Jacinda komentáře u knih
Hodně, hodně moc mi to připomínalo tvorbu Jeremyho Batese (Les sebevrahů, Paříž katakomby). Především úvodním duem sympatický mužský hrdina, trošku nekňuba ale zároveň i schopný + dementní otravná přítelkyně, kterou by každý normální člověk kopnul do zadele. K tomu pár vedlejších postav. Opravdu velmi vysoká podobnost. Hlavně začátek knihy má super nádech, první stránky jsem se skutečně bála. Pak zmizí mystično a zůstane celkem dobrý příběh, i když možná pachuť lehkého zklamání. Oblíbila jsem si detektiva. Další knihu autora rozhodně zkusím.
Moc příjemná kniha, úplně na mě dýchala atmosféra Colombů. Líbil se mi starý styl psaní - děj bez zbytečných komplikací - a zároveň perfektně vyvedené myšlení hlavních postav. Bylo zajímavé sledovat střídající preference i sympatie k jednotlivým hrdinům (i když Kate jsem si neoblíbila do poslední stránky). Taky se mi moc líbil překlad, nakladatelství Plus odvedlo super práci. Rozhodně doporučuji.
mmm, mam zase chut zahrat si Tera rising. Skoda meho lucisnika, kdyz jsem musela zmenit server. Nebyla jsem wowkar, presto pro me jako pro gamera je tahle literatura idealni zazitek. Jak ja miluju ty questovni hlasky. Tahle kniha nelze byt brana a posuzovana jako standardni fantasy. Je to napsana pocitacova hra, do ktery jsem se na max zazrala
Pro každého spisovatele je to povinnost, řekl mi jednou jiný spisovatel. Přítel, kterému tluče v hrudi srdce pravého psavce. Dala jsem na něj a do knihy se pustila. A bylo to přesně tak. Mnohokrát jsem v textu spatřila Kingovo poselství, které většina lidí přehlédne, protože jim to nic neřekne. Mě ano. A v tomto ohledu si kniha zaslouží plný počet. Na druhou stranu ovšem přecházím nyní do role čtenáře a zde se potácím mezi třemi a čtyřmi hvězdami. První část knihy je děsivě krásná. King upustil od super popisných odboček jako např. u knihy Holčička, která měla ráda TG a aura strachu se vznáší nad stránkami až nepříjemně reálně. Dokonalé vykreslené prostředí... pokoj, dům, stodola,... jenže pak přijdou brutality a dokonce i klišé. Byl ten mladý policista nutný? Byly všechny ty brutality nutné? Prolistovala jsem možná 30 stran textu jen zběžně, než jsem znovu chytila nit. Kdyby tam tyto stránky nebyly, dala bych plný počet. Tohle mě prostě znechutilo a trochu i zklamalo. Proto jako celek hodnotím 4*
Pro mě jasný důkaz odpornosti celého arabského světa. Naštěstí pro mě se mi arabáci natolik hnusí, že šance, že by mě potkal stejný amok, se limitně blíží nule. Knihu doporučuji všem vymatlanejm pseudohumanistům, kteří kážou rovnost rasy a podobné bláboly. Můžou pak těm ženám vysvětlit (jakkoli byly ty ženy samy houpé a svých činů litují), proč jejich dcerám udělaly obřízku...(protože ty děti byly nevinné). Nebo to říct rovnou těm dětem.
Pěkné fantasy, které bych nikdy netipla, že je od české autorky. Velmi slušný začátek, velmi zajímavý příběh. co mě úplně nechytlo, bylo dost nesympatické chování hlavní postavy. myslím, že je zde malinko nedomyšlená psychologie dětí (děti jsou úplatné, vždyt na tom hřeší i rozhádaná manželství). A Ilan prostě bude kapitána nenávidet, přestože už po pár stránkách je jasné, že je to čestný normální chlap. taky mě malinko překvapuje až dětinské chování pětadvacítky, u kterých si od zocelených mužů představuju jiné věci, než věčné nošení dítěte a chudinkovské knourání. nicméně výsledek je stále dobrý a těším se na pokračování
kniha ve mně zanechala silný dojem. hodně jsem přemýšlela nad jejich postojem ke světu a co se z lidí stalo. je to skoro nepředstavitelné a přesto už někteří zde na zemi dosáhli stejného
Druhý z pilířů samostudia pro autory. Kniha dá zas jiný pohled na psaní a krásně zaplní "prázdná místa", který začínající spisovatel může mít (a ani o nich třeba neví)
závěr trilogie není ani tak zklamání, spíš potvrzení, že celá sada je sračka. normálně nepoužívám sprostá slova, pokud mě film nebo kniha vyloženě nenaštvou....budu opakovat asi předchozí komentáře, ale s tím se nic neudělá. Kniha je opět absolutně nepředstavitelná. ještě nikdy jsem nečetla knihu, kde bych si prostředí a postavy nedokázala nějak ředstavit. Paní Pierres se to bohužel povedlo. Postavy jsou neosobní, až do konce jsem si nikoho neoblíbila, nikoho mi nebylo líto a snad jediná sympatická postava byl Merv se Snoutem. Parish je vůbec osoba...autorka se ji snažila vykreslit netypicky jako drsňačku která není hezká. fajn. to by to ovšem nesměla kombinovat s naprostou stupiditou jako je nesmyslná láska k mutantním dětem. Vůbec celá rádoby humanita prosakuje knihou jako mor. Ve výsledku je Parish úplný idiot. Kdyby kniha neměla datum 2011, řekla bych, že někdo nepovedeně vykradl Psycho Pass a místo dominátorů použil voodoo, šamany a laciný pornosex z Kushielovy střely. nemám nic proto tomu, když jsou v knihách a filmech stejná témata. Jde vždy o tu cestu, kterou sledujeme. Parish už sledovat nechci a je to škoda, protože kniha je paradoxně čtivá a svým způsobem mě na tom něco zaujalo. děj samotný je ale neskutečná SLÁTANINA. konec příběhu knihu jen definitivně degradoval.
slabota a slátanina v jednom. kniha má určitý potenciál, ať už je to děj odehrávající se v Austrálii, nebo neotřelá hrdinka, která se vymyká trendům. Nicméně za celou dobu jsem si bohužel nedokázala udělat představu o podobě světa...pletou se mi místní názvy i obyvatelé. Hrdinka je spíš protivná, rozhodně mi nepřirostla k srdci. Resp. žádná z postav, až na to gay duo, především Ibis. Navíc příběh s časem kombinuje přehnanosti a parazit to podle mě zazdil. Pár nelogičností (nepochopitelné pouto k Bras porušující chování postavy...) spojené s klišém (bohaté a čisté Vivacity) dělají knihu enormně......nepoutavou. pokud budu číst další díly, tak jen ze studijních důvodů
dobový text oceňuju, rozšiřuje mi slovní zásobu. Obsahovost - nana je kráva a osud jí přeju. nevím do jaké míry je možno, aby se děj stal skutečným. Co se týče diskuze ohledně neštovic, dřív byly jiné podmínky a jiné nemoci, dnešní neštovice jsou slabým nedochůdčetem tehdejších neštovic. Nejvíc jsem si oblíbila postavu Jiřího, ačkoli to byla snad největší obět v knize. V dnešní době si myslím,že by podobnou zlatokopku kdejaký milionář prohodil oknem. Bohužel kniha se vleče, přeskočila jsem dohromady několik stran keců a pomluv osob, které jsem ani nevěděla kam patří. Vydavatelství omega tradiční chyby a překlepy. Ne vážně, děláte si legraci? Jo a ocenila bych u francouzských knih seznam jmen se správnou výslovností. Takhle jsem si v hlavě furt říkala f-a-u-ch-e-r-y
Kniha mi přijde kratší než filmové zpracování. je hodně umělecky laděná a z obsahu mi vychází dvě věci: spisovatelka je určitý způsobem perverzní masochista (ve svém okolí znám pouze jednu osobu chovající se podobně) a druhá věc: snad se japonsko za 15 let změnilo, každopádně se ted na japonce dívám spíš s odporem a zůstanu jen u anime, které tvoří pár těch citlivých lidských rebelů. Co se týče dalších zážitků s japonci, setkala jsem se pouze s vypočítavými pokrytci bez kouska cti. Kniha (a film) pro mě byly jakousi pomyslnou hranicí, která spojila tyto smutné zážitky plné zklamání a dala jim vysvětlení
Přeslazená knížka, že vám cukr slepí prsty na stránkách. Nevím proč, ale strašně mě rozčilují knihy, které jsou napsané stylem toho nejrotzomilejšího děťátečka, kterému zpíváme miloušké a roztomiloušké básničičky. Ne fakt. Spousta věcí je tam dobrá. Za mě nejlepší mýty ohledně uspávání. Ale všechno ostatní je pořád to samé dokola. Zpívejte, hladte budte s ním. A nejlepší rada, když dítě špatně spí? Odjedte s ním někam na dva dny a budte jen s ním a odpojte se od internetů. Paráda. já ale NECHCI! tohle jsou přesně ty typy rad pro šílené matky, které nemají jinou nápln života než své dítě. Takže bych ocenila racionálnější přístup. V žádném normálním životě není možné, abych se dítěti věnovala nonstop a nezdechla u toho. Ne, pokud si chci zachovat alespon trochu sebe sama a z manželství nebylo spolubydlení. V těhle ohledech kniha selhává, protože jsem se fakt nedočetla příběh, který by reflektoval normální matku a ne osoby zalité nehynoucí ultraláskou láskou a kýčem.
Zajímavé, že na netu, v knihách atd se všechny matky snaží vystupovat přesně takhle. V realitě jsou ale potřeby mámy trochu jiné. Po 3 dnech problémů s uspáváním, nekonečným nočním kojením, nevyspáním opravdu nemám náladu zpívat přiteplenou básničku.
Ocenuji hlavne kapitoly o vztahu jako takovem, o terapii (neobvykla a prekvapiva kapitola) a rodicovstvi misto partnerstvi. Jako vzdy je nejsmutnejsi, ze se tato kniha pravdepodobne nedostane k polenum, co to potrebuji. A to o te pedospolecnosti by se melo vytesat do kamene
Moc se mi líbí, jak má pan Cialdini vše ověřené. Takto si představuji prvotřídní knihu osobního rozvoje. Opět jen škoda, že se to nedostane i k některým zabědněným osobám. Hlavně poslední kapitoly by si měla přečíst tak půlka zaměstnavatelů. Už se těším na další knihu.
(Audiokniha) Tahle kniha mi připomíná můj referát na Pána prstenů v 9. třídě, kdy jsem se snažila své spolužáky ohromit množstvím jmen, popisů a lokací. Hmm... už vím, jak se cítili... Knihu jsem "poslouchala" kvůli přípravě na hru této kultovní záležitosti. Musím ale říct, že co se příběhu týče, zatím ho považuju spíše za nudnou záležitost a ani Yenefer ani Tris mi nepřijdou nijak úchvatné...Několikrát jsem se přistihla, že jsem se přestala soustředit a začala poslouchat třeba po minutě nebo pěti. Nejhorší na tom bylo, že mi přišlo, jako bych o nic nepřišla a hovor pokračoval kde skončil. Co se audioknihy týče po technickém hledisku, výborně načteno.
Autorka evidente holduje anime. Vemte Sword art online, pouzijte koncept psychopassu a zasadte ho do prostredi nejakeho MMO. Bohuzel vetsina pribehu romanek v dokonalem svete a vsechny wow efekty jsem odhalila v pulce cteni, takze pribeh dopadl presne jak jsem cekala. Navic vybudovani hlavni hrdinky zijici v prisernych a zaroven dojemnych podminkach me spis otravovalo. Kazdopadne druhy dil zkusim
Tento díl byl bohužel pro mě zklamání. Vůbec se mi nezamlouvalo objevení Alika (+ to co s ním souviselo), ani hledání v chrámu (+ to co s ním souviselo) a v zásadě celá poslední třetina knihy mi přišla překombinovaná, nepřehledná a trochu i nelogická. Děsně mě nebavil Smokas, Marasi stejně studená a otravná jako v prních třech díle. Vynikající je naopak Steris, Weyna jsem si oblíbila víc než dřív a nejlepší ze všech rozhodně MeLaan. Paradoxně kdyby byl díl víc klišoidní, byla bych radši. Tenhle svět totiž miluju.
Jde o to, co si z toho kdo odnese. I kdyby to měl být jen kousek. Já nečekala nic a našla hodně.
Pěkné čtení, ale boha jeho těch logických chyb. A některé rozhovory vyloženě bizarní. V ději jsem se neorientovala, nechápu počínání poloviny postav. Alespoň, že to mělo příjemný nádech romantična a cítila jsem z toho sladkou nostalgii Stop hrůz