jaryn
přečtené 172
Pagini bizare
1994,
Urmuz (p)
Knihu se mi nepodařilo sehnat, nicméně jsem měl nemalý požitek z audia v provedení Radima Vašinky.
Kacířské eseje o filosofii dějin
2007,
Jan Patočka
Naléhavé "melodrama" o nezbytnosti hledání bytí (toho filozofického synonyma pro Boha), bytí, jež není možné najít ve 3D... a co je zde apelem největším: ono věčně hledané bytí přestalo se v naší době vůbec hledat!! Co tedy dál? musí se člověk ptát, a když už nic, pak "alespoň" toto je důvodem k fatálnímu zamyšlení.... celý text
Hledání Černého vikinga
2019,
Bergsveinn Birgisson
Za mě je to totálně nezáživná kniha, která nikam nevede, a kde, jak se mi zdá, čtu stále dokola o tom, jak byl hlavní hrdina (a jeho bratr) černý a ošklivý, a jak vikingové čile obchodovali s jinými zeměmi... tulení a mroží kůže stále dokola až k zbláznění... a tuk a lana z těchto kůží, a to vše podáno v podstatě bez ladu a skladu... Skutečně mi tu chybí buďto příběh, který by měl hlavu a patu, nebo (v tom nejlepším slova smyslu) zajímavá fakta.... celý text
Patočkovy interpretace literatury
2014,
Miloš Ševčík
Útlá kniha, která se nečte zrovna lehce, pokud to s ní myslíte vážně... Každou druhou větu jsem četl dvakrát třikrát a závity se mi ondulovaly, až hanba povídat. Jinak ontologie v kostce – od mýtu a starořecké tragédie až po soudobou literaturu.... celý text
Jasnovidcem proti své vůli
1985,
Henry Jaeger
Přečteno za dva dny. Kniha mi byla od samého začátku milá svým nevtíravým minimalismem, svou prostotou, resp. prostotou hlavní postavy. Nicméně až ke konci knihy jsem se rozhodl pro plné hodnocení, to když mi teprve docvakla hrdinova skromná a "prachobyčejná" nezdolnost.... celý text
Kůže
2006,
Curzio Malaparte (p)
Je to silná kniha, což o to, ale že je to tak veliké, převeliké umění – že na každé stránce musí autor strašit s Homérem nebo s Vergiliem, jen aby čtenář náhodou nezapomněl na mistrovo (středoškolské) vzdělání – hvězda dolů. Ahoj!... celý text
Mluví Černý jelen
1998,
John G. Neihardt
Až ke konci se, za mě, stal Neihardtův text opravdu strhujícím a gradujícím jako správný román, jemuž nechyběla ani katarze epilogu; ale konec strhující, všechno strhující (jak pravil náčelník Stržený strup)... P.S. Ullrichův doslov je tu zbytečně přeceňovaný. Čistě faktologicky se v něm píše vlastně jen o tom, jak se stal z Černého jelena praktikující křesťan, resp. katecheta, který takto, relativně spokojeně, dožil svůj smutný život.... celý text
Exorcismus Anneliese Michelové
2021,
Felicitas Goodman
Příběh o tom, kterak farmacie, jakožto jeden z "nejúžasnějších" výpotků naší zcela bezduché společnosti, hatí i ty nejvelkolepější boží plány.
Frabato
2008,
František Bardon
Text je čtivý, je taky vidět, že autor (ať už to byl, kdo chtěl) věděl jasně, co chce sdělit, ovšem po stránce literární nejsem až tolik uspokojen - styl je příliš strohý, až jaksi "úřední" a je vidět, že to nepsal skutečný literát, ale jen zručný psavec. Myslím, že tady nejde a priori hodnotit obsah, jakkoli by byl převratný [a jakkoli byl pan Dieter R. (jeden ze spolupachatelů textu) z Wupertalu jako teta Mici].... celý text
Chléb náš vezdejší / Mor v Aténách
2000,
Jiří Kolář
Autorovy básně (omlouvám se, že odbočuji) byly plné humoru, ironie, ale taky na mě působily až jaksi axiomaticky a autor sám mi přišel téměř jako úctyhodný mudrc... V těchto dvou textech je to trošku problematičtější. V prvé řadě u těchto dramat nenajdeme (lineární) děj, což čtenáře (jako já) rozhodně mate. Začátky a konce těchto textů však jasně rámují celek a forma je tak vlastně dokonalá, ovšem obsah je, za mě, přece poněkud rozplizlý s občasným vynořením se autorových "axiomů", ale též např. jakýchsi "lehčích" a samoúčelnějších hrátek s jazykem. Tož tak.... celý text
Černá vůně
1974,
Ignát Herrmann
V porovnání s jeho současníkem (o 20 let starším) Janem Nerudou jsou povídky tohoto souboru Ignáta Herrmanna sice milé, leč často jaksi těžkopádné. Např. v povídce čítající 20 stran, dokáže roztáhnout expozici postav na celou (první) polovinu textu. Jako fabulátor mi taky přijde poněkud naivnější než zmíněný Neruda a v textech spíše lyričtějších (jako např. titulní Černá vůně) je často až nezáživný.... celý text
Elvis ze Záluží
2018,
Jiří Kamen
Většina povídek se mi hodně líbila. Autorův laskavý humor je mi blízký, stejně tak neotřelá témata ze životů povětšinou "obyčejných" lidí... Je sice pravda (jak zde již myslím zmíněno), že editor svou práci poněkud odflák, ale samotné texty byly mi dostatečnou odměnou.... celý text
My, utonulí
2017,
Carsten Jensen
Bez debaty plná palba!! Autor nás provádí neskutečně dobrodružnou (ale nikterak povrchní) cestou od poloviny století páry až do konce druhé světové války... Je to, řekl bych, úctyhodný "špalek".... celý text
Fuga trium
1990,
Jan Křesadlo (p)
Oproti Obětině, taktéž trilogii, není toto jen jakýsi podivný a praštěný úlet, ale (za mě) kniha daleko vážnější a, řekl bych klidně, strhující... Část o tzv. Bohémii byla, řekněme, vážná poněkud méně (nicméně za účasti bestiální vraždy!), avšak plná fantazie a smyšlených reálií, jejichž reálnosti jsem rád uvěřil.... celý text
Obětina
1994,
Jan Křesadlo (p)
Pěkný gulášek... Jednotlivé texty jsou vcelku svěží; nejhůře, za mě, vyšla samotná Obětina, jejíž expozice byla zřejmě nejzajímavější, a pak to šlo sešupem dolů. Na mnoha stranách např. hrdina (autor) přemlouvá manželku, aby byla po vůli jeho potenciálnímu nakladateli, což je hloupé už samo o sobě, natožpak v konkrétních dialozích této knihy. Dále za stejným účelem cvičí ubohou, v podstatě postiženou, dívku, což je až nechutné... mezi tím byly psychologické vsuvky, aby čtenář pochopil dívčinu bídu, a tím spíše (což asi nebylo vědomým plánem) i bídu hrdinovu (autorovu)... Musím říct, že z tohohle toho Křesadla jsem zatím dost v rozpacích. Ahoj!... celý text
