jaryn
komentáře u knih
O Paní Vševládné
Bohumil Nuska
První povídka byla ucházející, ale dále se to zvrhlo v megalitickou nudu, před kterou ostatně varuje sám autor - tedy před sáhodlouhými popisy, které zcela zadusily příběh nebo cokoli mu podobného.
Smrt na úvěr
Louis Ferdinand Céline (p)
Ferdáček je vskutku živelný vypravěč, který za svou lidovostí až vulgaritou chce jakoby skrýt svůj nesporný talent, ale kdepak, na mě si nepřijde! - Ovšem, abychom nepropadali příliš bezhlavé euforii: Ferdík, když se rozcamrá, tak je mu někdy jedno o čem. Na četných stránkách dokáže např. popisovat, jak manželka nadává manželovi, a takové odstavce a stránky se prostě přeskakují.
Nekropolis
Santiago Gamboa
Jó, je to strhující kniha, což o to, ale autorova závěrečná adorace pornohvězdy Vedovelliové mě uvedla kapku do rozpaků: a nejde ani tak o vyzdvihování její civilní lidskosti, jako spíš jejího olbřímího "hereckého" talentu - ruku na srdce: i kdyby to byla nejlepší herečka v celé Mlíčné drážce, jak to mohl Gamboa poznat z jejího pouhého nastrkování všech možných tělních otvorů?
Čarodějův učedník
Tahir Shah
Kniha je nanejvýš čtivá až strhující, a navíc autor přidal ještě jednu hodnotu, hodnotu fantastického odhalení (ať už se k těm faktům postavíme, jak chceme).
Já, Claudius
Robert Graves
Kniha má hutný a vskutku výživný děj, není v něm žádná zbytečná vata, a autorovi není třeba ani jakýchkoli stylistických či kompozičních extempore.
Nejlepší loupákův zážitek
Pablo Tusset
Čtivé to na jednu stranu je, to jo, ale po přečtení bezmála tří set stran jsem nucen konstatovat, že tzv. "děj" knihy se zatím skládal pouze z toho, že hlavní hrdina hulil jeden joint za druhým, nalíval se kafem, o alkoholu nemluvě; a s gustem si to rozdával, v docela pravidelných intervalech, s více či méně lehkými děvami. (Možná mu trošku závidím, kdoví, a) nemohu tedy s čistým svědomím nazývat dějem to, co se doposud v knize událo. Osud jeho pohřešovaného bratra je mi už docela ukradený - ať si to dočte, kdo chce, já ne. Adios, Pablo!
Konec světa & Hard-boiled Wonderland
Haruki Murakami
Tenhle Murakami mě zklamal. Začátek byl mnohoslibný, ale nakonec došlo jen na jakýsi béčkový běh podzemím tam a zpátky. ;-(
Příliš hlučná samota
Bohumil Hrabal
Věčně přiožralý Haňťa (resp. B. Hrabal) dal Kantovi, Hegelovi nebo Lao c´emu teprve to pravé kouzlo.
Temné papežství
Peter de Rosa
Doporučuji každému, kdo stále a napořád (a tolik, tolik rád) žasne nad lidskou - resp. církevní - zhovadilostí. Kniha má velmi široký časový záběr a úměrně k tomu popisuje nepřeberné množství přerozličných zvěrstev. Ale vážně: Podstatné je zde poznání lidských dějin - tedy kniha ne pro devianty (jenom o nich).
Ostrov včerejšího dne
Umberto Eco
Tohle je jediný Eco, kterého jsem dočetl (i když i zde byly pasáže, které nešlo nepřeskakovat). Jedna rovina knihy - na moři - má opravdu kouzelnou a trošku děsivou atmosféru; druhá rovina, kde se hrdina knihy vrací ve svých vzpomínkách na různá kolbiště, ať už vojenská či politická, je pro mě daleko únosnější než v jiných autorových opusech.
Murphy
Samuel Beckett
Beckettovu prvotinu mám rád podobně jako povídky Woodyho Allena (snad mě pámbů neztrestá).
P.S. Pozdější Beckett už byl někdo jiný - miluji třeba jeho Krappa v (rozhlasovém) podání Miloše Nedbala.
Máj
Karel Hynek Mácha
Je až s podivem, jak je toto "známé" dílo neznámé! Jak to přišlo, že drtivá většina Čechů zná jenom první dva verše, ergo si myslí, že jde o milostnou, potažmo povrchní básničku?!
Tohle je strhující příběh - pochopitelně v neodmyslitelném romantickém hávu své doby - příběh otcovraždy, příběh "lesů pána" a jeho poslední noci před popravou.
Vždy 1.5. jsem několik let po sobě, svého času, poslouchal ve vytržení rozhlasovou verzi na Vltavě.
Nevolnost
Jean-Paul Sartre
Nemohu říct, že zcela chápu nebo se ztotožňuji se Sartreovým existenciálním viděním světa, nicméně jeho "Nevolnost" jsem četl už aspoň třikrát a fascinuje mě hlavně jakožto příběh obyčejných lidí.
Kniha básňů převeršovná, již vlastnodušně protrpěl a v řeč svázal Eberhardt Hauptbahnhof, básník český
Eberhardt Hauptbahnhof (p)
Byl jsem uchvácen tou zdánlivou recesí, která je však uvnitř silná, přesilná...
A uzřela oslice anděla
Nick Cave
Tenhle román je můj kult. Cave tady vytvořil opravdu magickou mytologii.
Proměna a jiné povídky
Franz Kafka
Samotná "Proměna" mě kdysi ťala do živého (dnes už se na Kafku dívám možná o něco střízlivěji, víceméně jako na dost zakomplexovaného jedince), ale i teď to vnímám jako silný text, avšak celý soubor až tak ohromný není.
Markéta Lazarová
Vladislav Vančura
Oproti "Obrazům z dějin" je to určitě daleko těžkopádnější a nejde tady taky hodnotit jenom samotný příběh. Jde samozřejmě i o autorův styl, díky kterému jsem občas nevěděl, co se po mně vlastně chce.
Obrazy z dějin národa českého
Vladislav Vančura
Název chce člověka jakoby za každou cenu odradit, ovšem četba je to úžasně napínavá a svěží.
Vedlejší příznaky
Woody Allen (p)
Pro Woodyho mám velkou slabost. Máloco mě takovým způsobem odzbrojuje jako humor tohoto kuliferdy.
