Jack93 komentáře u knih

Podepsal bych se pod předchozí komentář, zejména pak pod první dvě věty. Počáteční rozpaky po několika stranách odezněly a do knihy, resp. spíše deníkových záznamů jsem se plně ponořil. I vzhledem k formátu textu, členění do krátkých kapitol a kresleným ilustracím je jasné, že primárně je dílo určené začínajícím či pokročilým fotbalistům, přestože ho Čech napsal ve spolupráci s redaktorem MF Dnes. I dospělý čtenář se však dozví spoustu zajímavostí, zejména ohledně přestupu do Blšan a do Sparty.
Jistá je jedna věc - jednoho dne by měl Čech vydat "opravdový" životopis.

1 24.11.2019

Strhující autobiografie liverpoolské legendy. Pokud milujete fotbal, budete hltat každou stránku, bez ohledu na to, zdali jste fanouškem "Reds" či nikoli. Nejde o klasický životopis s událostmi řazenými chronologicky. Gerrardův příběh pojednává především o jeho posledních dvou sezonách v Liverpoolu. Oklikou se Gerrad vrací do svých mládežnických let před vstupem na velkou scénu a opakovaně pojednává o tragédii v Hillsborough. Nevynechává ani ohlédnutí za působením v anglické reprezentaci či zázrakem v Istanbulu. Rozhodně strukturovanější děj než u sira Alexe.

1 23.11.2019

Knihy Dicka Francise poskytují oddech a příjemný relax, proto po nich sahám. Nejinak tomu bylo u Vyrovnaného účtu, který nás zavedl do sázkařského prostředí. Dějově to nebylo tak strhující jako jiná Francisova díla, ale nemůžu jinak než za plný počet hvězd.
Od Dicka a Felixe Francisových jsem četl ještě Mrtvý dostih, a přestože je to už několik let, jsem si jistý, že se mi líbil víc než Vyrovnaný účet.
Co se týče překladu, je pravda, že trochu haproval. V tenise se nepoužívá sokolí, nýbrž jestřábí oko...

1 11.05.2019

Mé první seznámení s Paulem Johnsonem, na jehož ohromnou bibli jménem Dějiny 20. století se chystám už asi dva roky. S ohledem na fakt, že Eisenhower byl podle Johnsona přímý člověk, který dovedně uváděl věci na pravou míru, budu i já ve svém hodnocení výstižný a řeknu vše narovinu.
Od počátku mě udivovalo, jak moc autor Eisenhowera velebí. Takovou chválu do nebes jsem ještě v žádné knize neviděl. Jakmile Johnson zmínil nějakou osobní vlastnost/rozhodnutí, za kterou/které Eisenhower sklidil kritiku, ihned začal "Ikea" obhajovat. Obrana v pořadí 34. amerického prezidenta se knihou táhne jako červená nit. Eisenhower z ní vychází jako člověk, který se jen málokdy spletl a který činil jen správná rozhodnutí. Proto ubírám hvězdičku.
Dílo se mi líbilo, dokonce můžu říct velmi, a četlo se skvěle a nesmírně svižně. Potud všechno v pořádku. Avšak vykreslování Eisenhowera jen v těch nejlepších barvách a jeho neustálé obhajování na mě bylo moc. Není to žádný předsudek z mé strany, ale takto nemůžete žádného politika (a to ani se sebevětším odstupem) chválit. Velkými postavami 20. století jsou Churchill a Roosevelt, ale ani jim se všechno nepovedlo.

1 05.10.2018

Banderovci představují výbušné téma vzbuzující silné emoce. Jejich činy jsou rozporuplné a upřímně řečeno, ani kniha Milana Syručka toho moc neosvětluje. Polovina díla se zabývá komplikovanou ukrajinskou historií a bojem za nezávislost země. O Stepanu Banderovi samotném se prakticky dočteme v jediné kapitole, která čítá 16 stran. Nevím, jak ostatním, ale mně to tedy přijde zatraceně málo. Možná, že by něco přes 150 stran o Banderovcích a interpretaci jejich činů stačilo, ale když se půlka knihy věnuje ukrajinským dějinám a sám autor často odbíhá k osobním vzpomínkám a zkušenostem, tak se toho ve výsledku příliš nedovídáme.
Hodně se v předcházejících příspěvcích debatovalo i o nestrannosti díla. Jakmile Syruček zmíní nějaký ohavný čin připisovaný Banderovcům, vzápětí dodá, že to možná tak vůbec nebylo. A tady se dostáváme k jádru problému. Pravda je taková, že Sověti měli za úkol Banderovce očerňovat a je vysoce pravděpodobné, že ne všechno, co je jim připisováno, skutečně spáchali. Za to je třeba autora ocenit. Jindy je ale patrné, že se je snaží bránit za každou cenu. Pro mě osobně je tedy ve finále nemožné utvořit si o Banderovi a spol. celistvý názor.

1 18.09.2018

Velmi poutavá kniha, která ani s odstupem 12 let neztratila na zajímavosti. Při výčtu všech politických kauz jsem se nestačil divit, co se tu v 90. letech a na počátku nového tisíciletí dělo, jedna špinavost a nespravedlnost vedle druhé. Čili jako dnes. Nic se nezměnilo... A někteří aktéři tehdejších událostí stále v politice zůstávají... Třeba pánové Kalousek a Zeman, který místo ze Strakovy akademie káže bludy z Hradu...
Výborný komentář, se kterým se ztotožňuji, napsala Mánička178. Víc nemusím dodávat. Přečtěte si jej, poněvadž bych se zbytečně opakoval. Shrnuje všechny dojmy, které jsem si z knihy odnesl.

1 04.09.2018

V pořadí 29. kniha z edice Magnetka. Na této sérii knih se mi nejvíce zamlouvá, že se věnuje různorodým událostem bouřlivého a krvavého 20. století, byť v největší míře se zaměřuje na druhou světovou válku.
Tentokrát se protřelý autor literatury faktu Milan Syruček podíval na zoubek bitvě u Dien Bien Phu, v níž koloniální Francie utrpěla porážku od Vietminhu bojujícímu za vietnamskou nezávislost. Rozhodující souboj o Indočínu je popsán v druhé polovině knížky, ta první se věnuje zejména francouzskému angažmá v oblasti jihovýchodní Asie, tedy dnešnímu území Vietnamu, Kambodži a Laosu.
Je jasné, že by kniha mohla být třikrát tak delší, v tomto případě je po cca 110 stranách hotovo. Stručnější výklad někdy není na škodu, ale je pravda, že mě první polovina, na rozdíl od té druhé, nepohltila. Historii miluju, ostatně proto čtu postupně z Magnetky všechna díla. Přišlo mi ale, že autor popsal francouzské působení v Indočíně trochu nepřehledně a od počátku francouzsko-vietnamské války roku 1946 až příliš rychle přešel k Dien Bien Phu, jako kdyby předcházející léta války nehrála příliš zásadní roli. Vzhledem k rozsahu knihy a její hlavní náplni je to ale pochopitelné.

1 13.04.2018

Fantastická kniha! Věřím, že nemusíte být zrovna zarytým fanouškem irského kvarteta, abyste si sbírku rozhovorů s Bonem vychutnali. Unikátnost knihy spočívá ve faktu, že se frontman U2 osobně s autorem zná a mají spolu přátelský vztah, čehož Michka Assayas obratně "využívá", ale jen v pozitivním smyslu. Nepátrá po senzacechtivosti, ale promyšlenými otázkami se čtenářům snaží odkrýt Bonovu (místy temnou) duši, zejména pokud dojde na osobní otázky týkající se matky Iris, jež zemřela v Bonových 14 letech, či komplikovaného vztahu s otcem.
Bono také poodkrývá samotnou kapelu, její hudbu a vztahy s ostatními členy - The Edgem, Adamem Claytonem a Larrym Mullenem Jr. Velký prostor dostává i Bonův projekt DATA zaměřený na podporu Afriky a setkání se světovými lídry nejvýznamějších zemí.
Bono je vtipný a občas sarkastický; je vidět, že na odpovědích mu velmi záleží a často prozradí i něco, co původně pravděpodobně neměl v plánu. Zároveň je vidět jeho nesmírný rozhled - Bono ví, o čem mluví, nevymýšlí si za pochodu. Pořád někoho cituje, ke každému tématu se vyjadřuje promyšleně a nicneříkajících odpovědí se nedočkáte.
Chápu, že spoustě lidí vadí, že se k problematice chudého světa vyjadřuje člověk disponující takovým bohatstvím. Já však na základě knihy Bonovi věřím a rozhodně si nemyslím, že jde o přetvářku.
Suma sumárum, chcete-li skutečně pochopit podstatu Bonova bytí, lepší dílo nenajdete.

1 01.02.2018

Podle mě by se kniha dala skvěle využít k přípravě na maturitu, protože v ní jsou přehledně rozebrány všechny podstatné události první poloviny 20. století včetně teoretických konceptů, které, pravda, někdy tak záživné nejsou a za chvíli si čtenář ani nevzpomene, s čím ten a ten autor přišel. Ale to asi částečně souvisí s mým nepříliš vstřícným přístupem k teoriím...
Pokud máte historii 20. století pečlivě nastudovanou, pak se pravděpodobně mnoho nových poznatků nedozvíte. Na druhé straně, ať už jsou dějiny 20. století sebevíc zajímavé, hlava má tendenci zapomínat, a tak si při čtení oživíte spoustu faktů, o kterých jste už kdysi věděli, ale někam se vypařili.
Autor v knize upozorňuje na pokračování, jež se věnuje studené válce. Vzhledem k tomu, že jsem s první částí spokojený, rozhodně se vrhnu i na tu druhou, abych měl v mysli události minulého století pěkně poskládány v chronologickém pořadí.

1 24.09.2017

Každý máme svůj stín. Taková je hlavní myšlenka Zářijových světel. Pro mě jakožto optimistu celkem děsivé zjištění, na kterém asi bude špetka pravdy...
Tato kniha pro mě byla po Stínu větru druhým dostaveníčkem s panem Zafónem. Obě díla se od sebe značně liší, je patrné, že Zářijová světla jsou zaměřena na mladší generaci, v porovnání se Stínem větru. V obou však můžeme najít filozofický podtext, který nás nutí přemýšlet o sobě samých, našich činech, touhách, snech a rozhodnutích.
Upřímně řečeno, číst Zářijová světla třeba v 17 letech, třásl bych se strachy. O žádnou oddychovku nejde.
Autora musím pochválit za propracovanost příběhu, z určitého úhlu pohledu v něm můžeme vidět základ mnohovrstevnatého románu Stín větru, jenž Zafónovi zajistil věčnou slávu.
Velmi na mne zapůsobil závěr, poslední čtyři stránky vhání čtenáři slzy do očí, hrůzy druhé světové války jsou popsány natolik sugestivně, až máte pocity, že jste byly jejich svědky.

1 11.09.2017

Nečekal jsem, že Zátopkův příběh od Ricka Broadbenta zhltnu za pouhé tři dny. Jak píše níže Mourasek, četla se kniha jedním dechem. Samozřejmě by mohla být mnohem obsáhlejší, ale Broadbent zvolil ideální rozsah.
Podle mě je kniha ukázkou precizní novinářské práce - autor nepotřebuje příliš prostoru, aby dokázal vyjádřit vše podstatné. Proto se už po několika desítkách stránek ocitá čtenář s Emilem a Danou na olympijských hrách 1948 v Londýně. Jednotlivé Zátopkovy závody jsou popsány poutavě a barvitě a nejenže cítite, že daný závod běžíte se Zátopkem a ostatními závodníky v poli, ale máte chuť okamžitě si jít zaběhat a pokořit osobák, stejně jako se to mnohokrát povedlo našemu nejlepšímu atletovi všech dob.
Prostor navíc dostávají i Zátopkovi konkurenti, což následně vede k tomu, že se od knihy nemůžete odtrhnout, jelikož Broadbent něco naznačí a vy máte nutkání okamžitě se dozvědět, co dotyčnou postavu posléze potkalo.
Není pochyb o tom, že jde o pětihvězdičkové dílo, které by si zasloužilo mnohem více komentářů a čtenosti. I díky tomuto dílu přícházím atletice čím dál tím víc na chuť.

1 05.09.2017

Pět hvězdiček je pro mě snadná volba, přestože kniha rozhodně neoplývá komplexitou, ale od ní jsou tu jiná díla pojednávající o nejlepším českém/československém atletovi všech dob. (Záměrně jsem Zátopka neoznačil za nejlepšího sportovce, protože se skutečně nedá určit, zdali jsou jeho úspěchy cennější než ty náležíjící Jágrovi, Haškovi, Čáslavské, Železnému, Sáblíkové a dalším. Osobně to vidím tak, že nejlepších českých sportovců máme hned několik.)
Líbilo se mi, že vylíčení Zátopkovy kariéry bylo dáno do kontextu doby, v níž žil a závodil. Pro mě jakožto ročník 1993 jde o naprosto nepředstavitelné časy. Chcete-li o Satupekkovi, jak mu přezdívají Finové, psát, je nezbytné vysvětlit politický vývoj Československa, zejména od počátku 40. do konce 60. let.
Chystám se na další knihy o Emčovi, v tomto případě šlo o mou premiéru. Bude velmi zajímavé porovnávat, v čem se jednotlivé studie odlišují a jak na Zátopka jako osobnost nahlížejí.

1 18.07.2017

Jako velký sportovní fanoušek zajímající se o historii jsem se na Hitlerovu olympiádu moc těšil. Byl jsem na ní "připravený o to víc", že jsem na konci května objevil na vlastní oči unikátnost Berlína včetně Olympijského parku, který je monumentální. Co se týče architektury, jde podle mě o jedno z nejcennějších Hitlerových dědictví, které se dochovalo v dokonalé podobě.
Sám Olympijský stadion je dechberoucí a vskutku impozantní. V jeho blízkosti se nachází Bell Tower, z níž se vám nabízí ohromný výhled na celý park. Jeho součástí je i přírodní amfiteátr Waldbühne, kde 30. května 2017 vystoupili Aerosmith.
I proto jsem byl zvědavý, jaké nové poznatky díky této knize o berlínské olympiádě nasbírám. Ano, byla jich spousta, ale upřímně řečeno nic, co by se mi nějak výrazněji vrylo do paměti. Očekával jsem, že se dílo bude v mnohem větším měřítku zabývat nacistickou propagandou, ale přišlo mi, že byla zmíněna spíše na okraj. Mnohem více se mohlo mluvit o Leni Riefenstahl a významu jejího dokumentu zvaného Olympia.
Značný prostor se věnoval olympijským výpravám, kterým cesta do Berlína trvala několik týdnů, což dnes působí nepředstavitelně. Skutečně ale bylo potřeba jejich trmácení se do německé metropole tak zevrubně rozebírat? Hilton se zaobíral i jednotlivými dny, kdy hry pod pěti kruhy probíhaly.
Autor upřednostnil sport na úkor role a míry propagandy, což mě trochu zklamalo, jelikož mě v tomto případě více zajímala politická stránka věci, byť třeba výkon Jesseho Owense je jedním z nejpozoruhodnějších příběhů, který kdy byl v historii novodobých her napsán.
Navíc autor dost často přeskakoval a vše působilo zmateně, jsem toho názoru, že z daného tématu šlo (a stále jde) vytěžit mnohem víc. Proto jen čtyři hvězdičky.

1 18.06.2017

Guns N' Roses poslouchám od února 2006, ale teprve na konci června 2016 (!) jsem zjistil, že tu před 24 lety lety vyšla tato "sešitová kniha". Život je opravdu plný překvapení, zejména ve chvíli, kdy si jen tak z nudy zadáte do vyhledávače na stránce mujantikvariat.cz heslo "guns n roses" a vyskočí vám tahle rarita, kterou si okamžitě v antikvariátu Karlín objednáte za 150 korun.

Jako obrovský fanoušek jsem strašně rád, že jsem měl to štěstí a Guns N' Roses Live! jsem úspěšně pořídil. Těch pět hvězdiček dávám ale jen proto, že jsem neměl sebemenší ponětí o existenci této "knížky" a pořád nemůžu uvěřit tomu, že jsem ji sehnal. Pokud jde totiž o fotky a povídání, ty příliš pochvaly nezaslouží. Ano, fotky jsou fajn, ale rozhodně mohly být lepší.

Pokud jde o samotný text, ten obsahuje (jak už je u textu o Guns zvykem) spoustu věcných a nepochopitelných chyb. Např. na festivalu Rock in Rio II v roce 1991 se nezačínalo skladbou All Tied Up, ale Pretty Tied Up! A zaznělo tam mnohem víc nových songů než jen tři... A v dubnu 1990 hráli GN'R na Farm Aid IV (nikoli III) pouze Civil War a Down On The Farm, a ne ještě Welcome To The Jungle... Takovéhle chyby člověk nepochopí...

Ale když už nic jiného, aspoň, že něco takového o Guns N' Roses vyšlo. Z jednoho prostého důvodu - lepší kapelu nenajdete!!!

1 12.07.2016

Vzhledem k faktu, že nejsem cílovou skupinou, leda když si odečtu 13 let, asi nejde dát úplně nejvyšší hodnocení, protože se do četby nedokážu tak "ponořit". Jako desetiletej kluk bych dal bezpochyby pět hvězd, ale jako třiadvacetiletej nemůžu. Kvůli jednomu faktu - tohle byl můj třetí poseroutka, ale mám pocit, jako kdybych pořád četl jeden a ten samý díl... Obrovským plusem je, že je to skvělá oddychovka, i když velmi krátká.

1 13.06.2016

Při prolistování v knihkupectví mě Brand New od Wallyho Olinse zaujalo natolik, že jsem si řekl, že by stála za přečtení. Očekávání převýšila výsledný pocit. Kniha se četla velmi rychle, plynule, jenže celkový rozsah nakonec působil kontraproduktivně, protože Olinsovy postřehy se držely po povrchu a nezajížděly pod hladinu. Při takovém rozsahu to ani nejde, jenže kvůli tomu musím dílo hodnotit "pouze" za nadprůměrné, a nikoliv za výjimečné.

Sousloví "fascinující kniha" je marketingově dost nadnesené. Olins byl bezpochyby člověk na svém místě, velmi vzdělaný a kriticky uvažující, ale to ještě neznamená, že jeho kniha bude automaticky skvělá. Dobrým příkladem je část zabývající se Tureckem, jehož příběh Olins rozebral na několika stránkách. Tolik prostoru nedostalo snad žádné jiné téma. Jenže čtenář se toho stejně moc nedozvěděl, spíše to bylo takové shrnutí obecně známých faktů. Žádná originální, zajímavá myšlenka, která by stála za zapamatování. Bohužel.

Tohle byla po dlouhé době první kniha, kterou jsem si půjčil v knihovně, protože jsem si ji nechtěl kupovat. Jsem maniak v tom smyslu, že knihy musím vlastnit, nerad si je půjčuju, ale v tomto případě jsem udělal dobře. Upřímně řečeno, Brand New mi v knihovničce chybět nebude.

1 23.05.2016

Další z řady mnohých klasik od Dicka Francise. Jen mi oproti jiným dílům přišlo, že hlavní hrdina, v tomto případě Matt Shore, přišel na rozlousknutí celé záhady příliš brzy. Jako velký příznivec tohoto autora jsem zvyklý na to, že si my čtenáři musíme počkat delší dobu na odhalení největšího padoucha. To mi v Drahém času trochu chybělo, ale na druhou stranu se mi moc líbilo finále, takhle dramatické snad ještě nebylo, a to jsem od Francise přečetl dohromady (zatím) 29 knih.

I když je scénář každého příběhu stejný - hrdina se nám zamiluje do krásné dívky a navíc bojuje o život, protože nemůže přihlížet nespravedlnosti - stále mě tyhle detektivky neskutečně baví. Je to skvělá oddychovka. Výrazné plus hraje i fakt, že se hrdinové jednotlivých románů pokaždé věnují jiné profesi (byť je nějak spojena s dostihovým světem), díky čemuž nedochází ke stereotypizaci.

1 20.05.2016

Od Romana Cílka jsem v edici Magnetka četl Agonii, 100 hodin, kdy umírala republika a Noc dlouhých nožů. S touto ediční řadou mám velmi dobré zkušenosti (vyjma 18. svazku Velké polární výpravy) a vždycky po ní rád sáhnu. Otto Skorzeny nepochybně prožil zajímavý (a pro něho jistě dost vzrušující) život, ale není pochyb o tom, že to je jednoznačně negativní postava dějin. Podtitul knihy Hrdina nebo gangster? není příliš šťastný, protože se nabízí otázka, jak by mohl být nacista hrdinou? Nepochybně je třeba se dějinami zabývat, vše se cyklicky opakuje a lidstvo dělá stále ty samé chyby, přitom by se jen stačilo podívat nazpět... Ale rozhodně nemá cenu začít se dívat na určité nacisty z jiné perspektivy a zabývat se otázkou, zdali nakonec nebyli hrdiny...

Plný počet hvězd nemůžu dát kvůli literární formě/stylu autora... Odmyslím-li si prolog, kniha začíná Anšlusem Rakouska, takže autor (až na pár zmínek) vynechal prvních 30 let Skorzenyho života. I v dalších pasážích dochází k přeskakování a kniha není v podstatě o ničem jiném, než o vybraných pasážích Skorzenyho života. Citelně ji chybí komplexnost a větší zařazení do kontextu. Kniha by měla mít více než jen 107 stran; formát této edice sice neumožňuje detailní, vyčerpávající životopis jakékoli osobnosti, to ale neznamená, že se měl rozsah pohybovat jen na takto malém počtu stran. Věřím, že na takových 150 stranách šlo komplexně shrnout Skorzenyho život a přitom by kniha stále vhodně pasovala do formátu edice Magnetka.

1 09.05.2016

Edice Magnetka opět nezklamala. V přehledné podobě přináší pohled na klíčové i méně známé události dějin, nejvíce z oblasti druhé světové války. Příběh varšavského povstání, které vypuklo 1. srpna 1944 a skončilo až po neskutečných 63 dnech, je dalším smutným a především tragickým střepem do mozaiky druhé světové.

Je to nesmírně zajímavé téma, o kterém jsem předtím věděl v podstatě jen to, kdy proběhlo (a také to, že ho Stalin nechal vykrvácet). Dokumenty na ČT2 jsou sice skvělé, ale o této kapitole polských dějin se většinou zmiňovaly jen okrajově.

Miloslav Jenšík se nevěnoval pouze varšavskému povstání, ale komplexně pojal vývoj událostí předcházejícím létu 1944, včetně toho, že Stalinova nenávist k Polákům sahala už k roku 1920. Je nepředstavitelné, co všechno se v průběhu povstání odehrálo. Taktika "spálené země" a ohavné běsnění ze strany nacistů na straně jedné a záměrná nečinnost Rudé armády na druhé straně vytváří z této události tragický příběh. Vzhledem k nezáviděníhodné poloze Varšavy byl její osud zpečetěn už dříve. Ocitla se mezi dvěma nejkrutějšími režimy všech dob v čele s megalomanskými, nenasytnými vůdci, kteří mají na svých rukou krev desítky milionů lidí.

Od pana Jenšíka jsem z Edice Magnetka četl Heydrich kontra Anthropoid a Commandos útočí, kterou řadím z těchto třech knih nejvýše. Za příběh o varšavském povstání dávám čtyři hvězdy, protože ne vždy mi seděl autorův styl psaní (moc vykřičníků) a navíc bylo v knize dost chyb, což na mě působilo tak, jako kdyby někdo neměl čas na čtení rukopisu.

1 09.03.2016

Působivé čtení! Přesně takhle si představuju shrnutí Bruceova nesmírně vzrušujícího života. Komplexně pojatý příběh, který zahrnuje historii jeho rodu a především detailní popis jeho dětství. Tedy přesně ty věci, které chyběly v knize Bruce Springsteen: Není to jen rock n' roll.

V ní autor zbytečně zabíhal do věcí, které se vzdalovaly od samé podstaty věci (rozuměj od Bruce), naopak P. A. Carlin se celou dobu soustřeďuje pouze na něj a nikam se zbytečně neodchyluje.

Z dosavadních čtyř knih, které o Springsteenovi v češtině vyšly, hodnotím tuto nejvýše.

P. S. Čteno v angličtině. Nepředpokládal jsem, že knihu přeloží do češtiny, protože v originále vyšla už v roce 2012. Obálky jsou úplně totožné; české vydání je na krásném papíře s barevnými fotkami a ve vázané formě, originál představuje přesný opak. Jen cena je poměrně vysoká - 450 Kč, zatímco u brožované anglické verzi 250.

1 28.11.2015