JantarMantar komentáře u knih
Poutavé vyprávění a velmi čtivý text. Příběh je však přiliš doslovný, žádné tajemství nezůstane skryto, vše je vysvětleno. Hrdinovo tvrdohlavé směřování za jediným cílem je ke konci hůř pochopitelné, až únavné. Zajímavé jsou pasáže z Topkapi a obraz každodenního nelehkého života personálu. Popravdě je pro mě těžké pochopit touhu jedinců stoupat kariérně až do nitra Enderunu, když jediná cesta z Topkapi a ze služby obvykle je, podle knihy, nohama napřed.
Kniha je erudovaným průvodcem balkánskými válečnými konfllikty a rozbitými vztahy této divukrásné krajiny. Ano, autor nás zavede do Bělehradu, Splitu nebo Dubrovníku, ale je to ta temná strana příběhu měst a krajiny. Přesto je tu řada zajímavých doporučení pro cestovatele, které nezajímá jen pobyt u moře. Čtivé a poučné.
Opravdu velmi špatný a naprosto nezvládnutý překlad. Prakticky se to nedá číst.
Kniha nabízí zajímavý pohled na (především mužský) disent z poněkud nezvyklé strany. A autorka soustavně boří modly, nejen Juráčka. Zároveň je text silně autoterapický, neučesaný a příliš dlouhý.
Pointa knihy je jasná a zásadní, vyznění dosti depresivní. Co se týče textu, tak mi přišel repetetivní až nudný, struktura textu se v jednotlivých kapitolách stále opakuje. Působí to jako soubor přednášek.
Skvělá adaptace, opulentní výtvarné zpracování. Komiks obsahuje i drobné vtípky chtěné (postava Renfielda) a v českém vydání i nechtěné (zapomenutá korekturní poznámka od Ály - což u limitované edice trochu překvapí a zamrzí. Álu pak může mrzet, že její komentář k "čúrku" zůstal bez odezvy).
Text je poněkud neuspořádaný, Vollard není úplně nejlepší vypravěč. Ale jeho text umožňuje nahlédnout do kouzelného světa francouzského malířství (především impresionismu) na přelomu 19. a 20. století.
Až nakažlivě čtivý text snažící se postihnout všechny aspekty života členů rodu. Někdy až s bulvárním nádechem. Dojem kazí občas podivný překlad z angličtiny ("otomanský") nebo řada tiskových chyb (záměna Tiberu s Tibetem, pobočky s odbočkou apod.).
Rozsáhlý faktografický text věnující se především dílu Františka Vláčila (o jeho v životě, který tu jen občas probleskuje, se příliš nedozvíme) a členěný převážně chronologicky podle jednotlivých děl. Kniha přináší úctyhodný a vyčerpávající rozsah informací s více než dvěma tisíci poznámkami pod čarou. Z výše uvedených důvodů není čtení textu jednoduché, kniha je však jistě určena především pro filmové vědce, kteří jsou bez kontextu schopni zařadit některé informace. Poměrně časté překlepy v textu zamrzí.
Hlavní postava mi byla silně nesympatická a sama sebe charakterizuje jako hulváta, s čímž musím souhlasit. Nicméně text je skvělý, strhující, někdy zdlouhavý, jindy zkratkovitý.
Výborně napsané, dobře přeložené. Fracassi umí vyprávět příběhy, studiem postav připomíná Kinga. Nadpřizeno však působí náhodně, neukotveně, bez pravidel a popravdě hrůzu příliš nevzbuzuje, ne tak jako skvělé texty Lairda Barrona, který napsal předmluvu.