Jass komentáře u knih

Ke čtení Nerilky jsem se vrátila znovu po delší době. A musím říct, že ta knížka je pořád stejně krásná, snad jen trochu krátká... Nerilka je pro mě jednou z nejsympatičtějších postav, které znám, jen z ní občas dostávám deprese z vlastní lenosti... Vážně se mi líbí romantická linka, protože je to něco naprosto jiného než píše většina autorů. Není to příběh velké vášnivé lásky, která všechno překoná. Spíš je to příběh nesobecké věrnosti a obdivu a lásky... která nakonec všechno překoná...

1 24.03.2018

Nechci nikomu kazit iluze, ale dle mého názoru je tahle Štorchova kniha neuvěřitelně sluníčková a naivní. Touhle dobou začíná jedno z nejtemějších období českých dějin (i když je pravda, že o století později je to ještě horší) a pochybuji, že všichni byli takhle skvělí kamarádi. Oceňuji snahu o vytvoření silné hrdinky, jakou je například Minehava, ale tady se to bohužel vůbec nepovedlo. Neřekla bych, že Radislava byla statečná a inteligentní jak neustále opakovaly některé postavy, naopak bych řekla, že byla neuvěřitelně pitomá, ztřeštěná a nikdy věci nedomyslela do důsledku. Je neuvěřitelné, jak galantní všichni její věznitelé byli, pochybuji, že by to tak vypadalo v reálu... Co oceňuji naopak velice jsou poznámky k textu, především mi jde o letopočty, které mi pomohli se daleko lépe zorientovat v situaci, třešničkou na dortu byl doslov, který upřímně považuji za nejzajímavější část knihy. Celkově spíš zklamání, ale byl to příjemný návrat do dětských let, kdy jsem na Štorchovi dost ujížděla...

1 12.03.2018

Co k tomu říct? Platónské dialogy jsou nádherné, obzvlášť pokud jsou doplněny o odborný výklad, který často odkryje nuance, kterých si při běžném čtení nevšimnete. Tahle trojice je sice trochu depresivní, ale přesto plná nádherných myšlenek, času, který jsem nad nimi strávila rozhodně nelituji.

2 09.03.2018

Tak tohle je docela drsný zvrat a.... autorka získává plusové body. Trochu mě mrzí, že už ji mám krapet přečtenou, takže jsem si celkem spolehlivě otipovala kdo umře (řeknu vám, neomylnost může být pěkně únavná... :D ) a zločince jsem podezírala od prvního dílu a na konci druhého už jsem si byla jistá... ale, asi je mi to vcelku jedno. Užila jsem si to, byla to jízda. Jediné co... SPOILERY Trochu přitažená za vlasy mi přišla celá ta záležitost s Konstantinem, no však víte... celým bych tím klidně prošel znova, ale tentokrát pro tebe... Eeeehhh... ten chlap byl asi vážně nemocnej, tímto mu vyjadřuji svou soustrast...

2 05.03.2018

Když to tak po sobě čtu... Zdá se mi, že někdo by i řekl, že komentář obsahuje lehké SPOILERY...
Druhý a třetí díl mi dost splývají, protože jsem to všechno četla v jedné rozmazané čáře. Byla jsem vážně ráda, že jsem druhou sérii autorky tak odkládala, protože si upřímně nejsem jistá, jak bych zvládla čekání na pokračování. Díky za rodokmeny na konci, které mě utvrdily v mé domněnce, protože jinak bych se asi zbláznila, než se v příběhu všechno vyřeší, protože svoje podezřelé jsem si vytipovala dost brzo.... což se mi obvykle nestává... O to víc mě to bavilo... Navíc Ridley.... Jestli se sebou oba nezačnou něco rychle dělat, asi je praštím... (Jinak za mně byl první díl asi lepší...)

1 05.03.2018

Božebožebožebože... Jsem naprosto ztracená. Vážně by mě zajímalo, jak to tahle autorka dělá, protože její knihy nejsou bůhvíjak úžasný, ale Ridley... Od jeho prvního zjevení na scéně - skrze videohovor - jsem věděla, že ho budu zbožňovat... Což samozřejmě neznamená, že bych mu nejradši občas nedala pěstí... a Bryn ještě víc, protože ty její racionální rozhodnutí mě naprosto ničej, o to víc, že se nimi v podstatě souhlasím, ale... Bože! Nutně potřebuju další díl...

P.S. Když vidím, jak všichni drbou hlavní hrdinku, skoro se bojím přiznat, že jsem jí v dost ohledech podobná...

3 04.03.2018

Kafka je bezesporu génius, ale neříkám, že se mi jeho povídky líbí, protože se vám nemůže líbit něco, z čeho se vám dělá fyzicky špatně, a to ještě svoje pocity popisuji velmi mírně. O Proměně mluvit nebudu, protože ta další reklamu nepotřebuje (a ano, je skvělá...). Za naprosto nejsilnější považuji povídku V kárném táboře, to bylo... ovládla mě směs naprostého znechucení a fascinace, která mi nedovolila povídku přeskočit, přesto, že jsem to vážně zvažovala... zkrátka síla. Potom tu ale jsou povídky, které se mi skutečně líbí - jeho raná tvorba, která vlastně ještě vůbec není pesimistická, ale zůstávají v ní ta jeho dokonalá pozorování a detaily - naprosto mě okouzlil například Pasažér... a Touha být Indiánem mi připadala vážně vtipná... zvlášť ta představa, že Kafka by chtěl být indiánem... :D Krása.

8 02.03.2018

Včera začalo být moje upadání do deprese neúnosné, a tak jsem místo té miliardy věcí, co bych měla dělat, začala číst tohle. A byla to jízda... Drew se očividně tozhodl, že pošlape všechny moje romantické představy, ale řekněme si to upřímně, ony trochu pošlapání potřebovaly. Tohle je jedna z věcí, která tuhle knížku dělá tak originální, vypravuje ji chlap a tím tahle klišé zápletka dostává úplně nový rozměr. Moc pěkná oddechovka...

5 28.02.2018

Z nějakého prazvláštního důvodu tuto jedinou knihu nemáme v knihovně, zatímco ty ostatní hned v několika provedeních, z toho důvodu trvalo dlouho než jsem se k ní dostala a navíc ji četla s mnoha přestávkami. Aby toho nebylo málo, ještě se mezi to všechno zamíchal seriál, který jsem viděla v mezičase... Tudíž není žádným překvapením, že když jsem začala číst, byla jsem naprosto neorientovaná v tom, co se děje. S tím jsem se ale poměrně rychle popasovala a mohla si to začít užívat, osobně považuji za trochu lepší Kahlaninu linii, ale ani Richard nezaostává. Zdlouhavého stylu jsem si nevšimla, přišlo mi, že to vcelku svižně odsýpá, ale uspěchaný konec mi vadil a poslední stránka mě tak překvapila, že jsem začala hledat další. Už se těším, až se dostanu k dalšímu dílu.

24.02.2018

Láska na první pohled, nebo možná na první otevření. Normálně mám radši kratší básně a možná proto jsem tu občas dostávala pocit, že některé verše jsou přebytečné, protože síla celé básně často stála jen na dvou řádcích, které mě ale ve většině případů naprosto dostaly. Kdybych nečetla převážně v metru, tak asi celou sbírku probrečím... Nevím, co to o mě vypovídá, asi že začínám být labilní a narušená osoba. Ale... dokonalost, asi si to půjdu přečíst ještě jednou.
Zjistila jsem, že většina mých oblíbených pasáží je jen kousek pode mnou. Tak kousíček z jedné, která je sice podzimní, ale dost se hodí i k tomuhle počasí.

Maličké rudé slunce
se loudá po břehu
jak mince, kterou zítra
už vezmou z oběhu.
Hřeju ho chvíli v dlaních
a dýchám na něj zblízka...
Není to žádná póza!
Ne. Jenom se mi stýská.

9 20.02.2018

Tuhle knížečku jsem četla na dvě etapy. V té první mě přiznávám příliš nezaujala, asi proto, že od knížky s tak "cool" názvem jsem čekala něco víc... O to víc mě překvapila, když jsem se teď dokopala k jejímu dočtení. Její esence jako by z ní přímo prýštila, špatně se to popisuje, a snad se o to tedy ani nebudu pokoušet. Knížky Hermana Hesseho jsou neskutečně zvláštní a mě ta jejich zvláštnost začíná bavit. Ač se tak trochu tváří, tak neřeší nijaké nové, ani závažné otázky, jsou to atmosférické knížky, které na vás beze zbytku přenesou všechny emoce, které obsahují. Vážně jsem vděčná, že jsem ji mezi tím nádobím na půdě našla :D.

2 19.02.2018

V popisech knihy je to tedy perla na perle... Ale je pravda, že vyjádřit esenci této knihy je na to, jak je kratičká poměrně obtížné. (Normálně nesnáším, když někdo vypisuje děj do komentáře, ale kvůli nedostatečnému popisu si dovolím nastínění.) Hlavní hrdinkou je mladá dívka, která je neskutečně naivní, její matka je ale protřelá kurtizána, takže Yvette značně mate své okolí, protože od ní přece jen některé rysy chování pochytila, i když jim vlastně ani sama nerozumí. Má řadu "nápadníků", kterým samozřejmě vůbec nejde o sňatek, což si ale ona neuvědomuje. Vidíme ji očima "Muškáta", jednoho z jejích nápadníků, který ji dle svých slov miluje (i když jejich vztah je poněkud podivný). Jeho pohled je zajímavý především v tom, že je vidět jeho nejistota a ambivalence jeho představ o ní, zkrátka naprosto neví, co si má myslet, takže veškerá interakce většinou vyústí v naprosté nedorozumění...
Ta knížka je svým způsobem vážně krásná, možná proto, že je tak smutná... Řada lidí v ní ten smutek možná ani nevidí, ale ten konec... Ušetřím vás komentáře, bez spoileru bych to asi nezvládla....

2 19.02.2018

V záchvatu prudké potřeby odpočinku jsem znovu otevřela Zapomenutou a přiznávám, že můj pohled na věc se poněkud změnil. Knížka se mi pořád líbí, o tom žádná, ale přiznávám, že celkově byl ten příběh poněkud únavný. Vztah hlavních protagonistů byl z mého pohledu totiž trochu nevyrovnaný a celkově prapodivný. Přišlo mi, že jejich vztah vzniknul na základě osobních rýpavých otázek a sexy tanečních scénách. Jinak tam bylo prázdno... Asi bych měla být potěšená, že jejich vztah nezabíral celou knihu, ale kupodivu... uvítala bych víc. A celý ten vývoj... nic nic něco málo nic nic nic tak na to skočíme nic nic nic......... nic nic nic žili šťastně až do smrti... Možná jsem zkrátka zrovna měla náladu na něco krapet jiného. Přes všechnu tuhle kritiku jsem se ovšem od knihy nedokázala odtrhnout a ze své knihovny ji rozhodně nevyhostím.

1 14.02.2018

Vážně... praštěte mě něčím po hlavě... Jak jsem takovou blbost mohla přečíst za... jednu noc. První díl se mi vcelku líbil, ale četba toho druhého mě v nejbližší době nelákala. Nakonec jsem se do něj pustila kvůli knižní výzvě (a hlavně kvůli tomu, že se mi naprosto nechtělo dělat svoji práci do školy...). Ten druhý se mi líbil zase tak jako první, takže do třetího se pustím až někdy v nedohlednu (aspoň doufám, teď už vážně musím začít pracovat na té škole...).
Co mě ale vážně vadilo byly syntaktické zmatky a neohrabanost, které vedly k tomu, že celá pasáž často nedávala tak úplně smysl. Občas to možná bylo i celkovou nedotažeností myšlenky... A vážně bych chtěla vidět někoho, kdo v jedné větě zvládne mít rudé tváře rozčilením a zároveň být bledý vztekem... to je vážně za mojí představivostí...
P.S. Dohazovačka Myst, ale celou knihu značně vylepšila :D

09.02.2018

Přiznávám, že předchozí díl se mi líbil o trochu víc... ale to je možná tím, že jsem právě dočetla Život jedna báseň a Možná jednou, které jsou v mnohém podobné a lepší. Tady ty básničky zkrátka... nebylo to ono. A nějak mi to celé připadalo až příliš těžce uvěřitelné... odtud lehké SPOILERY
Jako například... to se teď z ničeho nic po třech letech rozhodl, že ji chce zpátky...? Jako vážně naprosto z ničeho nic... Je to krapet divný. A celej ten "trojúhelník" s Cadem byl prostě směšnej, toho kluka vám muselo být líto. I když nakonec to, zdá se, rozdýchal překvapivě snadno... No, zkrátka to celý bylo divný :D

08.02.2018

Komentář už jsem jednou psala... po prvním dočtení, ale stejně si to teď, po dvou letech, neodpustím znovu. O knížce si pořád myslím, že je nádherná a Will s Lake jsou prostě... nádherní. Co mě ale celkem dost rozčílilo... Když Lake Willovi řekne, že klidně rok počká a on jí na to odpoví, že jí nepřipraví o nejlepší rok života...! Jako co to je?! Věřte mi, právě jsem tenhle "nejlepší rok" prožila a jediné na co jsem myslela jsou zkoušky... (Uznávám, že za to jsem si mohla trochu sama, protože jsem si toho naložila víc, než jsem mohla zvládnout...) A rok... pro někoho, koho člověk miluje... čekat rok je nic...

8 05.02.2018

Knížku jsem četla už podruhé (poprvé ještě před vydáním v amatérském překladu....) a musím říct, že v mojí momentální mizérii to bylo přesně to, co jsem potřebovala. Navíc jsem si tentokrát zážitek posílila o to, že jsem připojené album poslouchala přímo při četbě a musím říct... to bylo vážně moc. Samozřejmě, že to bylo předvídatelné, ale to k tomuhle žánru prostě patří a popravdě, kvůli tomu ty knížky čtu...
Kdo neposlouchal album, tak ať si pustí alespoň tuhle písničku, protože ta je dokonalá...
https://www.youtube.com/watch?v=I6zUuwq7D_c
P.S. Tohle je jedna z knížek, u které si myslím, že by film mohl být naprosto dokonalý...

4 05.02.2018

Naprosto mi uniká chabé hodnocení tohoto skvostu - v téhle fázi jsem neodolala a přečetla si komentáře pode mnou... Je vážně vtipné, jak to každý vnímá jinak. Těsně před Aeneidou jsem dočetla Iliadu a musím říct, že naprosto nerozumím tomu, jak o ní někdo může říct, že je lehčí, pachtila jsem se s ní měsíc a... byla krásná, ale rozhodně se mi nečetla lehce. Aeneidu jsem oproti tomu přečetla za dva dny...
Je pravda, že základní kostra je "oprásknutá" od Homéra (a ano, u soutěžní části jsem taky málem začala tlouct hlavou o stůl), ale je důležité si uvědomit, co Vergilius napsáním Aeneidy sledoval... i Řím potřeboval svého Homéra a slavnou minulost a Vergilius se toho úkolu zhostil se ctí a mi můžeme být šťastní, že mu Augustus zabránil v jeho zničení.

9 04.02.2018

Další příjemné setkání s Euripidem, mrzí mě, že u těchto starých autorů je vždy jedno dílo, které je "módní" číst a ta ostatní zůstávají opomíjena. Řada lidí četla Médeiu, ale kdyby měla říct třeba i jen jméno jiné Euripidovy hry, tak si nevzpomene. A to je neuvěřitelná škoda, protože jeho hry jsou jedna perla vedle druhé, patří mezi mé nejmilejší spisovatele...
V této sbírce ani nevím, kterou hru bych vyzdvihla nad ostatní, každá je výjimečná, tak jen stručně.
První je tu srdcervoucí Héraklés, podle mě strašlivější tragédie než Médeia.
Potom lehce propagandističtí Hérakleovci, kteří vás ale také zaručeně nenechají chladnými.
Neskutečně nešťastná Andromaché a zatrpklá Hermioné, jen mám pořád trochu problém se vyrovnat s tím závěrem... Plot twist!
Zatrpklá Hekaba s puklým srdcem, která ztrácí své poslední nejdražší. Pokud si to dáte v sadě s Ílias a Trójankami, bude to pro vás o to příšernější, no vážně, kam se hrabou horory.
Trošku netradiční Ión, který mi připomínal spíš frašku než tragédii a upřímně jsem si ho vychutnala.
Následují neskutečně kruté Bakchantky - nebo spíš Dionýsos.
A celý svazek zakončují žertovně opilí lascivní satyrové v Kyklópovi, mě to upřímně moc vtipné nepřišlo... špatný způsob morbidního humoru a opilosti...

4 26.01.2018

Překvapivě... mě to zase bavilo. Přijde mi vážně smutné, jak je to pořád to samé dokola a stejně mě to baví. Naprosto mě okouzlily dvě scény. Hádka o rýmy v písni, to bylo vážně k popukání, ale mám tak trochu dojem, že to mohlo být lépe přeložené, ale originál jsem nečetla, tak nechci soudit... A pak setkání Halta s Paulinou, už jen kvůli tomu nutně potřebuju další díl :D.

2 25.01.2018