jahlina komentáře u knih
Tento přídad Hercula Poirota je opravdu velmi povedený. Poslouchala jsem jako audioknihu a nemám, co bych vytkla.
Moc pěkná knížka pro děti spíše předškolního věku. Příběhy o stromových skřítcích a vílách budu bavit jak holčičky, tak kluky. A ještě se při tom děti něco doví o stromech, které rostou v lese. Třeba, že modřín na zimu opadává, lipový květ léčí nachlazení, borovice mají dlouhé jehličí atd... Navíc se seznámí s rodinkou datlíků... Knížka je doplněná milými ilustracemi.
Do knížky jsem začítala hodně špatně. Trvalo mi než jsem se zorientovala v postavách. A celkově mi přišlo, že vše plyne moc pozvolna a pomalu. Čekala jsem trochu větší drama. Poslední třetina knížky se rozjela, a pak už jsem četla se zatajeným dechem. Celou knížku jsem dokázala ocenit až úplně na konci, kdy začalo dávat smysl většina věcí, která se udála od začátku knížky.
Knížka je více než cokoliv jiného, co můžete dle anotace očekávat, vhledem do života středoškoláků, jejich vyrovnávání se s problémy, jejich pocity, zmatek spojený s dospíváním, svou roli hraje i jejich komunikace prostřednictvím mobilů....
Do knížky jsem se začínala pozvolna. Ani později děj nedostal rychlejší spád. Přesto jsem se nakonec dokázala začíst. Hrdinka mi byla celkem sympatická, přestože nebyla ničím zvlášť zajímavá. Přišlo mi, že přestože si nese životem břímě, působí klidně a vyrovnaně. Postupovala systematicky a cílevědomě při svém pátrání. Byla jsem zvědavá k jakému zjištění nakonec dojde. Byl její otec skutečně vrah, kam zmizel a jaký byl motiv zločinu. Náhled do života vyšší vrstvy byl zajímavý. Trocha akce mi však chyběla.
Byl to silný příběh ženy, která až v dospělosti zjistila, že není dcerou svých rodičů. Ale ještě ji čekala dlouhá cesta, než se dopátrala odkud vlastně pochází...Knížka osvětluje všechny možné aspekty nacistického programu Lebensborn. Něco málo jsem o něm už věděla, ale určitě ne v takové šíři..
Po knížce jsem sáhla ze zvědavosti jako matka dvou malých fotbalistů. Knížka je napsaná v lehké nadsázce, ale přitom se zde píše i o vážnějších věcech kolem mládežnického fotbalu.
Ač nejsem skalní fanda fotbalu, tak mě knížka chytla a já se přistihla, že fakt držím palce týmu Spartaku pod vedením Prokopa.
Líbila se mi zápletka, přišla mi originální. Nějak mě to ale nedokázalo vtáhnout, k hrdinům jsem si nedokázala vybudovat žádný vztah, jako by to celé klouzalo po povrchu.
Obvykle se nerýpu v případných chybách v textu, ale tady mi to přišlo až zarážející.
Knížka mě moc nebavila, asi jsem čekala trochu něco jiného. Děj byl takový střípkovitý, občas mi unikaly návaznosti. Na druhou stranu zde byly vykresleny zajímavé aspekty té doby.
Moc hezká knížka pro děti s poučením. Na jednoduchých příbězích z každodenního života se seznamujeme se špatnými lidskými vlastnostmi. Jednou dopadnou dobře, podruhé špatně. Ideální ke společnému čtení s rodiči či prarodiči, dovedu si ji představit i ve výuce ve škole.
Mě detektivka bavila. S hlavní postavou se už znám z Dobrých duší a prostě mi přijde zajímavá, nad jejími úlety se usmívám. Některé situace jsou vážně komické.
Mám ráda povídky a ráda čtu české autory. Takhle knížka mi nabídla oboje. A některé povídky jsou opravdu velmi zdařilé, žánrově rozmanité. Příjemné čtení na jedno odpoledne.
Po počátečních rozpacích jsem se do knížky docela slušně začetla. Jakmile jsem pochopila, že je potřeba brát vše s nadsázkou, k čemuž vybízí jak neuvěřitelná postava Emy Studené včetně jejího jména nebo např. jméno rodiny jejího nastávajícího, kteří se jmenují Svíčkovi. Brzy jsem začala být zvědavá, jak se bude postava hlavní hrdinky vyvíjet. Vzhledem k tomu, že knížka končí otevřeným koncem, a to doslova, určitě si přečtu pokračování. Kdo očekává, že se bude za břicho popadat, tak bude asi zklamán. Úsměvné to ale je. Stylem jazyka a atmosféry mi to slabě připomíná Aristokratku, snad mi za to přirovnání nebudete nadávat.
Bábovky a Osm se mi opravdu líbily. Teď jsem přečetla Dobře mi tak. Považuji ji za slabší. Ze začátku jsem se nemohla začíst, asi v půlce mě to chytlo, ale konec mě zase tak nějak rozhodil. Celkový dojem nic moc.
Knížka se mi četla dobře, je psaná úsporně a tento styl mi vyhovuje. Nikdy mě nepřestane udivovat, jak se člověk může nechat od jiného nechat zadupávat do země. Brašov je prototyp arogantního hajzla, který si myslí, že mu může všechno projít a do poslední chvíle si nepřipustí, že by i na něj mohlo dojít. Trochu mě rozčilovalo hazardování jeskyňářů nejen s vlastním životem, ale to asi k adrenalinovým sportům patří...
Knížku jsem četla jedním dechem. Určitě si přečtu i předchozí knížku autorky Anežku.
Skvělá knížka, silný příběh. Doporučuji. A určitě se podívám po dalších knížkách od Picoultové.
Začátek knihy mě trochu polekal, že kniha bude celá o zoufalství hlavní hrdinky nad ztrátou dítěte. Celý příběh se však zajímavě rozvinul a dovedl mě k nečekanému závěru. Knížka se mi hodně líbila.
Moc smutný příběh. Četla jsem jedním dechem, nemohla jsem se odtrhnout.