jadwiga komentáře u knih
Po velké chvále autorky v různých recenzích na její předchozí knihy jsem se pustila do její novinky Vězenkyně, a to s velkým očekáváním. Anotace knihy slibuje klaustrofobický thriller, který vám vezme poslední zbytky dechu. Mě bohužel nevzal.
První polovina knihy mě vůbec nebavila a přišla mi až přitažená za vlasy, převážně popis svatby, a jak k ní vlastně došlo. V druhé části kniha nabrala na své čtivosti a nemohla jsem ji odložit. Otáčela jsem stránku za stránkou a lačně hltala příběh až jsem neměla čím otáčet. V tu chvíli mě napadla otázka: " A to jako vážně? Takhle to má skončit?"
Za druhou polovinu dávám 3*. Celkově jsem trochu zklamaná.
Srpny čtené v červnu:). Ovšem nic to nemění na tom,že jde o velmi těžké téma na jakoukoli dobu v roce, ať je horko nebo chlad. Kniha měla poměrně dlouhý rozjezd, ale v jistou chvíli do sebe vše nakonec zapadlo. Není to lehké čtení, ač jsem knihu přečetla během pár dní. Abych ale vše pochopila nebo dokázala nějak vstřebat, tak si ji budu muset časem přečíst určitě ještě minimálně jednou. Závěr: s Danielou jsem trnula na každém jejím kroku.
SMUTEK. To je to,co ve mě kniha vyvolává. Smutek z toho, že takto smutně funguje společnost.
Říká se, že pokud ve vás kniha či příběh dokáže vyvolat jakékoli emoce, ať kladné nebo záporné, je prostě dobrá. Takže tuto úlohu nejspíš splnila. Ale jinak se nemůžu zbavit dojmu,že mi vlastně už nic jiného nedala. Použitý jazyk je pěkný, místy i vtipný. Ale jinak cítím prázdnotu, možná i úlevu, že už ji mám dotčenou, asi kvůli té hordě smutku.
Možná jsem čekala ucelenejší příběh o Josefíně, holce, kterou lhaní nějak ovlivní do života... Hodnocení dávám 3,65. Bohužel hvězdičku rozkouskovat nejde. :)
Detektivní román na úrovni :-). Souběžný děj dvou událostí má spád, zločiny jsou do detailů promyšlené. Některé dialogy hlavně mezi policisty mě dokoce i rozesmály. Témata zločinů jsou z mého pohledu dosti drsná. Čtenář má opravdu celou dobu strach,jak to dopadne. Velmi čtivá kniha.
Musím říct, že z této knihy mám rozporuplné pocity. Jazyk,kterým je psána je nádherný. Je v ní obsaženo a často také pouze nakousnuto z mnoha zajímavých myšlenek. Je to kniha mnoha vzpomínek, kdy každá z nich má kladnou i zápornou součást a dohromady tvoří jeden celek, jeden život. Je to kniha plná něhy, ale zároveň je i dost syrová. Nevím,jestli bych si ji chtěla přečíst ještě jednou,ale určitě za přečtení stojí.
Má první kniha od Mariany Zapaty. Je to pěkný oddechový příběh s ukecanou hlavní hrdinkou. Celý romantický příběh pomalu plyne kupředu. Na jeho konci jsem si přála, aby v knize bylo ještě pár řádků navíc. Pro mě to celé bylo milé letní setkání s autorkou.
Bohužel se dnes zařadím k opačné straně, než zní většina recenzí. Kniha má nádhernou obálku, zajímavý nápad a vcelku i gramaticky je nerušivá, ale tím pro mě plusy knihy končí. Plno pozitivních recenzí mě během čtení přesvědčovalo, že každou stránkou mě příběh a jednotlivé postavy vtáhnou, ale bohužel se tak nestalo. Když se v knize našlo místo, které mě začalo bavit, hned další kapitolou nastal opak. Za mě tedy bohužel.
Tak to bylo velmi silné téma... Silné možná i tím, že je kniha založena na autobiografických prvcích. Po přečtení ve mě převažuje pocit smutku, zlosti a bezmoci. Jak jednoduché je zneužít svého postavení ve společnosti ke svému potěšení? Kolik lidí si raději nechce všímat problémů společnosti nebo vlastních dětí a jsou zaujetí pouze sebou samými? A kolik škody mohou rodiče napáchat nezájmem o své děti? Je to hrozné. Autorku ale musím pochválit za krásný jazyk, hru se slovy, které se misí s pocity postav. Doporučuji všem, co mají rádi příběhy ze života, ať veselé či smutné.
Kniha je plná fantazie, života a moudrosti s přenádhernou obálkou. Bavila mě v ní každičká stránka. Kapitoly jsou poměrně krátké, ale plynou kupředu bez jediného zádrhelu. V mé knihovně a v mém knihomolském světě si získala své místo.
Pokračování příběhu sestřičky bylo opět krásné. Mám z ní opravdu pěkný zážitek. Děkuji.
Taková pohádka pro dospělé a starší děti. Avšak čekala jsem jiný příběh a jiné ztvárnění už jen proto, že kniha získala ocenění Magnesia Litera. Je pěkná, poučná, ale krátká a z mého pohledu málo propracovaná. Ale i tak za ni děkuji.
z mého poledu byla kniha dobrá. Dávám 3,5 hvězdy. Téma, které zaujme, psané vzpomínkovou a deníkovou formou. Od mala jsem taky tančila. Tanec zabral plno času a vyžádal si i hodně drilu, proto se dokážu do plna skutečností z knihy vcítit, jen mě zaráží ta možnost lehce se dostat k drogám v tak nízkém věku...
Při prohlížení knih pro Magnesii Litera 2019 mě zaujala tato kniha, kterou jsem následně zařadila i do čtenářské výzvy. Kniha je z mého pohledu ale velmi chaotická. Autorka přebíhá ze současnosti do vzpomínek, které jsem vždy ani nepochopila, kam patří. Občas jsem nedokázala rozeznat ani přítomnost od autorčiných snů. Také styl psaní je občas čtivý a jindy tak překombinovaný, že si jej musíte přečíst znovu. Potom doufáte, že vše pochopíte. Pro mě byla kniha zklamáním. Téma by nebylo špatné, ale styl psaní mě opravdu neuchvátil.
Anotace a následně i ukázka z knihy mě navnadila. Z ní na mě vykouknul osobní příběh autora, který si prošel různými druhy závislostí, depresemi, sebeodmítáním, či v dětství chudobou. To vše jej poznamenalo do pozdějšího života. Balancoval na tenké životní hraně, ale jak se v knize dočtete, vše dokázal ustát a nyní se vydal na novou cestu, cestu uzdravení, cestu sebepřijetí. A že to není jednoduchá ani rychlá cesta je čtenáři určitě jasné.
Jack Kornfield, autor knihy Cesta srdce, píše, že kniha je nádherným povzbuzením k péči o své srdce, a že je cestou k nalezení pohody tolik potřebné pro to, abychom mohli být v našich životech součástí všeho, na čem nám záleží. S tímto komentářem velmi souzním.
Čtení to mnohdy není jednoduché. Ne proto, že by autor používal těžkou terminologii, ale proto, že se Vám může stát, například jako mě, že se prostě jednoduše ponoříte sami do sebe a začněte vzpomínat, uvědomovat si a následně trochu sebereflektovat. A pak si možná řeknete, jako já, to je krásně napsané, toto si musím podtrhnout a časem, ale ne dlouhým, si to znovu přečíst. Z knihy prostě čiší pozitivita a velké povzbuzení. Tedy alespoň pro mě.
Takže všem přeji krásné a srdečné čtení, pokud se do knihy rozhodnete pustit.
Dávám 3,5/5, tedy 70 %, ale bohužel tu nejde hvězda napůlit.
Do rukou se mi dostala nádherná komiksová kniha s hlubokým příběhem, jenž se inspiroval nedávnou historií.
Jistě plno z vás čtenářů tento příběh litevské autorky Ruty Sepetys zná. Nakladatelství CooBoo tento příběh nyní vydal i jako grafický román. Myslím, že zpracování knihy se jim povedlo tak,že zaujme jak mladšího čtenáře, tak i méně mladšího.
Autorka v této knize vypráví příběh o osudu Litevců a jiných obyvatel pobaltských zemí. Děj se odehrává ve 20.stol. v období 2.světové války, kdy bylo plno z těchto lidí deportováno do pracovních táborů, ve kterých je čekalo z velké části pouze utrpení, hrůza a smrt.
Ruta Sepetys příběhu vtiskla lidskou stránku a dává do popředí jednu lidskou vlastnost, a to LÁSKU.
Kdo s přečtením ať už klasicky zpracované knihy nebo nového grafického románu váhá, nechť neváhá. Opravdu stojí za to. Je to silný příběh. Já za sebe knihu ráda půjčím, ale z knihovny se jí nevzdám.
Román o podstatě přátelství mezi ženami. Román o mateřství, lásce, ženské intimnosti a rozličných osudech.
Kniha je příběhem nekolika žen. Je příběhem Anny, Margot, Elizabeth, Corrie a Marisol, jejichž osudy se v určitou chvíli prolnou, a pak zase rozplynou. Témata těchto žen jsou těžká, niterná, hluboká, velmi citlivá a taky velmi odvážná. Vždy mě překvapí, jak dokáží být ženy silné, co vše unesou na svých bedrech...
Příběhy jsou psány bohatým a poutavým jazykem. Občas jsem se musela hodně soustředit, aby mi nic neuniklo. Nebylo to úplně lehké nebo odpočinkové čtení, ale rozhodně nemůžu říct, že by kniha nestála za místo v mé knihovně. Všechny příběhy byly velmi čtivé a zajímavé. U příběhu Corrie se mi ani nechtělo věřit, ze by někdo mohl takto prožít své dospívání nebo u Marisol, že se dokázala vlastně celá darovat bez podmínek.
Jen jedno bych asi vytkla. Na přebalu knihy je slíbeno, že se jedná o román o podstatě přátelství mezi ženami. Na mě působil spíše jako román o ženské duši, mateřství nebo o sourozenecké lásce.
To, co musím ale pochválit, je krásný přebal knihy.
Pokud se zajímáte o ženská témata nebo máte rádi ženské romány, které nejsou tuctové, tak vám s radostí doporučuji tuto knihu.
Jednorožci Barbory Hrínové. To je osm různě dlouhých a odlišných povídek, jako jejich hlavní hrdinové. Autorka se zaměřuje na různorodost vnitřních světů a vše skvěle popisuje. Někdy s jemností, jindy až surově. Po přečtení jsem musela nejprve nechat každou povídku vstřebat, a až poté jsem se mohla pustit do další. Jelikož nejsem povídkový typ, váhala jsem, zda se do knihy vůbec pouštět, ale zalíbila se mi anotace a ke čtení mě přesvědčilo také literární ocenění, které kniha získala.
Za mě to jsou originálně zpracované povídky, které mohu jen doporučit, i přes témata, která z mého pohledu současnou literaturu až zahlcují.
Za knihu děkuji Nakladatelství Host.
Musím říct, že jsem z knihy nadšená. Bavila mě hned od začátku. Ihned jsem vklouzla do děje a příběhu si užívala. Téma je konečně jiné, než je u současných thrillerů zvykem, tím mé hodnocení samozřejmě stoupá. Za mě je kniha velmi čtivá a originální. Já mohu jedině doporučit.
Kniha svou nádhernou obálkou mnohonásobně předstihuje svůj obsah. Kniha mě zaujala možná na první straně, tím to skončilo. Jelikož sama autorka píše, že je lékařkou záchranné služby, velice mě překvapuje, jaké nepravdy v knize píše. Mě osobně tyto nepravdy hodně rušily, příběh pro mě nemá nápad a jazykovou krásu v ní taky nenacházím. Tentokrát bohužel.
Mě se kniha líbila. Existuje k ní plno různorodých hodnocení, ale tak to asi má i být. Každému sedí jiná kniha, jiný žánr. Kdo by mohla být hlavní podezřelá jsem netušila téměř až do jehjího odhalení. Rozhodně mě bavila o dost více než Manželé odvedle. Má propracovanější příběh i postavy.