Iveta Černá komentáře u knih
Celkem dobře čtivá kniha, až na dost zdlouhavý a rozvláčnělý děj při vyvíjení se vztahu mezi hlavními hrdiny. Závěr knihy - pro mě dost životně nereálný, ale kdo má rád červenou knihovnu, přijde si určitě na své.
Po zdlouhavém začátku, kdy se prakticky v knize nic nedělo jsem chtěla knihu odložit, ale pak se příběh začal zajímavě vyvíjet, tak jsem pokračovala. Kniha je psána zvláštním "živým" jazykem, ale místy byla místa, která byla pro mě trochu těžší, nesrozumitelná. Jelikož mi asi někde na začátku knihy, na rozdíl od ostatních čtenářů, uniklo, jak kniha asi skončí, byl o to více pro mě vývoj příběhu zajímavější, nečekaný, překvapující a velmi dojímavý, vlastně moc krásný.
Nejsem žádná puritánka, ale kniha je jedna obrovská nuda, nemá žádný spád, stále se opakují ty samé scény, ty samé situace, dlouhé a nudné rozhovory mezi hlavními hrdiny, neobsahující absolutně nic duchaplného, kniha je vlastně o ničem, kdyby se kus knihy přeskočil, což jsem měla sto chutí udělat, ani by se to nepoznalo. Dle mého názoru, čtenáři, kterým se tato kniha líbila, zřejmě moc knih v životě nepřečetli. Je to jedna z nejnudnějších knih, kterou jsem kdy četla, možná určena tak puberťákům a nebo lidem, kteří nepotřebují moc přemýšlet. Lituji času, který jsem knize věnovala, dočetla jsem ji do konce jen proto, že to byl "dárek" :-(.
Nádherný chodský román, který právě svým psaným nářečím čtenáře příjemně vtáhne do oblasti Chodska a atmosféry doby, ve které se děj odehrává, je to román plný upřímné lásky, ryzí dobroty, také nenávisti a zloby, ale i krásného odpuštění a smíření. Knihu jsem si koupila na bleším trhu, ačkoli mi jméno autorky vůbec nic neříkalo a moc mile mě překvapila.
Přestože je děj knihy zdlouhavý, je napsán velice emočně, čtenář opravdu vydrží s napětím až do konce sledovat každičký její okamžik, vývoj..., téma je opravdu "neotřepané", myslím, že spousta dospělých žen dokáže dost dobře pochopit a vcítit se do hlavní hrdinky, jsem přesvědčena že spousta z nás si prožila a prožívá něco podobného.
Sice smutná, ale zato hodně citlivá a přesto moc krásná kniha, přečetla jsem si ji už potřetí, patří mezi mé nejoblíbenější knihy, které jsem přečetla.
Kniha, která se velmi dobře čte, ale asi jen těžko může čtenář poznat, do jakého období děj knihy zařadit, To, že čtenář vůbec nezná křestní jméno hlavní hrdinky, je rovněž trochu neobvyklé. Některé, jak píšou ostatní čtenáři, zbytečně zdlouhavé pasáže se mi i přesto četly jedním dechem a s napětím.
Nemám ráda historické knihy, ale psaná takto, lidským příběhem a s tak krásně vystihnutou atmosférou této doby čtenáře zcela a lehce vnese do období 19. století, po jejím přečtení jsem se začala o podobný druh knih zajímat, tato kniha se moc hezky četla.
Kniha přečtená jak se říká "jedním dechem" , od které se nelze odtrhnout.
Citlivá myšlenka knihy, ale psaná takovým stylem, že mě osobně za srdce moc nechytla. Půlka knihy se věnuje jen myšlenkám a pocitům hlavního hrdiny Lea z toho, jak je šíleně zamilován do dívky ze školy, kterou přitom ze začátku skoro ani nezná, což mi přijde přehnané, absurdní a povrchní a půl knihy tudíž nemá žádný spád, musela jsem se nutit k tomu, abych knihu, která až teprve u samého konce čtenáře rozesmutní a probudí v něm emoce, dočetla do konce,
Velice zvláštní, zajímavá a hodně citlivá kniha, při její četbě mám pořád slzy na krajíčku. Tato kniha mě tak nějak zvláštně přitahovala, sotva jsem ji jen v prodejně, kde jsem původně sháněla něco úplně jiného, jen tak letmo zahlédla, takže vůbec nelituji, že jsem si ji koupila, jsem strašně ráda, že ji mám a čtu a přestože jsem teprve v její polovině, vím naprosto přesně, že je to pro mě úplně to pravé, co jsem potřebovala. Až ji dočtu, určitě pojedu navštívit rodiště Aničky Tomanové v Orlických horách. Více této knize porozumí asi spíše lidé věřící, hledající, pro nevěřící budou možná některé tehdejší hovorové výrazy pro různé církevní křesťanské svátosti dost nesrozumitelné.