IvetaZ komentáře u knih
Praštěný příběh o bývalých kamarádkách - školní hvězdě a školní outsiderce. Ponaučení z příběhu jsem si neodnesla žádné, ale místy to bylo vtipné a četlo se snadno, takže ucházející oddechový průměr.
Nějak jsem se do Gerty nemohla vžít... Každopádně příběh zajímavý, určitě stál hodně práce a stojí za to se do něj pustit.
Čekala jsem něco víc. Příběh klouže po povrchu, postavy nepropracované, nic jsme se o nich nedozvěděli. Mám pocit, že humbuk kolem vznikl pouze, protože byla v názvu použita Osvětim.
Měla jsem období, kdy jsem se na Hartlovy knihy těšila, to už je pryč. I u oddechovější literatury vyhledávám nějakou originální zápletku, místo, charakter postavy, tady jsem ji nenašla. Jediné plus je čtivost, ale k čemu stovky stran příběhů, které po pár týdnech zapomenete?
Bible pro studenty marketingu. Najdete v ní jakékoli téma z oboru a tipy z praxe např. pro zpracování seminárek.
Posloucháno jako audio a vůbec nelituju, protože se jedná o stručné jednoduché rýmy pro uši, které poezii moc nevyhledávají, a takto mě Neruda opravdu pobavil.
(SPOILER) Začalo to tak zvláště a ještě tak v půlce jsem nevěděla, co si mám myslet. Duchové, ztráta dítěte. Takový temný krátký příběh bez omáčky okolo se jen tak nevidí...
Napínavá detektivka a propracovaná zápletka jako vždy. Když už nevíte co číst, u Kinga se vždycky něco originálního najde, a to mě na něm baví.
Taková brutalita a zvěrstvo, že mi to nahlodává důvěru v reálný podklad a v celkový smysl díla. Konspirace ohledně původu autorova díla mi ve výsledku přijdou zajímavější než dílo samotné. Naturalismus zřejmě nebude můj oblíbený žánr a už to nebudu pokoušet. Za nejzajímavější část knihy považuji příběh o nabarveném ptáčeti mezi ostatními.
Psychicky náročná četba, a proto mi možná nešlo si příběh snadno odvíjet v hlavě. Oproti tomu bylo za mě filmové zpracování mnohem dojemnější.
Typický a tisíckrát omílaný příběh o návratu na rodnou hroudu, ale to neznamená, že by to musel být brak a nuda. Je to brak, nuda to, dejme tomu, není. Příběh není ničím zvláštní a v hlavě neutkví.
Jako -náctilé mi kniha přišla úplně nesmyslná, protože přece existují i druhé šance a jiné školy než ztratit rok života doma takhle v patnácti (a to jako ji rodiče nechají doma?), ale zpětně mi dochází, že autorovi šlo o předání určité moudrosti a poučení mladým o stresu a důležitosti rodiny, přátel a spolužáků.
Bylo zajímavé nahlédnout do hlavy, která si stvořila vlastní svět, ale musím přiznat, že po nějaké době jsem tyto konkrétní pasáže cíleně přeskakovala, protože mě mátly, ztrácela jsem se v nich, nudily mě a chtěla jsem vědět, jak to s Deborou dopadne.
Dlouho jsem se na ni připravovala a vůbec mě to nebavilo. Z anotace jsem si vykreslila, jaká romance a utrpení mi Florentino a Fermina předvedou, ale občas jsem měla pocit, že i to mé čtení trvá už 51 let. Spousta balastu kolem příběhu, nemohla jsem se začíst.
Tohle není kniha, kterou budete číst hodiny v kuse. Je plná informací, které si budete chtít zapamatovat, vyprávět dál, a to se prostě nedá všechno pochytit, teda aspoň já to tak cítila. Vřele doporučuji! Chystám se i na Špitálníkovou a její český pohled na KLDR.
Veronika je sympatická a krásná holka. Prožila si těžké věci a zřejmě se dlouho prala sama se sebou metodou pokus-omyl. Ale to je v pohodě, to tak máme i my, co jsme vyrůstali s rodiči ;-) Na knize je vidět, že ji psal laik, skáče, témata se prolínají a informace opakují, ale jestli to má hodnotu pro ni samotnou jako nástroj sebereflexe a smíření se s osudem, tak to splnilo účel. Bylo mi velmi líto, že dostala další životní kopanec v podobě nemoci syna. Držím pěsti!
Taková ta pověstná klasika, kterou jsem měla dlouho vyhlédnutou. Z počátku dobré. Číst, jak se amatéři pustili do velkochovu slepic a učili se vše za pochodu, bylo úsměvné, ale druhá polovina knihy byla nezáživná a plná opakujících se vtípků a zápletek.
Poslechnuto jako audiokniha. Komedie o nerudném statkáři a vdově a jejich zalíbení navzájem v sobě :-). V divadle s paní Zázvorkovou a Werichem to musí být zážitek.
Murakamiho styl psaní je zvláštní. Možná proto, že jsou Japonci zvláštní, jiní než Evropané a úplně odlišní od Američanů. Jeho knihy mě šíleně přitahují, podle názvu, podle anotace, ale s hodnocením mám někdy problém a hodně o tom přemýšlím. Proto je budu muset přečíst všechny :-) Od tohoto souboru povídek jsem asi čekala něco jiného, někdy to byly spíše úvahy o životě než příběhy.
Setkání s Mayem pro mě bylo překvapení. Nejvíc oceňuji, že jsem díky knize hodně poznala Skotsko - jména, místa, nátury, lov guga... Je to jiný druh detektivky, spíš jde o překousávání minulosti a příběh je dost depresivní, všude samé promarněné životy a nešťastní lidé. Navazující knihy si asi přečtu, ale potřebuju pauzu.