Jeninas komentáře u knih
Krásná, milá, potěšila mě. Ale podle mě ta kniha není pro děti. Je to příjemné překvapení pro zblblé unavené matky ;).
Jednoduše napsaný příbeh, který osloví už dvouleté děti. Seznámí je s horami, sněhem, návštěvou rodiny z daleka, ale i nemocnice. Péťovy příběhy čteme snad každý den.
Knihu doporučuji nejen fanouškům Péti, ale všem nastávajícím maminkám, které potřebují s novou situací seznámit staršího sourozence. Moje malá napjatě sleduje, jak "červené mamince" roste bříško, jak si stejně jako její maminka chystá tašku do porodnice a rovněž vidí, co se bude dít potom. Hodně ji to uklidnilo a mně ve výsledku taky.
Knihu jsem vyhrála v dětské soutěži Knižního klubu a moje 2 a půl letá ji od začátku miluje! Je to moc hezký příběh o jedné rodinné dovolené do Polska k jezeru a moři. Bonusem jsou předměty v dolní části, které dítě může hledat a ukazovat. Označení vody a lahve bych já osobně prohodila, ale jinak nemám co vytknout. Kniha nám určitě bude hezky sloužit až do deklarovaného předškolního věku.
Diana mě bavila - přesně člověk, kterého bych si pozvala na zkoušení svatebních šatů, kdyby mě zajímal něčí názor. Ovšem za matku nebo nedej bože tchyni bych ji určitě nechtěla, protože wtf, kdo vypne kojenci chůvičku?! Kdo nezafinancuje své dceři IVF?! Trochu jinak začala přemýšlet až těsně před smrtí, kdy už bylo pozdě. Ale právě proto se mi kniha líbila - nebylo to jen pátrání po vrahovi, ale i hluboká analýza vztahů jedné rodiny. Hlavně tedy vztahu mezi tchyní Dianou a snachou Lucy, která ji nakonec překvapivě poznala nejlépe.
Kniha přináší základní pojednání o dětských emocích a montessori. Překlad mi nepřipadal moc kvalitní. Pak nabízí pěkné aktivity s dětmi, které za výprodejovou cenu určitě stály. Za plnou cenu bych byla zklamaná.
Pátý díl spravil příšerný dojem z dílu čtvrtého a vynahradil nevyužitý potenciál dílu druhého. Moc jsem se bavila a díky závěrečnému dilema začala ihned shánět pokračování!
Bývalý francouzský vyslanec Esprinchard diktuje své vnučce nezvyklý příběh. Možná byl jeho součástí, možná si ho vymyslel, je to však rozhodně příběh živý, snový a voňavý. V první části se setkáváme s italskopražskou brusičskou rodinou Miseroniových, jejichž nevlastní dcera/syn Serafina se dostává do služeb samotného Rudolfa II. Sice jsem neocenila povahu vztahu mezi posledními dvěma jmenovanými, ale nepochybuji o tom, že císař byl přesně tak charismatický a ztracený, jak je zde načrtnuto. Atmosféra celkově odpovídá tomu, co o rudolfínské Praze vím, což nadšeně chválím! Druhá část se odehrává v Benátkách, kde Serafina nachází starou rodinu a nakrátko na Prahu zapomíná. Praha však nezapomíná na ni, a tak se tam opět na okamžik vrací... Knihu bych se nebála označit nálepkou fantasy a spíše než milovníkům historie bych ji doporučila čtenářům, kteří mají v oblibě i nějaké to kouzlo. Některé situace byly nedotažené, celkově bych ocenila větší popisnost. Autorka se asi bála, aby se nedopustila nějakého faktografického přešlapu. Ilustrační složku jsem bohužel nepochopila - nebyla mi blízká a ani neodpovídá ikonografii 16. století.
Knihu jsem dala mamce, které tehdy sedla a hodně jí pomáhala po smrti táty. Já se k ní tedy dostala až nedávno a bohužel mě nebaví. Asi musíte mít rádi tento typ člověka a jeho pohled na život, aby vám to přišlo vtipné... Celkově mě knihy z Pointy zklamaly a už je nekupuji.
I tato kniha ze série je skvělá, snad jen už hodně přeplněná. Ovšem když ji chce dítě prohlížet 4krát za den, alespoň máte pořád na co koukat. Husí člověk už mi tedy začal připadat jako úchyl, ale návrat popelářů je super :).
Léto skvěle navodí atmosféru, přestože jaro mě bavilo o trochu víc. Sympatizovala jsem především s dědou Vaškem a jeho pokusy o autoškolu. Dceru zase zaujala např. holka, která zablokovala skluzavku - a to se nedělá!
Moje 1.5 roční dcera si knihu ihned zamilovala, takže sérii postupně pořizujeme do osobní knihovny. Zabaví nás obě na dlouhé hodiny. V tomto díle Míšu nejvíce nadchli popeláři, mě pak dějová linka okolo zahozené slupky od banánu :-D.
Přestože je kniha označována jako 4. díl, dějově předchází jaru (Pepa se ještě nezná s paničkou Packy a Andrejova maminka je teprve těhotná). Oproti jaru se tam toho děje podstatně méně (např. většinu zvířat venku logicky nenajdete). Ale krásně jsem na ní dceři ukázala sníh, který dneska začal padat a přiblížila vánoční atmosféru.
Bohužel fakt nemám ráda válku, zmar a beznaděj, takže jsem se zasekla přibližně v první čtvrtině knihy. Chiméry zbožňující Tiaga, který v zápalu arogance prozradil Akivovi všechno, co mu Madrigal zatajila, mi svým přístupem ke Karou navíc dost lezly na nervy. První díl se mi líbil, ale druhý už na mě byl moc beznadějný a já se nechci četbou mučit.
"...bez laskavého čtenáře jste jen zapomenutý hlas, který kváká do prázdna."
"Dobré psaní jde často ruku v ruce s tím, jestli se dokážete vzdát strachu a přetvářky."
Od Kinga jsem nic nečetla, na memoáry jsem natrefila úplně náhodou. První, životopisná část mě poučila o tom, že Amerika 50. let nebyla přívětivým místem. Druhá část o samotném psaní uż mě ale nebavila, takže bohužel doposud nedočteno.
Ach, mé srdce plesalo blahem. Už příliš dlouho jsem nečetla dobrou fantasy. Karou byla divná, leč osobitá holka. Velmi se mi líbilo tajemství okolo chimér a jejího původu. Joo, autorka byla v Praze pravděpodobně jen jako turistka - Jedová kuchyně by tu těžko obstála a Tylenol, pokud vím, nezobeme. Hlavní hrdinové se do sebe navíc hluboce zamilovávali pomalu úderem blesku z čistého nebe. I tak mé nadšení zchladila až retrospektiva v podobě roztahaného líčení plesu, které nebylo ani trochu napínavé, protože už jsme dávno věděli, jak to dopadne. Konec to zase vylepšil - další směřování příběhu si absolutně nedokážu představit.
Začátek čtvrté Aristokratky vypadal slibně, jenže pak došlo na onu zločinnost a to je v mých očích přešlap jak blázen. Jakmile se z Bočkova humoru vytratí inteligence, je to holt průšvih. Navíc zbytečně zdlouhavý průšvih. Pro mě naprosto zbytečný díl. Snad se to nebude opakovat.
"Jednou z nejbáječnějších věcí na světě je milovat šťastnýho člověka a tím Mates ten den byl."
Styl psaní mě moc nezaujal, ale měla jsem náladu na něco skutečného a četla po chvilkách. Uvítala bych méně fotek autora a větší písmenka. Už jsem stará! Daniel mě bavil. Milý naivní kluk, který si neumí přát. A já bych mu tolik přála, aby se mu jeho největší přání splnilo. Matese jsem nejdříve nesnášela. Co to bylo s těmi motýly?! V kapitole se soby jsem si uvědomila, že je to prostě blázen, tak jsem se kdečemu přestala divit. Do Osečan někdy zajedeme, tohle nadělení mě zajímá naživo.
Přečetla jsem hromadu milostných románů, ale v žádném z nich jsem nenašla tolik lásky jako v téhle knize. Začala jsem během šestinedělí a později se k ní vracela. Zamyšlení nad první částí doporučuji všem, kteří tvrdí, že není nic špatného na vyřvávací metodě. Dozvíte se zde, jaké mívá dle autorčiných zkušeností ignorace potřeb dítěte následky a třeba se konečně zastydíte a omluvíte svým dětem za to, co jste pravděpodobně napáchali na jejich sebevědomí či schopnosti navazovat trvalé a zdravé vztahy. Další dvě části doporučuji kontaktním mámám, které hodně kojí, tráví s miminkem klidně i 100 % svého času a okolí je za to odsuzuje. Antropoložka Lenka vás uklidní a vysvětlí, že děláte to nejlepší, co můžete.
Kniha radí, jak si během prvního roku hrát s miminkem. Občas jsem zjistila, že tohle vlastně už dávno děláme, jindy se inspirovala a dcerce něco nenáročného vyrobila. Pokud na to máte čas, určitě doporučuji!