Jana512 komentáře u knih
Kraj, kde žije a tvoří Jiří Pavlica, miluji, a proto jsem mu vděčna za jeho šíření krásy lidového umění zpěvem, hrou i tvorbou. Ať se daří dál přinášet lidem radost a krásu do života!
Za tuto vzpomínkovou knihu na oblíbeného kněze, Roberta Maria Mayera OFM Conv., který působil na Moravě a tragicky zahynul, jsem moc vděčná těm, kteří se rozhodli, že na jeho památku sestaví dílko, ve kterém zachytili jeho život. Kniha, bohatě doprovázena fotografiemi, nám nabízí poznat člověka, který se snažil mít rád a pomáhal lidem, kde mohl. Ti, kteří se s ním stýkali, často slyšeli jeho výzvu: "Děcka, valíme do nebe!" Ať i nám se tato výzva blízká!
Ilustrovaná knížka s příběhy - První květ, Dva sousedé, kteří viděli Boha, Kde bydlí Bůh, Zapomnětlivé město, Nejmenší semínko, Roztržitý pavouček, Vlaštovička a strašák, Lakomá žena a cibule, Jak se chytají opice a Dvě zrcadla - vysvětlují jednotlivé prosby v modlitbě Otče náš, na příbězích. Doporučuji nejen dětem!
O. biskup Tomáš se pravdivě snaží odpovídat na dotazy novináře. Hledá dobro druhých, jako jejich služebník, a nebojí se "nasadit se", jak tomu bylo v jeho etapě prvního vojenského kaplana, tak i nyní, ve své diecézi, kdy musí hledat cesty k lidem, a o to se jistě snaží. Přeji jemu i celé diecézi, aby vytvářeli mezi sebou krásné vztahy.
Autor podává nově rozjímání nad růžencem. Je mladý, a tak se odráží v jeho rozjímání snaha vést nás v proměně špatných vlastností ke ctnostem. Úrovně získávání ctností připomíná získáváni vyšších kvalit jako v PC hrách. Tak může napomoci oblibě modlitby růžence mladým lidem.
Obdivovala jsem statečnost vzdělané řeholnice, která pro své přesvědčení a obětavost pro druhé, dokázala ztratit domov i vlast, aby byla věrna svému povolání!
V tyto dny, kdy prožíváme výročí svatořečení sv. Anežky České a znovunabytí svobody vlasti, jsem sáhla a obohatila se úvahami nad vlastnostmi této světice, jak je porozjímal a sepsal do zamyšlení na devět dní, kněz Rytířského řádu Křížovníků s červenou hvězdou, který sv. Anežka Česká založila.
MUDr. Robert Dojčár, psychiatr, zodpovídá dotazy Mgr. Pavlu Bajerovi a hodnotí svůj život. Dává pohlédnout čtenáři na životní situace spojené s dětstvím, studiem, konverzí k Bohu, i na jeho lékařskou praxi psychiatra. Ve svém životě chce být přímočarý a naplno žít jak svou profesi lékaře, tak život rodinný, i život prožívaný s Bohem a s církví.
Autor nás zavádí do života dávné minulosti, která vložila základy kultury v Západních Čechách, neboť v ní, urozený Hroznata, majitel tepelské oblasti, věnoval svůj majetek premonstrátům, kteří do tohoto kraje vnesli kulturu a vzdělání. Sám Hroznata se stal mnichem a dal postavit i klášter v Chotěšově, pro sestry, z nichž jedna byla jeho rodnou sestrou. Hroznata je znám svou sociální péčí o obyvatele kraje. Na svých cestách byl zajat loupežnými rytíři, vězněn, protože bylo vyžadováno vysoké výkupné, podlehl ve vězení smrti. Stal se tak patronem nespravedlivě vězněných.
Bylo mi potěšením číst jemně procítěný popis hlavní hrdinky, venkovské dívky, která se chovala velmi statečně a povzbudivě. Nebojácně dokázala jít za svým přesvědčením do boje o záchranu vlasti a krále. S touhou sní o svobodě a spravedlnosti pro všechny lidi, odolávala nepřátelským nařčením, a i když nedosáhla ve své době ocenění, umírá pro své přesvědčení. Její námaha však nebyla marná, a dodává odvahu všem podobně smýšlejícím.
Edita Steinová, vzdělaná žena, píše tak srozumitelně a lidsky, že ji musí každý pochopit. Tato velká žena, konvertovala ze židovství ke křesťanství a stala se řeholnicí. Její život byl ukončen v nacistickém táboře. Svatý Otec Jan Pavel II. ji jmenoval jako patronku Evropy. V posledním odstavci 22 stránkového sešitku píše: "Radost bez konce, štěstí bez stínu , láska bez hranic, nanejvýš stupňovaný život bez ochabnutí, nejsilnější čin, který je zároveň dokonalý klid a uvolnění se ze všech napětí - to je věčná blaženost. To je bytí, o které člověk ve svém životě usiluje." Sestra Benedikta od Kříže - Edita Stein - toho dosáhla. Kéž v tom pomůže i nám!
Životní příběh Tatjány Lukešové i jejich blízkých v nelehkých podmínek předválečných, emigrantských, válečných i poválečných, i ve chvílích, kdy ztratily své blízké, je příkladem a inspirací, že je třeba se nevzdávat v žádné situaci a věřit v dobro a v Lásku.
Krátké články, vysvětlující různé jevy ve společnosti, ukazují vzdělanost a vtipnost autora.
Autor, P. Jaroslav Ptáček, člen Křížovnického řádu a velký ctitel sv. Anežky České, výstižně - podle tradičních zastavení křížové cesty - zachycuje události z jejího života.
Francouzský novinář píše o zvolení Jana Pavla II. a o dalších událostech z jeho života. Když se Jan Pavel později s ním osobně setkal, požádal jej o napsání knihy rozhovorů pro veřejnost, která vyšla i u nás. Novináři bylo divné, proč si vybral jej. Jan Pavel II. mu prozradil, že četl knížku o jeho konverzi ještě jako kardinál, tak mu jeho jméno nebylo cizí.
Děj vypráví židovský chlapec, který byl odsunut s maminkou a sestrou do Terezína. V táboře byl umístěn s chlapci, kde vytvořili společenství, ve kterém se povzbuzovali, takže on byl za to vděčný. Měl to štěstí, že se z koncentračního tábora vrátil, ale hrůzy, které tam jako dítě prožil, na ty nemohl zapomenout.
Autor známé Popelky Nazaretské, kterou psal jako vězeň totality, nezklamal ani touto knihou. Tak jako příroda rozkvétá po předchozí zimě a radujeme se z krásy jara, máme důvod k radosti, protože Bůh se stal jedním z nás. Dává nám poznat, jak mu na nás záleží, ale nijak nás nehýčká. I když prožíváme různé životní situace - radosti i těžkosti, vědomí jeho blízkosti nám dává sílu všechno to překonávat a posunout se dál.
Autorka velmi poutavě popisuje život komtesy Františky Coudenhové-Honrichs, která přestože jediná dědička majetku šlechtické rodiny z Kunštátu, se rozhodla svůj život dát do služby Bohu a lidem v nově vznikající Kongregaci sester těšitelek, kde dostala jméno Marie Anežka.
Děj se odehrává na pozadí dvou světových válek a tato německá šlechtična, řeholnice, v socialismu musí opustit zemi kvůli své národnosti a šlechtickému původu. Odchází působit do Argentiny. Tam slouží chudým a tam v chudé čtvrti argentinského města Rosario zemřela a byla pohřbena v cizí hrobce, protože na vlastní peníze nebyly. V Argentině se stala matkou chudým a těšitelkou nemocných. Často ani nevíme o lidech, kteří nám mají svým životem co říci.
I když jsem Svatou zemi nenavštívila, přitahují mě tato místa, která hrála důležitou roli i v životě francouzského rabína, autora knihy. Odjel do této země z rodné Francie, aby lépe poznal židovství. Tuto zemi miloval, ale musel ji opustit a vrátit se do rodné Francie. Tam poznal svou ženu a měli sedm dětí. Žena mu umírá a on se sám o děti stará! Kříž, který jej od dětství přitahuje, mu pomáhá překonávat životní obtíže a stává se křesťanem.
Autorka nás seznamuje s místem, odkud Panna Maria ve svých zjeveních nabádá lid k modlitbě, aby byli připraveni čelit občanské genocidě ve Rwandě. Učí je sedmibolestný růženec, ve kterém uvažujeme, co vytrpěla ona sama, Matka Ježíše, která nám chce pomáhat, protože jí na nás všech moc záleží.