Janadvorackova komentáře u knih

Tak jsem v uplynulém týdmu poslechla všechny tři díly téhle dějepisně-drbací ságy. "Muži a milenci," "Ženy a milenky," "Děti a levobočci" všech, co v tady vládli.
Proč to píšu takhle v kostce?
Protože mám pocit, že jsem četla všeho všudy jednu knihu, ale třemi páry očí, ze tří stran, třikrát jinak, zleva doprava, opačně a k tomu seshora dolů a zdola nahoru. A odzadu taky.

Mám pocit, jako kočka, co se právě vyválela v šantě kočičí a užívá si rauše -:))).
Prakticky stejné informace třikrát jinak: wow, hustý, nářez, mazec, síla!
Jenom tedy "Děti a levobočky" hodnotím nejhůře - jen dojem, i když psychouš "Julio Caesar" zapůsobil.

12 01.02.2020

Začátek pecka, včetně filozofických zamyšlení s božím podtextem. Ačkoli tedy na výkladu náboženství nevidím nic vědeckého, zařazení do fantastiky to nepopírá. S tímto vědomím jsem do příběhu šla a chvíli se i bavila. Ale od čtvrtého světa jsem se nudila.
Druhá kniha autorova, holt musím sáhnout po jiné.

12 14.01.2020

Stejně jako u "Čelistí" je tohle další kniha, jejíž unylé zpracování zapříčinilo vznik koukatelného filmu.
Bohužel tady, než se seznámíte se všemi aktéry pozdější tragédie, to tak dlouho trvá, že na polovinu dočista zapomenete.

12 03.01.2020

Krásný a lehký příběh dvou trochu společensky znevýhodněných mužů, (nikoli partnerů) a jejich cesty k věcem, které jsou pro nás běžné.
Začnou spolu bydlet pod kontrolou sociálního pracovníka, který je někdy motivuje a občas štve.

Epizoda s pořizováním koťat byla nádherná :).

12 07.12.2019

Trochu "akčnější," ale ne lepší. Spíš stejně výborný, místy vtipný příběh s detektivní zápletkou, navíc v sympatickém prostředí sněhem zavátého městečka.

Ideální zimní čtení. Ráno jsem otevřela okno, do pokoje vtrhlo něco hnusně ledového, jinovatka na trávě mi připomněla účet za topení - čili výborný čas pro "zimní příběh," to abych se tím netrápila. Hmm, okno jsem zase rychle zavřela a hřála se u vraždy lichváře. Tedy... lichvář je něco jako zvíře, takže mrtvého mi dokonce, přiznávám se, nebylo líto.

Paní Grimmová si nechala zámek "vytunit" sledovacím systémem, šmíračka jedna :). A do společnosti přibyla náctiletá Johana, která tam vnesla trochu těch pubertálních manýrů.
A i když je místo činu hnedle ze začátku značně zdevastováno, ke konci vede série stop, které postarší baronka sleduje stejně pozorně jako noční nespavce potulující se po chodbách zámku :). Někdy smíchy nemůžu, fakt se mi to líbí.

12 11.11.2019

Pamatujete tu filmovou scénu, jak je nalezena opuštěná loď, a když jeden z hrdinů vleze do vody, vykoukne tam na něj z temnot hnusná bílá hlava jednoho z pohřešovaných?
Tak to byla jedna z nejhnusnějších filmových scén mého dětství :) (horší bylo už jen nalezení mrtvé astronautky v Planetě opic, včetně znepokojivého zvuku, který celý obraz doprovázel), fuj.

Čekala jsem tedy, že kniha bude mnohem temnější a žralok hladovější, než ten filmový. Že na městečko padne strach a rybka bude ve dne v noci brázdit vody a všelijak možně se lidem nečekaně ukazovat. Ale omyl.
Přestože je kniha čtivá, zajímavá a zábavná, žraloka a jeho choutky nechává někde na druhé koleji. Nebo na druhé vlně :).
Hlavní roli hraje politika města, milostné pletky a fantazie o znásilnění.
A mrtvá kočička.

12 03.10.2019

Krátké, ale geniální.
Věřím, že v tom budu hledat rady opakovaně, protože obsah se dá aplikovat i na běžné, třeba pracovně-právní situace. Nebo sousedské vztahy :), o partnerských nemluvě :).
Nebo si můžete při čtení, či poslechu prostě jenom vyčistit hlavu a zjistit, co stojí za boj a na co je nejlépe se vyprdnout :). K tomu konvici čínského zeleného čajíku a osvícení je na cestě, jo!
Též jsem při poslechu nabrousila nože v kuchyni :).
Jako vážně.

Balsekar: Berte ty citace jako metafory, ono Vám to třeba otevře oči. A nebo taky ne. Možná byste byl prima zajatec :) - bez představy o tom, čeho jste schopen, nebo jakou máte cenu. Alespoň byste nezlobil :).

12 01.10.2019

Nástup byl skvělý - do propuštění z vězení.
Jak se začaly dít ty divné, psychedelické věci s bohy (pěkné popisy, to zase jo), začal mě příběh štvát. Připomínalo to všechny podobné adaptace na téma oživení starověkých strážců světa, nebo věcí jako "Hra," "Chata v horách," podobenství nejrůznějších reality show apod.
Vypadalo to, jako bych takový příběh x krát četla, y krát slyšela a z krát viděla.
No ale hrdina není vyloženě idiot, i když fakt nevím, proč neklade víc otázek a všechno přijímá v podstatě bez protestu... Vlastně trochu divný bude. A nejen on :). U příběhu jsem nicméně zůstala. Od poloviny mě totiž až nečekaně zaujal a zajímalo mě, jak skončí.
Doposlouchávám, třeba komentář ještě upravím.
Další autorovy knihy asi číst nebudu.

12 28.09.2019

Už si začínám připadat hrozně divně, když mě tak zvaná kniha, kterou by si měl člověk přečíst, opět nebaví (je uvedena i ve zdejším nějakém seznamu "sto knih, které by si měl každý přečíst," nebo tak nějak)...
Ne, tahle mě nebavila. Poslouchala jsem, nedoposlechla.
Příběh byl jednoduše o ničem. Promiňte mi, prostě to, co mi chtěl autor sdělit, mě nezajímalo, místy popuzovalo. Zkrátka jeho pohled na realitu byl pro mě nesnesitelný, takže jsem audio vypnula. A šla spát.
Možná, ale jen opravdu v případě útoku mozkožravých zombíků, se ke knize vrátím. Nebo až budu mít pocit, že mi už nic nedává smysl, tohle ho možná dá.

Trochu chápu středoškolského učitele, který nám některé autory prostě jen nadiktoval se slovy "přečtěte si, pokud chcete."
U některých vyloženě odrazoval, což v budoucnu kopírovalo i mou zkušenost. To mě zase utvrzuje v tom, že ne všechno zlato, co se třpytí.
Ale film podle knihy jsem zvládla.

12 21.09.2019

Připadám si trochu jako úchyl, jo. Takové morče vůbec netuší, jak to mají lidé, kdežto teď, když půjdu kolem morčete, "budu vědět" a ono s tím nic neudělá -:))).
Kočka také neví, jenomže ty naše mršky se s tím vůbec netají a klidně špulí zadky na parepetu kuchyňského okna - za bílého dne - když tam vaříme, jíme a jsme -:))).
Tedy... tahle knížka mi k tomu vůbec nepomohla, ale když jsme před lety letoucími měli malé králíčky a bylo jich osm a všichni byli bílí, měla jsem problém poznat, kdo je kdo. A poznalo se to až poté, když jsem koukala, kdo na koho skočí.
Třídění pak bylo snadné. A měli po...

Knížka je docela útlá, zato plná zajímavých informací podaných úplně normálně, sympaticky čitelnou formou. Člověk by neřekl, že je v živočišné říši přirozené i to, co my považujeme za nepřirozené v té lidské.

12 23.07.2019

Zajímavý námět - do USA se nelegálně dostávají migranti z Číny a ještě je možné, že mohou vyvolat mnohem větší problém. Navíc na začátku se najde hromada mrtvých v kamionu, stopa vede k různým nekalým živlům, přičemž ne všechny postavy příběhu jsou charakterově jasné :).
Jenomže natěšení na něco ve stylu "Smrtící epidemie" zabije Margaret a její divné chování. Otravná byla i její silně věřící asistentka Lucy.
A následně to pohřbilo rozuzlení celého příběhu. V něm je takový jeden moment, kdy se přijde na to, kolik lidí je schopno způsobit onen globální problém. A vyřešeno je to snad ve dvou větách?
Nevím, jak silně jsou zakořeněny kulturní zvyky v určitých komunitách, ale ať mi nikdo neříká, že když se coby Číňan odstěhuji do USA, nebudu chtít vyzkoušet lákadla země velmi odlišné od toho, co jsem do té doby znala.
Prostě ten konec autorovi nežeru, ale ze zvědavosti sáhnu i po dalších dílech, proč ne.
Co tě nezabije...

12 08.06.2019

Audio načteno dobře, komentář ještě upraven.
Autor psal tuhle knihu údajně deset let. Dobře, za tu dobu si mohl sepsat koncept, podle něhož to mohl napsat srozumitelněji (vida, v doslovu sám přiznává, že si je jakési rozmělněnosti vlivem času a problémů při psaní vědom).

Nemám totiž díky tomu z knihy pocit plynutí času, a to má v názvu letopočet, což výrazně kazí nejen dojem z celého tohoto oceňovaného, přeceňovaného, nedoceňovaného díla (souhlasím se vším), ale způsobuje to, že text s obsahem, který tak působit nemá, působí místy až nudně.
Je mi to líto, ale jo, těžko jde ovšem o obsahovou chybu. Obsah totiž chybu nemá.

Autor se bohužel místy rozvláčně vykecává a všechna fakta, která by třeba chtěl uvést, se v tom ztratí. Stejně jako oběti lidí, kteří prostě neměli šanci podobnou knihu napsat, protože umřeli. A že jich bylo. Popisované podmínky by vězňům mohli závidět snad i vězni Druhé války. Nesmyslné tresty za nic a promarněné životy vám můžou připomenout naše vězení v padesátých letech. Můžete si říkat, že u nás to tak dramatické nebylo? A kdo to posoudí?

Ačkoli dokážu ocenit sílu touhy o přežití v nepřirozených podmínkách za stupidního režimu, Souostroví na mě působí rozmělněně, přestože určitě obsahuje obsáhlé informace o dění v Rusku ze všech stran a stává se tak jedinečným svědectvím.

"Klasici" pro mě mnohdy nejsou zárukou kvality a ani tady výjimečnost autora necítím. Měla jsem bohužel místy pocit, jako by čtenář měl jen přijmout to, co nabízí a dál neuvažovat. Možná věc hrdosti národa, dojem pod tíhou utrpení, kdy autor lidem vzkazuje, že nemíní víc vysvětlovat, protože my si knihu čteme v teple a bezpečí, zatímco on tohle v životě pocítil minimálně? Možná.
Místy mi vadily i takové jakési hanlivé narážky na podobná díla jiných autorů. Nebyla jsem si jista, na kolik všichni ti literáti psali pod vlivem toho, co zažili, nebo spíš pod nátlakem, protože nechtěli prudit "vládu."
Kde jsem to už slyšela?

12 21.05.2019

Hrbáč, liliput, kejklíř a hvězdopravec - to jsou čtyři hrdinové příběhu. Čtyři "dvorní šašci" jednoho zmetka, jemuž jejich jinakost a znetvoření sloužili k pobavení.

Příběh nelíčí známé krutosti války, neopírá se ani tak o historii. Část z koncentračního tábora je tady jen částí vyprávění.
Ale určitě stojí za přečtení, protože každý ze čtveřice má co říct.
A samozřejmě přijde i čas pomsty :).

12 04.04.2019

Viktorie působí jako sympatická, inteligentní ženská, která se uměla skvěle porvat s tím, co jí život nadělil, i když třeba s její matkou to nebyl žádný med. Jelikož Viktorie jako jediná ze všech možných budoucích následníků přežila dětství, byla hlídaná, nesměla být nikdy sama, přesto po samotě toužila, (ani se jí nedivím :)).
Mládí budoucí královny v podstatě bez vrstevníků a zábavy muselo být strašně smutné.

Kniha je podána jako deník čtený a zároveň dopisovaný v době krátce před její smrtí.

12 20.02.2019

První díl byl lepší, ale Londýn v téhle podobě mě baví a ráda zkusím další.

12 03.01.2019

Také jsem, tedy pro změnu slyšela, dvojknihu - spolu s Rosemary. A první se mi líbila víc.
I když mají paničky něco do sebe, nic převratného se vlastně nestalo.
Chlapi mají rádi prsaté, poslušné blbky bez názoru, za nímž by si stály. A ty jim přizvukují. Ať už se pak změní tak, jako v příběhu, nebo vlivem vztahu, což už jsem také párkrát viděla - dokonce jako až tak, že dotyčné poslaly do háje bývalé přátele - je to smutné. Považuji tento druh slepic, pardon manželek, za exkluzivní vzorek povrchnosti lidstva a doufám, že to v jeho evoluci bude jen pomíjivou kapitolkou.

Každá rodina má být trochu chaotická, jednotlivci v ní nestejní, děti svého času neposlušné a dospělí na pochybách. Ne jako ze škatulky, reklamy, časáku. To neexistuje a fungovat nemůže.
Jenom můj názor založený na vlastním pozorování :).

12 02.08.2018

Knihu načetl František Dočkal. Někto tu uváděl jiné jméno. Že by vznikly dvě verze?
Příběh byl předvídatelný, což je u detektivek průser. Bohužel proto mě bavil jen málo. O duševním zdraví vězněné po tak dlouhou dobu trochu pochybuji, ale byla jsem její fanda, to zase jo. Bohužel tak od půlky knihy mi bylo jasné, kdo je padouch. Jeho motiv je navíc pěkně divný. Nebyl jediný, komu se toho dne stalo něco zásadního. Moc to hrotil, sobec jeden.

12 08.09.2017

Nejsem si úplně jista, od kdy se u nás počítá čas na minuty, ale Oldřich v jedné chvíli okukuje mrtvoly a někdo ho vyruší. On ho odbyde stylem "Minutku." To mě jako docela zarazilo a teď jsem chvíli hledala tu historii, jenomže jsem se konkrétní odpovědi nedobrala. Kdyby někdo věděl...
Myslím zkrátka, že v té době se řešily dny a měsíce a sledoval se čas na zasetí a sklizeň a různé jiné nutnosti - to jsem se ostatně i dočetla. Jen ty minuty mě zarazily.

Příběh se mi líbil - svým způsobem. Opět jsem narazila na to, co už jsem popisovala u jedné jeho knihy - příběh mě nenutí hledat vraha. Nechám si to naservírovat a to není dobře. Zkrátka jsem nepostřehla, že bych s ním byla na začátku konfrontována - jako v každé detektivce "vrah tam má být pořád, i když očím skrytý." Tyto příběhy k vrahovi obvykle "nějak dojdou," a i když je to cesta mnohdy zapeklitě zajímavá, jako by ale jen pro Oldřicha z Chlumu.

Historické detektivky z našich luhů a hájů vítám. Hezky u toho hraje představivost, hlavně když knihu poslouchám a můžu s ní jít třeba z práce a neřešit věci, které se tam děly. Můžu prostě vypnout a vnímat pro změnu něco smysluplného, než přiblblé hašteření o normy a dodací lhůty. To je tím, že lidé počítají minuty. Kdyby se řídili ročními dobami, nebyli by tolik ve stresu -:))).

Také si říkám, že panoš Ota musí mít slušnou sbírku pohlavních nemocí :). Na seník bych s ním teda nešla :), ale holt to byla jinačí doba.

12 25.07.2017

Kdybych, vzhledem k autorům, měla na začátku odhadnout, jaká ta kniha bude, moc bych se netrefila. Dvojice totiž vytvořila autořího mutanta, jemuž to psaní jde též neskutečně dobře, ale jako by úplně jinak dobře :).

Díky a šup do Kutné Hory. Že by se mordem v Barboře maskoval děs z podzemí a stříbrnými mincemi vykupovaly hříchy. A provinilci končili zapleteni v kole, nebo na nich bylo i jinak právo útrpné uplatňováno :)? Už se těším.

12 16.06.2017

Další kniha, kterou bych nečetla, kdybych ji neslyšela. Zajímavý příběh částečně podložený skutečnými událostmi. Některými lidmi zde níže zmiňované znechucení nad koncem pramení prostě z toho, že pravděpodobně nepostřehli, že některé postavy byly fiktivní (ty, u nich autorka vymyslela několik konců). A na konci už na tom zkrátka nezáleželo. Příběhu švadleny-špionky to ale pro mě na zajímavosti neubralo. Teď mám chuť zažít nějaké dobrodružství. Místo toho tady dřepím a trpím depresí z toho, že musím do práce :). A v mé práci mohu na spolupráci s tajnými službami určitě zapomenout :).

12 23.10.2016