které jsem četla.

"Jestliže něčemu věříš a věří tomu i lidi kolem tebe, směřuješ k tomu, ať chceš nebo ne...Lidská víra, víra v cokoliv, ale silná a neotřesitelná víra je strašlivě mocná, uvědom si to."
(12/18)

59 11.12.2018

Tato knížka mi dlouho ležela v knihovně z jediného důvodu. Miluju psi, a proto o nich nerada čtu knížky, protože většinou jsou smutné a já je probrečím. Jenže toto není smutný psí příběh, teda ne úplně. Je o něčem jiném - o lásce a štěstí, které do lidského života může přinést právě jen psí stvoření. O absolutní oddanosti psa člověku a naději. O psích čumáčcích, které dělají život hezčí a lehčí. I přes smutnější části jsem dlouho nečetla tak pozitivně laděnou knihu, knihu o víře, že to bude dobré... Jen vydržet a nevzdat to. 5*

(1/21)

58 15.01.2021

Tento díl asi nebyl úplně top, tedy než se jednotlivé linie příběhu naplno rozběhly. Ale pak už se vše začalo do sebe klasicky zamotávat a zapadat a ke konci už vše běželo tak rychle, že se nedalo přestat číst. Závěr mě dostal úplně a neohadla bych ho ani omylem, myslím tedy linii s Rose. Takže až na pomalejší a mírně rozvleklý začátek jsem spokojená. Za mě 4*.
(8/22)

57 12.08.2022

Čarodějky jsou jedinečné. Jedna velká smršť, banánové dejjikry, umění hlavologie, bláznivá Magráta, okouzlující Silver. Jejich cesta "jak zachránit Popelku" byla prostě skvělá, obzvláště část u trpaslíků. A jaké to je, když na vás spadne dům v podání těch tří... prostě opět jsem se neuvěřitelně bavila. Jsem ráda, že si nemusím vybírat, kterou mám nejraději, protože ty tři se neuvěřitelně doplňují a každá by v příběhu chyběla. Takto je to dokonalé. Jenom závěr v Genově byl na Pratchettovu knihu možná zbytečně vážný. I tak 4,5* a velká spokojenost.
(2/22)

57 15.02.2022