ivanaGvGN
komentáře u knih

Knihy paní Karin se mi čtou velmi dobře. Hned putují dále ke kamarádce i rodině. Tsunami nebyla výjimkou. Jen ta přírodní tsunami byla vylíčena velmi povrchně a zrychleně asi na dvou stranách. Včetně toho jak Milan s Adélou zvládli před přibližující se vlnou z kraje pláže utéct do vyšších poloh restaurace a pak se na ni dívat z vrchu. To mi přišlo nereálný i vzhledem k tloušťce Milana. Ale v jaké knížce se nenajde nějaká hloupost?


S knihou jsem bojovala, a nelákala mě moc k dalšímu čtení. Vše bylo zdlouhavé, míhala se tam spousta mužů a vůbec hodně osob. Od chvíle, kdy začalo být jasné, že se s Jarkou něco děje začala se kniha číst lépe. Bohužel to bylo až v poslední třetině. Od spisovatelky už jsem pár knih četla a vždy mě kniha nadchla.


Ano, neznala jsem tento kus historie a jsem ráda, že jsem si o tom mohla přečíst a doplnit znalosti. Ale...příběh plynul jaksi po povrchu, někde nelogicky a zrychleně, někdy tak šíleně ucouraně. K žádné osobě jsem si nevytvořila "vztah". Vlastně mi to přišlo jako osobnější dokument. Myslím, že by stačila polovina knihy na to co mělo být řečeno. Vyšší hodnocení dávám za téma.


Bavil mě popis Benátek a vše kolem, ale příběh nic moc. Lásku jsem těm dvěma nevěřila :/


Půjčila jsem si všechny díly přes Vánoce a to byla asi chyba. Příběh se mi líbil, postavy mě bavily. Polly mi bude vlastně chybět, byla sympatická.
Ale... dějovou linku Jayden/Flora jsem nepochopila. Leccos bylo přitažené za vlasy. Spousta věcí nedomyšlena, nevysvětlena, spousta chyb.
Copak si spisovatelé nepíšou nějakou myšlenkovou mapu a poznámky o jejich postavách?
Jak je možné, že doktor řekne, že Neil bude žít 35 let a pak zase 20?
Jednou mají telefon v nejvyšším patře, pak se zase řítí dolů.
Popíše vnitřek majáku a když je tam na návštěvě Dubos tak jsou podlaží jinak.
Rybařům řekne, že nepeče sladké ale v dřívějším i pozdějším ději sladké peče.
V posledním díle píše, že otec nevěděl, že se narodí a nikdy ho neviděla. V prvním díle str. 41 přitom tvrdí, jak jí otec četl z Alenky v říši divů. Umřel na infarkt, když ji bylo 20! To je síla.
Taky nikdy nebylo vysvětleno, z čeho žije Selina (pojistka po manželovi asi nestačí na to, žít si dal bez práce), Huckle (fakt by si vážila chlapa, který jde tu a tam stočit med a nepřinese nějaký peníze?), a její matka? Měla jí ve 20 a od doby co umřeli rodiče jen kouká na seriály a nemá žádnou práci?
Celkem odfláknuté, a to je příběh umístěn do zajímavého prostředí a
kniha má hezkou obálku, takže čtenáře si jistě naláká. Škoda.


Velmi čtivá kniha. Postavy mě bavily, prostředí ostrova Jersey vykresleno fantasticky, příběh krásný. Zbytečné mi přišlo opakování některých myšlenek a faktů.


Knihy s podobnými obálkami nečtu, ale v knihovně nic jiného nebylo. Po přečtení anotace jsem jí dala šanci. Nenadchne, ale ani neurazí.


Moje druhá kniha napsaná formou dopisů. Ani do jedné se mi moc nechtělo. Svoje mouchy vyprávění mělo, ale nakonec jsem byla vcelku spokojená.


Kniha se ke mě dostala přes sousedskou vypůjčku. Nevěděla jsem vlastně do čeho jdu, ale po pár stranách divení se co to bude za ptákovinu, mě začala bavit až jsem ji slupla s radostí. Byla milá, zábavná, nenaročná.


Vlastně to mohla být jedna kniha, jeden díl, protože s NÍM tam bylo pouhých pár stran. Přišlo mi, že si paní Keleová-Vasilková nedala práci s propracovanějšími příběhy vedlejších osob i samotné Olívie. Tři z nich vychovávala babička... Petra byla v ústavu pět let aniž někdo zjišťoval jak na tom je... Olívie koncerovala 2x 3x do roka a z toho se uživila?


Chtěla jsem zjistit něco více o zadržování vody, jezírkách. Bohužel tohle téma bylo jen na pár stranách. Co bylo pozitivní bylo zjištění, že na zahradě působím podle Seppa už léta a to jsem ho ani neznala. To je ta moje lenost a to, že mi nevadí, že vypadá neuklizeně :)


Tragédie ze Životic mě zaujala a vyděsila už v Šikmém kostelu, kde byla popsána jen na pár listech. Zpracování se mi velmi líbilo, jen těch jmen bylo strašně moc na zorientování a často ještě měli jména stejná :/ ale tak to bylo, tak to tak musíme brát.


Jako joo, taková sladká romantika... Všichni milují všechny. Za to hvězdička dolů, na to už jsem moc velká. Na druhou stranu jsem se dozvěděla něco nového o historii Dr. Oetkera, i když to bylo zřejmě hodně přikrášlené.


Pro mě nový autor. Skvělá kniha. Určitě si přečtu předchozí díla.


Deník Anny Frankové jsem nečetla (zkusím to napravit), ale věděla jsem o koho jde a co prožila. Na její osobu jsem okrajově narážela i v jiných titulech z období druhé světové války. Kniha byla napsaná napínavě, informace davkovány pomalu a srozumitelně, někdy se často opakovaly. Ale těch různých jmen... Nejen pomocníků, pracovníků, sousedů ale i Němců, Nizozemců, vyšetřovatelů z 50. let, ze 60. let a současných vyšetřovatelů. Co kapitola to nová dávka jmen. Celkově jsem ale s knihou spokojená. Přinesla mi nové informace o dění v Nizozemsku za druhé světové války.


Četla jsem první knihu, druhá tedy "musela" být taky. Psané detektivky nejsou můj šálek čaje, ale tady mě zlákala obálka. A nelituji. Pěkně se vyvíjející příběh. Vysvětlení se dostalo všem zahadám i té, odkud vrah věděl kde má misku hledat - ztracený zápisník... Ten nabubřelý konec mi taky přišel moc, na druhou stranu shrnuli tak celé vyšetřování a mám pocit, že rozuzlení před obecenstvem nepraktikuje pouze Agáta Christie :)


Pěkný příběh. Vyprávění z pohledu všech tří se mi líbilo. Děj to neprotahovalo, tak proč ne. Dozvěděla jsem se mnoho věcí z doby před sto lety (i když jsem mnohdy nevěřila modernímu pojetí příběhu, např. že si slušná dívka šla sednout do podniku sama na jídlo, líbání na ulici, se sexem se taky moc neostýchali).


Občas můžete slyšet příběh, o kterém si říkáte, že není možné, aby se stal. A právě život přináší mnohem neuvěřitelnější zákruty, náhody, prožitky, které ani autor s velkou fantazií nevymyslí.
Abych to zkrátila. Není to zas až tak neuvěřitelný příběh. Navíc si nehraje na dokument, biografii či něco takového. Válka je tam spíše okrajově. Mě se příběh líbil.


Fajn zakončení. Zase jsem se zasmála. Příjemné zakončení série, i když se mi ten konec zdál urychlený. Ale zmínka o Bridget Jones byla trochu mimo mísu. V Británii se kniha proslavila až v roce 1997


Já jsem spokojená. Potřebovala jsem si oddechnout od těžší četby a svůj účel splnila. Postavy mi byly sympatické. Děj je předvídatelný snad v každý romantičtější knize takže to mi nevadilo. Těšila jsem se vždy na další čtení, takže spokojenost.
