Jelitovna komentáře u knih

Pěkná i hezky napsaná a ještě před pár lety bych určitě dala všech pět hvězdiček, jenže v dnešní době je pro mě překonaná rozsahem, navíc dávám přednost praktičtějšímu provedení (atlas), podle něhož se dají houby také najít, a receptů by mi stačilo uvést jen pár netradičních.

26.02.2018

Vyprávění příliš dlouho působilo jako rozkošnický film pro pamětníky, strýčínku, a nebýt starého Albrechta a jeho otáčení osou vesmíru, tvé umné dávkování neřesti by mě u čtení neudrželo. Sice se ti příliš nepovedl ani konec, ale že sis na posledních pár stránkách povzdechl: "Můj Bože, jaké úsilí musí člověk vynaložit, aby se opravdu změnil? Jak dobře jsem v takových chvílích rozuměl odvěké naději v nějaký nadlidský zásah, který by nás zachránil před námi samými!", možná si přečtu ještě tvou zpověď coby nevědomého hříšníka.

24.02.2018

Dítě bylo z testů nadšené a knihu by hodnotilo 4 hvězdičkami.

21.01.2018

Pozor na iluze a rozčarování.

05.01.2018

Když jsem se prokousala lineární částí (v té době šla zrovna médii zpráva o transplantaci umělého srdce v IKEMu, třetí toho druhu na světě), těšila jsem se, že s diastolou konečne začne být kniha víc pro mě. Chyba lávky, dalších několik kapitol vyvolávalo tak příšernou tupost vědomí, ať už jsem se do čtení pustila ráno, v poledne nebo večer, že jsem nebyla schopná cokoliv si z textu vzít. Až teprve od dvanácté kapitoly se to zase dalo.

05.12.2017

Angola, Bulharsko, Finsko, Chile, Jemen, Kambodža, Maroko, Mongolsko, Nikaragua, Omán, Venezuela. Tím, že ne každý píše, kdy v dané zemi byl, nedá se dost dobře odhadnout, proč bývají ze stejné země rozdílné informace. Například o Ománu mladá žena tvrdí, že není automatické získat vízum, protože je stanoven limit turistů, zatímco student se vyjádřil, že cestovatel nic moc nepotřebuje vyřizovat a vízum si může koupit až po příletu rovnou na letišti. Tak si vyberte...

Nejsem patrně čtenář, na kterého bylo dílo zacíleno, tak na to u hvězdiček i při čtení komentáře berte ohled. Po knize jsem sáhla, protože mě předtím nadchla jiná Storlova práce, tahle pro mě ale byla zklamáním, a to přesto, že jsem z ní získala nové informace i o "starých" zeleninách, například o pórku, hrachu, rukole... Dále však nevím, jaké množství je "příliš velké", tak velké, aby pojídaná rostlina působila jako jedovatá. Netuším, v jaké oblasti se petržel kořenová řadí mezi zapomenuté, vzácné nebo málo známé zeleniny, v naší to však určitě není. Také si neumím představit, jak se do každého koutu světnice SYPE kaše, což prý bylo zvykem na Štědrý den právě v Čechách.
Celkově na mě bylo textu zbytečně mnoho.

19.11.2017

"... Tedy v umění učit se od druhých je pravá přednost vychovatele, resp. učitele, a nikoliv v jejich větší sumě znalostí, či v nějaké pravdě, kterou vlastní a dovedou didaktickými triky nalít do hlavy vychovávaných."
"Naznačili jsme již, že základním a rozhodujícím úkolem výchovy je učení životu. Učit se žít znamená učit se být člověkem."

"Terciární rozdělení lidstva na ty, kdo pokračují v institucionalizovaném vraždění dětí, na ty, kdo je přehlížejí, a na ty, kdo o ně pečují, patří k nejdůležitějším rysům dneška. Ideologie, válka a mír, ekonomické poměry, sociální politika, zločin a trest, to vše je předurčeno vztahem rodičů a dětí, na němž závisí budoucnost lidstva a smysl dějin."

"Termínem SZR označuji proces, kdy je dítěti vůči rodiči vštěpován odpor a kritika, které jsou neoprávněné anebo přehnané... Na rozvoji syndromu se podílí i samo dítě, nezávisle na rodiči. Termín je použitelný jen tehdy, kdy rodič nedal důvod k tomu, co by u dítěte mohlo vyvolat oprávněnou nenávist."

Máte dávné předky mezi Kelty? Byli menšího vzrůstu (v průměru 172 muži, 159 ženy), často bojovali nazí, bili kolem sebe jako diví a nebáli se smrti. Jejich povaze byla jakákoliv striktně centrální organizace zásadně cizí. A navíc: "Bohatí pili víno a k velikému údivu jižanů je neředili. Střední stav pil pšeničné pivo s medem, široké masy obyčejné pivo (korma)."

"... Prvotní tradice je stav mysli a nikoli vzdálený Zlatý věk nebo prastaré místo. Takto je Prvotní tradice přístupná každému člověku nebo kultuře v jakékoli době nebo místě, i bez pomoci přímého předání prostřednictvím zvláštní tradice nebo atlantského předchůdce."
"... Dosažení posvátného vědění člověku umožňuje, aby se stal přirozeným vůdcem druhých. Toho lze dosáhnout prostřednictvím přímé zkušenosti (již můžeme nazvat stupni zasvěcení). Samotná zkušenost však nestačí, protože člověk musí rovněž kultivovat pochopení."
"...Pouze Peru a Tibet obsahují velké úseky nepřetržité náhorní roviny. Cestovatelé si často všimli, že andská a tibetská kultura se vzájemně v mnoha stránkách podobají."

Četli jsme knížku s osmiletým, jemu se příběh líbil a doufá, že mu ji brzy přečtu znovu. Mě to až tak nebavilo, takže předpokládám, že si ji přečte sám. Pro starší děti to v dnešní době není.

03.11.2017

Zde se zřejmě nechtěně stávám potřebnou myškou vypuštěnou do labyrintu. Přemýšlím, kde začít, abych uspokojila případného pozorovatele. Kniha je napsaná čtivě, naprosto srozumitelně a je zajímavá i pro laika. Ale přestože je autor vyloženě sympaťák se zdravým rozumem a mimo přijatelnou životní realitu ujíždí jen občas (Například vize budoucnosti, kde pediatr stanoví dietu už novorozenci, aby jednou nebylo dítě obézní, kdy vědomí rizika choroby bude díky znalosti vlastního genomu stále číhat a budeme nepřetržitě nosit chytrou košili, která včas upozorní zdravotníky, že nás kleplo, mě vyloženě vyděsila.), nadšení pro takto pojatou personalizovanou medicínu se mu ve mně vyvolat nepodařilo a ani mutaci BRCA si nenechám zjistit, byť tuto možnost na pravidelných prohlídkách občas nabízejí. Snad se tím nestanu vyloženě brzdou pokroku, už takhle je to dost zlé: „Nedávný přehled nejcitovanějších publikací v literatuře o lékařských zákrocích ukázal, že průměrná doba, která uplyne od první publikace nějakého objevu v oblasti medicíny k využití výsledku, je 24 let!“
Praktické poznámky recenzenta, přestože mnohé z nich jsou již nefunkční, si zaslouží extra pochvalu, dělají text o stupeň hodnotnější.

27.10.2017

Ocituji kousek z poslední stránky:
"Pokud kalkulujete, že se po přečtení knihy uzdravíte a stanete se bohatými, aniž byste něco dělali, raději ji hned zavřete. Skutečné změny se dosahují díky tvrdé práci. Změny a očištění duše jsou procesem poměrně bolestným, ale pokud jste opravdu vykročili a jdete tímto směrem, pak dokážete změnit svůj osud, charakter a pomoci svým dětem, vnukům a dokonce i svým příbuzným. Nejprve potřebujete základní znalosti, které by se měly usadit ve vašem nitru a přinést první impuls, a pak můžete postupně množství informací zvyšovat, rozvíjet a prohlubovat své porozumění, svou připravenost ke změně a ochotu stát se jiným člověkem s jiným charakterem a osudem."

13.10.2017

Ó lidé nešťastní, nemám čas psát komentář, jdu se rovnou vrhnout na třetí díl.

30.07.2017

Sice jsme začali číst knihu nahlas, ale po pár stránkách jsem se rozhodla, že před nejmladším ji schovám aspoň do doby, než vychodí základku. (zbožné přání) Už v první třídě až příliš dobře rozuměl. A zlobil se, kdyz zjistil, že jsem si ji dočetla bez něj. A aniž prozradím, jak příběh dopadne, pro nás platí: "Ó lidé nešťastní! Zítra bude hůř!"

06.07.2017

Jedna z těch, které nejsou určeny pro mě. Vytečkované řádky dokázaly mé mozkové pochody blokovat takovým způsobem, že mě nenapadlo jedno jediné slovo, které by se místo nich dalo uvést. (Jak nemilé je vzhledem k délce trvání různých poškození ze školy naslouchat vlastnímu prvňáčkovi, když líčí, co na ně řve paní učitelka: "Co se ptáte jako blbci?") Naštěstí mi jednoduché obrázky s bublinama už před časem poskytly dobrý návod, jak se sebevýchovou rodiče začít.

03.05.2017

Nevím proč, ale pokud jsem knihu na delší dobu odložila, dost těžkopádně jsem se znovu začítala, přestože celkově byla zajímavá. Ne že by to pro mě byly vyloženě novinky, ale informace jsou zde na jednom místě a dobře podané. Předtím jsem si zjištění Surowieckiho, že "dav je obvykle chytřejší než jeho nejchytřejší členové", neuvědomovala přímo (v pojmech), teď vím i proč tomu tak je. Moc se mi líbily zmínky o tom, proč máme být šťastní bez důvodu, co s námi udělá úsměv, o ztřeštěném paradoxu modlitby ("Abyste něco měli, musíte si to nejdříve přát, ale přesto nebýt závislí na jeho dosažení.") i o tom, jak nás nechtěně může přivést ke ztělesnění nedostatku... A postupně bych takhle od konce mohla vyjmenovat skoro celý obsah.

18.03.2017

Přehnané rozsahem, rozplizlé obsahem. Doslov to dorazil. Pokud však nenarazím na lepší knihu k tématu, jednu hvězdičku přidám.

16.02.2017