Jass komentáře u knih

Aby bylo jasno, tuhle knihu má na svědomí zdejší vlákno "Knihy, po kterých pátrám - poraďte", kde se po ní sháněla jedna uživatelka a celá ta zápletka zněla tak absurdně, že jsem se rozhodla se po ní taky poohlédnout, abych věděla po čem sáhnout, až zas upadnu do intelektuální deprese. Ale nějakým nedopatřením jsem ji začala číst hned... (Což považuji za určité osobní selhání...)

"Aby vyhověl přání svého mrtvého otce a matčiným tichým neustálým tichým prosbám, se zaslíbil ženě - bezpochyby uvadlé staré panně, které je už skoro devatenáct, a kterou nikdy neviděl."

XDDD Už chápete, proč jsem tu knížku nemohla odložit? Celá tahle kniha byla tak absurdní, dějově nesmyslná, historicky nepřesná a přemrštěná, že jsem se zkrátka musela skoro celou dobu smát. Jak to trefně vyjádřila jedna z postav: "Ježíši Kriste, to je zmatek."

"Slyšela Elyn a Keiru, jak se baví o Penbrooku, a připadalo jí, že to musí být temné a zchátralé místo, kde žijí jen obři, trollové a zločinci. A Elyn si teď bude brát jejich vůdce."

Bohužel musím konstatovat, že první polovina byla o dost vtipnější, než ta druhá. A čím víc se člověk dozvídá, tím je to absurdnější - což je na jednu stranu fajn, ale na druhou stranu už jsem pak vážně začala zvažovat, jak bych tenhle příběh přepsala (tolik zmeškaných příležitostí!).

"Poprvé co přišel do chalupy se odmlčel a zahleděl se na Hildy. Uvažovala, co jeho zakalené oči asi vidí. Mladou ženu, kterou téměř před čtyřiceti lety pozval do svého lože, nebo vychrtlou starou bábu, která nikdy nemilovala jiného muže."

Celkově ale musím přiznat, že tohle nebylo (tak) špatně napsané. Knížka je poněkud širší než je u romancí zvykem a zahrnuje pohledy nejrůznějších vedlejších postav. Bohužel u všech z nich (včetně těch hlavních) zůstáváme dost na povrchu a postavy tedy zůstávají dost papírové.
Závěrem, není to kniha, ke které bych někdy měla potřebu se vrátit, ale... nasmála jsem se u ní, takže svůj účel asi naplnila...

P.S. Ve srovnání s Devereux Jackson jasně vítězí - žádná romantizace násilí na ženách a... jejich vztah měl pár hezkých momentů. (Dobrá, možná jsem trochu opomněla tu scénu, kdy se Kiera pokusí protagonistu zdrogovat, ale... tak úplně jí to nevyjde, takže jsem asi ochotná dívat se na druhou stranu...)

4 12.04.2021

Tohle nakonec nebylo tak špatné. Po prvním díle jsem si myslela, že po dalších dílech už nesáhnu (nejsem zkrátka vůbec cílová skupina), ale když se mi zbytek série ocitl doslova pod nosem, moje potřeba dokončování sérií převládla. Kdyby mi bylo deset, tak bych si jistě sérii užívala daleko víc, takhle jsem většinu času plakala nad zmeškanými příležitostmi (z tohohle hlediska byla nicméně knížka dost inspirativní), Nicméně... Neskutečně mě překvapilo, jak se všechny zdánlivě nepodstatné body na konci propojily. Příběh je poněkud dětsky naivní (zase je to ale pro děti...), přesto bych trochy více reality co se únosů týče ocenila, ale... Knížka se dobře čte, za dvě hodiny jsem ji měla přečtenou, a proto byla perfektní volbou na večerní čtení (moje neschopnost přestat číst se začíná stávat skutečným problémem a proto díky za krátké knihy).
Pro mladší děti a začínající čtenáře rozhodně doporučuji (popravdě si nemyslím, že jsem viděla kvalitní fantasy sérii pro tuto věkovou skupinu, i tahle má nějaké mouchy, ale...). Písmo je poměrně velké, stránek není moc a text je rozdělený do poměrně krátkých kapitol. Text je "čistý" a řekla bych že i poměrně zábavný. Trochu zkušenější čtenáři, ale jistě ocení jiné série víc ("Příběhy Septimuse Heapa", "Hraničářův učeň", "Eragon" atd.).

4 21.03.2021

(SPOILER) Komentář obsahuje lehké spoilery...
Wow wow wow, mám určité pochybnosti, že komentující četli stejnou knihu jako já. Pravda, mohlo to být trochu kratší (na druhou stranu mi délka knihy stimulovala podobnou frustraci jakou nepochybně cítila Bitterblue), ale bezcílné potulování po městě? Tahle kniha je neskutečná emocionální darda, je to o království, které má PTSD a naprosto za mě kompenzuje v něčem neuspokojivý rychlý konec Lecka ve Výjimečné. Leck sice může být mrtvý, ale to neznamená, že ztratil svoji moc... Upřímně, tohle byl neuvěřitelně silný příběh, ke kterému se určitě někdy znovu vrátím, protože při prvním čtení jsem ho nemohla odložit a četla jsem ho rychlostí skoro hodnou Deatha (rýmuje se s teeth...), což se samozřejmě podepisuje na tom, co si z příběhu pamatuju...

"Lady Queen," he said, "you've given me all I want. You're the queen a librarian dreams of."
Now, if only she could learn to be the queen those with more practical considerations dreamed of.

Když už mluvíme o Death-ovi, tenhle díl má snad nejlepší vedlejší postavy. Death je samozřejmě můj favorit, ale téměř každý, koho potkáme je zajímavý a nikdy nemůžete vědět, komu věřit. Safova výjimečnost je nejkrásnější v celé sérii, kdybych nějakou "grace" mohla mít, vybrala bych si bezpochyby tu jeho. A vůbec, péče, kterou autorka tomuhle dílu věnovala, je o úroveň výš než u těch ostatních (je tam vymyšlený jazyk a písmo!).

"Look closer, Bitterblue. You love fiercely, and you carry a queen's share of sadness. When I'm near, my presence overwhelms you with all that you feel - but I'm only the music, Bitterblue, or the hanging or the sculpture. I make your feelings swell, but it's not me you feel them for."

A můžeme mluvit o tom, že se všechny moje sny staly skutečností, když se ukázalo, že ne, nejsem blázen, když si už od prvního dílu myslím, že Bann a Raffin jsou pár? Stejně jako Bren a Tilda. Diskuse o "same sex marriage" už je třešničkou na dortu. Vážně, tenhle svět mě dělá tak šťastnou až to možné není. (Což ve mně na jednu stranu vyvolává pocty "proč mi trvalo tak dlouho si to přečíst" ale na druhou si uvědomuju, že kdybych to četla dřív, tak bych to neocenila zdaleka tolik.)

"My kingdom's challenge," she thought, "is to balance knowing with healing."

Co mě trochu mrzí je autorčino narativní rozhodnutí, umístit Fire před Bitterblue, myslím, že by čtenářský zážitek byl o to silnější, kdybychom o událostech Fire nevěděli a mohli na tuhle část příběhu přicházet s Bitterblue - dokonce si trochu myslím, že pro příběh jako celek by bylo lepší, kdyby kniha Fire vůbec neexistovala, protože by to umožňovalo určité zachování tajemnosti, nicméně se mi Fire příliš líbila, než abych něco takového navrhla...
Celkově jsem překvapená, že mě vůbec nemrzí vyznění romantické linky, bylo to velmi přirozeně napsané, a tak nějak jsem s tím počítala už od začátku. Vyznění zbytku je jednoduše wow... Tohle bylo neuvěřitelně dobré. Doporučuju si přečíst i autorčino poděkování, nejen že tam trochu dává nahlédnou do zákulisí vzniku knihy, ale také reflektuje určité problémy jejích předchozích knih (pořád nějak nemůžu uvěřit, jak je tahle série "stará"...). Za mě neuvěřitelně uspokojivé čtení, asi se i pokusím knížky sehnat, abych si je mohla zařadit do knihovničky... (čteno v angličtině)

Info pro zájemce: V lednu vyšel v originále 4. díl série "Winterkeep", právě jsem ho začala číst a z prvních dvaceti stránek zatím můžu jen doporučit. Komentář asi později přidám pro zájemce zde do diskuse.
Edit: Komentář k "Winterkeep" je v diskusi, knihu moc doporučuji.

4 19.02.2021

Další kniha, která mi nějakým nedopatřením unikla z přečtených. Už je to bohužel nějaká doba, tak nemám nějaké moc konkrétní postřehy. Publikace je to nicméně skvělá, nápomocná a psaná s vtipem. Často si na ni vzpomenu (obzvlášť u některých místních komentářů nadávajících na neoriginalitu), nicméně mi z ní příliš mnoho mouder v hlavě neuvízlo. Pravděpodobně do ní zase někdy nahlédnu.

4 29.01.2021

Tohle bylo oproti prvnímu dílu dost zlepšení. I když bych řekla, že největší podíl na tom má ten jednoduchý fakt, že Anthony v seriálu patřil mezi moje nejmilejší postavy (nejstarší nesnesitelný sourozenec, do toho se můžu snadno vcítit...). Knižní Anthony je bohužel trochu papírovější, ale je vidět, že se autorka snaží a to oceňuji. Příběh je samozřejmě jednoduchý, ale opět je to knížka, která se velmi těžko odkládá (červená knihovna bude jednou moje smrt...). Asi jsem v žánru četla lepší, nicméně jsem četla i daleko horší. Řekla bych, takový lepší průměr a výborná oddechovka.

4 20.01.2021

U nás v knihovně otevřeli výdejní okénko! Třikrát sláva!
Tahle knížka je taková utopie, optimální scénář, podle kterého by všechno mělo probíhat. Místy to bylo skoro až moc, na druhou stranu je to příjemná změna oproti knihám, které se vyloženě vyžívají v dramatických zvratech. Moc se mi líbí, jak komiks reaguje na některé mylně rozšířené představy. Skupina vedlejších postav si mě získala a doufám, že z nich v dalších dílech uvidíme víc. Minikomiks o Taře a Darcy je skvělým bonusem, těm dvěma vážně fandím.

4 25.11.2020

Tuhle knížku jsem přečetla téměř před rokem, až do teď ale nebylo možné komentovat... (Vážně, kdo vymyslel, že se knížka dá komentovat až po jejím vydání, když už je tu stejně přidaná...)
Měla jsem obavy... první díl skončil skvěle, tvořil uzavřený příběh a já si hrdiny zamilovala. Přesto/Právě proto, jsem si nebyla jistá, jestli o pokračování stojím. Špatný druhý díl totiž občas může člověku zkazit i ten první. Tohle ale nebyl ten případ. Naopak, všechno to totiž začíná epilogem a už v něm mě autorka zvládla přesvědčit, že druhý díl je přesně to, co potřebuju.

"Simon Snow did what he came to do.
What they all said he would do someday. He found the big baddie - he found two - and he finished them off.
He didn't expect to live thorough it. And he hadn't.
Baz once told him that everything was a story, and that Simon was the hero. They'd been dancing at the time. Touching. Baz was looking at Simon like anything was possible for them now, like love was inevitable.
Everything was a story. And Simon was the hero. He saved the day. That's when stories end - with everyone looking ahead to "happily ever after."
This is what happens if you try to hang on after the end. When your time has come and passed. When you've done the thing you were meant to do.
The theatre goes dark; the pages goes blank.

Everything is a story, and Simon Snow's is over."

Už v minulém díle (a ve Fangirl...) autorka prokázala, jak skvěle umí pracovat s charaktery svých postav... No, tady to ale vytahuje na nový level. Vlastně ani nejsem úplně příznivec tohoto vývoje vztahové dynamiky (což si uvědomuji, zní hloupě, ale snažím se nespoilerovat...), ale tady to absolutně dává smysl a epilog Rowlingové najednou působí ještě směšněji.

Simon looks over at me. "What?"
"Nothing," I say.
"What?!" he shouts. He can't hear a thing I am saying over the wind and the engine and the classic rock.
"I hate this fucking car!" I shout back. "The sun is burning me! I might actually catch fire at any moment!"
The wind is blowing Simon's hair straight, and he's squinting - from the sun and from all the smiling. "What!" he shouts at me again.
"You're so beautiful!" I shout back.

Navíc se svět, který nám autorka v minulém díle představila neuvěřitelně rozrůstá. Upřímně jsem naprosto neočekávala rozměry, které se mu dostaly. Také získáváme novou postavu, které upřímně fandím. A... celkově nevím moc co vytknout, otevřený konec mě vraždí a první díl mám dost možná pořád o něco radši, nicméně... tohle bylo super. Skvěle a teď mám chuť si tu knížku přečíst znovu...

4 23.11.2020

Od téhle knížky jsem měla nespravedlivě vysoká očekávání. Koncept mě naprosto uchvátil, obálka vypadala úžasně a navíc jsem za poslední dobu přečetla dost klasik, které podobné koncepty rozpracovávají mistrovským způsobem. Oproti tomu byly tohle takové srandičky... Nicméně tahle perspektiva je hodně nespravedlivá. Skvěla jsem se pobavila, koupila jsem ji bráchovi k 11 narozeninám, tak uvidím, co na to řekne on.

4 21.11.2020

Délka básní zase opět hrála trochu proti mě, když má báseň víc než dvě strany, tak zkrátka většinou neudržím pozornost. A navíc jsem - především v první polovině sbírky - měla dojem, že mi k pochopení většiny básní schází jakási prožitá zkušenost...

"...Z her na zvony
už neumíme nic.
Krom toho božekání nad prázdnotou chrámů."

Přesto... je zajímavé, že člověk často pozná, jestli je báseň dobrá nebo ne, i když ji nerozumí.

"A byly doby, k pláči bez podoby.
A byly děje, k pláči bez naděje.
A zima z děr.
A zima z věr. ..."

Celkově ale musím říct, že i když pro mě byla první polovina hůře srozumitelná, přišla mi o něco lepší než druhá, ve které mě určité motivy trochu zneklidňovaly...

"... Lilo.
Lilo. Bíle lilo.
Bez milosti. Bez lítosti.
Liliově bíle lilo.
Až se slilo, co kde bylo.
Hlad. I hněv. I krev.
I kosti."

Celkově pozitivní pocity převažují. Líbilo se mi to, k básníkovi se pravděpodobně ještě vrátím.

4 20.11.2020

(SPOILER) Může obsahovat lehké spoilery:
Všechno to začalo dost slibně. Na konci minulého dílu jsem se rozhodla na autorovo vysvětlení přistoupit a více se v tom nešťourat. Na začátku tohodle dílu se v tom ale autor rozhodne šťourat sám - skvěle.
Zakončení předchozího dílu mě nenadchlo, ale autorův styl se čte zkrátka sám, takže mě to téměř okamžitě vtáhlo a než jsem stihla dvakrát mrknout, byla jsem v polovině knihy. A tam přišla krize... protože... jako vážně, je potřeba tuhle zápletku prvního dílu recyklovat a použít ji znovu? Mohla skončit jen dvěma způsoby a oba mě mohli leda tak naštvat - opakování slabošského řešení nebo drsné řešení o které nestojím... no, zkrátka skvělé... a pak se děj přemístí úplně jinam... no, že mě to ale vůbec nepřekvapuje...
Jenomže ta druhá linka si mě taky okamžitě získala, Eso je radost sledovat, protože nad vším přemýšlí. Na druhou stranu... její linka od začátku smrděla a nemůžu říct, že by mě celé vyústění nějak zvlášť překvapilo....
Celkově nejsem zklamaná, ale naprostá bomba tahle série taky není...

Na Macbetha jsem měla od počátku velké nároky, byla to jedna z těch knih u kterých jsem zkrátka měla pocit, že budou pro mě. Naplnilo se tohle očekávání? Ano i ne...
V čem spočívá problém? Tahle hra je hodně kulturně známá a reprodukovaná, ale také se v některých svých reprodukcích značně vzdaluje od originálu. Ta Lady Macbeth na kterou jsem byla připravená sice na schůzku dorazila, ale záhy... uvadla. Také mě překvapil krátký časový horizont celé hry - což by mě u Shakespeara vážně nemělo překvapovat, ale nějak se to stalo. Všechno se událo hrozně rychle a občas jsem si ani nebyla jistá, proč, že se to vlastně děje. Na druhou stranu čarodějnice byly famózní, nemůžu si pomoct, ale celé hře dodávaly určitý šmrnc, který si mě naprosto získal. Tahle hra má taky jeden z nejlepších začátků, jaké jsem kdy u Shakespeara četla (konkuruje mu jen Večer tříkrálový). Přesto mám dojem, že by se mi to mělo líbit ještě víc, než se mi to líbilo. Obvykle, co se Shakespeara týče, tento názor nezastávám, ale myslím si, že v tomto konkrétním případě by mi skutečně víc sedlo vidět divadelní představení, než hru číst. Přesto je ta hra skvělá a já její četby rozhodně nelituji.
Ediční a grafické zpracování této knihy je samozřejmě famózní, jde o mistrovský počin, který nemá obdoby a já jsem neskutečně ráda, že stále existují nakladatelství, která knihy takto krásně vydávají. Rozhodně doporučuji.

4 13.11.2020

Uf... Dlouho jsem při čtení knihy neměla tak rozporuplné pocity... a tak silné pocity... Neočekávala jsem moc. Od začátku jsem se snadno začetla, ale už asi od padesáté stránky se dostavila intenzivní nechuť, ne proto, že by knížka byla špatně napsaná... ale protože moje vizuální představivost jela na plné obrátky a mě se ze vší té smrti a utrpení dělalo na nic. Těsně před dvoustou stránkou pro mě nastal zlom, byla jsem zatraceně zmatená a říkala si, že buď celé to rozuzlení bude geniální anebo to nebude dávat žádný smysl a čtení se tím stávalo těžší protože jsem do háje už chtěla vědět co si o tom myslet. A pak přišel Sammyho pohled a já jsem knížku asi na tři dny odložila, protože jsem ty kapitoly nechtěla číst... (Lidi co mají mladší sourozence pravděpodobně rozumí...) Ale pak jsem se obrnila a knihu dočetla v jednom sezení, protože jsem se bála, že jestli přestanu, tak už znovu nezačnu...
A konečný verdikt? Wau... upřímně si nejsem jistá, jestli všechny kousíčky do sebe sedí, protože přeci jen nejsem zas až tak analytický čtenář, ale... pro mě to teda fungovalo možná až příliš dobře, nejsem si jistá, jestli budu mít někdy koule sáhnout po dalším dílu, i když chci zatraceně moc vědět, jak to bude pokračovat. Taky naprosto fandím romantické lince... naprosto jsem to nečekala. Když se Evan poprvé objevil na scéně, říkala jsem si, proč ho do toho autor vůbec míchá... no, ve výsledku, i když by některé věci asi šli provést hladčeji, ale... víte co? Jsem spokojená... i když mě z knihy stále trochu bolí břicho...
P.S. z ukázek filmu to vypadá, že se to teda moc nepovedlo... Protože jasně, proč by holka byla karatistka, když může být roztleskávačka... ( edit: dobře, tak fotbalistka.... ale v jedné chvíli Evanovi nevyvrátí, že byla roztleskávačka? Ten film je jeden velkej bordel...) No nic, nechci soudit, ještě jsem ho neviděla... a předpokládám, že i přes všechny moje nadávky si ho nakonec užiju... (edit: Měla jsem pravdu... jen to bylo ještě horší, než jsem čekala...)

4 25.10.2020

Pokud nechcete vědět vůbec nic, tak asi lehké spoilery... ale nic konkrétního...
Třetí díl je dost možná můj nejoblíbenější (ještě jsem nedokončila re-reading celé série, tak uvidíme, díly od šestého výš se mi vybavují dost mlhavě). Vztah Kate a Currana je přesně v té fázi, kterou mám ráda a napětí mezi nimi by se dalo krájet, nebo možná spíš hrozí, že něco podpálí... Navíc tu Derek - moje asi nejmilejší postava - dostává jednu z hlavních linek knihy a... uf... Tenhle a pátý díl jsou pravděpodobně jediné, u kterých jsem brečela. (Edit: Přehodnotila jsem to, tohle je naprostý kec, u většiny dílů uroním alespoň jednu slzu, ale tyhle dva jsou pro mě obzvlášť emotivní...) Taky poprvé potkáváme Dali a tuhle holku já vážně žeru. Celý koncept Půlnočních her mě neskutečně bere, nejsem si jistá, čím to je, protože nejsem fanoušek násilí, ani bitevních scén, ale tohle... z nějakého důvodu... jen mě mrzelo, že to není propracovanější, protože mi přišlo, že tam jsou nějaké ty díry, ale rozhodla jsem se je jednoduše nehledat. K tomuhle dílu se určitě ještě někdy vrátím.

4 12.10.2020

(SPOILER) Pro jistotu označuju jako obsahující spoilery, ale žádné velké tu nejsou...
Začíná nový semestr, takže samozřejmě, že právě teď je ten pravý čas propadnout nové vlně obsese s jednou z mých nejmilejších sérií. Začít od čtvrtého dílu je jen logické, protože ho mám doma... Ač se k němu pravidelně vracím, tak myslím, že od toho prvního čtení jsem ho už nikdy znovu nepřečetla od začátku do konce a bylo fajn se k němu vrátit ač celkově si myslím, že tenhle díl je spíš trochu slabší (v rámci Kate, jinak je samozřejmě skvělý). Na druhou stranu má ale taky některé nejlepší momenty, na scéně se poprvé objevuje Grendel.

Bojový pudl mě počastoval zmateným pohledem.
"Jsem zamilovaná do idiota."
Pes naklonil hlavu na stranu.
"Jen počkej, až zjistí, že jsem ho vyšachovala z jeho muchlovacího pokoje."
Pudl tiše zakňučel.
"Nepotřebuju, abys mě kritizoval. Jestli jednou dokážeš přežít den, aniž by ses pozvracel nebo mi zničil nějakou věc v domě, pak bych ti možná mohla naslouchat, ale do té doby si nech vlastní názory pro sebe."
Padla jsem zpátky do postele a přetáhla si polštář přes hlavu. Zrovna jsem měla rozmluvu se psem a nařkla ho, že mě kritizuje. Curranovi se to konečně povedlo. Zbláznila jsem se.

A to ani nemluvím o "stále k mání, pořád ve hře, vysílá signály?", což je jeden z mých nejoblíbenějších momentů (asi proto, že mám vážně slabost pro Jima s Dali...)
Na druhou stranu některé části tohohle dílu jsou vážně drsné, to už by ale byl velký spoiler, takže raději pomlčím (jedno slovo: Jed).
Jen bych ráda dodala, že editura by tedy mohla být lepší, občas jsem si nebyla jistá jestli já jsem tak blbá, nebo jestli ta věta vážně tak úplně nedává smysl - jsou to ale spíš drobnosti, v dnešní době spíš lehký nadprůměr.

4 08.10.2020

Kde začít? Tahle kniha je naprosto skvělá... (to zní jako dobrý začátek)
Na začátek by asi bylo dobré podotknout, že můj zájem směřuje spíše k filosofii, historii myšlení a náboženství, než ke klasické historii a umění. A pravděpodobně proto mě tahle kniha tak nadchla (a zároveň i místy zklamala - to berte s rezervou, prostě jsem místy chtěla víc...). Kniha podrobně popisuje středověké koncepty víry, moci, vlády, dvorské lásky atd. a to všechno dává do kontextu současného umění. Dle mého skromného názoru to není úplně nejvhodnější kniha pro naprosté začátečníky, přes svůj naprosto přístupný, kouzelný až beletristický styl se totiž nezdržuje výkladem konceptů, které považuje za základní (což jsem osobně ocenila). Je velmi frankocentrická (jako ostatně skoro všechny knihy napsané Francouzi... v tomhle případě je to nicméně vcelku ospravedlnitelné, i když místy... ), to znamená, že počítá s určitým povědomím francouzské architektury (která je ostatně hlavním tématem knihy). Já osobně kupříkladu tenhle vědomostní kapitál z velké části postrádám (nikdy jsem kupříkladu nebyla v Saint-Denis, Chartres, ani Remeši, kterým je věnovaná velká pozornost), takže jsem poměrně hodně dohledávala. Nicméně, to se týká akademického čtení, kniha by se dle mého dala číst i jen pro čisté potěšení bez jakéhokoli vzdělávacího úmyslu, protože jak už jsem jednou řekla, je psaná nádherným stylem a doslova vám maluje obraz před očima. Celkově jsem nadšená a určitě si od autora v budoucnu ještě nějakou knihu přečtu.

4 26.08.2020

Pěkné odpočinkové počtení. Film už jsem párkrát viděla a moc se mi líbil - jediný problém je, že od té doby, co jsem jako malá viděla Dumba, tak jsem poněkud citlivá k násilí na slonech... Co je ale skvělé je, jak je ta knížka chytře napsaná, film jsem sice viděla, ale některé drobnosti jsem pozapomněla, a tak jsem se vesele nechala vodit za nos. Konec mě neskutečně pobavil - oba dva konce, jak ten "minulý", tak ten "současný."
Dále SPOILERY!
Hrozně mě pobavilo, že ani jeden z nich nebyl schopen nechat "svá" zvířata jinému cirkusu, a pak skončili s polovinou zvěřince a nevěděli co s ním :D Musím říct, že až tahle chvíle mě přesvědčila, že k sobě patří, protože upřímně předtím...? Vlastně vůbec nebylo jisté, proč se mají tak rádi. A ten současný konec? No, to bylo největší překvapení celé knížky, nechápu, proč to tak nebylo i ve filmu... Podle mě skutečně dobrý konec...

4 15.06.2020

Tahle kniha má jednu zásadní chybu, a to, že si ukusuje větší sousto než může zvládnout. Když jsem knížku začala číst, byla jsem nadšená (viz můj první komentář) a to nadšení trvá i teď, přesto... po přečtení Oheň a krev se moje nároky poněkud zvýšily. Bylo to málo a zároveň moc. Tahle knížka se totiž snaží obsáhnout jak historii, tak zeměpis přičemž tenhle svět je zatraceně velkej! Potom, co jsem dočetla část o Západozemí, byla jsem víceméně přesvědčená, že popis zbytku světa je docela zbytečný. To jsem ale byla naprosto mimo, protože i tahle část si mě získala a já jenom chtěla víc, víc o Jogos Nhai (optimálně celou knihu odehrávající se v tomhle prostředí), víc o Sothoryosu, víc o císařovnách Lengu, víc o Letních ostrovech, víc o tvůrcích bludišť a Boashovi. To samé platí v podstatě o každé kapitole, jako úvodní informace je to zajímavé, ale pokud knihu otvíráte s tím, že chcete zjistit co jen je možné o Rovině... nevyhnutelně budete zklamáni, že je to jen 12 stránek. Mám slabost pro fiktivní historii a geografii a tenhle svět je tak nádherný. Tahle knížka je ale naprosto neuspokojující, dává nám nahlédnout záblesky příběhů, které následně nevypráví! Frustrující... Navíc... kdo dělal edituru, hádám, že nikdo, protože tolik nesmyslně položených vět a překlepů jsem dlouho neviděla... Pravopisné chyby přežiju, ale překlepy? Stačí si to jednou přečíst, abyste eliminovali překlepy...

4 08.06.2020

(SPOILER) Nakonec jsem se dostala i k poslednímu dílu série a překvapilo mě, jak moc byl fajn. V minulých dílech jsme Tuckera moc neviděli a Sabrina byla představená spíš negativně, a tak mě jejich díl nijak zvlášť nelákal, přesto jsem nakonec byla příjemně překvapená... Zdálo se mi, že to autorka zvládla vcelku realisticky. Překvapilo mě, jak moc byla ta jejich romance natažená a jak dlouho to Sabrina všechno vydržela držet v sobě, nicméně to bylo konzistentní s jejím charakterem... Oba dva hlavní protagonisty jsem si moc užila. Loganův a Garettův souboj byl třešnička na dortu...

4 06.06.2020

Asi před osmi lety jsme na gymplu probírali Diderota a jeho Jeptišku, výklad mě zaujal z jednoho prostého důvodu, učitelka se zdála obsahem knihy pohoršená, ale pořádně nám neřekla, co je na ní tak pohoršlivého. To samozřejmě probudilo moji zvědavost a musela jsem si ji přečíst. Taky jsem si ji přečetla... a nijak zvlášť hluboce na mě nezapůsobila. Byla jsem tenkrát docela naivka, tak si myslím, že mi spousta náznaků zkrátka nedošla a některé věci mi zas dnešní optikou snad nepřišly tak hrozné... Každopádně si vzpomínám, že se to četlo úplně samo...
Asi před rokem, jsem si zapsala předmět, jehož součástí byla i osvícenská literatura a já se rozhodla, že je to konečně vhodná záminka k tomu si tuhle knihu dočíst. Přečetla jsem si Jakuba Fatalistu a byla jsem nadšená.

Pán. "Abych nezapomněl, Jakube, věříš v příští život?"
Jakub. "Nevěřím v něj, ani nenevěřím; nemyslím na něj. Raduji se jak dovedu ze života, který mi byl popřán jako záloha za dědictví."

Je to vtipné a frustrující a kniha se téměř nedá odložit. Jakub Fatalista mě asi bavil nejvíc. Líbí se mi Diderotův styl psaní, líbí se mi, jak si se čtenářem pohrává. Nečekejte, že příběh samotný je nějak zvlášť poutavý, poutavý je spíš styl a myšlenky, které z textu nenápadně vykukují.

Pán. "Jakube, příteli, jste filosof, mrzí mě to za vás..."

Včera jsem se pak rozhodla, že je třeba tuto knihu konečně dokončit a přečetla jsem si Rameauova synovce... A pocity jsou smíšené... je to takový pseudosokratovský dialog kombinovaný s nonsensem a... Na jednu stranu je k jeho plnohodnotné četbě potřeba určitá předešlá znalost - například zobrazení Sokrata jako Siléna v některých Platónových dialozích, ale zároveň je tam spoustu reálií z Diderotovi současnosti, které jsou pro nás zkrátka neuchopitelné a je otázkou nakolik jsou důležité - já ty reálie neznám, takže... jak bych to mohla soudit? V textu se objevuje spousta zajímavých myšlenek, ale kontrastně je tam spousta směšných scén zobrazujících Rameaua, jejichž význam není (?) úplně jasný.... Pravděpodobně jde o zdůraznění určitého kontrastu mezi "Já" a "On"... ale kdo ví. Na tenhle text potřebujete mít tu správnou náladu, alespoň pro mě bylo dost těžké udržet si pozornost a nemyslet u toho neustále na něco jiného. Každopádně četby nelituji, Diderot je zajímavý spisovatel a ráda se k němu ještě někdy vrátím.
P.S. Pokud je někdo jako já alergický na slovo filoZof, pak se možná bude chtít poohlédnout po jiném vydání...

4 26.03.2020

Nietzsche nepatří mezi mé favority, ale tahle knížka se čte velmi dobře a pokud hledáte knihu, kterou byste jeho filosofii mohli načít, zdá se, že tohle je dobrá volba. Nietzsche je zde ještě vychovaný, umí udržet myšlenku a někdy ji i dokončit (pardon, to ze mě jen mluví hořkost po pokusu o čtení Genealogie). Přiznávám, že některé jeho myšlenky - z této knihy - mi přijdou skutečně dobré, i když jiní filosofové jsou mi bližší...

4 22.02.2020