jaroiva komentáře u knih
Neskutečné. Šachy jsem nikdy nehrála, jsem spíš zbrklý člověk, nejsem zvyklá promýšlet své tahy nijak daleko dopředu. Walter Tevis mě ale dokázal upoutat k šachovnici (alespoň virtuálně přes písmenka v knize). Partiím jsem rozuměla sice asi tak dobře, jako chápu kvantovou fyziku. Vím, jak se mohou pohybovat jednotlivé figury, znám dokonce i rošádu! :D A tím končím.
Přesto se mi zdála knížka napínavá právě v těch šachových partiích. Šachy jsou tu podané jako těžce adrenalinový sport, se mi zdá.
No, není to sice Zpěv drozda, ale nemohu dát míň než 5* a musím doporučit.
Dva dny jsem byla myšlenkami na Marsu. Děkuji za to. Ke konci jsem už začínala být unavená z těch technických popisů, ale bylo to psáno tak srozumitelně, že jsem se neztrácela. Výborně promyšlené a dostatečně reálné, uvěřitelné. Vtipné hlášky, občas na hranici šibeničního humoru, (vzhledem k popisované situaci) mě vážně bavily.
Jediné, co mi trochu vadí, je to, že mi od začátku bylo jasné, jak to dopadne, což mi trochu ubralo na napínavosti. Zkrátka americký autor, co už.
Docela mě to navnadilo, abych se podívala na film.
Miko mě možná baví víc, ale tahle knížka měla spád, náboj a všechno, co má podle mě detektivka mít. Má jedinou vadu, je krátká :). Potřebuju hned další díl.
Síla. Jediné, co bych vytkla, je český název, kvůli kterému jsem nebyla na konci tak překvapená, jak bych byla, kdyby název zůstal Verity.
Jinak mě to ale dostalo.
Chtěla jsem si letos dát předsevzetí, že budu chodit spát včas.
Jenomže jsem si nepromyšleně pustila tuhle audioknihu... No, je krátce před třetí hodinou a nevím, jestli budu schopná rychle usnout. Srdce mi buší... Bylo to vážně dobrý!
Zpočátku, teda od konce, mě to moc nebavilo, ztrácela jsem se v postavách, Daniel byl ale poměrně brzo jasný...
Ovšem pak, jak děj postupoval k začátku, bylo to víc a víc na bednu, a po dočtení kapitoly 1 jsem si musela přečíst ještě znovu začátek /konec... Jestli Vám můj komentář připadá zmatený, dávejte při čtení této knihy větší pozor než já :)
Ale užila jsem si to. Určitě zajímavý koncept vyprávění.
Pro mě jde o velmi působivé dílo. Horory a zejména duchařinu vůbec nevyhledávám a ani od Kinga se mi tahle poloha nelíbí. Občas mě baví magický realismus.
Ani tady mě ale nezaujala duchařská část. Mnohem víc mě uchvátily velmi reálně popsané vztahové zápletky.
Líbí se mi, že je knížka částečně akční, částečně napínavá, označení thriller sedí.
Mnohem víc než nereálné mytologické mystery mi kniha brnkla na strunu přemýšlení o tom, jak si ničíme přírodu a jak se chováme ke svým starým přátelům a známým.
Taky mě baví české prostředí, mám ho mnohem raději než pořád dokola americké. I ta česká mentalita je prostě jiná a tady se to autorce podařilo zachytit dost věrně.
Poslouchala jsem jako velmi povedenou audioknihu, která mě chytla od začátku na udičku hledání pravdy o ztraceném klukovi, ale postupně mě držela na úplně jinou návnadu. Konec jsem už vnímala hůř, protože se mi v průběhu otevřely nějaké mé vlastní frustrace, které jsem myslela, že už mám vyřešené. No, asi nemám.
Takže pro mě bylo na knize mnohem víc než nějaká "trapná duchařina" :).
Pěkně děkuju, teď abych si to zpracovala :D.
A pak se budu těšit na další autorčinu knihu.
Jednou jsem zase sáhla po něčem jen podle hodnocení a nepřečetla si ani anotaci. A to bylo dobře. Kdybych si bývala přečetla, o čem to je, vůbec bych se do Krále Krysy nepouštěla. Tohle nepatří k mým oblíbeným žánrům.
Ale od začátku (po prvním překvapení, co to vlastně je) mě kniha bavila. Je taková... velice autentická.
Jak většinou nečtu knihy opakovaně, tak u této věřím, že se k ní ještě někdy vrátím.
Vřele doporučuji.
S Covidem a BLM autor tentokrát hodně tlačí na pilu. Nemám ráda tuhle americkou agitku. Stejně tak, jako product placement. Kdyby se proškrtaly podle mě úplně zbytečné covidové kecy, byla by kniha nejen kratší, ale i nadčasovější. Tu antirasistickou agitku tam má napasovanou lépe.
Přes toto vše se mi kniha líbí, je civilnější (tj. ne tak nadpřirozená) než většina kingovek,což je pro mě plus. Samotný děj mě dost bavil.
Přátelé i mudlovští šmejdi, tak tohle bylo maximální překvapení!
Původně jsem si říkala, co může takový "mladý cucák" vykládat zajímavého, že má kniha tak vysoké hodnocení.
Ale dostal mě hned od začátku vtipný styl a poutavé vyprávění historek ze zákulisí natáčení i popisu osobních postojů.
Občas jsem se musela zasmát nahlas. Barvité líčení piškuntálií, které prováděli kluci "na place", mi minimálně zvedlo koutky úst pěkně vzhůru.
Poslouchala jsem audioknihu, a tu mohu také doporučit. Radek Škvor načetl knihu excelentně, jeho interpretace se skvěle hodila k ladění knihy. Což je částečně způsobeno tím, že Draca daboval, ale nejen proto se mi to líbilo.
Musím říct, že jsem si knihu od začátku do konce užívala a klidně bych snesla ještě pár kapitol. Takže doporučuji a musím dál plný počet.
Kolem knihy jsem nedůvěřivě kroužila. Mátl mě rozpor mezi vysokým hodnocením a štítky jako romantika, LGBT, které opravdu nevyhledávám, k tomu nálepka bestseller... Hlavně to LGBT mě odradilo od koupě knihy. Ale když se pak objevila audioverze, tak (opět po nějaké době váhání) nakonec zvítězila zvědavost.
A chytlo mě to od začátku. Autorka výborně popisuje "úpadek" hollywoodského stylu života, pozlátko reflektorů, úlohu bulvárních plátků a to, jak se vyrábějí z nevýznamných hvězdiček oskarové hvězdy. V této části byla kniha naprosto uvěřitelná a realistická. V první půlce mi připadalo, že přímo vybízí k tomu, aby si člověk srovnal své priority, uvědomil si, co je pro něj samotného důležité. Co hledáme ve vztazích? K čemu "používáme" nebo využíváme své partnery?
Kdyby bývalo bylo o dva, tři manžele méně, myslím, že by to knize neuškodilo. Případně by si Evelyn mohla vzít některého dvakrát, jak se to občas hvězdám stává...
Hodně se mi líbil styl dialogů. Musím říct, že mě kniha opravdu mile překvapila.
Ke konci už trochu klišovité, celou dobu jsem čekala, čí že to bude dcera... Takže konec mi připadá už spíš průměrný.
LGBT linka mě až tak nerušila, i když mi připadá, že je toho poslední dobou až moc. Ale budiž, sem to sedělo.
Takže suma sumárum bylo překvapení příjemné.
Podruhé bych možná dala jen 4 hvězdičky, ale už to, že po knize sahám opakovaně, svědčí o tom, že si zaslouží 5.
Pro mě srdcovka, s odstupem možná trochu naivní, ale pořád má co říct. Trochu nostalgie po staré dobré sci-fi.
Tentokrát mě už bavil míň Bentley. Ale Bob mě ani napodruhé bavit nepřestal.
Jen mi to připadalo nějaké kratší než tehdy napoprvé.
Tohle bylo vážně dobrý... Samozřejmě až na ten konec. :)
Bavila jsem se. Asi nejvíc v okamžiku, kdy si chtěl děda zapálit nebo když Luna četla kalendář... a nebo..., nebo... prostě ty vícesmysly mě bavily.
Mám s tím jeden problém. Tohle by bylo lepší číst (poslouchat) aspoň ve dvou. Cítila jsem potřebu některé hlášky s někým sdílet, a potvrdit si, že to fakt je tak vtipné, jak mi to připadá. Něco jako "vidíš to, co já?!" Chyběl mi trochu ten sdílený smích. V tomhle je stand-up comedy dobrá, že je poznat, že jsou i ostatní na stejné vlně.
Doporučuji na projasnění pošmourných zimních večerů.
Zase jednou knížka, kde anotace nedokáže ani zdaleka vystihnout obsah.
Teprve až o tom teď přemýšlím, napadá mě, kde se asi vzala inspirace pro Sexmisi.
Tohle je její děsivější předchůdce.
Obzvlášť oceňuji, že je knížka napsaná tak, že neutrpěla její aktuálnost ani po 90 letech po napsání a nenarazila jsem tam na žádný úsměvný moment, vzhledem k aktuálnímu stavu technického pokroku.
Za sebe hlásím "zásah, potopená".
Blablabla, nějaké sprosté slovo, bla bla bla... jedna zajímavá myšlenka, nějaké sprosté slovo, blabla bla..., jinak řečená ta jediná myšlenka, bla bla bla...
Jo ta jedna myšlenka byla zajímavá. Stačil by novinový článek.
První Aristokratka mě rozesmála, pomohla mi překonat nudné čekání před ordinací v nemocnici.
Druhá aristokratka mi připadala jako recyklace myšlenek z prvního dílu... V podstatě, kdyby se spojil první a druhý díl, s tím, že by se nemuselo opakovat totéž, zbylo by z druhého dílu jen velmi málo.
Proto jsem od třetího pokračování v podstatě nic neočekávala a sáhla jsem po ní po nějaké době spíš ze setrvačnosti, protože se mi nechtělo nořit do ničeho vážnějšího a dlouhého.
A tentokrát jsem si uvědomila, že kromě spisovatele (případně interpreta, pokud jde o audioknihu), se na spokojenosti při čtení podílí velkou měrou i sám čtenář - tím, jakou knihu si vybere v které době, vzhledem ke svému rozpoložení, ročnímu období a cojávímčemu ještě.
Možná taky proto, že jsem už neměla žádná přehnaná očekávání, ale že zároveň jsem věděla, co asi tak můžu čekat, sedla mi tentokrát tahle knížka naprosto dokonale do aktuální nálady. Proto moje hodnocení berte jako velice, ale velice subjektivní, ale tento díl jsem si užila mnohem víc než ty dva předešlé, humor mi tu už přišel příjemně známý a méně trapný nebo snad méně pubertální než v prvních dvou.
Přečetla jsem jedním dechem, nějak krátká knížka :) Hodně k zamyšlení, ale zároveň tak napínavé, že není čas přemýšlet ...
Trochu mi to připomnělo Ajvazovy Prázdné ulice. Ale to, co mi chybělo u Ajvaze, tu bylo. Více příběhu.
Spíš než thriller mi to připadá trochu detektivka. Hledání odpovědí, pátrání v minulosti.
Atmosféra se mi moc líbila. Mám ráda knihy, které si dokážou najít cestu do nitra čtenáře. A to se v tomto případě povedlo.
Toto reklamní vysílání firmy Tesco mě nakonec přesvědčilo v samotném konci k přidání čtvrté hvězdičky, ale je to takové 3,5* vítězství.
Zpočátku jsem Eleanor fakt nesnášela, až se to postupně začalo vysvětlovat, začala jsem být shovívavější. No dobře tedy. Ale i tak je to prostě ženský románek.
Uff, tohle byla jízda, série se prostě pěkně rozjela.
Pořád ještě u mě vede z Goffových knih Vánoční zpověď, ale tahle kniha je hodně realistická. Hned jsem si vzpomněla na film Mandragora.
Co, že je za další díl na řadě? :)
Teď nevím, jestli pokračovat s Vrázem nebo s Mikem.
Poslouchám až jako několikátou autorovu knihu v pořadí, zatím u mě vede Vánoční zpověď. Ale i Muž s unavenýma očima mě bavil.
Oproti severským detektivkám je to příjemné osvěžení, když se jedná o české prostředí. A M.G. umí psát, o tom jsem se už přesvědčila dřív. Takže určitě dávám palec nahoru.