JaniMa komentáře u knih
(SPOILER) Kniha mi neobvykle sedla. Děj mě celkem rychle pohltil a Cynthia mi byla od začátku sympatická. Jen je škoda, že se z ní v jednu chvíli stala až přespřílišná superhrdinka. Možná, že to k takovým knihám patří, ale v tomto případě to trochu pokazilo navozenou atmosféru.
Z trojice Blackout-Zero-Helix je to moje první čtení a soudě podle příspěvků ostatních, mám ještě na co se těšit.
Seriál jsem neviděla a Sherlocka znám zatím jen okrajově, takže moje setkání s manga verzí bylo plné napětí a nečekaných zvratů. Sice mě trochu zarazilo, jak jednoduché bylo řešení krimi zápletky, ale ve svižném ději se to vcelku skrylo. Opravdu jsem si užila každou stránku a už teď pokukuji po další manga knize, kterou bych zpestřila obvyklé neilustrované čtenářské menu.
Pomalé, zdlouhavé a plné opakujících se frází a narážek. Kam se vytratila veškerá originalita? Kde jsou neočekávané zvraty? Jsem ráda, že je série u konce. Další záplavu jmen bych už asi nevydržela...
Prostě to není čtení při každého.
(Já bych se na to vykašlala už u 4.dílu, nebýt planých slibů, skalních fandů, že se to ještě rozjede.)
Autor vytáhl několik zajímavých střípků z historie a uspokojivě je zakomponoval do pro čtenáře nenáročného příběhu. Oceňuji rozmanitost charakterů. Kniha pěkně vykresluje, jaký měl válečné konflikt dopad na různé skupiny obyvatel Evropy. Je fajn, si občas odpočinout u něčeho, co nemá desítky postav a stovky stránek.
*Postřeh: Kniha, přestože to není učebnice ani příručka, vybočuje opakováním slova "logaritmický".
Střet králů mě přesvědčil o kvalitách Martinova díla. Na můj vkus je to sice čtení úmorně dlouhé, ale oproti prvnímu dílu mnohem lépe koncipované. Konečně mám pocit, že mezi mnoha postavami, místy a událostmi existují nějaké spojky, a protože o nečekané zvraty, napínavé scény plné lstí a úskoků, ani originální charaktery není nouze, těším se i na třetí díl. Třeba se v něm autor rozhodl zbavit i výčtů nepodstatných jmen a někdy až přehnaně dlouhých popisných vět. Tato kniha by sice ani po takové úpravě moc nezhubla, ale četla by se snáz.
Pro třetí setkání s Follettem jsem si záměrně vybrala něco útlejšího, protože rozsáhlý román Pilíře země byl na můj vkus až moc. Kniha zajímavě prezentuje události předcházející světové válce a vykresluje dobovou atmosféru skrze detaily o oblékání, architektuře i společenských konvencích. Příběhová linka, která se skrz to vše line je zpočátku povrchní a slabá, ale před závěrem to začalo být opravdu napínavé, takže jsem se u knihy nenudila. Jako historicky laděná oddechovka to bylo dobré.
Série je brilantně promyšlená, ale čtení to bylo náročné. Jednak bylo třeba dávat pozor, kdo je kdo, a pečlivě sledovat slévání jednotlivých příběhových linek, a pak je tu taky ten fakt, že sexuální zneužívání dětí je silně emotivní téma. Některé pasáže na mě byly moc, a to jsem předpokládala, že v knize už mě nic nemůže vyvést z míry. Myslím, že teď si budu muset srovnat hlavu něčím odlehčenějším.
Mám ráda knížky Agathy Christie. Z bilingválních knih (nejen s příběhy od této autorky) se mi tato zdála zatím nejlepší.
Netradiční kniha. Nikdy jsem se o podobnou tématiku nezajímala. Přesto si dovolím tvrdit, že nejsem sama, kdo se neubránil mrazivému zamyšlení nad stavem naší společnosti. Většina z nás tu a tam svalí vinu za své jednání na to či ono. Možná by mě nemělo překvapovat, že u vrahů je to nejinak... To odmítání téměř veškeré zodpovědnosti pro mě bylo šokující. Ještě pořád mi to nedá spát.
Tato knížka mě tak dlouho pronásledovala, až mi to nedalo a ukrojila jsem pro ni ze svého času. Teď jsem na rozpacích.
Byly tam zajímavé úseky. Autor nabídl netradiční pohled na svět. Přesto si po přečtení nepřipadám o nic bohatší. Žádné WOW, motivace ani inspirace do života, kterou bych od takové knihy čekala.
Není to špatné dílo, jen je asi určené pro někoho jiného.
Zaujal mě způsob, jakým byl vykreslen obraz meziválečného dění. Nemohu říci, že jsem byla vysloveně nadšená, ale některé pasáže stály za zamyšlení. Oceňuji příběhy, jejichž obsah se hned po přečtení nevypaří z hlavy, proto 4*.
Knihu jsem nedočetla. I těch pár přečtených kapitol byla ztráta času. Pokud šlo o vykreslení jakéhosi obrazu doby z netradičního úhlu, tak budiž, ale pro mě to nebylo ani zábavné, ani přínosné.
Od odpadního čtení to dělí jen skutečnost, že se v tom daly najít hlava a pata, i když od jedné k druhé to bylo jen kousek.
Před časem jsem přinesla domů 2 knihy o apatykářích. První (Vandrovní apatykářka) jsem přečtla záhy a byla jsem velmi zklamaná. Přečtení komentářů u tého knihy jsem v očekávání další katastrofy pozbyla chuť do apatykářského čtení a přemluvila jsem se knihu přece jen zkusit až nyní. Bylo to zlé? Ne, tak, jak jsem čekala.
Autor sestavil konzumovatelné komediální vyprávění, které nevyžaduje příliš pozornosti, a přestože se tu určité scénáře opakují a humor není zrovna inteligentní, číst se to nechá. Na druhou stranu, kdo se knize vyhne, o nic moc nepřijde.
Šplhající muž mě nezaujal. Čtení Lví hřívy a Podnájemnice v závoji bylo napínavější. Tu a tam jsem si posteskla, že text není zjednodušenou angličtinou, protože přeskakování mezi levou a pravou stranou s překladem bylo únavné, i když jistě lepší, než vše luštit pomocí překladače. Přesto si myslím, že český překlad v tomto dvoujazyčném vydání mohl být upraven lépe. Chápu, že smysluplně přeložit slovo od slova není proveditelné, ale místy byl překlad věru matoucí. (Příklad z kraje knihy: "It was one Sunday evening early in September of the year 1903 that..." = "Jednoho nedělního večera počátkem roku 1903...")
Atmosféra a kulisy příběhu jsou vykreslené velmi kvalitně. Postavy už tak dobře zpracované nejsou. I to bych ale bez mrknutí přešla, nebýt vetchých zápletek.
Co kapitola to jeden příběh. Každý je zakončený velkolepým odhalením ve stylu Hercula Poirota, ve kterém se spojují jednotlivé střípky skládanky sbírané napříč předcházejícími stranami. Taková struktura se mi obvykle líbí, ale tady mi přišly některé spojky poněkud zmatené a ve výsledném obrazu jako by byly díry.
Zkrátka: Po dočtení mi chyběl očekávaný pocit úplnosti.
Za jednotlivé kapitoly:
První příběh před soud pohnaného tesaře, ve kterém se čtenář seznamuje s notářem Petrem a jeho pomocníky mě moc neoslovil. Zdálo se ale, že autorka se orientuje v historických reáliích, a tak jsem pokračovala dál s očekáváním něčeho většího.
Druhá kapitola mi přišla zpočátku zajímavější, ale nad množstvím jmen a rodinných pout mezi jednotlivými postavami se mi po přečtení několika stran klížily oči.
Třetí příběh byl málo uvěřitelný, ale napínaví, originální a dějově živější než předešlé dva.
Poslední kapitola měla zajímavý námět, ale než se mi konečně podařilo vstřebat všechna jména, opustila mě téměř veškerá zvědavost po tom, jaké bude rozuzlení.
Asi bych hodnotila jen 3***, ale za dobovou atmosféru jednu přidávám. Bylo osvěžující chvíli se od knih krimi (převážně zahraničních) autorů na chvíli odtrnout a zabrousit do historie domovské půdy.
Zpočátku trochu zklamání. Čekala jsem knihu, která mě sama vtáhne, ale tady jsem se musela snažit a cestu k ní si trochu prosekat. Je to snad poprvé, co mi u nějaké knihy tak moc nevyhovovalo uspořádání. Vložené kapitoly mě vždy vytrhly z toku informací, kterých je v knize bezpochyby nepřeberně, a někdy bylo velmi obtížné vrátit se k nim zpět.
Na knize si začíná neúprosně pochutnávat čas (logicky s ohledem na rok vydání originálu), což se odráží v kapitolách z její druhé poloviny, které jsou orientované na soudobou problematiku energetických zdrojů. Přesto bych tu ráda ocenila velkou koncentraci informací napříč všemi stránkami. Na velké množství dat ke vstřebání v krátkém úseku textu jsem si brzy zvykla a do poloviny knihy mi autorův věcný styl začal naprosto vyhovovat. Jsem ráda, že se nezdržuje zbytečnou omáčkou a nevyzvedává, jak je to či ono úžasné a fascinující.
Hlavně v úvodních kapitolách bych ocenila více grafů, které by lépe dokumentovali obsah textu. Například v té věnované fotosyntéze by rozhodně nic nezkazilo alespoň zjednodušené schéma shrnující jednotlivé popisované děje.
Za mě dobré čtení a je škoda, že není mnoho titulů, se kterými bych jej mohla srovnávat. Uvítala bych více podobných knih.
Po přečtení prvních stránek jsem knihu viděla jako velmi nadějnou. Zaujal mě námět a líbilo se mi i členění příběhu do krátkých kapitol. Po té, o jsem jich několik přečetla, mi ale přišlo, že se celý děj až přespříliš točí okolo vymetání hospod a je jaksi uměle vyplněn narážkami na sexuální život hlavních aktérů. V příběhu mi navíc chybělo napínavé rozplétání vyšetřovaného případu. Knihu bych proto hodnotila jako jakýsi průměr - neurazí, nenadchne.
Po přečtení prvních 50 stran jsem knihu málem odložila. Dlouho mi trvalo chytit nit a vžít se do příběhu, jehož hlavní hrdinka je chvíli odvážnou bojovnicí připravenou pomstít svou rodinu a chvíli na to ustrašenou holčičkou. Ostatně určitý charakter podle mého názoru postrádaly vedle Melisandy i další postavy.
Na druhou stranu se mi velmi líbilo prostředí, do kterého byl příběh zasazen a potěšila mě drobná exkurze do života středověkého kata. Možná i proto jsem příběh nakonec dočetla a času stráveného nad ním nelituji.
Nenáročná milá knížka s porcí adventní nálady. Připomenutí vybraných vánočních zvyků bylo fajn, ale kouzlo, které tu mnozí opěvují, jsem v knize neobjevila. Asi nemám toho správného vánočního ducha...
Samotnou mě překvapilo, že jsem se do knihy začetla. Obvykle bývám k podobným titulům dosti skeptická. Nevidím v nich nic víc, než prázdné skořápky s nafouknutými názvy.
Toto skořápka není úplně dutá. Pár zajímavostí a myšlenek jsem v knize našla. Škoda, že obsah některých kapitol je značně předvídatelný a některé úseky textu působí tak, že autor jen potřeboval knihu nafouknout do větší šířky. Omílání již napsaného mi přijde v knize, ve které může čtenář listovat tam a zpět dle libosti, zbytečné a zde to bylo až otravné.