JessieEx komentáře u knih

Po přečtení prvního dílu už jsem byla docela připravená, na detailní popisy porodů a prostředí, ve kterém se děj odehrává. Možná proto mě příběh Becky zaujal víc. I sama hrdinka mi byla sympatičtější než Patience v prvním díle. Líbil se mi docela napjatý vztah mezí Becky a doktorem Blumem, jehož vyústění rozhodně nebylo nečekané, ale jakožto tečka za skvělým příběhem mně osobně přišlo slabé... Knížka se ale perfektně četla a mrzí mě, že tímto krátká série o porodních bábách končí...

7 28.08.2017

Hlavní hrdinka, britka Anna se po pracovním úrazu dostává do nemocnice, kde se setkává se svojí bývalou učitelkou francouzštiny Claire. Ty dvě se brzy spřátelí a Claire dohodí Anně práci v čokoládovně v Paříži. V knize se prolínají dva příběhy. Jeden ze 70.let, je to příběh Claire a jejího krátkého pařížského románku, a Annin příběh ze současnosti. Četlo se mi celkem dobře, ale až tak od poloviny, začátek byl dost nezáživný. Ve srovnání s ostatními knížkami autorky je tato asi nejslabší, ale vzhledem k tomu, že je to první autorčina kniha ze série příběhů s podobnou tematikou, nebudu ji hanit. Jako oddechovku můžu určitě doporučit - pokud vám nevadí prokládání textu francouzskými výrazy. Mně to vadilo jen zpočátku, za půlkou jsem si zvykla :)

7 11.08.2017

Kouzelná knížečka, mohlo by se zdát, že je spíš pro děti, ale já myslím, že by ji měli číst především dospělí, kteří jsou schopni lépe ocenit její hloubku a krásu....

7 06.03.2017

Nejprve musím přiznat, že mi Marie Doležalová nebyla nikdy moc sympatická - jako osobnost, a jako herečka byla všude taková nevýrazná. Ve Stardance mi vůbec nesedla, něco mi na ní vadilo, to její "hipsterství" nebo ta rádoby skromnost, nebo co to na ní bylo.
Od knížky jsem toho tím pádem moc neočekávala. O to větší bylo mé překvapení, když jsem knihu otevřela. Četla jsem po jednom článku vždy cestou trolejbusem do a z práce. Najednou by se to asi přečíst nedalo, přece jen na tom blogu to taky vycházelo postupně a čtením naráz bychom přišli o ten efekt. U většiny článků jsem se skvěle bavila, jsem nadšená z té možnosti nahlédnout do zákulisí (doslova) a do života herců.
Marie Doležalová si přece jen získala mé sympatie, asi je prostě jen šikovnější v písemném projevu nežli v mluveném - ona to sama přiznává.
Těm, co se ke knížce ještě nedostali ji určitě doporučuju, ale varuju vás - po přečtení se budete také chtít stát herci ;)

7 26.01.2017

Velmi krátký, velmi milý ale zároveň velmi smutný a velmi realistický příběh o přátelství.

7 01.10.2016

Hned od první stránky bylo jasné, že Bonfiglioli oplývá darem slova. Jeho humor je velmi osobitý ale mně sednul, jelikož je to přesně můj šálek čaje. Obdivuji překladatelku, myslím, že se s tím vypořádala bravurně, neb i ona sama v poznámce přiznává, že to byl oříšek.
Mně tedy ke skvělému dojmu stačil autorův umný a bohatý jazyk, kdyby jste se mě však zeptali, co jsem se z knihy dozvěděla, nejspíš pokrčím rameny... Kdo je vlastně Mortdecai? Prý bohatý obchodník s uměním. Proč byl vlastně přizván k rozluštění záhadné vraždy, to nemám tušení. Jedno je jasné, Mortdecai je velmi vtipnou variací Hercula Poirota. A i s Herculem Poirotem to bylo tak, že abychom ho blíže poznali, bylo potřeba přečíst více než jednu knihu.
Škoda jen, že Mortdecaiova zábavnost začala někdy přibližně za polovinou lehce pokulhávat. Až později jsem zjistila, že to může být tím, že knihu dokončil jistý Craig Brown. Nicméně za přečtení to stálo i příběh sám o sobě měl něco do sebe i když ne mnoho, případ s vraždou byl naprosto průměrný a po přečtení mi v mysli vyvstalo hned několik otazníků. Dávám tři hvězdičky za pobavení.

7 30.09.2016

Když jsem si knížku v knihovně půjčovala, čekala jsem román. Jsou světla, která nevidíme jsem ještě nečetla, ale když měla takový úspěch, říkala jsem si, že to zkusím. Takže jsem byla trošku rozčarovaná, když jsem zjistila, že jde o povídky. Povídkovým knihám já moc nefandím, nejspíš proto, že si myslím, že každý příběh si zaslouží vlastní knižní zpracování. Ale kdoví, třeba se teď můj názor změní.
Každopádně Zeď vzpomínek mě odradila hned první povídkou, jež knize propůjčila svůj název. Dlouhá povídka s prvky scifi odehrávající se pravděpodobně někdy v budoucnosti mě (alespoň zpočátku) neoslovila. Taktéž autorův velmi osobitý styl, na který si člověk musí, podobně jako třeba u Murakamiho, zvyknout.
Ale konec povídky mi připadal milý a potom už jsem si zvykla. Další povídka s názvem Milujte se a množte se byla taky o poznání kratší, její téma bylo až bolestné, ale zároveň svým způsobem kouzelné. A právě ty prvky melancholie, smutku, poznání, uvědomění ale i štěstí a radosti propojily všechny povídky. Udělala jsem velkou chybu, že jsem knížku četla v MHD, jelikož jsem se nejednou rozbrečela, ale pak jsem se zase usmívala, jako blázen. Jsou to příběhy obyčejných i neobyčejných životů, každý se odehrává na jiném konci zeměkoule a každý je naprosto kouzelný, už i ten první příběh se mi rozležel v hlavě a říkám si, že byl nakonec dobrý... Takže dám knížce přece jen 4 hvězdičky, protože opravdu stála za to.

7 22.09.2016

Navzdory nevelkým očekáváním mi tato knížka sedla a chytla mě skoro od začátku. Moc jsem si ji užila, nemám téměř výtek. Jediný problém je, že jsem v poslední době četla hodně knih stejného žánru a nějak mi to začalo splývat... Takže po pár dnech od dočtení už vlastně ani nevím, co se stalo tam a co třeba v Twisted Love, kterou doposlouchávám...
Moc se těším na druhý díl, podle anotace by se mi mohl líbit ještě víc než první. Jen si potřebuji aspoň na týden dát pauzu od toho žánru :) ale pak se hned pouštím do dvojky!

6 20.01.2025

Z těch několika málo hokejových romancí, co jsem letos četla, bylo Zakázané uvolnění rozhodně nejlepší. Byť jsem měla zpočátku pocit, že čtu kopii Na ledě, po pár stranách mi bylo jasné, že tady to všechno funguje líp. Líp se to četlo, bylo tam méně nesmyslů a hlavně mnohem líp fungovala chemie mezi hlavními postavami. Věřila jsem jim to. A pikantní to bylo taky dost Neříkám, že je to #topstrop kniha, ale je fajn a čtivá

6 29.12.2024

Byla to každopádně blbost, pouštět se do pokračování knihy, která mě moc nebavila... Stejně jako u Benátek mi ani tady nesedlo prostředí. Osmanská říše v 16.století asi není úplně místo vhodné pro život. Sultán, harém, otroctví... nejen, že to nejsou témata pro mě atraktivní, ale mě se to vyloženě příčí. V téhle knížce se dějí fakt odporné, hnusné a nechutné věci - ty porody, to je ještě to nejmenší. Mám na mysli třeba zacházení s otroky atd.
Jednu scénku si dovolím přiblížit, ale zároveň nad ní kroutím hlavou, jak mi přijde nereálná: která žena by byla schopná zakousnout se do krysy, kterou právě zašlápla (syrové, chlupaté)? No ještě jsem nezažila opravdový hlad, ale stejně mi to připadá trochu přes čáru. Celkově hodně situací mi tam připadalo nereálných a neuvěřitelných.
Zároveň nechci křivdit autorce, protože knížka není špatná, líčí nám přeci jen úplně jinou dobu a místo. Je čtivá. Jen asi já na to nemám stavěný žaludek. Upřímně, mnohem raději si přečtu nějaký pořádný krvák - detektivku nebo thriller...
Ale konec byl přece jen docela napínavý, ale opět dost vyhrocený a těžko uvěřitelný. Ona celá zápletka v této knize mi připadala uměle až násilně vytvořená.
Obávám se, že s hodnocením 3* jsem ke knize ještě hooodně mírná...

6 26.10.2019

Tahle "kuchařka" mě nijak zvlášť nenadchla, i když po vizuální stránce je hezká a barevná. Jsou tu recepty a tipy na jídlo od prvních příkrmů až po po děti předškolního věku, no prakticky jsou tu i recepty, na kterých si pochutnají i rodiče. Autorka zde uvádí jen velmi zdravé recepty, na můj vkus někdy až příliš. Jídla, která uvádí jako vhodná od 4 let, bych s klidem dala i dvouleťákovi. U nás takto staré dítě jí spoustu "našich" jídel, vaříme docela zdravě. Paradoxně jsou tu ale třeba recepty, kde se maso peče zabalené v alobalu, což mě u této "zdravé" kuchařky překvapilo. Takže jsem si vybrala jen pár zajímavých tipů, nijak zvlášť knihu nedoporučuji, jsou určitě lepší s tímto zaměřením.

6 02.09.2019

Musím říct, že tohle byl nečekaně originální a silný příběh, i když tam bylo pár slabších míst. Hlavní hrdinka Linda a její poznamenaná psychika a labilnost mě vedly celou dobu k pochybám, jak se chce vypořádat s domělým vrahem Viktorem. Pravda je, že i když se na rozhovor s ním opravdu velmi důkladně připravovala, dá se říci, aniž bych prozradila cokoliv důležitého, že to moc nezvládala. Její pochybnosti o sobě samé i o tom, co vlastně ve skutečnosti viděla, ale dělají příběh ještě napínavějším. Román, který kvůli sobě i Viktorovi napsala, by sám o sobě byl příšerný, ale díky němu jsem se dozvěděla, co se vlastně tehdy před dvanácti lety stalo, protože jej Linda napsala opravdu podle skutečnosti. I díky tomu byl celý příběh tak napínavý, že jsem místy to napětí už nemohla vydržet a sklouzla očima ke konci stránky, abych zjistila, co bude následovat. Já vím, že se to nedělá, ale tentokrát jsem musela. Vlastně je to velké plus pro knihu. A pak ty velmi silné momenty, kdy jsem kvůli hlavní hrdice brečela, ty knihu taky povýšily. Celkově to bylo velmi psychologické, jen jsem místy měla pocit, že právě ve vykreslení Lindiny povahy autorka semtam tápe, to byla ta slabá místa, za to strhávám knize hvězdičku, ale jinak super!

6 19.04.2019

Taková jednoduchá miniknížečka pro ty nejmenší prcky. Pět interaktivních prvků mi přijde málo, celkově i počet stran, na druhou stranu je knížka fakt pevná a dítě ji jen tak nezničí. Na můj vkus trošičku primitivní ale syn je z ní nadšený :D

6 21.03.2019

Tak tuhle knížku mi strčila do ruky babička s tím, že si ji musím přečíst, protože jsou tam nejen skvělé recepty, ale i hezké povídání okolo. Jelikož to je knížečka útlounká, neprotestovala jsem a hned jsem si vzpomněla na čtenářskou výzvu (kniha o jídle), že se mi bude hodit. Pak mi ale několik měsíců jen tak ležela na nočním stolku, nakonec se do ní pustil syn - vytrhl stránky a pokrčil obálku... No a brzy poté Jana Štěpánková zemřela. Tak jsem si řekla, že to už je nejvyšší znamení abych si knihu přečetla. Bohužel paní Štěpánkovou jako herečku vůbec neznám, o české filmy se příliš nezajímám. Její vyprávění mě ale zaujalo, i když musím přiznat, že ona sama si mé sympatie příliš nezískala. Ale o mrtvých jen dobře... Navíc cukety miluju a zaujalo mě vyprávění z dob, kdy já jsem ještě nosila plenky, zatímco v naší republice se začaly dostávat do podvědomí lidí tyhle zelené něcojakookurky. Dnes jsou cukety samozřejmostí ale je zábava o nich číst jako o něčem zvláštním, novém a neobvyklém. Celkově je knížka takové retro, hlavně recepty, které mě příliš nezaujaly. Všechny mi přijdou na "jedno brdo", když se tam nepřidá protlak, tak se použije sojovka a nebo ještě hůř, oboje dohromady... Možná pár receptů vyzkouším, ale především knížečku oceňuji, jako takový hezký medailonek té doby, zahrádkaření, chalupaření a zajímavých kuchařských pokusů ;)

6 03.01.2019

Super rozkošné leporelo pro nejmenší prckoidy. Příběh žádný nečekejte, zato cute interaktivní obrázky ano. Synovi se moc líbí!

6 14.11.2018

Při čtení jsem se cítila jako na horské dráze. Chvíli super a nemohla jsem se odtrhnout, chvíli nuda a pokušení knížku odložit a tak stále dokola...
Do knížky bylo vměstnaných strašně moc různých srdceryvných osudů, kterými si Jojo Moyes nezadá ani třeba s takovou Leilou Mercham :) Na mě toho bylo trochu moc, samotný příběh Lottie by i stačil, nevadí, že zasáhl i do současnosti, ale příběh Daisy byl možná už trochu moc. Jinak od druhé části, kdy se děj přesouvá do současnosti, byla knížka neskutečně průhledná a předvídatelná. Hned jsem věděla o koho se jedná, což bylo "prozrazeno" až o mnoho stran později.
Jinak se mi ale kniha líbila, včetně konce (epilog jsem opět nepochopila a vynechala bych), příběhy tragických lásek budou vždycky moje oblíbené, protože jsou smutné a zároveň tak čtivé a prostě nádherné ...
3,5* určitě nadprůměr...

6 11.09.2018

3,5*
Ačkoliv už nejsem cílová skupina a tenhle žánr nijak nevyhledávám (ať už fantasy či YA), jsem moc ráda že jsem po knize sáhla. Byla to krásná pohádka. Všichni ji známe, Kráska a Zvíře, ale zase trochu jinak - převyprávěná a napsaná tak, že i když příběh znáte, je tu něco, co ještě nevíte a zjistíte až na konci knihy. Díky tomu je knížka napínavá a nutí číst dál a dál. Skvělá oddechovka na jedno odpoledne. Škoda toho epilogu - příběh utnul a navíc působil, jako by jej psal někdo úplně jiný...

6 24.08.2018

Šedík a Bubi je graficky krásně zpracovaná dětská kniha. Stylisticky i obsahově je udělaná pro začínající čtenáře ale i dyslektiky. Proto třeba mě obsahem příliš nezaujala, je taková...o ničem. Nicméně fandím paní Staré, která myslí i na tyto děti, přece jen, je to její povolaní, jakožto pedagožky a logopedky. A obdivuju ji i jejího manžela za tento skvělý nápad, povedenou grafiku a krásné ilustrace. Mimochodem, věděli jste, že existuje písmo Dyslexiefont?

6 17.08.2018

Na Petrolejové lampy jsem se chystala už od střední, kdy jsme je měli v povinné četbě. Až teď jsem se k nim dostala a schválně jsem se nedívala ani na film, takže jsem nevěděla, co čekat.
Ač se mi četly těžce a zdlouhavě, musím říct, že ve mě zanechaly hlubokou stopu.
Jaroslav Havlíček je zároveň mým prvním českým autorem psychologické prózy, i když je to můj oblíbený žánr, zatím jsem četla jen zahraniční autory. Přitom psychologické prvky jsem v knize pozorovala spíše až v druhé polovině, či poslední třetině. Do té doby na mě působila spíše jako společenský, sociální román. Úžasně totiž vykresluje maloměstský život na přelomu století. Zároveň mi autorův jazyk a popisy přišly dost naturalistické, díky čemuž na mě román tak silně zapůsobil.

6 26.07.2018

Kniha opravdu klame tělem (obálkou), není tak dramatická a tajemná jak se zdá, ale komu nevadí delší kapitoly a střídání času, tomu doporučuji. Tematika amerických židů je zajímavá, zvlášť když se autorka inspirovala skutečnými událostmi a vlastní rodinnou historií.
Víc v recenzi: http://bookaholicjessie.blogspot.com/2018/06/americke-stesti.html

6 28.06.2018