Jass komentáře u knih

Kdyby to byl první díl, bylo by to vážně dobré, ale vzhledem k tomu, že je to v podstatě pořád to samé dokola... Koně jsem vždycky měla ráda, takže s prostředím, ač není příliš originální, jsem byla spokojená. Gabriela jsem měla ráda už od začátku, byl mi sympatický už jenom tím, že na rozdíl od svých starších bratrů se něčemu skutečně věnoval, i když to taky nebyla zrovna zdravá zábava. Virginii jsem měla celkem ráda, už jenom pro její odvahu jsem ji musela obdivovat. Celkově to ale dost běželo podle osvědčené šablony...
Babičku jsem měla celou dobu dost ráda, ale musím říct, že u jejích a Generálových scén jsem smíchy padala málem pod stůl... ale tak proč ne XD .

3 07.08.2016

Bylo to drobet přitažené za vlasy... Ale co by člověk od podobné knihy čekal :D ... Poetická označní a přirovnání (obvzláště nejruznějších částí těla) mi sice trochu lezla krkem, ale musím říct, že byla také neomezeným zdrojem mého veselí. Svůj účel tato kniha rozhodně splní, pokud máte náladu na něco jednoduchého, můžu ji jen doporučit - nehledejte v tom, ale žádnou historickou přesnost, té se tu skutečně nedočkáte...

3 30.07.2016

Nemohla jsem se od toho odtrhnout (přečteno během 24 hodin) a vážně se mi to moc líbilo. Není to nic nového, ústřední postavy jsou možná až moc dokonalé (ale opravdu jen ty dvě, ty zbylé jsou vlastně dost šílené) a některé náhody nepravděpodobné, ale nic z toho vám nevadí, protože Garettovic rodina je prostě úžasná, kdo by si neoblíbil George, Andy, Patsy, paní i pana Garetta a další členy rodiny. Občas jsem měla pocit, že z Grace polezu po stropě, ale i ona se nakonec "polepšila". Na jednu stranu jsem trochu rozčarovaná z toho, že s Nan se to nedořešilo, ale zase je to reálnější, ne všechno končí happy endem. Skvělé čtení na léto (i na zimu...).

3 09.07.2016

Komentář je plný SPOILERů
Musím říct, že mě tahle kniha vyloženě sedla do nálady a skvěle jsem si ji užila. Alicina máma mě místy sice vážně rozčilovala, a i když se ke konci dozvíme proč, stejně jsem jí to nedokázala odpustit - pochopit ano, i když moje uvažování je naprosto jiné. Táta byl oproti tomu celkem sympaťák. Dot se Sofií byly obě skvělé, ať už kouření propisek ve skříni, nebo Dotin zápis z deníčku na konci (to lepidlo mi tak vrtalo hlavou, že jsem si ho musela najít :D ). Celou dobu jsem se samozřejmě úporně snažila vydedukovat který z bratrů zemře - pořád jsem měnila názor, když poznala Aarona, byla jsem si jistá, že je to on, ale pak se objevil Max, u věty "zabila jsem toho, koho jsem MĚLA milovat" jsem si zas myslela, že je to Max, no a když Sandra přijela Aaronovým autem a Alice se z toho málem rozbrečela, byla jsem si zase jistější, no byla to hrůza. Chtěla jsem aby Aaron přežil, takže jsem si pochopitelně myslela, že umře :) . Hlavním plusem knihy ale podle mě není obsah, ale její krásná stylistika, nejde ani o to, že je psaná v dopisech, ale autorka vážně umí psát, tak vtipný "skoropolibek" jsem ještě nečetla (scéna v knihovně XD ), krásné používání slov, celistvost textu, no prostě lahoda. Jediné, co mě dost zadrhávalo byly ty zkráceniny, jako třeba "já vim" (místo vím...) atd. No to byla hrůza, nejsem si jistá, jestli je to překladem. Pak mě ještě zarazilo zmínění Kouzelné školky, tady předpokládám, že v originále byl jiný dětský pořad, který překladatel zaměnil za nějaký u nás všeobecně známý, tady bych ale ocenila takovou tu poznámku, co tam bylo původně - to je ta zvědavost...

3 25.05.2016

Další skvělý díl. U jiných sérií už bych se začala bát, že budou vykrádat sami sebe, ale tady to není potřeba, děj je pořád originální a nabitý akcí, nejsou tu žádná hluchá místa ani nelogické pasáže. Navíc je tu řada hrdinů, které si prostě nemůžete nezamilovat. O Kate s Curranem už snad ani nemá smysl mluvit... ale všechny vedlejší postavy jsou skvělé, já mám nejradši Dereka, ale i Julie, Andrea, Ascanio, Rafael, Jim,... Jedna z nejlepších sérií jakou jsem kdy četla.

3 31.03.2016

Tak musím říct, že za mě jedna ze slabších Dahlových knih, ale to bude asi tím, že už jsem starší. Babičky mi bylo upřímně líto a z Jirkova otce mi vstávaly všechny vlasy na hlavě.

3 18.03.2016

Uznávám, že kniha má trochu rozvláčný charakter, ale mě to vůbec nevadilo. Spoustu postav tu bylo hrozně zajímavých - přišel mi hezký vztah Hugha a Fiony, Oliva (myslím, že lepší by bylo Olivia, ale co...) byla také úžasná, dobrosrdečná Bronwyn, Millard, to je historie sama pro sebe... No prostě úžasné, trochu zvláštní bylo, že jsem se vlastně za celou dobu nedozvěděla kolik podivných dětí vlastně v sirotčinci žije, o některých tam byla zmínka - např. dvojčata, ale pak jako by dočista zmizela... Některé zase byly na fotografiích, ale pak už se o nich kniha vůbec nezmiňuje, nevíme, jestli tam stále jsou, nebo ne... Celkem jsem byla zvědavá na dívku se dvěma odrazy a vůbec se tam neukázala... Celkově jsem měla dojem, že dětí je tam třeba 40, ale na konci se mluví o 10? Ale možná bylo myšleno v každé loďce 10? No nevím, každopádně mě příjemně překvapilo, že ty fotografie jsou skutečné, rozhodně je to zajímavé téma, těším s na další díl :D

3 17.03.2016

Ne, že by v knize nebyly dobré myšlenky, ale většina z nich mi nepřišla nějak převratná. Bylo to hezké, ale... prostě to ve mně nic nezanechalo... Možná to zkusím ještě jednou až budu starší :D

3 23.02.2016

U týhle knížky mě nejvíc zabíjely moje reakce - probíhá divoká hádka a moje první myšlenka je "on je tak roztomilej". No, prostě nebýt Hardina, asi bych celou tu knihu nemilosrdně sepsula, ale takhle to prostě nejdě.... Tessa byla celou dobu neuvěřitelně natvrdlá. Hardinovi pokusy mi přišli roztomilé, což ovšem neznamená, že se nechoval jako kretén. A konec... čekala jsem něco podobného, ale tak ohraný konec ne... jako sorry, ale to je prostě....!

3 29.08.2015

Knihu jsem koupila ve výprodeji za padesát korun, možná proto, jsem se k ní i přes pochvalné recenze dlouho nedostala. No, přečetla jsem ji za jeden den a musím říct, že byla vážně dobrá. Niko mi byl hned sympatický, stejně jako Josie a Alex. Dean byl jako hlavní hrdina celkem v pohodě... Koho jsem ale zbožňovala byl Max, jeho hlášky byly vážně nejlepší. Dvojčata byla vážně roztomilá a i další postavy jsem si oblíbila. Na druhý díl jsem vážně zvědavá.

3 21.06.2015

Popravdě mě na začátku vůbec nenapadlo, že kniha vyšla česky. A později jsem se vyhýbala tomu to zjistit, abych se neocitla před morálním dilematem "přidat či nepřidat". Nakonec ale převážila myšlenka, že nepřidat by ode mě bylo poněkud pokrytecké a navíc... tahle kniha byla vážně dobrá.
Původně jsem sháněla úplně jinou knihu - "She Comes to Slay" - ale místo toho na mě vyskočila tahle (v originále "She Comes First" takže jistá podobnost tu je, i když rozhodně nejde o knihu o Harriet Tubman...). Po tom, co jsem se dosmála mi došlo, že už jsem o téhle knize slyšela, zvědavost převládla, já do ní nakoukla a za chvíli jsem měla čtvrtinu za sebou...

"That's a shift of tectonic proportions - from two out of three women not being able to reach climax to nine out of ten archieving satisfaction - all because of a matter of minutes.
Few, if any, of the world's problems can be solved with a mere twenty minutes of attention, and yet here, in the complex sociopolitical landscape of the bedroom, we have an opportunity to create bilateral satisfaction."

Největší podíl na tom, proč jsem si tuhle knihu tak užila je bezpochyby autorův humor. Napříč celou knihou cituje klasiky - v zamýšlených i nezamýšlených kontextech a... to je šprtský humor, na který si osobně potrpím. Na několika místech měl postřehy, které mě téměř přesvědčily o existenci reinkarnace, protože jsem byla do teď přesvědčená, že to žádný muž nemůže pochopit. Celkově jsem to vlastně vnímala jako příjemnou doplňující četbu k "Ovoci poznání" Liv Strömquist, protože řada informací se překrývala, ale každá kniha se na ně dívala z trochu jiného úhlu.
Celkově... nemůžu jinak než doporučit. Cílovou skupinou jsou jednoznačně heterosexuální muži, ale osobně mi to nijak nevadilo...

2 12.04.2021

Komentář obsahuje vágní spoilery... (nakolik se vůbec historická romance dá spoilerovat...)
Upřímně jsem se do četby tohoto dílu nijak zvlášť nehrnula, Hyacinth byla skvělá vedlejší postava, ale nebyla jsem si jistá, že může fungovat v hlavní roli a zápletka mě z anotace moc nezaujala. Nicméně už jsem včera byla unavená na četbu čehokoli inteligentního, ale chtěla jsem si ještě chvíli číst... Tak jsem po knize po chvíli váhání sáhla... pocity jsou zas pro jednou smíšené.
Prolog mě upřímně vyděsil, bála jsem se, že autorka bude znovu chtít jít cestou duševně nemocné manželky zjednodušené na dějový prostředek (jako v "S láskou, Eloise"), to se ale naštěstí nekonalo a já si mohla oddychnout. (Nicméně myšlenky na Mary Winthropovou mě už po celý čas četby neopustily a upřímně téměř neexistující příběh, který tahle postava měla byl naprosto nesmyslný. Ale... chápu, že to asi nikoho nezajímá...)
Potom ale samotný příběh začne a já si začala říkat, že jsem knihu nechutně podcenila. Hyacinth je skvělá hlavní postava a špičkování mezi ní a Garethem jsem si upřímně užívala. A co víc, dostáváme spoustu lady Danburyové a když jsem si v minulém díle ztěžovala na její nedostatek, nikdy mě nenapadlo, že mé modlitby skutečně budou vyslyšeny.
Nicméně... tahle naděje byla brzy zadupána do země, protože přiznejme si to, tenhle příběh nedával hlavu ani patu. Asi do toho ani nechci zabředávat... všechny ty vloupačky, nošení kalhot, fakt, že se vždycky stane to, co příběh postrčí správným/předvídatelným směrem...
Ale tohle všechno bych přehlédla, protože od Quinn už upřímně nic moc jiného nečekám. Můj problém ale je, že zase znovu nevěřím v hlavní pár. Nebo respektive bych i věřila... kdyby Gareth... Jako vážně vám to přišlo v pohodě?

Dál SPOILERy, protože upřímně... Je to tak hloupě napsané! My všichni víme, že Hyacinth s jeho "nemanželským" původem bude v pohodě. Zaprvé kvůli Sophii a zadruhé proto, že to nemá žádné reálné konsekvence. Tudíž je dvojitě těžké být na jeho straně, když se rozhodne ji svést, aby si to nemohla rozmyslet, až se to dozví... Sorry, ale tohle prostě není romantický. Rozumím tomu, že to není věc, která by se měla brát na lehkou váhu. Nicméně měl zpytovat své svědomí, rozhodnout se, jestli je poctivé jí to říct, nebo je v pořádku to zamlčet a pokud se s ní chtěl vyspat, pak se s ní měl vyspat z úplně jiných důvodů... Na první díl to samozřejmě stále nemá, nicméně to není v pohodě a fakt, že to ani jednomu později nepřipadá jako problém je... ugh... (netvrdím, že to měl s Hyacinth nějak probírat, vlastně si myslím, že je dobře, že to neví, ale trochu výčitek svědomí na jeho straně by podle mě bylo namístě...)
KONEC SPOILERů

Celkově... rozhodně jeden ze slabších dílů. Nemám moc víc co říct, čte se to opět samo, hlavní hrdinové jsou fajn, když nad nimi moc nepřemýšlíte a zápletka je stupidní... no, v téhle sérii vlastně nic nového XD

2 18.03.2021

Na této publikaci se krásně ukazuje, že abyste mohli sepsat historii vědy (což je mimochodem mamutí úkol, takže žádný div, že autor neuspěl), musíte být alespoň trochu filosofy. Proč? Protože pokud nemáte hlubší pochopení antického myšlení tak zkrátka stavíte na vodě, případně ve vzduchu... Výsledkem je naprosto smrtící směs polopravd, díky kterým si člověk není jistý, čemu věřit a z knihy díky tomu téměř nic nemá. Naštěstí je autor drbna, a tak se alespoň dozvídáme nějaké ty klepy (jako třeba, že Keplerova matka čelila obvinění z čarodějnictví a Goethe považoval pozorování světla rozloženého krystalem za zvrhlé... no, každému co je jeho...).
Na téhle knize mě rozčilovalo tolik věcí, že jsem si je po první části začala sepisovat, abych snad na něco nezapomněla:
- Autor prezentuje školskou aristotelskou tradici presokratiků, jako by šlo o něco daného... rozumím tomu, že na středních se to tak pořád učí, ale myslím, že by bylo na místě přesáhnout středoškolskou úroveň... (Pokud vás toto téma zajímá doporučuji knihu "Od mýtu k logu" Kratochvíla a Bouzka, je to ale tedy o dost náročnější čtení...)
- S tím souvisí moje druhá stížnost a to brutální anachronismus, kterého se autor dopouští. Užívání aristotelské terminologie u presokratiků je jedna věc, ale tvrdit, že se Sókrates snažil o školskou reformu úplně jiná... (Abych ale byla spravedlivá, autor někdy předvádí velmi nekonvenční a zajímavé úvahy... které jsou problematické, ale celkem zajímavé ke čtení... nicméně by měl otevřeně přiznat, že jsou to jeho úvahy a ne je předkládat jako objektivní fakta.)
- Naprosto prvoplánové uchopení Platóna snad ani nemusím vysvětlovat... Jak už jsem řekla, autorovo porozumění antice je dost trystní.
- Prezentace Sókratova učení jako by bylo zřejmé. To už jsem trochu naťukla dříve... Autorův postoj k Sókratovi je v řadě ohledů dost netradiční a upozorňuje na důležité potíže. Nicméně, kritizovat v jednu chvíli Platóna a Xenofóna, že překroutili Sókratovo učení tak, aby se jim hodilo do krámu (což je jistě do určité míry pravda), a pak dělat v podstatě to samé... A ještě to prezentovat jako by to byl fakt...
- Z kontextu taky zdá se vyplývá, že se autor domnívá, že evangelia byla napsána dřív než epištoly, což... jsem asi musela špatně pochopit, protože...
- Kusánský v žádném případě nemluví o "nekonečném" vesmíru, jen o vesmíru "neomezeném". Tohle je nicméně velmi běžná chyba... (viz "Od uzavřeného světa k nekonečnému vesmíru" Alexandre Koyré)
- A autor se dopouští i další typické chyby a to, že zapomíná (jak je tohle vůbec možné?), že předmluvu ke Koperníkovu spisu, kde se zdůrazňuje, že se jedná pouze o hypotézu, nenapsal Koperník, ale Andreas Osiander... Koperník svůj spis jako hypotézu nezamýšlel, i když díky výše zmíněnému, tak po dlouho dobu byl braný.
- Mám dojem, že Ludvík "stát jsem já" nikdy skutečně neřekl, ale už si nejsem jistá, kde jsem to slyšela, takže se třeba mýlím...
- Newtonovo pojetí gravitace a fyziky je pojato neskutečně zmatečně. Upřímně nevím, co si autor při psaní myslel... nejdříve jsem si myslela, že to nepochopil (na čemž by nebylo nic divného, já jsem to zdaleka všechno nepochopila taky), ale pak tak zas byla věta ukazující na opak... Pointa, Newton nevěřil v to, že gravitace skutečně funguje tak jak ji vyjádřil, protože to by znamenalo, že hmota může působit silou na dálku a to se mu příčilo (znovu viz Koyré). Navíc, říct o Newtonovi, že byl naivní...
- Když už jsme u té naivity... autorovo hodnocení čehokoli, co má nějakou spojitost s náboženstvím se mi zdá dost neobjektivní.
- V posledních asi dvou třech kapitolách, jsem si už vážně říkala, co je to za guláš... aby se ukázalo, že to celé vznikla jen proto, aby na vrcholu celé "evoluce vědění" byl Marx... oh, well... (Marx je zneužitý filosof a má určité mé sympatie, ale tohle bylo jednoduše směšné...)
- Z kontextu se zdá, že autor bere dějiny vědění jako určité překonávání antiky... upřímně, to je tak hloupé, že si to ani nezaslouží elaborovanější komentář...
- Přepis a překlad cizích jmen je autorovou osobní volbou... přesto si myslím mám právo říct, že je to zvěrstvo. Týká se to hlavně počešťování křestních jmen: Jan Kepler, Izák Newton atd. Mám dojem, že byla i horší, ale upřímně už se do toho nechci znovu ponořovat a hledat je.
- Ke konci mi přišlo, že to bylo zbytečně ukousnuté, chápu, že to chtěl završit Marxem, ale přeskočil řadu důležitých kapitol. Zneužití vědy a evolucionismu Hitlerem si jistě zaslouží víc než jen poznámku pod čarou. Frenologie a první inteligenční testy by si jistě taky zasloužily zmínku... Místo toho se pachtí ve filosofech, kterým - zdá se mi - moc nerozumí... Taky například středověk bere celkem fofrem...

Přesto se najde i pár pozitiv:
- Přes svoji trochu zastaralou větnou skladbu je kniha neuvěřitelně čtivá. Z žádné jiné knihy, kterou jsem si ke zkoušce vybrala jsem nebyla schopná za den přečíst tolik stránek.
- Jak už jsem řekla drby a netradiční teorie.
- Zajímavé téma... nicméně jak už jsem řekla mamutí, publikace této velikosti by ho nikdy nemohla zvládnout...

Doporučila bych tuto knihu? Já vám nevím... Čas strávený její četbou nepovažuji za ztracený a nelituji ho. Vzhledem k tomu, že jsem si z této kategorie musela nějakou knihu ke zkoušce vybrat, tak jsem asi i ráda, že jsem si vybrala tuto. Nicméně, kdybych si chtěla přečíst knihu na toto téma, asi bych se pokusila najít nějakou jinou. Tahle kniha má totiž tu nevýhodu, že je nedůvěryhodná... což u vědecké publikace není moc dobré doporučení... (Také neobsahuje v podstatě žádnou zdrojovou literaturu...)

2 03.03.2021

(SPOILER) Nějak jsem v koncích, jak tuhle knihu hodnotit... Z nějakého důvodu mě anotace téhle knihy neskutečně zaujala a snažila jsem se k ní nějak rozumně dostat už několik let, nakonec to zachránila výprodej v Kosmasu, kde ji měli za 40 korun. První věc, která mě neskutečně překvapila byla její velikost. Nejen že má jen 140 stránek, ale ještě má formát, řekla bych velikosti velkého diáře, spojeno s neuvěřitelnou čtivostí není žádným problémem ji přečíst za dvě hodiny...
Jenomže když jsem ji otevřela byla jsem hrozně zmatená, první stánku jsem si přečetla asi pětkrát, pak to vzdala a rozhodla se pokračovat dál, že tomu snad přijdu na kloub. Jde o to, že netušíte, kdo je vypravěč - překvapivě to totiž není Joseph - a okolo je tolik postav, že by se vám z toho hlava zamotala (dobře jsou 4 ale ta situace je celkově dost zmatená). Styl kterým je kniha později psaná mi nijak nevadil, i když se rozhodně nejedná o nějakou zvláštní přednost. Spíš bych řekla, že překlad je trochu odbytý, ale to už je asi nová norma...
Co se týče samotného obsahu... wow... docela by mě zajímalo, nakolik se autor skutečně vyzná v americkém sociálním systému, protože jsem věděla, že je to zlé, ale až tak? Každý má právo vidět své vlastní dítě (Teď nemluvím o rodičích, kteří své děti týrají. Joseph ale Jupiter nikdy nijak neublížil. A nebylo mu dovoleno jí ani zahlédnout.). Nikdo nemá právo nás zcela odříznout od lidí které milujeme, ať už jsme zletilí nebo ne. Celé vyznění příběhu je naprosto šílené a konec je za mě neuvěřitelná vydíračka. Z narativního hlediska to sice dává smysl, ale bože, jak já ten konec nesnáším. (Navíc je v něm pár logických děr...)
Načrtnutá paralela mezi Josephem a biblickým Josefem byla krásná. Za mě jeden z výrazných plusů knihy.
Celkově jsem spíš zklamaná, přišlo mi, že příběh má velký potenciál, který ale tak úplně nenaplnil a místo toho se vydal cestou poněkud levné hry na city (která teda na mě stoprocentně účinkovala, polovinu knihy jsem probrečela - nicméně jsem na knihu pořád trochu naštvaná). Na druhou stranu moje očekávání byla celkem vysoká.

2 27.11.2020

S Wernischem mám hodně podivný vztah. Po jeho první knize (Plop! ... název je delší, ale zcela jistě bych ho zmrvila) jsem získala dojem, že jeho knihy budu milovat, ale ta druhá mě naprosto minula (Růžovejch květů sladká vůně). Můj třetí pokus o Wernishe se nachází někde mezi nimi. (Je zajímavé, že z těchto třech knih je Plop! hodnocen bezkonkurenčně nejhůř...)

Velký dům
Samota potřebuje zdi
Samota má velký dům
Samota prostírá na celý stůl
Stůl samoty je prostřen
pro mnoho přátel

Samota je velký dům
plný skříní a chodeb
nedovíravých skříní
chichotavého ticha,
truhlic a výklenků
zlostného vzlykotu,
truhlic vzlykotu a zalikavé záště
s víky nedolehavými

Samota nikdy nespí sama
Nikdy není jen žena
Nikdy jen muž
A z matné prázdnoty
zrcadel před svítáním
vycházejí příšery

Problém je, že jsem zkrátka měla chuť na něco pozitivnějšího a ne na dardu plnou reality... To ale rozhodně není chyba tohoto výboru. Jen znamení shůry, že někdy se vyplatí přečíst si, co se píše na obalu knihy...
P.S. Kniha je velmi jednoduše a pěkně graficky upravená. Je skutečným potěšením držet ji v rukou.

2 09.11.2020

Znovu číst tenhle díl bylo naprosto skvělé, protože jsem si skoro nepamatovala o čem byl a překvapení tudíž nebylo málo. Stále mi chybí řada mých oblíbených postav, nicméně autoři mi pod nohy neustále hážou další. Neuvěřitelně žeru přátelství Dereka a Ascania, v tomhle díle jsou zkrátka k popukání a pak taky... ne tak k popukání. Celkově je tenhle díl vážně jízda a už se těším až se pustím do dalšího, protože kromě epilogů si z nich taky pamatuju velké prd.

2 15.10.2020

Tak dlouho jsem měla chuť na nějakou další Shakespearovu hru, ale než jsem se k nějaké dostala, už mě to tak trochu přešlo a celkově jsem její četbu trochu příliš protáhla než abych si ji mohla řádně a naplno užít. Rosalinda je bezpochyby jedna z Shakespearových nejúžasnějších hrdinek, její přátelství s Célií (nebo Cecílií? Zkrátka Alienou...) je jedno z nejkrásnějších v Shakespearovi, její statečnost a prostořekost si mě neuvěřitelně získaly. Práce s řečí a jejím ztrácením je v téhle hře geniální. Taky proto mě trochu mrzelo, že Rosalindina linka nebyla trochu prominentnější, protože jak je u Shakespeara typické, hojně se odbočovalo k vedlejším postavám a ač mi byly sympatičtější než obvykle, ocenila bych větší bohatost Rosalindiny interakce s Orlandem, protože v téhle podobě jsou některá místa trochu nelogická. Něco za něco (u mě) tato komedie nepředčí, přesto se mi moc líbila a jsem ráda, že jsem si ji přečetla.

2 08.10.2020

Jak se Mertlíkovi překlad Íliady povedl, tak tady zkrátka nejsem úplně spokojená. Básně jsou na stránce nahňácány, že skoro nemůžou dýchat a celé je to seřazeno abecedně (not a fan...). Méně je někdy více...
S řeckou poesií samozřejmě nastává ten problém, že funguje jinak, než poesie současná a tudíž na nás nepůsobí libozvučně, osobně si myslím, že dodání současného rytmu by sbírku vylepšilo (protože akademické ambice zdá se nemá...).
Pár básní se mi líbilo, celkově ale žádné překvapení - kromě toho, že je tam Platónova milostná báseň adresovaná ženě? To mě u Platóna zarytého homosexuála dost překvapuje...

Poseidippos
DVA NÁZORY
I
Jakou cestou se máme brát životem? Veřejná činnost
sváry a nesnáze jsou, doma pak svízel strast,
nesmírná lopota v polích a na moři obavy stálé,
v cizině musíš se bát, jestliže majetek máš,
nemáš-li, těžké je žít. Máš manželku? V úzkostech budeš!
Nejsi-li ženat, pak žiješ stále víc opouštěn, sám.
S dětmi starosti jsou, však bez dětí život je bídný;
mládí nemívá rozum, stáří zas postrádá sil.
Zbývá jediná volba z těch krajností dvou: buďto nikdy
nepřijít na svět neb hned zemřít, jak zrodí se kdo.
II /MÉTRODÓROS/
Životem všelikou cestou se ubírej. Veřejná činnost
slávu dá, věhlasné činy, doma pak oddech a klid,
v polích je přírody vděčnost a na moři dosáhneš zisku,
v cizině roste ti sláva, jestliže majetek máš,
nemáš-li, víš to jen sám. Máš manželku? Domácnost šťastná.
Nejsi-li ženat, pak žiješ lehce a volně jako pták.
S dětmi je radostný život, kdo nemá je, nepozná starost;
mládí má nadbytek sil, stáří je moudré a ctné.
Z oněch krajností dvou , "Buď nepřijít na svět, neb ihned
zemřít", si jedinou nezvol. V životě dobré je vše.

2 01.10.2020

Autorka svojí první knihou nasadila tak neuvěřitelně vysoký standard, že se od té doby obávám zvednout jakoukoli její další, protože lepší už to přece být nemůže... No, je pravda, že "Snoubenci zimy" jsou dle mého skromného názoru stále nejlepším dílem (každý díl jsem ovšem četla jen jednou, je možné, že při druhém čtení změním názor), nicméně tento díl si mě naprosto získal už od první stránky. No, posuďte sami:
"Promiňte, drahá sestřenice!" vykřikla nějaká dívka a zatáhla ze všech sil za vodítko hodin. "Nejsou zvyklé, maminka je nevenčí moc často..."
Znovu se vracíme na Animu, kterou jsem si v prvním díle tak zamilovala a kniha ji tak brzy opustila - a tady ji opouští znovu, přesto je to moc pěkné zastavení. Navíc se na začátku mihne Archibald, kterému jsem přišla na chuť až v závěru druhého dílu a obávala jsem se - oprávněně - že už z něho moc neuvidíme. A pak nás autorka zavede do docela nového prostředí, do Babylonu... a za mě skvělé. Knížku jsem jednoduše vdechla. Zpětně k ní mám pár výhrad, nicméně nehodlám se jimi zabývat. Jsem nadšená a chci další díl!
vágní SPOILERy
Například to s těmi hodinkami mi bylo jasné od té doby, co se to stalo poprvé... a Ofélie na to za celou dobu nepřišla, to mě trochu mrzelo, protože to bylo dost jasné. No a ty dva idioty by člověk místy zabil... Nicméně Oféliiny vnitřní pocity byly dle mého názoru popsány velmi uvěřitelně a za mě jednoduše skvělé....

2 21.07.2020

"Vnímavý a pečlivý překlad Jany Srbové" a neexistující korektura jsou kameny úrazu tohoto nádherného díla, prvních cca 20 stran jsem urputně bojovala s nutkáním knihu okamžitě odložit a po zbytek knihy uvažovala nad tím, že bych ji mohla přeložit sama. A to nemluvím o nesmyslném rozdělení na tři knihy a tím spojenou grafickou úpravu, která mi evokuje knihy ze série Prvních čtení... Upřímně nevím jak knihu hodnotit, protože to kniha není, je to její třetina a je to krásný úvod, ale nic moc víc... A... jsem tak naštvaná na českou podobu knihy, která mi znemožnila se s knihou propojit... Naštěstí je kniha díky svému stáří a britskému původu dostupná v angličtině online, a tak budu pokračovat četbou v originále, protože tohle bylo vážně dost nepříjemné....
EDIT: Po dočtení knihy v angličtině na překlad nadávám ještě víc, kniha je promyšleně napsaná a jazyk, který používá je velmi důležitý a podtrhuje některé aspekty knihy... Není to ale lehká četba, docela jsem se u některých pasáží zapotila.
Můj komentář ohledně děje najdete u třetího dílu.
(Hodnocení se vztahuje na knihu jako celek, ne tyhle nesmyslně vytvořené části, česká podoba knihy není do hodnocení zahrnutá, protože v takovém případě bych asi musela jít do záporu...)

2 15.07.2020