Ječmínek komentáře u knih
Eseje. Některé humorné, jiné závažné. Po přečtení se čtenář zamýšlí nad životem a stává se lepším.
Je to taková sága rodu Blackwelů. Začíná drsným dobrodružstvím prvního člena rodu, který založil v JAR společnost, a pak už sledujeme celý dlouhý život jeho dcery Kate a jejích potomků. Kate dělá vše pro rozkvět společnosti a neváhá intrikovat i ve vlastní rodině. Na konci už je to spíš akční překombinovaná a naivní detektivka s naprosto podobnými dvojčaty. Souhlasím s Terry11 s tou uspěchaností - na začátku stránky je to takhle a během 2 řádků dojde k totálnímu zvratu a nebo jsme o pár let dál. Sidney Sheldon nebude autorem pro mě.
Čekal jsem něco víc. Byl to zamotaný akční krimithriller, na který za chvíli zapomenu. Co k tomu víc říct? Nic!
Eseje o obyčejných věcech, na první pohled maličkostech? Ale to je jen skořápka. Najednou si uvědomíme, že to nejsou maličkosti, ale sám život. Autorka prostě čtenářům otevřela své srdce.
Hlavní hrdina by měl žít spokojeně, má přece rád svou ženu a děti, ale někde uvnitř nějaký červík pořád vrtá a vrtá. A pak se objeví krásná žena. I když je to jeho dávná dětská láska, je plná záhad. No, to je tak vše. Jak to dopadne, nebo nedopadne, to si přečtětě sami. Já si to taky musel přetrpět. Zatím můj nejslabší HM.
Moje první kniha od Connellyho. Taková běžná detektivka s drsným detektivem, celkem kvalitní, áčková (například Nesbö píše béčka!). Autor píše čtivě, ale v půlce už jsem se začal trochu nudit, protože děj nešel moc dopředu. S blížícím se koncem se to zlepšovalo a zrychlovalo. Určitě si někdy přečtu další knihu od MC.
Detektivní pátrání se čím dál víc blíží k hororovitému závěru. Občas pátrači vaří z vody a přesto uvaří. Docela dobrý příběh, který stojí na dvou zajímavých nápadech a několika adrenalinových scénách.
Čtenář by měl číst velmi pozorně, protože se mu to v závěru hodí. Já jsem to trošku odbýval a pak jsem musel listovat zpátky. Nadšený z knihy nejsem, já prostě nemám moc rád takovéhle nepravděpodobné divné příběhy. Ten hlavní hrdina, ten starý pán, co se pořád šťoural v minulosti, mi připadal taky divný. Kdyby šel radši na fotbal, nebo s vnoučaty na procházku.
Autor to mohl docela dobře seškrtat do dvou dílů. První díl byl ucelený a ukončený. A taky nejlepší, hlavně díky nevšední postavě Lisbeth. Třetí díl byl jen dohrou a uzavřením dílu druhého. Ovšem neskutečně dlouhou dohrou, u které jsem se už hodně nudil. Dvě třetiny se vlastně nic nedělo a nic nezměnilo. Zatímco v prvním díle byla Lisbeth super postavou, ve druhém díle trochu zevšedněla a ve třetím se jen občas připomněla.
Shrnutí: Ze stanice Bouřná se pohřební průvod vydává na starý hřbitov, ležící v sary-ozecké stepi. Výpravu vede nádražák Edygej, jedoucí na velbloudu Karanarovi. Za ním jede asi pět dalších lidí na traktoru a bagru. Po cestě Edygej vzpomíná na poválečné časy, především na Abutalipa, jeho ženu Zaripu a jejich dvě děti. Také se Edygejovi vrací do mysli staré kazašské mýty. V jiné rovině sledujeme dramatické setkání kosmonautů s mimozemšťany a následná opatření pozemských politických a armádních činitelů. I když se to zdá téměř nemožné, oba děje se v knize protínají. V kazašské stepi totiž leží kosmodrom. Pocity: Dobrá kniha s pěknými příběhy. Politické pozadí. Milostný dramatický příběh. Člověk, utrpení, rodná půda, předci, vůle. To s těmi mimozemšťany mi tam nesedělo a zdála se mi ta rovina i zbytečná. Radši bych zůstal pěkně při Zemi. No ale tak píše můj oblíbený autor Ajtmatov.
Těch 600 stran jsem přečetl rád, a to je to hlavní. Přečtu si určitě i třetí díl, i když druhý díl je v porovnání s prvním dílem ještě o něco víc přitažený za vlasy, už na mě tolik nepůsobilo kouzlo té úžasné Lisbeth, policie se chovala směšně a zloduši byli také pěkní týpci.
Kristleko, co je to vlastně odpad? Dáme ji teda do regálu "ženské romány". No a co? Ženské romány by měly být automaticky odpadem?
Shoduji se úplně s komentářem Jančislavy. První polovina knihy dobrá, pak už trochu nuda kolem toho léčitelství a hospody. Chování hlavního hrdiny mi nesedělo k věku 14 let, ale spíš k vyššímu věku. A ještě něco: jak může životem už značně otlučený a skoro dospělý kluk furt používat slova jako "pinďour" a "poblinkat"! Ale to je asi práce překladatelky? Nevím.
O postupném vytlačování indiánů (Apačů) na jihozápadě USA. Padesátá a šedesátá léta devatenáctého století. Zvláštní přátelský vztah mezi náčelníkem Apačů Cochisem a bělochem Jeffordsem. Kniha je určitě kvalitní a poučná, ale protože ji musím brát jako beletrii, nikoli jako dokument, dávám jen 3 hvězdičky. Chvílemi byla zdlouhavá, občas nudná, na city mi moc nepůsobila.
Zklamání. Nebavilo. Pořád tlachali a dělali divnosti. Jeden hotel, druhý hotel, třetí hotel. Nevadilo, že jsou všichni pošahaní. Ale bohužel dost nuda. Kam se to hrabe na Pravidla moštárny a Svět podle Garpa. Nebo už mě Irving utahal?
Nejdříve jsem četl Pěnu dní a teď Srdcerváče. Přemýšlím, co by se stalo, kdyby to bylo obráceně. Proč se mi Pěna dní líbila a proč mě Srdcerváč zklamal? Ne, i kdybych četl knihy v opačném pořadí, pořád bych musel říct, že Pěna dní je lepší. Čtenář, který nečetl Pěnu dní, jako by nebyl čtenářem. A Srdcerváč? No, za přečtení stojí.
Čekal jsem něco mysteriózního a temného, ale spíš se z toho vyklubalo milostné romantické drama. Tulák s Grace se ocitli na nějakou dobu v pozadí příběhu. No, ale konec knihy hodně napravil, takže jsem celkem spokojený.
To nejlepší pro příznivce akčních a napínavých knih. Některé příběhy, odehrávající se v ponorkách, bývají nudné a takové stísněné, ale tenhle je velmi čtivý.
Je to vtipné, lehké a zajímavé. Vlastně v životě táty opočlověka Edwarda vidíme pokrok od opic až k homo sapiens. Vše je psáno z pohledu dnešní civilizace - všichni mluví a jednají jako dnešní lidé - a to je právě to vtipné. Např. rozdělávání ohně by si podle mladých měli dát patentovat, ale táta to vyslepičí ostatním tlupám.