Jelitovna komentáře u knih

Jistí opálení občané prodávali autorovi koberce stejným způsobem, jakým se současný opálený občan pokoušel prodat mému tchánovi, který zrovna venčil psa, techniku (pily, vrtačky apod.), které občan "nestihl prodat na výstavě" a nechce se mu to vézt až do Španělska, nabízí ji tedy levně, všechno jen za tisícovku, ale... šest tisíc by potřeboval... Jde o 40 let starou metodu prodeje kradeného zboží, jak vidno.

1 18.09.2024

Nečekaně špatné. Nedivím se, že někdo četl ob stránku, bylo to nudné. Celkově odfláknutě napsané, například odstavec začne tím, že si Agniezska přišla pro knihu, abyste se po třech řádkách stejného odstavce dozvěděli, kolik ukazují Sofiiny hodinky a že Sofie stihla podepsat smlouvu a zaplatit sto dolarů, přestože jde celou dobu o Agniezsku, nikoliv o Sofii.
Pro mě to byla naprostá ztráta času.
Připojuji se k těm, co vzkazují: "Ševče, drž se svého kopyta."

4 16.09.2024

Udělala jsem si pár soukromých poznámek a od přečtení čekám, zda někdo připojí komentář a podělí se o své dojmy, protože můj zájem je dost úzce zaměřený a pro čtenáře váhajícího, zda pro něj bude kniha přínosem, bude zavádějící. Nic se však neobjevuje, naťukám tedy s dovolením několik odstavců.

HITLER odmítl ústup se slovy: "To nejde, připadal bych si jako prázdný modlitební mlýnek v rukou tibetského lámy." Na rozdíl od Himmlera ho koncentráky nezajímaly. Oba byli vegetariáni, podporovali ochranu přírody, zakázali pokusy na zvířatech. Nacistické Německo mělo údajně nejpřísnější ochranu zvířat na celém světě. V Osvětimi byl statek s bylinkovou zahradou a výzkumem - pole i zahrady se hnojily popelem ze spálených těl.

HIMMLER od mládí obdivoval asketický způsob života a byl zapáleným příznivcem okultismu. Časem se zřekl katolického vyznání. Drogy nebo alkohol či tabák byly tabu, zato od dětství dostával morfinové injekce na žaludeční potíže. Prý se považoval za reinkarnaci Jindřicha Ptáčnika, vévody Svaté říše římské, a obdivoval Čingischána. Od dětství věřil v osud a velký úkol, neuměl pořádně jezdit na kole, třídil a zařazoval jevy a věci, často stonal, trápily ho bolesti břicha, občas se kvůli nim nebyl schopný ani hnout. Nikdy nejednal v hněvu nebo nenávisti a neprovinil se krutostí, přesto si do deníku napsal, že nikdy nedopustí, aby vyšly na světlo světa temné myšlenky a zápasy jeho duše. Jeho nejoblíbenější knihou byl epos Bhagavadgíta, z níž citoval zpaměti. V mládí četl Hermana Hesseho a Gjellerupova Poutníka Kámanítu.
Himmler i Walter Wüst znali díla italského filosofa Julia Evoly o ideologii a fašismu kasty kšatrijů. (Evola navštívil Německo koncem 30. let - vnímal Himmlerovy jednotky SS jako spirituální a asketické elitní válečníky, bojující ve svaté válce proti "satanským nepřátelům" árijské rasy.)

KERSTEN se narodil v Estonsku a získal finské občanství. Uměl kromě rodného jazyka také finsky, německy a rusky. Po válce chtěl žít ve Švédsku nebo Švýcarsku, protože se obával, že Sovětský svaz Finsko obsadí nebo z něj udělá satelit stalinovy říše.
Jeho matka byla výbornou masérkou. Felix se údajně v Berlíně setkal s mistrem Ko, který měl získat vzdělání v lámaistickém klášteře v severozápadním Tibetu, který však znenadání Evropu opustil zrovna téhož roku, kdy Kersten dokončil svá studia a získal diplom z oboru fyzioterapie. Ke konci knihy se autor zamýšlí, zda mistr Ko nežil jen ve Felixově fantazii.
Podle manželky byl mystik a paranormální schopnosti měl od mládí.
Navržen na Nobelovu cenu míru.

AUTOR se závěrem zamýšlí: "Pokud se následkem klimatických změn dá do pohybu 200 milionů lidí ze všech koutů planety, kdo bude ochotný bránit lidská práva, demokracii a další údajně evropské hodnoty?" a Česko spolu s dalšími zeměmi, které v roce 2015 i později migranty odmítaly, přirovnal dost nápadně k náckům. Taky chudák nepochopil, že migrace patří mezi způsoby vedení "hybridní" války. (V poslední době to třeba Finům došlo, když k nim Rusko začalo posílat stovky migrantů týdně místo běžných 30 měsíčně.)

DAVID HUME, skotský filosof říká: "Já je pouhý shluk nebo sbírka různých počitků, následujících s nepochopitelnou rychlostí jeden za druhým, plynoucích a neustále se pohybujících.

2 09.09.2024

Protože jsem si v jednom měsíci podruhé oddělala záda, sáhla jsem do poličky "vyřadit nebo nechat?" po knize váhově lehké, abych ji mohla číst vleže.
Komunisté vyrazili do světa.
Zamýšlela jsem přečíst jen zprávu o Miltnerově pouti po Indii (kde zrovna nebyla rýže), jenže záda nepovolovala a tak jsem četla dál.
Mohyla byl sice v Lovani, ale původně chtěl do Bruselu, v posledních čtyřech dnech platnosti víza zvládl stopem cestu do Paříže a zpět a jeho vyprávění mě zaujalo víc, než předchozího autora, i když jsem ho původně chtěla vynechat úplně a přečetla jsem ho až nakonec.
Nejzajímavější byla Kriseová v Japonsku. Měla spolu s dalšími dobrovolníky zbavit kopec zvláštního druhu bambusu a vykopat tisíc jam pro švestkový sad. Domnívá, že "dobrovolná služba zdůrazňuje spolupráci na rozdíl od dobročinnosti, charity." Nejlépe si rozuměla s Jackem z Belgie, který vykonával tři roky dobrovolnou službu v různých zemích, aby nemusel na rok do armády, a s Američanem Jimem. Od svých japonských spolubydlících se pochopitelně lišili naturelem i zvyklostmi a nemohli s nimi najít společnou "řeč". V závěru pobytu se jí třeba Japonky ptaly, proč se při převlékání do pyžama vždycky celá svlékne, jestli má vůbec nějaký stud. Přitom ony chodily do veřejných lázní, kde se před sebou svlékaly také, ale to prý bylo něco jiného. :-D
S Jackem se po splnění úkolu vydali na cestu po Japonsku stopem, ovšem v té době Japonci tento způsob cestování neznali...
Z fotek mě nejvíce zaujala prababička z Álandí a ta jako jediná do knihobudky neputuje.

2 08.09.2024

Není to čtení pro člověka mimo obor, takže po pár stránkách odkládám a už se ke knize nebudu vracet.

Namáhavou prací jsem si poničila záda a tento nucený klid je vhodným časem na další redukci knihovny. Našla jsem v ní Čtvrtkovu dětskou knihu, kterou jsem dosud nečetla, a tak jsem se do ní pustila, abych zjistila, zda ji odnést do budky nebo strčit zpět. Jenže ouha, na straně 86 koukám, že jí chybí několik stránek. Nevím, jak to se Standou, panákem a panenkou dopadlo, takže si ji budu muset půjčit v knihovně, kde ovšem mají do příštího týdne prázdniny. Jsem napnutá jako kšandy. :-)

3 07.08.2024

Cosi zajímavého na čtyřech stránkách, fotografie nic moc, komunistická propaganda.

4 05.05.2024

Dnes je den knihy a tak vám tuhle doporučím, jestli ji ovšem dokážete sehnat. Vezmu-li v úvahu, že minimální náklad, aby se vyplatilo knížku vydat, býval 20.000 výtisků, je s podivem, že zrovna tenhle jakoby se do země propadl. Deník má sotva pár lidí, není v knihovnách a až na pár výjimek ani v antikvariátech. Jakoby kdosi nechtěl, abyste ji četli. Protože znát její obsah, nestal by se čtenář tak snadno obětí ruské manipulace a puťkových lží.

11 23.04.2024

Nejprve jsem viděla film, který si ocenění (Oskar za nejlepší film + dalších šest) dle mého názoru zaslouží, poté jsem ještě využila poslech radioknihy na mujrozhlas.cz a jsem spokojená. Rozhlasové poplatky platím. Knihu jsem nečetla, ani jsem ji nedržela v ruce.

11 21.04.2024

Stařenka

Ve tvých očích, stařenko,
vyhasl plamínek ženy.
Schoulena v koutu pokoje
čekáš na malé pohlazení,
na letmý úsměv,
tobě darovaný...

Tvé ruce, stařenko,
zůstaly opuštěny...

Já mít tu moc,
najdu ti náruč
pro tvou bezmocnost...

Pro tvý oči,
co tu brečí,
oživí příběhy zašlých fotek...

Jen pro ten jeden,
pouhopouhej dotek...

Aby, až vezme si tě Pán,
nikdo už nebyl
tak jako ty, sám...

6 11.02.2024

Četla jsem před... to ani nemůžu napsat, jak je to dlouho, takže jsem si půjčila audioknihu pro připomenutí. Dávám jen 4, protože na mě byl příběh zdlouhavý.
Je zajímavé, že v tom každý vidí něco jiného, jeden vědu, fyziku, chemii, jiný především milostné vzplanutí postaršího muže k mladé dívce. Já v tom vidím obojí. Kniha byla výborně načtená, díky tomu si nešlo nevšimnout, že Čapek věděl leccos o potížích nadprůměrně nadaných lidí (vynálezců).
Dneska všichni jásají nad https://www.databazeknih.cz/knihy/strasliva-zavrat-488544, přitom v Krakatitu jsme to "měli doma" už v roce 1924. Bomba chlap, tenhle Čapek.

18 02.02.2024

Vůbec se mi to nelíbilo a doufám, že mě kvůli tomu nikdo nebude obviňovat z antisemitismu.
Autorovi se několikrát podařilo kouzlo nechtěného, třeba hned na začátku, když se snažil několika větami popsat historii člověka jako mutanta - slezl ze stromu, přišel o chlupy a drápy, zeslábly mu svaly a "svými malými ústy a nevyvinutými zuby, nepřirozeně velkými hlavami (jako hlavy mláďat primátů)... Mláďata bezmocná celé roky..." se mi vybavil ufoun a napadla mě myšlenka, že na tom Sitchinově fantazírování možná něco bude.
Nebo na konci, když si myslí, že "kapitalismus a komunismus jsou nepovedené děti bible, protože oba jsou průběhové víry vytvořené na základě biblické víry a vyžadující od příznivců, aby vždy chovali ve svých srdcích víru v budoucnost... Ani jedna ideologie nemohla vzniknout v cyklickém Východě, v hinduismu, buddhismu, taoismu nebo šintoismu.", to čtenáři nedá, aby se nezamyslel, zda se ve výsledku jedná skutečně o dary, co nám dávný kmen tuláků (jeho slova) přinesl.
Knihu mám z knihovny. Někdo si do ní udělal mnoho nespokojených poznámek a otazníčků, takže jsem vše vygumovala a vracím.

8 29.01.2024

Odkdy není cedr jehličnan? A odkdy se zavírá za protinacistické protesty? Já vím, překlepy. Ale četlo se to samo.

9 24.01.2024

Kniha by zoufale potřebovala jazykového korektora. Navíc se informace opakují, přestože to není potřeba. Autor netrpí autocenzurou, což je v pohodě přijatelné, možná snad dokonce vítané, protože v dnešní době nevídané. Fotky i informace jsou bezkonkurenční, nenajdete je pravděpodobně u žádného jiného cestovatele, ani v žádné informační cestovatelské brožurce. Politické názory mě neobtěžovaly. V jiných knihách jsou rovněž, jen lépe skryté, někdy jen špatně zakamuflované.

11 05.01.2024

Protože to většina lidí nejspíš netuší, mám nutkání napsat, že žába vyskočí i z pomalu ohřívané vody.
Zibura je vtipný a v tomto ohledu mi nic nebylo přespříliš.
Co je podle mého názoru slabší stránkou knihy (a autora), je chvála určitých náboženství na "objednávku" (či spíše jejich zvýhodňování po dohodě s jakýmisi uvědomělými obyvateli ČR) v době nezvládnutého přílivu (převážně nelegálních) imigrantů do Evropy.

11 05.01.2024

"Po staletí káceli lidé v těchto končinách stromy na palivo, aniž opět zalesňovali. Nyní jsou pahorky holé a zaprášené, země vyschlá a žíznivá a velké sucho postihuje zemi v strašlivém cyklu."
Takhle začíná kniha i ekologické potíže Země.
Příběh je tuctový, studentka otěhotní, její partner si najde milenku. Po celou dobu válka přináší potíže, které se stupňují.
Byť jde o malou a úzkou knížečku, nedočetla jsem.

(SPOILER) Dívali jste se někdy během vánoční procházky lidem do rozsvícených oken a představovali si harmonické poměry v domácnostech, které neznáte? Podobně se hlavní hrdinka dívá do české kotliny a idealizuje si Čechy.
Po dlouhé době mě zaujala beletrie. Nesmála jsem se, na rozdíl od některých databázníků mi nic nepřipadalo vtipné, naopak, se starou paní jsem cítila, a to nikoliv proto, že by mě zajímaly horoskopy, dokonce ani nenutím sousedy do vegetariánství. Její bezmoc z faktu, že si tolik lidí nechce připustit, že vražda je vražda (a tahle neochota je poslední roky vidět v dalších a dalších propukajících válečných konfliktech), je nakažlivá.
Doporučuji pokračovat v komentáři až po dočtení knížky.
Autorka po celou dobu popisuje potíže ženy trpící porfyrií, na "Medicína, nemoci, studium na 1. LF UK" se může zvídavý čtenář seznámit s příznaky, které tuto nemoc doprovází, zde jen zmíním, že někteří jedinci mohou vykazovat známky psychiatrického onemocnění s agresivitou a halucinacemi. Tokarczuk tedy neudělá ze staré ženy blázna až na konci knihy, jak jsem tu v jednom příspěvku četla.
V mládí bych určitě vybrala jiný citát, ale ta doba je pryč, s tím neudělám nic. :-)
"Pro lidi v mém věku už nejsou na světě místa, která by milovali a kam by opravdu patřili. Přestala existovat místa dětství a mládí, vesnice, kam jsme jezdili na prázdniny, parky s nepohodlnými lavičkami, kde jsme prožívali první lásky, stará města, kovárny, domy. Ještě bolestnější je, zachovala-li se jejich vnější forma, protože pak tato místa připomínají skořápku, která už nic neobsahuje. Nemám se kam vrátit. Připomíná to vězení. Obzor toho, co vidím, jsou zdi mé cely. Za nimi existuje svět, který je cizí a nepatří mi. Takže pro lidi, jako jsem já, je možný jen svět teď a tady. Každé potom je nejisté, budoucnost je jen nevýrazně načrtnutá, připomíná přelud, který může být zničen jakýmkoli sebemenším pohybem vzduchu."

33 29.10.2023

Úsměvné nebo protivné, to podle nátury čtenáře. A také dost nudné.

"Bez prodlení jsme regenta obšírně seznámili s metodou, jíž užívají evropské národy k ochraně před neštovicemi. Jeden z motivů, který nám získal regentovu podporu a sympatie, byla právě naděje, že bychom jednou mohli zavést v Tibetu očkovací látky. Misionář, který by měl to štěstí dát Tibeťanům tento skvělý dárek, získal by tak obrovský vliv, že by snadno mohl soupeřit se samotným dalajlamou. Kdyby do Tibetu přivezli očkovací látky misionáři, byl by to začátek konce lamaismu a nastolení křesťanství mezi těmito pohany."

10 23.10.2023

Doslechla jsem se, že je nyní kniha k dispozici jako Radiokniha na plus rozhlas cz, a přestože jsem ji předtím četla v papírové podobě, ještě jsem si ji poslechla. Dle mého názoru je poslech náročnější, neboť v příběhu je mnoho (pro většinu lidí ještě stále neznámých) jmen a nelze se vrátit o pár stránek zpět, pokud do další kapitoly zapomenete, o koho jde. Přesto mohu poslech doporučit těm, kdo si nechtějí naslepo kupovat knihu a nemohou si ji půjčit v knihovně. Jen je na rádiu k dispozici už jen 12 dní.

Pěkné obrázky, na nichž se děti naučí počítat do deseti, vidím také možnost sčítání, ale násobení jen s hodně bujnou fantazií.

6 20.10.2023