Jana_Z komentáře u knih

Souhlasím se Sorrow (komentář 4.8.2015) a pro zajímavost přidávám stejnou pasáž z mé knihy...

"Kotlík na vaření čaje jsme postavili do špice lodě a odešli jsme ke kormidlu, tváříce se, jako bychom si ho nevšímali a zaměstnávajíce se jinými věcmi. Jen takto se vám podaří přivést vodu v kotlíku k varu, jste-li na řece.Vidí-li kotlík, že naň netrpělivě čekáte, nikdy nezačne vařit. Je třeba odejít a dát se do jídla, jako byste s čajem vůbec nepočítali. Ani podívat se na něj nesmíte. Pak brzy uslyšíte, jak voda šumí, poblázněná nedočkavostí, aby z ní byl čaj. Je také dobré, pospícháte-li velice uvařit čaj, bavit se hlasitě o tom, že čaj nepotřebujete a že si ho ani nevezmete. Jdete blízko ke kotlíku, aby vás dobře slyšel, a křičíte: "Nebudu pít čaj, co ty, Jiří?" Jiří na to volá: "Já také ne, čaj mi nechutná, vezmi si raději limonádu - čaj je tak nestravitelný." Hned nato kotlík přeteče a uhasí vařič."

Jak je vidno, velmi záleží na překladu. Ten "můj" mi ke knize z předminulého století sedí víc.
Je to překlad L.Vojtiga, který vyšel již roku 1922 - jak zmiňuje ediční poznámka nakladatelství Dobrovský ve výtisku z roku 2014.

Americká kniha s klasickým americkým neduhem. Všechny informace, které jsou rozhodně přínosné, se v každém dalším odstavci opakují pořád dokola a to je k uzoufání.

10 02.03.2021

Skvěle napsaná kniha. A nečekané rozuzlení :)

9 03.03.2023

Tuhle knížku miluju. Pamatuju si, jak jsem ve druhé třídě o přestávkách otevřela dvířka od jedné skříňky a mohla se tak za ně schovat do kouta třídy a v klidu si tam číst.

9 13.03.2018

Jednoznačně 5 hvězdiček. V Kabrioletu je všechno, co mám na knihách ráda... právě jsem ji dočetla a asi ji ještě nedokážu víc okomentovat... bude se sem muset vrátit :) ... mám ji půjčenou od tatínka - asi mu ji zapomenu vrátit :)

9 01.01.2017

Asi je zbytečné dlouze se zde rozepisovat. Takže jen jedna z posledních replik, která je stále tak aktuální...

JEHAN (k publiku): Kdo je lump? Ten Villon, který kradl a loupil a nakonec musel vraždit, aby se bránil, nebo jsou lumpi ti, kteří ho donutili krást, loupit a vraždit jen proto, že chtěl víc, než směl, víc než panstvo dovolilo?

9 25.01.2015

Tenhle příběh tak zvláštně plyne - je to jako kouzlo, které vás přenese do jiného světa. Přestože to není veselý příběh, je na něm něco uklidňujícího - možná to je osobou Krysaře, jeho přijetí života takového, jaký je. Nevím, ale prostě se mi to líbí.

9 25.04.2014

Ve škole jsme se povinné četbě vyhýbali jako čert kříži a tak až teď, co jsem dostala rozum - snad, zjišťuji, proč je klasika klasikou.
Moc ráda se vydávám do těch časů a poetických míst (aspoň pro nás, co máme vše po ruce), užívám si ty chvíle s Klostermannem a jinými a hezky si odpočinu od dnešního shonu.

9 29.01.2014

Mňam. Co věta, to perla. A protože jsem knihu nečetla v originále, musím zmínit překladatele Jana Hokeše, který mi svou prací umožnil vychutnat si tak skvělý čtenářský zážitek. Víc než příběh tu najdeme lyrické popisy krajiny, oblohy i místní flóry - to podotýkám pro ty z vás, kteří vyhledávají trochu akčnější čtivo.

8 04.12.2019

Je to tak pravdivé, až z toho mrazí. Více netřeba psát.

Krásný pidi příběh s ještě krásnějšími ilustracemi. Dohromady je to dokonalé.

7 22.01.2022

Konečně tu máme po šedesáti letech český překlad knihy, která stála u zrodu environmentálního hnutí, ale hlavně vůbec vnímání toho, co se může stát, když jednáme bez rozmyslu.

7 23.11.2021

Miluju ten obrázek Galapág se zástupem želv. O Darwinovi jsem nedávno četla jinou knihu a můžu konstatovat, že obrázkový životopis vybral to podstatné, na nic nezapomněl.

7 14.04.2019

Líbí se mi ty rozporuplné komentáře - pro někoho je tam moc popisů, pro někoho málo, jeden by chtěl víc akce, druhý naopak. Je skvělé že jsme tak odlišní, jinak by tu byla nuda :)

A teď ke knize samotné - příběh má spád, čte se to samo, ale originální zas tak není. Nejsem asi cílová skupina a už mám něco načteno a tak mi to připomíná Inkoustové srdce - tady najdete příběh o knížkách a svět v knížkách, exlibri (i když se tu tak nejmenují), přepisování minulosti či budoucnosti (vřele doporučuji) a sérii Podzemí - odtud charaktery hrdinů, hlavně Cat.

Kniha jako "předmět" je krásná - černá obálka, zlaté písmo... Ale uvnitř už je to horší. Je to chyba překladatele nebo nakladatelství? Mám pár příkladů...
- "Hedvábný šál, také bílý, zakrýval horní část jejího obličeje a zpoza kapuce vykukovaly jen oči." - je snad Isis hlemýžď?
- "Před dvěma minutami vrhla Furia do svého pokoje,..." - opravdu?
- "Muž se ni podíval"
- "... skelná vata z roztrženého plyšového zvířátka..." - to zní jako ideální hračka do dětské postýlky...
Proto si od CooBoo nic nekoupím.

7 26.03.2017

Ve škole nic moc, ale dneska jí prostě miluju.

7 01.02.2017

Knihu jsem četla někdy před dvaceti lety a líbila se mi. Hned jsem pokračovala druhým dílem, ale tam byl moc supermegagiga všeho a na čtení to bylo poněkud krkolomné, tak jsem ho zase odložila. Teď mám Stopařova průvodce jako audioknihu, kterou čte originálním způsobem Vojta Dyk a myslím, že s ním bych zvládla i Restaurant. Uvidíme :)

7 07.11.2016

Dlouho jsem přemýšlela, co napsat do komentáře... Nejdřív něco, že má kniha zbytečně moc stran a ke čtení jsem se musela trochu nutit... Ale po přečtení předchozích komentářů jsem změnila názor. Umberto Eco je prostě mistr ve svém oboru. Moc mě baví, jak nás, čtenáře, trénuje, nutí nás přemýšlet a vyhledávat si další informace, souvislosti. Kyvadlo není Jméno růže, které čtete na jeden zátah, ale o to víc je v něm schováno. Fascinuje mě skutečnost (opravdu věřím, že to tak je) jak slova tvoří realitu. Před Ecem jsem o tom nepřemýšlela, ale on nám to ukazuje z mnoha úhlů - je tu třeba pasáž, na které je později vystavěný celý Pražský hřbitov - díky němu vnímám i dnešní média úplně jinak, kritičtěji a víc používám svůj vlastní rozum.

7 12.08.2016

Právě jsem knížku dočetla. Hned jí dávám do Doporučených. K Ovemu se zcela jistě budu vracet.
Líbila se mi věta "Milovala hotely." Zkuste si jí najít a pochopit její hloubku :)

7 19.12.2015

Moc mě bavilo, jak se střídaly zápisy v deníku kapitána Simoniniho a abbého Dalla Piccoly - jak se postupně rozmotávaly vzpomínky obou. Téma celého románu (manipulace se "zaručenými" zprávami) se mi zdá vystupňované ad absurdum, ale kdoví, jestli to právě takhle nechodí den co den? Rozhodně je to kniha k zamyšlení. Na autorovi - možná paradoxně - oceňuji fakt, že ne všechno znám a všemu rozumím. Nutí mě tak, abych si prohlubovala své vzdělání a rozhled, což se počítá.

7 30.11.2015

Jednoznačné nadšení a vlastně údiv, koho jsme měli tu čest mít mezi námi. To proto, že Příliš hlučná samota byla mou první knihou od pana Hrabala. A všimli jste si, jak se rozplíváte, a já s vámi, nad úplně obyčejnými a vlastně i ošklivými věcmi, jako by šlo o růžovou zahradu? Myslím, že za normálních okolností bychom všichni vnímali krvavé papíry z jatek a spousty much jako něco dost nechutného, zapáchajícího apod. Ale když o tom píše Hrabal, všechno je jinak. To je ale kouzelník.

7 28.07.2014