ivanaGvGN komentáře u knih
Velmi čtivá kniha. Postavy mě bavily, prostředí ostrova Jersey vykresleno fantasticky, příběh krásný. Zbytečné mi přišlo opakování některých myšlenek a faktů.
Knihy s podobnými obálkami nečtu, ale v knihovně nic jiného nebylo. Po přečtení anotace jsem jí dala šanci. Nenadchne, ale ani neurazí.
Moje druhá kniha napsaná formou dopisů. Ani do jedné se mi moc nechtělo. Svoje mouchy vyprávění mělo, ale nakonec jsem byla vcelku spokojená.
Kniha se ke mě dostala přes sousedskou vypůjčku. Nevěděla jsem vlastně do čeho jdu, ale po pár stranách divení se co to bude za ptákovinu, mě začala bavit až jsem ji slupla s radostí. Byla milá, zábavná, nenaročná.
Vlastně to mohla být jedna kniha, jeden díl, protože s NÍM tam bylo pouhých pár stran. Přišlo mi, že si paní Keleová-Vasilková nedala práci s propracovanějšími příběhy vedlejších osob i samotné Olívie. Tři z nich vychovávala babička... Petra byla v ústavu pět let aniž někdo zjišťoval jak na tom je... Olívie koncerovala 2x 3x do roka a z toho se uživila?
Chtěla jsem zjistit něco více o zadržování vody, jezírkách. Bohužel tohle téma bylo jen na pár stranách. Co bylo pozitivní bylo zjištění, že na zahradě působím podle Seppa už léta a to jsem ho ani neznala. To je ta moje lenost a to, že mi nevadí, že vypadá neuklizeně :)
Tragédie ze Životic mě zaujala a vyděsila už v Šikmém kostelu, kde byla popsána jen na pár listech. Zpracování se mi velmi líbilo, jen těch jmen bylo strašně moc na zorientování a často ještě měli jména stejná :/ ale tak to bylo, tak to tak musíme brát.
Jako joo, taková sladká romantika... Všichni milují všechny. Za to hvězdička dolů, na to už jsem moc velká. Na druhou stranu jsem se dozvěděla něco nového o historii Dr. Oetkera, i když to bylo zřejmě hodně přikrášlené.
Pro mě nový autor. Skvělá kniha. Určitě si přečtu předchozí díla.
Deník Anny Frankové jsem nečetla (zkusím to napravit), ale věděla jsem o koho jde a co prožila. Na její osobu jsem okrajově narážela i v jiných titulech z období druhé světové války. Kniha byla napsaná napínavě, informace davkovány pomalu a srozumitelně, někdy se často opakovaly. Ale těch různých jmen... Nejen pomocníků, pracovníků, sousedů ale i Němců, Nizozemců, vyšetřovatelů z 50. let, ze 60. let a současných vyšetřovatelů. Co kapitola to nová dávka jmen. Celkově jsem ale s knihou spokojená. Přinesla mi nové informace o dění v Nizozemsku za druhé světové války.
Četla jsem první knihu, druhá tedy "musela" být taky. Psané detektivky nejsou můj šálek čaje, ale tady mě zlákala obálka. A nelituji. Pěkně se vyvíjející příběh. Vysvětlení se dostalo všem zahadám i té, odkud vrah věděl kde má misku hledat - ztracený zápisník... Ten nabubřelý konec mi taky přišel moc, na druhou stranu shrnuli tak celé vyšetřování a mám pocit, že rozuzlení před obecenstvem nepraktikuje pouze Agáta Christie :)
Pěkný příběh. Vyprávění z pohledu všech tří se mi líbilo. Děj to neprotahovalo, tak proč ne. Dozvěděla jsem se mnoho věcí z doby před sto lety (i když jsem mnohdy nevěřila modernímu pojetí příběhu, např. že si slušná dívka šla sednout do podniku sama na jídlo, líbání na ulici, se sexem se taky moc neostýchali).
Občas můžete slyšet příběh, o kterém si říkáte, že není možné, aby se stal. A právě život přináší mnohem neuvěřitelnější zákruty, náhody, prožitky, které ani autor s velkou fantazií nevymyslí.
Abych to zkrátila. Není to zas až tak neuvěřitelný příběh. Navíc si nehraje na dokument, biografii či něco takového. Válka je tam spíše okrajově. Mě se příběh líbil.
Fajn zakončení. Zase jsem se zasmála. Příjemné zakončení série, i když se mi ten konec zdál urychlený. Ale zmínka o Bridget Jones byla trochu mimo mísu. V Británii se kniha proslavila až v roce 1997
Já jsem spokojená. Potřebovala jsem si oddechnout od těžší četby a svůj účel splnila. Postavy mi byly sympatické. Děj je předvídatelný snad v každý romantičtější knize takže to mi nevadilo. Těšila jsem se vždy na další čtení, takže spokojenost.
Asi jsem jedna z mála, která má pocit, že kniha neměla výraznou dějovou linku a nijak zvlášť mě nezaujala. Přečetla jsem ji hlavně díky tomu, že Pavlína byla přibližně můj ročník a bylo zvláštní si vzpomenout na tu dobu ve které jsem vyrůstala. Toť asi tak vše. Kdosi mi řekl, že je to něco jako Les v domě. Ani náhodou. Snad jen tím jak hrdinka vyřešila svoje trápení s rodinou.
(SPOILER) Děj ubíhal svižně. Přehled v postavách jsem měla. Ale pravda je, že řada postav hlavně kolem rodiny Grossů byly zbytečné. Nejsem ani příznivcem prozrazování děje jako... a spolu už se nikdy nesetkali,... To bylo naposled co se viděli, atd. Taky Florian a jeho myšlení mi nesedělo. Věděl, že po něm půjdou, byl bez práce, seděli jen v chalupě. Mohli na pár let odejít a pak se vrátit.
Přečetla jsem oba Sudetské domy. Byly propracovanější, ale i drsnější.
(SPOILER) Psané to bylo hezky, čtivě. Ale už od začátku mi vadilo jak Andy pořád opěvuje svého tchána. Tím pádem se dalo brzy předpokládat kam se bude příběh ubírat.
Kniha se četla dobře, ale měla jsem dojem, že téma je všední. Milenka-dítě, manželka-děti, problémy v práci. Klasika týkající se velké části z nás. Konec odfláknutý.
Opravdu nemusím motivační řeči. Takže první půlku knihy jsem přeskakovala co to šlo a pak už konečně začalo víc děje. Knize jsem ale stejně nevěřila. Všichni byli pořád happy, úspěšní, bohatí, milí, zamilovaní, všechno jim vycházelo. Pro jsem to vlastně dočetla?