IvetaZ komentáře u knih
(SPOILER) Krátký příběh, ale tolik plný vášně, přemítání o vlastním životě, osudu, lásce, pochybnostech o sobě samém. Bylo pro mě šíleně napínavé, kam se Šimamoto ztrácí a jak to dopadne. Ani nevím, jestli ten závěr byl dobrý nebo špatný. Spíš takový, jaký očekává konzervativní společnost - splynutí s davem a smíření s osudem.
(SPOILER) Román velmi věrně zobrazuje psychologii vztahů, jak si každý do nich vnášíme ty dobré věci, ale i své nezahojené šrámy z minulosti - traumata z dětství, zakořeněné vzorce, strachy, potřeby a nepochopení sebe sama i druhých navzájem. S neuvěřitelnou lehkostí jsou zde také vykresleny charaktery postav, že mám pocit, že je úplně znám a rozumím jim. Nikdo z nich není jen dobrý nebo jen špatný. A na konci jsem slzela, protože stejný odchod nejlepšího přítele po 13 letech jsme v rodině prožívali před několika měsíci. Krátké kapitoly plynou tak rychle, až mi to bylo líto a snažila jsem se knihu nehltat, ale prožít a užít. Pro mě skvělý zážitek. Takový ten, kdy ztratíte pojem o čase. Zařadím si jeden výtisk do své malé knihovny, protože jsem si už během prvních sto stran vypsala několik odstavců myšlenek, které mě zaujaly a chci mít možnost se k nim vracet kdykoli. Jedna za všechny:
,,Dokud jsou lidé ještě mladí a hudební skladba jejich života je teprve u svých prvních taktů, mohou ji psát společně a vyměňovat si motivy, ale když se setkají a jsou už starší, jejich hudební skladba je více méně uzavřena a každé slovo, každý předmět znamená něco jiného ve skladbě jednoho i druhého."
(SPOILER) Krásné klasické pohádky, které by neměly chybět v žádné knihovničce. Jabloňová panna mi přišla fakt krutá, jak potřebovala vodu, aby se z ní nestala pouhá bublina! :-)
Klasika, která neomrzí a přitom jsem ji poprvé přečetla až v dospělosti. Oproti známé filmové verzi mě překvapila jiná jména (knižní Silomil je hrozný jméno :-D).
(SPOILER) Taková jednohubka pro odlehčení od náročnější četby. Autor měl dost epické sny, žádné primitivní. Možná není na škodu mít na nočním stolku zápisník a tužku pro zachování takových nočních perliček. U čtení jsem si často vybavila útržky mých vlastních snů a pousmála se nad tím, jak bývají sny nelogické a přitom, když je právě prožíváte, vám přijdou naprosto v pořádku, viz Sen VI. o dudákovi:
,,Ale já vás tam takhle pustit nemůžu... Vždyť vy, pane, nemáte hlavu... Ale jak můžete foukat, když nemáte hlavu?" ,,Jednoduše, osobo nevzdělaná..." Dmuchadlo pod ramenem a místo vyřezávané kozí hlavy na píšťale byla hlava moje. ,,Tak vidíte, člověče... že jsem si hlavu nezapomněl..."
Jedna z mých oblíbených knih s výběrem pohádek od různých autorů. Má nádherné ilustrace. Nejradši mám pohádku O Locice a jejích dlouhých vlasech a o Jabloňové panně.
Tušila jsem, že by to mohlo být dobré, ale že až tak! Trosečník sibiřský je vyprávění malého chlapce o dobrodružství, které zažil se svou rodinou při harcování tam a zpět, na východ i západ po kruté Sibiři kvůli tatínkově práci. Je to živé, plné víry a odhodlání, že může být život lepší, a proto je třeba se vydat na cestu! Bude bavit děti školou povinné i dospělé. A co musím absolutně vyzdvihnout - famózní ilustrace, titulní motiv vazby, mapa uvnitř, dobové fotky s vloženou kresbou jsou tak na zlatou medaili pro ilustrátora! Neznám autorovu minulost a celý život, proto se vůbec nezabývám faktickou správností příběhu. Až z recenzí ostatních jsem vyčetla, že se možná vše nestalo úplně podle knihy, ale je mi to jedno, to vyprávění za to stojí.
(SPOILER) Podle anotace jsem čekala úplně něco jiného, tudíž jsem si po 50 stranách musela dát několik dní pauzu, ale nakonec jsem to dala celé, i když... Mám dojem, že se autorka nemohla rozhodnout, zda napsat román o lásce ve středním věku, o umění, literatuře nebo o filozofii. Příběh byl proložen několika krátkými úvahami ženy středního věku a nadprůměrné inteligentní puberťačky se sebevražednými sklony, z nichž některé byly čtivé, jiné jsem po pár větách nemilosrdně přeskočila a věřím, že mi nic neušlo. Za celou dobu jsem ale nepochopila, proč Renée skrývala svou inteligenci a dost mě to vytáčelo - proč by měla být domovnice zanedbaná a hloupá? Protože pracuje pro bohaté hloupé lidi? Důvod pro její rozhodnutí mi teda ušel. Konec knihy byl nelítostný a upřímně mě to dost zamrzelo, protože mám prostě slabost pro příběhy, kde se potkají dvě/tři takové spřízněné duše jako žily tady v jednom domě.
Jedna z nejlepších čertovských pohádek. Styl vyprávění je sice pro dnešní děti maličko krkolomný, ale co se v mládí naučí, to ve stáří docení. Filmové S čerty nejsou žerty jsou legendární a myslím, že málokdo ví, že námět pochází právě od Němcové.
Na tuhle knihu musíte mít čas a klid, jinak ji budete vnímat hlavně povrchně jako já. Což je škoda, ale třeba to Krysařovi v budoucnu vynahradím. Těžko se mi to četlo, ale ve výsledku krátké kapitoly velmi rychle utíkaly.
Doplňuju povinnou četbu víc jak deset let po maturitě a opět se mi ukázalo, že mi asi prostě chybí buňky pro poezii. Ale že to byla výzva přečíst to do čtenářské výzvy...
Naturalismus asi není můj styl, něco tak hnusnýho a depresivního jsem dlouho nečetla. Ale když opomenu příběh, četlo se mi to docela snadno. Objeveno díky čtenářské výzvě.
Viděla jsem nejprve film, ale ta kniha je snad úplně jiný příběh. Nesedlo mi to, nevím z toho po přečtení nic, a to jsem se na to tak těšila.
Starší publikace k novele o způsobu výpočtu důchodu. Využita k seminárce pro srovnání a byla dostačujícím zdrojem.
(SPOILER) Romantika jako blázen a vůbec to není blbý. Jak já tý Rosie fandila a ona to všechno zvládla a Alex se taky srovnal s věkem. Skvěle napsaná oddechovka. Film je taky dobrý.
Vtipné to bylo, ale u čtení mi došlo, že mě to herecké zákulisí absolutně nezajímá, tak přidávám další hvězdu za ilustrace.
Skvělá publikace plná zajímavých faktů o rodičovství a výchově dítěte a podložené tuzemskými i zahraničními studiemi. Hodně jsem odsud čerpala do diplomky, ale přečtení doporučuji i každé trochu zvídavé mámě nebo tátovi.
Propracovaná příručka o důchodové reformě, určitě se hodí k nějaké seminárce a pro laické pochopení problematiky.
Nemastné, neslané, hodně lehké čtení, aby se mohlo říct, že jsem čtenářka. Myslím, že i romantická četba nemusí být úplně blbá, tohle bylo. To neustálé porovnávání s panem Darcym bylo naivní a působilo strašně hloupě. To přece, ženský, nemůžete pořád po těch chlapech chtít, aby se chovali jako muži z 19. století, taky nejste komtesy s vyčesaným drdolem, co hrají celý den na spinet.
Třetí díl už jsem dala jen z nostalgie. Chápu, že to muselo nějak vygradovat do wow konce, ale bylo to slabé, nudné a táhlé a ke Katniss jsem chtěla teda ten druhej protějšek :-D