jana.hud
komentáře u knih

Klidná, oddechová, vtipná.... akorát konec jsem čekala úplně jiný a překvapil mě. Díky němu je knížka také hodně poučná.


Nad touto knížkou a Altasem světa jsem v dětsví strávila hodiny a hodiny a snila o tom kam všude se jednou podívám. Nádherně ilustrovaná.


Knížka je skvěle napsaná, ukazuje nám jak jeho,tak její pohled a názor na manželství.
Kdyby nebylo konce knihy (!!!), tak si nemyslím, že byl František až tolik podlý a žárlivý. Jen měl každý jiný názor na manželství. A hlavní hrdinka také nebyla ženou bez chyby. Měla svojí práci, svůj byt, mohla si jít kam chtěla...rozhodnutí být s manželem bylo dobrovolné.
Spousta žen v naší společnosti je na tom stejně, možná i hůře - mají děti, bydlí u manžela a nemají kam utéct.
Knížka mě donutila se zamyslet se nad tímto tématem a ráda bych si o tom přečetla více.


Příběh dvou domorodých dětí, které jsou hned po narození odebrány matce a dány na převýchovu bílým obyvatelům Austrálie.
Knížka se mi líbila daleko více než první díl, kromě poučení je v ní i silný příběh.


Vynikající kniha, pro mne zatím nejlepší v tomto směru, co jsem četla.
Je napsaná přehledně, krásně graficky zpracovaná a doplněna fotkami všech cviků o kterých se autorka zmiňuje.
Knihu mam z knihovny půjčenou zatím tyden, prolistovala jsem ji a teď ji postupně denně počítám a zkouším cviky i mantry (na YouTube je lze najít přímo autorky a zpívat s ní).


Kniha byla pro mně i mojí rodinu, kteří jsme na Jižním městě žili cca od roku 1985, velkým zklamáním.
Do textu jsme se vůbec nemohli začíst, bylo to takové plkání o ničem a všem a ještě dost nečtivě napsané. Ano, dozvěděla jsme se o tom, kdo ze známých lidí ve městě žil a co většinou negativního o něm napsal, nějaký porovnání s bratislavskou Petržalkou...ale nic moc jiného.
Říkala jsem si, že tedy alespoň fotky budou stát za to, když už zabírají půlku knihy. No....fotka a popisek někde vzadu a takový jako Jižní město I, Jižní město II? Jako vážně? Dost míst jsem poznala - JM znám opravdu dobře a mám, mám ho ráda a myslím si, že je to vynikající místo pro žití - ale některé ne. Jsou to historické fotky. Jako bývalý grafik si myslím,že popisek k fotografii a ještě s datem pořízení k ní patří. Takže opět zklamání.
Desky knihy jsou v měkké vazbě, což by mi u knihy, kterou si chci nechat a často v ní listovat, vadilo. Ale já už knihu nemám. Nestojí za to mít ji v knihovně.
Budu doufat, že knihu o Jižňáku, jak já své milované "rodné" sídliště nazývám, ještě někdo napíše. A že ta opravdu bude stát za to. Líbilo by se mi tam např. porovnání fotografií z minula a nyní. Co zajímavého na sídlišti je, co přibylo, co se změnilo aj.


Kniha mi vůbec nesedla, odkládáme nedočtenou. A to jsem si dala pár dní odstup a zkusila ji číst znova. Ale jednotlivé příběhy, kde autor přeskakuje z jednoho tématu na druhé a z jednoho místa na jiné...to není nic pro mne. Raději svůj čas využijí na čtení pro mne něčeho kvalitnějšího.

Po prvních maratonech jsem se bála, že kniha bude stále stejná a přestane mne bavit. Nebylo tomu tak, i když v kuse jsem ji nečetla, závody jsme si dávkovala.
Pro mne zajímavý pohled na trénink maratonské závodnice, i představení rituály.
Bonusem bylo,že Lenka běhá i na místech, kde běhám já...jen proti ní daleko pomaleji a kratší vzdálenosti.
Lenko gratuluji ke všem závodům. Vám i vašemu skvělému fanouškovi,parťákovi a manželovi. Je úžasné mít takovou oporu jako je vaše rodina.


Kniha byla zajímavá, to ano.
Ale jako i jiní jsem si ji musela dávkovat po částech nebo si dát den či dva pauzu, jinak tam už na mne bylo moc jmen a hlavně názvu obrazu.
I tak jsem ráda, že se ke mně dostala a rozšířila jsem si nenásilnou formou obzory.


Kniha se ke mně dostala asi v nevhodné době pro toto téma - nedočteno.
První část jsem přečetla, ale tou druhou jsem se prostě neprokousala.


Kniha plná nádherných fotografií nad kterou se v mládí krásně snilo.


Knížka byla zajímavá tím, že se člověk se dozveděl pro něj nové věci o ne moc známé zemi....ale čtení mi neubíhalo,jak bych si představovala. Nedokázala jsem jí číst delší čas, musela jsem si dávat přestávky, historické reálie se četli ještě hůře než příběh o putování a moc do příběhu nezapadali.
Mnohokrát jsem si říkala,že by určitý úsek cesty chtěl delší prpracování a ne jen zmímku o cestě tam, setkání s domorodcem a zase popis cesty zpět do většího místa.


Má první kniha od tohoto autora a ano, líbila se mi. Děj má spád a musíte číst dál a dál, dokud nevíte, jak to dopadne.


Durrell opět nezklamal a pobavil. Jak povídky nečtu,tak u tohoto spisovatele se vyplatí udělat výjimků. Nejvíc mně zaujala hororová povídka Zrcadlo.


Krásně udělaná kuchařka s vynikajícími recepty, nádhernými texty a ilustracemi.
Sice sleduji blog i Facebook paní Francové,ale kniha je kniha. Vyzkoušeno už nekolik receptů z prvního i druhého dílu a pokojenost s nimi.


K této knize jsme se dostala úplně náhodou někdy v 15ti letech. A moc se mi líbila, protože byla plná nedostižného dobrodružství z dalekého kraje, který jsem hned hledala na mapě.
Do teď si pamatuji,jak mi byla zima, když jsem četla o tom, že autorovi s manželkou v místnosti,kde spí, přes noc zamrzá voda na umytí.
Ráda bych si knihu v budoucnu znova přečetla, abych zjistila,jak na mě zapůsobí v dospělém věku.


Obdivuhodné výkony, sympatický hrdina....prostě skvělá a inspirativní knížka!
Přesně tak "Někdy prostě musíš" - i já to toto heslo zařadila do života.


Prvních pár stránek nic moc....ale pak už zajímavé, napínavé a čtivé...Líbila se mi víc jak Šifra mistra Leonarda.


První kniha tohoto stylu kterou jsem četla a mohu jí dál jen doporučit. Zaujala mně a určitě se k ní budu vracet.


Moc hezká knížka. Dokázala mně vtáhnout do děje a nechtělo se mi ji odkládat dokud nebyla přečtená.
