IvetaZ
komentáře u knih
Hornické vdovy
Kamila Hladká
Poslechla jsem knihu na rádiu. Snad to bylo těmi jednotlivými hlasy, procítěním v hlasech, ale myslím, že to na mě zanechalo větší dojem, než kdybych si to četla. Bylo to smutné, nešťastné a lítostivé povídání o životech, příběhy vesměs stejné, ale jednotlivé ženy se s tím praly každá po svém. A je to tak, nejde říct: Chlapů je milion. Ten váš je jen jeden.
V posledním tažení
Nina Lykke
Jeden dObrovský výprodej mě donutil navýšit kapacitu vlastních knih, a tak jsem se potkala s Elin. Příběh je svižný a čtivý, někdy vyprávěcí, jindy k zamyšlení. Elinin přístup k pacientům mi byl blízký, oni ti praktici to taky nemají jednoduché, znám to z rodiny. Krize středního věku, vyhořelý vztah, vyhořelý život vs. tajemství, touha, stará láska nerezaví, proč by ne. A podělím se s jednou myšlenkou, která mi z knihy utkvěla:
..Neklid a neurózy nepředstavují výjimku nebo nemoc, nýbrž jsou přímo základním stavem - kdyby nám byla od přírody vrozená schopnost žít harmonicky tady a teď, pak by naše předky něco sežralo a vyhynuli by dávno předtím, než by stačili vylézt z moře. Jsme tady proto, že pocházíme z nekonečné řady neklidných neurotiků, kteří se nevzdali, kteří metodou pokus omyl a s pomocí strachu a nočního bdění nakonec přišli na to, jak mají zajistit, aby jejich potomci přežili, a jak se chránit proti divé zvěři. Nejsme tady proto, abychom se bavili, a ti, co to nepochopili a jen si tak blábolili a neuvědomili si nebezpečí nebo se vědomě vykašlali na ochranu před nehodami a útoky, ti zemřeli, ještě než jejich smích dozněl, nemluvě o tom, že se nerozmnožili. Jsme tady proto, že se naši předkové stihli rozmnožit než je něco zabilo nebo než mřeli hladem a tohle dokázali právě díky domu, že uměli lépe odhalit predátory číhající v trávě než se těšit z krásných květin rostoucích v téže trávě. Z takových neurotiků my pocházíme, právě jim vděčíme za svou existenci."
Zulejka otevírá oči
Guzel Jachina
(SPOILER) Už před několika lety mě zaujal název knihy. Je to maličko jiný příběh, než jaký si představíte, když se řekne ,,gulag". První dvě kapitoly ze Zulejčinýho domova byly super, vlastně si umím představit i příběh vystavený pouze v prostředí jejího tatarského obydlí a ve stylu vesnického života, jaký žili s Murtazou a Čarodějnicí, než jim do toho vpadl Ivan. Některé kapitoly byly hodně o vnímání světa, např. doktor a jeho psychická porucha vs. porod nebo Jusufovy představy o domovech a světě, ze kterého všichni kromě něj přišli do osady. Poslední třetina se mi vyloženě táhla kvůli agitaci, politice, tahanicím mezi veliteli... Takže z prvotního nadšení musím polevit na 4*, přesto doporučuji přečíst.
PS: Ráda si prohlížím mapy, když je děj zasazen do takové divočiny, a řeka Angara a Krasnojarsk - to je nádhera.
Příběh Arthura Truluva
Elizabeth Berg
Potřebovala jsem něco lehčího a moc neočekávala a dostalo se mi velmi milého a zdá se mi, že i netradičního příběhu, který jsem zhltla za dva dny, ale myslím, že pamatovat si ho budu déle. Jedná se vlastně z počátku o velmi smutné povídání o zdánlivě nesourodých typech lidí, kteří se v jednu chvíli potkali a až tehdy si uvědomili, jak osaměle doposud žili. A tak si utvořili vlastní rodinu. Hlavní myšlenka tkví v tom, že každého v životě potká nějaký druh neštěstí, ale štěstí se taky musí jít trošku naproti. Při čtení jsem přemýšlela, kde asi přišla autorka k námětu, protože to se snad nedá vymyslet, to se tak zákonitě muselo někomu stát :-)
O knihovnickou sovu 2021
* antologie
Vřele doporučuji tomu, kdo má rád krátké historky ze života. Tady je znát, že mezi lidmi je mnoho zatím neobjevených spisovatelů, kteří umí napsat čtivý a vtipný příběh. Jen možná zatím nenašli odvahu vyjít s nimi na světlo, a to je škoda.
Viděl jsem peklo
Tvrtko Vujity
Četla jsem to skoro tři měsíce. Po prvních dvou kapitolách o lepře jsem potřebovala pauzu. Neměla jsem tušení, jak odporná a devastující je to nemoc. V tom textu byly ty největší odpornosti, které jsem kdy viděla ve filmu nebo četla, u upadávajících částí těl jsem doslova kvílela a musela knihu odložit. Ze začátku se mi zdál text novinářsky věcný/bezemoční, v dalších kapitolách bylo více autorových pocitů zděšení a zmaru nad životy lidí, se kterými se při svých cestách setkával. Ani u dalších kapitol jsem se však nenudila, přečetla jsem je v podstatě najednou.
Král Lávra
Karel Havlíček Borovský
Krátká a jednoduchá báseň. Pro mě první setkání s Borovským a jsem mile překvapena, jak lehce a čtivě psal.
Není kouře bez ohýnku
Agatha Christie
Záhadné anonymní dopisy a vraždy cloumají malým ospalým městečkem. Mnoho postav a zdánlivé souvislosti i nesouvislosti, které ústí v pro mě vždy překvapivý konec, co se týká Agathiných detektivek.
Havran
Edgar Allan Poe
Symbolika a tajemno - o tom celém to je. Myslím, že si to musím nechat ještě uležet a vrátit se k tomu později, protože zatím mě to neoslnilo.
Brodeckova zpráva
Philippe Claudel
První půlka se mi táhla asi z netrpělivosti, kdy už dojdeme k jádru pudla. Hodně zpověď, málo přímé řeči, ale příběh je to skvělý, originální a velmi silný. Myslím, že to hodně donutí k zamyšlení mezi jakými lidmi z našeho nejbližšího okolí vlastně žijeme, protože ,,aby člověk něco našel, musí to hledat".
,,Nevím, jestli se dá z některých věcí vyléčit. Vyprávět možná nakonec není tak spolehlivý lék. Možná, že naopak vyprávěním si člověk jen udržuje rány živé, jako řezavé uhlíky, aby oheň mohl na přání zase pořádně vzplanout."
Bajky barda Beedleho
J. K. Rowling (p)
Přečteno ušima a bylo to super. Nejvíc se mi líbila bajka O skákavém hrnci, Mágovo chlupaté srdce a O třech bratrech, kteří přelstili smrt (tu známe už z hledání viteálů). Ke každé pohádce připojil Brumbál svoje poznámky a taky se dozvíte hodně o historii soužití mudlů a čarodějů nebo kouzelnických hůlek.
Máj
Karel Hynek Mácha
Úryvky jsme asi museli odrecitovat každý už na základní škole. Místy je to dost náročná četba, ale každý by to měl zkusit aspoň jednou přelouskat.
Lakomec
Molière (p)
Skvělá a nadčasová komedie. Přečteno ušima během hodiny na procházce po okolí. Došlo mi, že příběh už dávno znám, ale přece mě to bavilo.
Kytice
Karel Jaromír Erben
Nejlepší básnická sbírka pro ty, kteří poezii neholdují stejně jako já a pokaždé mě šokuje, jak kruté mají často básně konec. Nejradši mám Vodníka, Vrbu a Svatební košili. Kdysi přečteno, a rozhodně ne naposledy, i poslechnuto jako audiokniha.
Pod kůží
Michel Faber
,,Pod kůží jsme všichni stejní."
Zatím moje druhá kniha od Fabera, tak si pořád si zvykám na styl psaní, ale anotace mi nedala spát už několik měsíců, že jsem si tu knihu prostě musela půjčit. Upřímně, začetla jsem se až od nějaké 80. strany. Není to nuda, ale je to takové krkolomně napsané, více méně zpověď s málem přímé řeči. Hodně jsem se musela na čtení soustředit, a to mě šíleně unavovalo. Jinak námět velmi originální, na tak krátký příběh i dost promyšlený a přitom stále tajemný. Věřím, že si knihu zapamatuji.
Prvok, Šampón, Tečka a Karel
Patrik Hartl
Četla jsem už před lety a nijak extra mě to nezasáhlo, prostě odpočinkové a krátké. Původně byl prý příběh sepsaný jako scénář, až pak kniha, a právě film mě postrčil k tomuto komentáři. Je to takové, bez úrážky, chlapsky jednoduché a vůbec jsem nečekala, že mě to tak pobaví, na čemž má určitě zásluhu perfektní obsazení hlavních hrdinů. Těžko říct, zda má smysl doporučovat knihomolům film, ale tenhle je fakt z těch lepších současných českých ;-)
Rosalinda
Delia Fiallo
Slabší než Esmeralda, ale příběh více méně totožný. Kniha dobrá. Víc si pamatuji z televize, taky jsme na to koukaly s babičkou. Tehdy se mi moc líbila hlavní herečka, byla nádherná a pořád nosila ty květy za uchem :-)
Esmeralda
Delia Fiallo
Bylo to všude stejný, hlavně díky babičkám alespoň kousek viděl každý a knížky měli/mají doma také skoro všichni. Knížka se čte dobře a rozhodně není překombinovaná jako předlouhé televizní zpracování. Prostě romantický příběh se zamotanými osudy.
Kopretiny pro zámeckou paní
Stanislav Rudolf
Dívčí klasika a jedna z prvních, co jsem si půjčila ještě z knihovny na základní škole a pamatuji si ji dodnes. Ani film není špatný.
Tmavé stěny Willardu
Ellen Marie Wiseman
(SPOILER) Příběh Clary by si klidně zasloužil samostatnou knihu. Byla jsem tak napnutá, co s ní bude dál, že mě maličko štvalo, že se střídá její příběh s příběhem Izzy, a tak jsem četla jako blázen a na tři otevření zvládla celou knihu. Tak nějak jsem tušila, že nálada v psychiatrické léčebně v 20. letech 20. století nebude ,,klientsky přívětivá", ale bylo to mnohem odpornější. Bylo mi líto té nespravedlnosti, obzvlášť u těch, kteří tam byli neprávem. Linka s Izzy ale nebyla špatná, jen to bylo prostě o mladé holce s nešťastným osudem, ale podle mě se zde zbytečně často opakovala pedofilní zápletka.
