IvčaKraťaska komentáře u knih

Super! Když mi knížka dorazila, říkala jsem si jak je malinká a doufala jsem, že nebudu ošizena a ochuzena. A byla skvělá. Čím dál tím víc si oblibuji knížky, kterým předcházel blog. Tohle je docela stručné, ale perfektně věcné a vtipné vyprávění holky, která prochází obdobím zakládání rodiny. Autorka podle píše přesně tak jak mluví, což přidává na dojmu, že vám to celé vlastně vypráví kamarádka. Doporučuji. I těm, kterých se téma úplně netýká.

2 26.03.2020

Můj první "koncentrační" příběh...
Přemýšlím, do jaké míry celému příběhu věřím. Kladně hodnotím, že to ve mně vyvolalo emoce, místy intenzivní emoce.

3 01.03.2020

Velmi silný příběh. Kniha přečtená za jeden den. Autorku a celou její rodinu velmi obdivuji. Vnímám tuto její výpověď jako syrové vyprávění bez příkras, jako příběh neobyčejně obyčejné ženy, která prošla něčím co může potkat kohokoli z nás. Vše jsem jí věřila a moc jí do budoucna fandím. Naplňuje své heslo - každý kdo bloudi, nemusí být ztracen.
Kniha je prokládána úryvky z Facebooku a zápisky z deníku, čte se opravdu jedním dechem. Vřele doporučuji všem co mají rádi osobní příběhy ze života skutečných inspirujících lidí.

6 06.02.2020

Poměrně brzo jsem začala přeskakovat kapitoly o vlcích a četla jen doporučení pro výchovu psů. Dočetla jsem se několik dobrých rad, ikdyž vlastně nic nového. Myslím, že kniha bude užitečná spíše pro začínající pejskare, kteří ještě nemají s výchovou žádné zkušenosti.

24.01.2020

Velmi poutavé a obohacující čtení! Obdivuji jak jednoduše se dá mluvit o složitých věcech. Bude se dobře číst i každému někdo nemá o neurochirurgii žádnou povědomost. Tím, že je kniha psaná jako rozhovor má velmi rychlý spád. Líbí se mi vyobrazení pana doktora především jako člověka se všemi cnostmi i neřestmi. Je až neuvěřitelné v kolika oborech/zájmech může být člověk takto úspěšný.

8 24.01.2020

K přečtení knihy mě přivedla upoutávka v kině na stejnojmenný film. Chtěla jsem si nejdřív přečíst knihu a pak se podívat na film. Na film ani nedošlo. Bylo na mě až příliš oddechové čtení. Druhou část knihy jsem stále čekala kdy už mě něco ohromí a on byl najednou konec a nic mne neohromilo. Zajímavý nápad, ale posléze dost nudný děj. Do další se určitě pouštět nebudu.

4 21.01.2020

Kdyby takových duchovních bylo více, určitě by bylo i více věřících. V boha nevěřím, ale přesto potřebuji víru v něco vyššího, v hodnoty a domnívám se, že přečtení této knihy mě možná trochu nasměrovalo.

4 20.01.2020

Jedna z prvních knih, které jsem četla. Příběh zajímavý, ale žádné hlubší poselství jsem si z něho nevzala. Jako pohadku-oddychovku jsem na ni nedávno narazila jako na audioknihu, kterou jsem si pustila k uklízení, proč ne.

3 20.01.2020

Po knize Muž jménem Ove, hodnotím jako mírně slabší ženskou obdobu Ového. Líbí se mi zásady s vidličkami, jedlou sodou a čištěním oken. Jen mi tam trochu nezapadal dramatický konec. Do té doby jsem všemu dokázala uvěřit, ale jak se někde začne vraždit, přechází mě zájem.

2 20.01.2020

Stala se z ní jedna z mých nejoblíbenějších knih. Jde o pohled na svět člověka, který po ztrátě své milované osoby již nemá chuť žít. Celý život měl své zásady a představy o tom, jaký by měl život být. Ove se zdá být dobrý chlap. Možná se mě příběh tolik dotýká proto, že naráží na jednu z mých největších obav. Jak by šel život dál kdyby všichni na kterých mi záleží již nebyli? Líbí se mi jak se v příběhu vrací ke svým vzpomínkám, člověk si pak přejde z fáze kdy ho Ove strašně štve až k tomu, že má toho mrzouta vážně rád.

8 20.01.2020

Není to můj žánr. Jediný důvod, proč jsem ji četla a dočetla, je proto, že mi ji koupil k Vánocům manžel, vybíral podle názvu. Předvídatelný děj, nejspíš si na nic z téhle knížky po chvíli už ani nevzpomenu.

20.01.2020

Náhled do každodenního života v dosti odlišné kultuře. Příběh vyprávějí češka Veronika a její japonský manžel. Popisují stejné události, každý z jiného pohledu. Příjemné, oddychové a obohacující čtení. Doporučuji.
*Věděli jste, že když v Japonsku zemřete stráví s vámi v domě vaše rodina ještě celou noc? Nebo, že ani jako těhotnou vás muži nepustí v dopravním prostředku sednout? A nebo že je v japonské kultuře zvykem, že starší platí za mladšího?
Později budu asi pokračovat čtením knihy Suši v duši, která je tentokrát o Slovence v Japonsku.
PS: krásná obálka podtrhující atmosféru knihy!

3 25.12.2019