Jelitovna komentáře u knih

Pro mě to byl nervydrásající doják.

27.04.2015

Jako děti jsme pecky z meruněk jedly, měly jsme jediné omezení od rodičů, abychom jich nesnědly moc, což ovšem ani nešlo, pecek málo a dětí, s nimiž jsme se musely dělit, spousta. V dospělosti jsem pod vlivem "osvěty" začala ochutnávat dětem každou mandli, jestli není nahořklá, a pecky z meruněk nepřicházely v úvahu vůbec. Tak minimálně tohoto hysterického přístupu jsem se po přečtení knihy zbavila. První půlka je čtivá a vypráví o vitaminu B17, druhá je nudná a je o tom, proč nemáme na výběr.

Technicky máme problém s hadem v zimě. Jediné překvapení zde je, jak si myška nakonec poradila. Gruffalo čtený jako první byl větší překvápko i legrace. Je stále otevřený a dítko si v něm v nadšení louská samo.

Věta "Kromě toho také smrdí jako kozel." nám dala zabrat. A opět je zde na krátký textík nepřehlédnutelná chyba: "jsou k dobré k jídlu". Jde-li o krmení, nemáme tušení, co je karhátí, vadili nám stříkané pomerančové kůry i slupky od banánů (nebo dostávají bioslupky?). Máme rádi kozy a k jídlu z nich jen kozí sýry.

Gruffalo se nám líbil moc, ale ony dvě chyby u tak krátkého textu jsou natolik trapné, že ubíráme hvězdičku.

13.04.2015

Oh, tohle bylo po všech stránkách tááák ruské...

Tenhle díl se mi líbil ještě méně, než ten první. Tedy vůbec.

Jestliže někdo na třech stránkách tvrdí, že si při audienci v podzemním městě černý plášť odmítl obléknout, a hned poté pro zvýšení čtenářova úžasu nad autorovou otrlostí napíše, že chtěl několika zdvořilými poznámkami audienci ukončit a svléknout si černý obřadní oděv, vyvolává to ve mě dojem, že buď tyto události neproběhly vůbec a nebo jinak. Možná je chyba v překladu, každopádně to snižuje moji důvěru v to, že se jedná opravdu o cestopis (a nikoliv o báchorku). Ale abych jen nemudrovala, přidám citaci z knihy: TI: "Není to tvá duchovní povinnost, varovat mě před démony, kteří se mohou snadno objevovat v přestrojení za anděly, jak se příležitostně stává v západních zemích?" ptal jsem se dále.
"Ne," řekl (moudrý poustevník). "I kdybych sám objevil jejich povahu, je nejvyšší duchovní povinností člověka respektovat duchovní svobodu jiného člověka. Zařazováním duchovních učitelů, určováním, kdo je zlý a kdo ne, bych ovlivňoval tvůj duchovní postoj. Musíš objevit věci sám pro sebe. Ty jdeš do Tibetu. Ty musíš podstoupit riziko, nikoli já."

Sice se to blbě čte, ale zase je to asi jediný člověk, o kterém bych byla schopná říct, že mu užívání drog přineslo osvícení.

Místy těžkopádné, chvílemi strhující. K tak osobní zpovědi se nedá nic dalšího říct. Musí se přečíst.

No, dneska jsem narazila na tohle, a musela jsem se smát: "Cirkusák byl smutný," začal (detektiv Punčoška). "Smutní lidé pláčou. A proto musejí smutní lidé víc pít, aby měli z čeho plakat. Smutného člověka vždycky hledejte v nejbližší hospodě." :-)

My knihu četli v necelých třech letech, snad celé najednou bez ztráty pozornosti, a od té doby již několikrát znovu.

01.09.2014

Dítko si nestěžovalo, ale já mám poslední dobou pocit, že při výběru pohádek nemám zrovna šťastnou ruku.

Velice rozpačitý dojem. Kromě toho, že jsme se asi 3x zasmáli, nic moc. Za mě osobně tedy spíš nic.

Drsný.

06.06.2014

Cestoval tak dlouho a tak daleko a přesto to ve své době přežil. Škoda přeškoda, že toho nenadiktoval víc. I když důvody se dají pochopit. Můžu citovat trochu delší ukázku?
"A dalším zvykem země Tybet jest toto: dejme tomu, že někomu zemře otec a ten syn řekne: chci uctíti svého otce. I svolá kněze, mnichy a pištce z celého okolí, právě tak jako sousedy a příbuzné. S velkou slávou odnesou mrtvého za město a položí ho na velký oltář, který připravili. Na oltáři kněží odřežou mrtvému hlavu a dají ji synovi. Syn a všichni ostatní se dají do zpěvu a dlouho se modlí za zesnulého. Pak kněží rozřežou na kusy celé tělo, a když se tak stalo, vracejí se s celou společností do města a po cestě se modlí. Poté přilétají od hor orli a supi a každý uchvátí a odnese kus těla. A všichni lidé pak hlasitě volají řkouce: Slyšte, jaký člověk to byl, vždyť jest sám svatý; neboť přicházejí andělé boží a odnášejí ho do ráje. Když se toto takovým způsobem odehraje, považuje to syn za velikou čest pro sebe, vida, že jeho otec jest takto důstojně odnášen samými anděly, to jest oněmi ptáky. Poté vezme hlavu svého otce a bez meškání ji uvaří a sní. Z lebky si zhotoví pohár, z něhož on i celá rodina zbožně pívají na památku zesnulého otce. Tímto počínáním, jak se domnívají, prokazují svému otci velikou úctu. A mnohé jiné věci nezvyklé a nepěkné ve zvyku mají."

Čtivý "přehled" (26 různých témat) toho, co může být jinak, než se zdá. Zaujaly mě ovšem jiné kapitoly, než jsou uvedeny v upoutávce.

Čukčové nepoužívali sůl, nikdy se nemyli, nečistili si zuby, staří se nechávali zardousit, když už si připadali neschopní a neužiteční... A pak přišla SOVĚTIZACE TUNDRY. Pokud se někdo odhodlá ke čtení této agitky, doporučuji nejnovější vydání z roku 1964 s modernějším čtivým překladem Jiřího Moravce.

Jak bych to jen řekla? První věta velmi krátké knihy zní asi takto: "Ježek na narodil až samém konci léta." A taková povedená je tam ještě jedna. Autorka za to jistě nemůže...

Jo jo, na konci se zasmějete.