Jass komentáře u knih

Zkouškové je v plném proudu, takže mám samozřejmě spoustu času číst knihy ke kterým jsem se ještě nedostala... Po "Náhradním klukovi" jsem měla neuvěřitelnou chuť, přečíst si od autorky něco dalšího a rozhodně nelituju... (litovat budu až u té zkoušky...) :D
Autumn byla sympatická a celkem snadno se s ní člověk sžil. Stejně tak Daxe si člověk musel zamilovat. Vlastně... když nad tím tak přemýšlím... Byla tam vůbec nějaká záporná postava? Dobře, možná Dallin, ale to se snad ani nedá počítat. Vážně se mi to líbilo, jen mi trochu vadilo, že mi to místy neustále připomínalo "Překroč svůj stín", i když tohle se mi líbilo asi víc, navíc to bylo takové celkově pozitivnější...
(čteno v angličtině)

3 09.06.2018

Konečně se mi podařilo dostat i ke třetímu dílu série, a protože nevyšel v češtině, přijde mi nejlepší vyjádřít svůj obdiv tady...
Dragondrums *****
Pro začátek bych vás chtěla varovat, kdo čeká, že třetí díl se opět plně věnuje Menolly ( ehm... a Sebellovi), a že ve třetím díle se mezi nimi konečně začne něco dít... není úplně mimo, ale taky bude dost zklamaný... Skutečně se mezi nimi začne něco málo dít, ale většina knihy je věnovaná Piemurovi (což je bezesporu skvělý, když se člověk dokáže oprostit od pocitu ošizení, že nedostal, to co čekal...). Piemurův příběh je úžasný, vážně, úžasný, skvělý, famózní... Bohužel mi to stále kazila moje "holčičí stránka", která si neustále ztěžovala, že chtěla víc romantiky... no jo...
(Kdybyste někdo měl problém sehnat anglické pokračovaní - a měli zájem - klidně napište. Po několikaleté frustraci se mi podařilo sehnat e-knihu :D. )

4 08.06.2018

Po druhém čtení (tentokrát v angličtině) musím konstatovat, že Isla je stále úžasná. Miluju ten příběh. Miluju, že se dohromady dají vlastně už na začátku. Miluju nový pohled na Joshe. Miluju Joshovo malování. Miluju Hattiny praštěný rady a sebevědomou Gen. Asi nemůžu úplně říct, že miluju Islu (a jo, celou dobu to vyslovuju špatně, Izlo...), na to je mi moc podobná. Až na to, že... ona se naučila brát rizika, to o sobě říct nemůžu - mimo jiné. No nic, zkrátka ta knížka je krásná a pokud jste jí ještě nečetli, měli byste to napravit (ale předtím si přečtěte alespoň Annu, Lola není tak nutná, ale i ta je fajn...).
Co mě ale trochu mrzí, je, že se asi nikdy nedočkáme příběhů dalších postav. Já mám ráda netradiční příběhy, takže se přiznám, že by mě hodně zajímal Kurt... nebo Gen... ale třeba i Rashmi nebo Meredith. Na druhou stranu by bylo nepříjemné, kdyby se to proměnilo do jedné z těch nekonečných sérií, které už pak jen vykrádají sami sebe... možná je to takhle lepší... (A Hattie, Hattie ta by mě hodně zajímala...)

2 05.06.2018

Úplně jsem zapoměla, jak je tahle knížka pěkná. Úplně se mi z toho zastesklo. Nutně potřebuju vyhrát v loterii a jet na prázdniny do Paříže. Bez St.Claira by to ale dost možná nebylo ono.
Miluju Annu, miluju Étienna, miluju Meredith a Rashmi a Joshe... miluju narážky na Islu... Zkrátka jsem si ji pak musela rovnou přečíst a dokonalost... Musím se jen teď udržet a nepustit se i do Loly...
P.S. A nepřipadám si změkčile, když dám "4 hvězdičky kdejaké kravině" (nejedná se o přímou citaci z knihy, na to jsem moc líná...), ony si to ty kraviny mnohdy svým způsobem zaslouží...

3 05.06.2018

Obsahuje mini-SPOILERY kupříkladu, pokud nechcete znát jméno náhradního Bradleyho...
Tohle mě vážně tak neskutečně bavilo. Líbilo se mi, jak byla hlavní hrdinka sebejistá a sympatická, a přitom ne stoprocentně pozitivní postava. Která se ale postupně měnila.... A pak je tu Hayden... ach... a Bec, kterou snad nejde nemilovat. A zajímavě proměnlivý vztah k jejím kamarádkám, trošku mě překvapila ta nedořešenost s Claire, a až do konce negativně provedená Jules. Čekala bych to trochu sluníčkovější... Ale naštěstí to vyrovnává - ještě jeden slastný vzdech na konec... ach... Hayden...
EDIT I když mám daleko lepší věci na práci, pořád přemýšlím o tom sebepotvrzování... ne, že bych si při čtení myslela, že se mě to netýká, ale celkem jsem se od toho distancovala, protože nejsem zrovna fanda sociálních sítí. Pak mi ale došlo, že to vlastně funguje i tady... koho nepotěší, když mu někdo "olikuje" komentář... Nicméně naštěstí to na mě stále nemá takový vliv, abych nedoceněné komentáře mazala :D

5 05.06.2018

Panebože! Tak tohle byla jízda... Za mě zatím nejvyrovnanější Martinova sbírka, za jediný slabší bod považuji Nezapomenutelnou Melodii, ale to je vcelku odpustitelné, vzhledem k tomu jak je kratičká. Celé to začíná Opičí kúrou, která mě jen utvrdila v mém záporném vztahu k dietám. Vážně, až někdo v mém okolí zase začne vyšilovat, dám mu přečíst tohle... Jehláci jsou malinkato přitažení za vlasy, ale řekla bych, že právě ta přitaženost jim přidává na děsivosti. Chlapa z masovny je trochu riskantní číst, pokud zrovna nemáte dojem, že jste našli lásku svého života a budete žít "happily ever after"... U mě povídka vyústila v dlouhý a upřímný rozhovor s mým plyšovým medvědem... Z Netopýrů mám pořád husí kůži, ale Proměna kůže byla vážně ještě horší, protože.... tohle je asi SPOILER vážně nesnáším horrory se zrcadly, ty jsou pro mě naprosto bezkonkurenčně nejstrašidelnější KONEC SPOILERU
No, zkrátka....
WOW

4 06.05.2018

Mám jedinou výtku, proto ji řeknu hned na začátek, abych se následně mohla rozplývat nad tím, jak úžasná tahle komedie je... Proč v prvé řadě šla Viola do služby k Orsinovi? Nějak v tom nevidím hlubší důvod... Tolik k negativům... Miluju slovní hříčky, milovala jsem je už v Marné lásky snaze, ale tahle hra má navíc o něco lepší a konzistentnější příběh. Navíc, i když tu zůstává trochu Shakespearovské zlomyslnosti, není to zdaleka taková síla, jako třeba ve Snu noci svatojánské, který na mě byl v některých ohledech už trochu moc. Zkrátka láska na první pohled...

2 29.04.2018

Po Platónově Faidónu byl Plútarchos příjemně lehký, přečteno za dvouhodinovou cestu vlakem a navíc jsem v něm našla víceméně to, co jsem hledala. Díky za naprosto příšerně a nesmyslně seřazenou filosofickou literaturu v naší knihovně, protože jen díky tomu, že jsem musela projít každý titul jsem našla tenhle poklad. Vhodné pro filosofy začátečníky a zájemce o řeckou antickou kulturu.

3 29.04.2018

Tuhle knížku jsem četla neskutečně dlouho, protože jsem si vždycky přečetla jednu pohádku a začala číst něco jiného. Ani nevím proč... Asi nejvíc se mi líbila hned ta první, Kovář z Wootton Major, klasická magická pohádka, takové se u nás vůbec nepíšou - což nechci říct, že je špatně, jen si moc často něco takového nepřečteme... Nimralův list byl zvláštní, tuhle si budu muset přečíst ještě jednou, protože jsem ji asi úplně nepobrala... Farmář Giles z Hamu byl skvělý a vtipný... (nevím co víc k tomu dodat...) A nakonec esej O pohádkách, která nabízí trochu jiný pohled a spoustu nových myšlenek. Zkrátka a dobře, pěkné počtení, doporučuji.
P.S. Nechápu výtky proti názvu, kdo četl závěrečnou esej, ví, že podle Tolkiena je název "Pohádky" velice přesný a vhodný. Komentáře typu "I KDYŽ jsou to pohádky je to fajn" mě přiznávám značně vytáčejí. Pohádky nejsou žádný méněcenný literární druh, to je knižní rasismus... (mým cílem není nikoho urazit, pokud se stalo, pak se omlouvám... pokud nesouhlasíte, jsem otevřená kultivované diskusi)

6 28.04.2018

Na téhle knize je krásně vidět ten naprosto jiný pohled na sport. Na sportovní hry jako na náboženskou událost. Na sport jako umění. Patronkami her jsou Charitky, Múzy a Níké - bohyně vítězství. Oslavu vítězů provázejí příběhy z řecké mytologie. Celkově příjemné počtení. Je mi jen trochu líto, že jsem to četla tak letem světem, protože jsem hledala určitou pasáž, kterou jsem ale nenalezna... špatná kniha, ale času s ní stráveného rozhodně nelituji.
P.S. vydání z roku 2002 je dvojjazyčné, krása... neuvěřitelně praktické... ke knize se snad ještě někdy vrátím, až budu mít čas...

5 28.04.2018

Tak tohle byl vážně porod, nejvíce mě dostalo prohlášení ve smyslu "myslím, že to vysvětlil jednoduše a srozumitelně i pro posluchače mdlejšího rozumu", které následovalo za pasáží, kterou jsem četla asi padesátkrát a nemohla jsem ji pochopit... Řekla bych, že jako řadu jiných knih to nejlépe vystihuje popis; je to bolest, ale krásná bolest... Jsem ráda za doplňující přednášky k tomuto dialogu, jinak by mi toho uniklo daleko víc... Nicméně je vidět, že jsem to, stejně jako Sokratovi učedníci, tak úplně nepochopila, protože poslední dvě stránky jsem proslzela...

3 28.04.2018

Je to učebnice ekonomie... takže nemůžete čekat, že byste se zrovna bavili, ale přiznávám, že i mě, jako naprostého ekonomického ignoranta to dokázalo zaujmout. I když nebudu předstírat, že jsem pochopila indiferenční křivky, to po mě nikdo nemůže chtít! Všechno je jednoduše, srozumitelně a s příklady vysvětleno. Jako základ ekonomie naprosto vhodné a nejvhodnější.
Jen doufám, že jsem tu zkoušku udělala a od téhle krásky už budu mít nadobro pokoj... XD

1 25.04.2018

Tak jsem se konečně dostala i k Fangirl a přiznávám... že mě nadchla... Cat není jedna z těch postav se kterými se dokážu na stoprocent ztotožnit, v mnohém se ode mě liší, ale v jedné části... kdy zůstává ve svém pokoji, protože nechce jít do jídelny... protože neví kam si stoupnout, jak to tam funguje... Bože, díky za to, protože jsem ani nevěřila, že existuje člověk, který je v tomhle stejný cvok jako já (a je mi jedno, že je to fiktivní charakter!). Vážně, spadl ze mě balvan, o kterém jsem ani nevěděla, že tam je... ...A navíc... Levi... (začíná tu být nějak přetečkováno, ale myslím, že to celkem vystihuje moje emoce) zkrátka Levi... a Baz se Simonem... a Reagan... a koneckonců i Wren, i když tahle část příběhu mě tak nebrala, protože byla hrozně předvídatelná... Ta poslední hvězdička je za Nedej se, protože kdyby nebylo Fangirl, tak tahle dokonalost nikdy nevznikla... Čteno v angličtině.

2 25.04.2018

Je mi trochu stydno přiznat, že podle mě, je na téhle knize vůbec nejlepší výklad a komentář Martina Hilského. Patřím mezi vymírající skupinu lidí, kteří čtou staré texty, protože se jim líbí, nikoli proto, že z nejrůznějších důvodů musí. Sen noci svatojánské mě ale bohužel nezasáhl tak silně, jak bych čekala. Celé to bylo zmatené. To asi hru vystihuje nejlépe. Ve výsledku mě nejvíc bavili řemeslníci, kteří byli skutečně k popukání... Svým způsobem je ale jinak tato komedie spíše tragédií...

2 25.04.2018

Nechápu, jak je možné, že tahle milá knížečka zapadla tak, že jsem sem ji i autora musela vložit, abych si ji vůbec mohla přidat do přečtených... Sbírka básní jednoho středověkého opata a milovníka své zahrady. Z básní čiší láska k těm drobným i větším rostlinkám... Jde o dvojjazyčné latinsko-české vydání, což třeba pro mě bylo nesmírně zajímavé, škoda, že jsem neměla víc času se v tom trochu víc porýpat. Navíc doplněno o velice fundovaný překladatelský aparát, který požitek ještě znásobí. Doporučuji...

2 25.04.2018

Při druhém čtení jsem si chtěla vypsat ty nejlepší pasáže... ale víte co? To bych musela opsat celou knihu.

12 19.04.2018

Zase jsem psala komentář tak dlouho, že když jsem zmáčkla "Zveřejnit" zmizel, což mě - překvapivě - nakrklo, protože jsem si na něm dala docela záležet... Tak ho znova píšu až teď, po příliš dlouhé prodlevě. Skoro mám chuť se na to vykašlat, ale víte co? Tahle knížka si alespoň jeden komentář zaslouží....
Začala jsem Theogonií (= Zrození bohů, což zní vážně trapně...), která je vážně nejlepší pohádka na dobrou noc, jakou jsem kdy četla. Většina je totiž skoro jen výčet, kdo je čí potomek s nějakou zkratkovitou informací. (Takové počítání oveček...) To neznamená, že to není zajímavé! Naopak, je to přímo fascinující, ale pokud to čtete po cestě ranním vlakem jako já, tak vám zaručuju, že usnete, dost možná i několikrát. Zkrátka zaprvé je to zajímavé z vědeckoinformačního hlediska, protože některé věci mě dost překvapily a to se v řecké mytologii orientuji, troufám si říct, dost slušně. A zadruhé jsou tam popsané i některé příběhy v té nejoriginálnější podobě, jaká je pro nás dneska dostupná, takže skvělé...
Práce a dny jsou vtipné tím nezamýšleným způsobem. Persa mi bylo vážně líto, kdybych měla bratra, který by mě poučoval takovým způsobem jako Hésiodos, asi bych se ho taky pokusila připravit o majetek... Dokud ho poučoval jak má správně orat a obchodovat byla to vlastně docela nuda, ale když se dostal k tomu jak kupříkladu správně močit... Přiznávám, že ten odstavec, jsem si nevěřícně přečetla přinejmenším třikrát, než jsem si dovolila vyprsknout smíchy... Zkrátka... Naprosto dokonalý dárek pro nesnesitelného sourozence...
Štít... Mě zkrátka vůbec nedostal, ale hádám, že to bude tím, že je to jen zlomek... Celkově jsem se dost zamotala v postavách... Nicméně to neznamená, že si těch pár stránek zaslouží přeskočit... ne... je to zase jiný pohled na autora - když tak nad tím přemýšlím, je vlastně dost vtipné, že dílo, které by mělo být nejzábavnější, protože, pordžte se, má děj, bylo vlastně to nejnudnější...
Jediné, co mi v tomhle výtisku trochu chybělo jsou nějaké poznámky... Vážně, už jsem tak zvyklá číst stará díla s masivním balíkem poznámek, že to bylo... zkrátka vážně divné :D
Vážně, lidi, čtěte Hésioda, je daleko jednodušší než Homér :D (Nic ve zlém, Hésiode...)

2 15.04.2018

Ani nevím, proč jsem se znovu pustila do téhle knihy, ani proč pro ni mám takovou slabost, protože v žádném případě není dokonalá. Možná je to věrohodným vykreslením postav, které mají i záporné vlastnosti, narozdíl od jiných YA knih. Asi se mi taky líbí, jak se pokaždé trochu posune můj názor. Když jsem to četla poprvé, moje sympatie ležely na straně Hurikána, což z dnešního pohledu snad ani nedokážu pochopit, miluju Peetu, za mě je jednou z nejsympatičtějších (i když občas bych taky řekla nejpitomějších...) knižních postav. No, autorka je jednoznačně mistrině v hraní na city, protože celý příběh Prim je pro mě zkrátka naprosto zničující, to bude asi tím, že mám dva mladší sourozence... Nejlepší je ale za mně jednoznačně Finnick, patří totiž mezi téměř vyhynulý druh knižních postav, které zvládnou být vtipné a přitom neztratit hloubku charakteru. SPOILER Proto mě taky rozčiluje, že... vy víte co... protože zkrátka on si skutečně zasloužil něco lepšího.

5 25.03.2018

Já zkrátka miluju slovní hříčky, takže tohle byla komedie jako stvořená pro mě. Rozhodně doporučuji si přečíst i doslov (nebo jak je to pojmenované...) od Hilského o této hře, ještě to zesílilo můj pozitivní zážitek. Vážně ráda bych na tuhle hru zašla do divadla, protože si myslím, že zážitek by byl ještě značně silnější...
Neodpustím si kratičkou ukázku...
ARMANDO: Co mi dokážeš?
SMÍTKO: Že jsem srdnatý, dokud mi tluče srdce.
A taky tohle: vaše láska vám jde od
srdce, a přitom vám leží na srdci tak, že
byste nepřenes přes srdce, kdyby vás
občas nechytla za srdce, protože, ruku
na srdce, máte ji ze srdce rád.

5 24.03.2018

Dračí píseň je zase trošku něco jiného než klasické dračí příběhy této autorky, a je to něco fantasticky jiného. Četla jsem to (myslím) po třetí a znovu jsem byla naprosto neschopná se odtrhnout. Skvělý příběh, skvělá hlavní postava, nový pohled na Mirrim a Brekke a... no, zkrátka paráda

Dragonsinger *****
Druhý díl je stejně fantastický jako ten první, a co je nejdůležitější, seznamujeme se tu s postavami, které se objevují v Bílém drakovi, jako bychom je už dávno měli znát, což mě dřív dost deprimovalo a říkala jsem si, co jsem pominula... no, pominula jsem tuhle trilogii... takže se seznamujeme se Silvinou, Piemurem, spoustou harfeníků a v neposlední řadě se Sebellem... Který byl zdrojem mé nekončící frustrace, naprosto jsem si ho zamilovala - překvapivě, ale chyběl mi tam jeden důležitý údaj, a to jak je starý, protože takhle jsem měla docela vážné problémy si ho představit... jsem zkrátka povrchní :D
Jinak angličtina je to jednoduchá, věřím, že se slovníkem to zvládne číst i začátečník... já nejsem nijak skvělý angličtinář a četla jsem bez slovníku.
P.S. Nesnáším Dunku, vážně nechápu, že jí Menolly jednu nevrazila, já bych se teda neudržela...

1 24.03.2018