Jelitovna komentáře u knih

Drsný.

06.06.2014

Cestoval tak dlouho a tak daleko a přesto to ve své době přežil. Škoda přeškoda, že toho nenadiktoval víc. I když důvody se dají pochopit. Můžu citovat trochu delší ukázku?
"A dalším zvykem země Tybet jest toto: dejme tomu, že někomu zemře otec a ten syn řekne: chci uctíti svého otce. I svolá kněze, mnichy a pištce z celého okolí, právě tak jako sousedy a příbuzné. S velkou slávou odnesou mrtvého za město a položí ho na velký oltář, který připravili. Na oltáři kněží odřežou mrtvému hlavu a dají ji synovi. Syn a všichni ostatní se dají do zpěvu a dlouho se modlí za zesnulého. Pak kněží rozřežou na kusy celé tělo, a když se tak stalo, vracejí se s celou společností do města a po cestě se modlí. Poté přilétají od hor orli a supi a každý uchvátí a odnese kus těla. A všichni lidé pak hlasitě volají řkouce: Slyšte, jaký člověk to byl, vždyť jest sám svatý; neboť přicházejí andělé boží a odnášejí ho do ráje. Když se toto takovým způsobem odehraje, považuje to syn za velikou čest pro sebe, vida, že jeho otec jest takto důstojně odnášen samými anděly, to jest oněmi ptáky. Poté vezme hlavu svého otce a bez meškání ji uvaří a sní. Z lebky si zhotoví pohár, z něhož on i celá rodina zbožně pívají na památku zesnulého otce. Tímto počínáním, jak se domnívají, prokazují svému otci velikou úctu. A mnohé jiné věci nezvyklé a nepěkné ve zvyku mají."

Čtivý "přehled" (26 různých témat) toho, co může být jinak, než se zdá. Zaujaly mě ovšem jiné kapitoly, než jsou uvedeny v upoutávce.

Čukčové nepoužívali sůl, nikdy se nemyli, nečistili si zuby, staří se nechávali zardousit, když už si připadali neschopní a neužiteční... A pak přišla SOVĚTIZACE TUNDRY. Pokud se někdo odhodlá ke čtení této agitky, doporučuji nejnovější vydání z roku 1964 s modernějším čtivým překladem Jiřího Moravce.

Jak bych to jen řekla? První věta velmi krátké knihy zní asi takto: "Ježek na narodil až samém konci léta." A taková povedená je tam ještě jedna. Autorka za to jistě nemůže...

Jo jo, na konci se zasmějete.