jaryn
komentáře u knih
Život ve staletích: Lexikon historie. 12. století
Vlastimil Vondruška
Autor není žádný spisovatel, jenom jakýsi zapisovatel. Jeho knihy jsou v podstatě nezáživné, a ani těmi úžasně zajímavými informacemi to zrovna nepřetéká.
Hříchy rodu Borgiů
Sarah Bower
Tak tohle bylo zklamání!!! Naivně jsem se domníval, že to bude kniha o rodu Borgiů, o jejich eskapádách všeho druhu, o světě a myšlení zvrhlých papežů, o renesanční "Itálii"... avšak autorka si udělala radost a napsala si dívčí románek (jakkoli je tlustý, je to pořád jenom románek). Jsou tu dvě hlavní postavy (ona a on), které jsou tak žalostně ploché, až se musíte smát.
Mlýn na mumie
Petr Stančík
Komisař Durman je vpravdě gurmán, a to jak v rámci pražských restaurantů, tak i bordeláků. Skvělá kniha, která jde nekompromisně kupředu a je napsaná svěžím a bohatým (básnickým) jazykem.
Rothschildova flaška
Petr Šabach
Jestli se ten autor nechce jenom vykecat... navíc jednotlivé pasáže jsou poněkud nesourodé a humor trošku troškovský.
Idiot
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Hluboké sondy do charakterů? Prdlačky!!! O co jde? Ten miluje tu, jenže ta miluje jiného, a ten jiný se pochopitelně souží pro zase úplně jinou... Zpracovat to nějaký angličan, mohla to být dobrá konverzační komedie... Tady jsou všichni hysteričtí, a to doslova pro nic! Nikomu se vlastně nic - ale opravdu VŮBEC NIC - nestalo, nicméně každá postava je zralá pro Bohnice či Opavu (ruské cvokhauzy neznám); a na každé stránce to vypadá, že apokalypsa přijde nejpozději zítra! Navíc tak zbytečně užvaněný, jako Dostojevskij, není snad žádný jiný autor na světě. Takže: ne, ne a stokrát ne!
Byl jednou jeden svět
Ivan Wernisch
Nádherná kniha pro každého, koho dojímají staré fotografie, resp. fotografie z doby Rakousko-Uherského mocnářství - a to od školních dítek v zimnících až po slečny, které se ještě nerozhodly, co si obléknout - a kdo navíc miluje poetiku a humor Ivana Wernische. Petra Hrušku jsem doposud neznal, ale jako by Ivanu Wernischovi (literárně) z oka vypad.
Měsíc nad řekou
Fráňa Šrámek
Romantika v tom nejlepším smyslu toho pojmu! Dnešní homo cynicus by tohle už nenapsal - naše myšlení je nenávratně jinde... a tak, už i proto, si to zaslouží nejvyšší hodnocení!
Zmoudření Dona Quijota
Viktor Dyk
Říkal jsem si, proč se do tohoto "remaku" Dyk pouštěl, ale v závěru mi to došlo, resp. katarze stála za to!
Záhady literárního světa
Radko Pytlík
Vedle spíše notoricky známých příběhů (Hrabalův pád - či skok - z nemocničního okna; Kafka a Felicie; Máchův hanbatý deník; Nezval alias Robert David) jsou tu i osudy, alespoň pro mě, neotřelé: český dandy Artur Breisky; Jiří Mordechaj Langer, tzv. rabi z Belzu; Artur Longen, autor dobových hitů "To neznáte Hadimršku" nebo "Anton Špelec", který (paradoxně) tvrdil, že "Umění bylo degradováno na civilizační prostředek, kterým buržoazie zaslepuje davy a krmí jejich lačnost po zábavě."
Úhrnem tedy: obstojná kniha.
Cikáni
Karel Hynek Mácha
Téma otcovraždy nedalo Máchovi evidentně spát... Už jenom vzhledem k jeho věku je to úžasné dílo, a to jak strhující atmosférou, tak důmyslnou kompozicí.
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
Je mi líto, ale Malý princ mi nepřijde ani tolik moudrý jako spíše skepticky přechytřelý. A taky si myslím, že kdyby jej většina jeho milovníků poznala v reálném životě, musela by ho mít jen za suchopárného chytrolína a nudného patrona. Ten kluk (Malý princ) je případ pro psychiatra! Všechno vidí černě, popř. černočerně, a i když mluví o lásce nebo přátelství, zní to jako nekrolog.
P.S. Nikdy jsem taky nepochopil konec knihy! Chtěl Malý princ zemřít, protože poznal, jak je svět špatný? To by bylo ovšem krajně negativní! Co všechny ty děti - resp. jejich milé mamky - uchvácené tímto dílem? Ví vůbec, co je tak uchvacuje, potažmo, co je na tom uchvacovat má? Tím si opravdu nejsem jist.
Hospoda na mýtince
Zdeněk Svěrák
Rozkošný mikropříběh (mimojiné) o uprchlém trestanci, kterému se útěk slavně podařil den před jeho propuštěním.
Doupě latinářů
Ivan Wernisch
Je zde připomínán Charms nebo Kafka... ten první mi nikdy nic neříkal, druhý ano, ale stejně, nenechme se zmýlit - tohleto je Wernisch!
Růžovejch květů sladká vůně (Virtuos na prdel)
Ivan Wernisch
Tohle byl tuším "můj" první Wernisch. A spíše až po letech mi došlo, že tahle nenápadná poezie (někdy téměř ne-poezie) je pro mě to pravé ořechové, potažmo - jak to tak alespoň vidím - pravdivé, upřímné, čisté a až dětsky naivní, ale o to moudřejší a dojemnější.
Paměti kata Mydláře
Josef Svátek
Kniha nikterak strhující, psaná docela věcně... Je taky vcelku zajímavé, jak se autor vyhýbá jakýmkoli sebeméně detailním popisům Mydlářovy práce: měl popravit toho a toho, a tak ho tehdy a tehdy popravil. Tečka. Naopak nejvíce se však autor rozcamral, když se jednalo o Mydláře (jak otce, tak syna) zamilovaného. J. Svátek byl evidentně "dítětem" své (romantické) doby.
Barbora neboli Zbožnost
Franz Werfel
První fragment (hrdinovo dětství) je, řekněme, hezký; druhý (1. svět. válka) je pak přímo strhující... třetí je spíše nezáživný se svým politickým tlacháním; a čtvrtý: neslané nemastné, a jaksi povinné, rozloučení s Barborou.
Brněnské metro
Bogdan Trojak
Příběh dosti volně pojatý, téměř lyrický, rozhodně recesistický, v podání Arnoštka Goldflamů snad i kouzelný.
Haprdáns
Ivan Vyskočil
Tohle je geniální! (Hru jsem nečetl, "jenom" viděl, ale to snad není na škodu, možná naopak). Vyskočil znovu dokazuje, jak je podstatný samotný příběh (a taky jeho chytrá forma), a ne jakékoli efekty. Dva herci + "uvaděčka" nemají kostýmy (oblečeni však jsou!), scéna nemá kulisy - inu, nedivadlo. A herci jsou navíc něco jako loutkoherci, protože všechny postavy představuje kuchyňské nádobí!
